10 As 122/2014

Rubrum

10 As 122/2014 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. H., zast. JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec 2, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013, čj. ČOI 41936/13/O100/2500/13/HI/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 5. 2014, čj. 59 A 80/2013-58, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti

1. Napadeným usnesením krajského soudu bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem (dále jen „stěžovatel“) poté, kdy krajský soud usnesením ze dne 6. 11. 2013 stěžovatele od soudních poplatků neosvobodil a stěžovatel k výzvě krajského soudu (navzdory řádnému poučení o následcích nezaplacení) poplatek nezaplatil. 10 As 122/2014

2. Stěžovatel podal včasnou kasační stížnosti z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně požádal o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti.

3. V kasační stížnosti uplatněné námitky jsou shodné s námitkami kasační stížnosti, kterou stěžovatel prostřednictvím téhož zástupce podal k Nejvyššímu správnímu soudu proti usnesení krajského soudu ze dne 6. 11. 2013. Dle stěžovatele krajský soud věcně i právně chybně posoudil splnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

4. Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na předmět posuzované věci, kterým je kasační stížnost směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, netrval na zaplacení soudního poplatku stěžovatelem za řízení o kasační stížnosti, a to z důvodu předejití řetězení řešeného problému (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, čj. 9 As 3/2007-77, ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007-36, ze dne 19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012-22, nebo ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 138/2013-10).

5. Pokud stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení, přichází zde z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná a zda rozhodnutí žalovaného bylo zákonné či nikoliv.

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Stěžovatelem uvedené kasační námitky obsahově směřují proti usnesení krajského soudu ze dne 6. 11. 2013 o nepřiznání stěžovateli osvobození od soudních poplatků; nijak jimi nedošlo ke zpochybnění rozhodovacích důvodů krajského soudu uvedených v napadeném usnesení. Nejvyšší správní soud připomíná, že o těchto námitkách již rozhodoval ve věci sp. zn. 9 As 146/2013 v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení krajského soudu ze dne 6. 11. 2013 a věcné posouzení shodných námitek již tedy nemůže být předmětem v nyní projednávané věci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012-22, a ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 138/2013-10).

8. Nejvyšší správní soud současně konstatuje, že napadené usnesení neshledal nezákonným. Řízení bylo zastaveno poté, kdy stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, a to ač byl k jeho zaplacení krajským soudem řádně vyzván i s poučením o následcích nezaplacení; krajský soud rovněž přehledně a srozumitelně v napadeném usnesení vysvětlil svůj postup, jakož i uvedl relevantní zákonná ustanovení [§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Zastavení řízení bylo nevyhnutelným a zákonu zcela odpovídajícím důsledkem vlastního stěžovatelova postupu. 10 As 122/2014 - 32 pokračování

9. Nejvyšší správní soud pro úplnost podotýká, že kasační stížnost nezasílal žalovanému k vyjádření, neboť pro takový postup neshledal důvod s ohledem na zásadu ekonomie a rychlosti řízení. Případné vyjádření žalovaného by na rozhodnutí o kasační stížnosti nemohlo ničeho změnit.

III. Závěr a náklady řízení

10. Pro uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost dle § 110 odst. 1, věty druhé, s. ř. s. zamítl.

11. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. července 2014 Zdeněk Kühn předseda senátu