10 As 15/2014

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. P. M., proti žalovanému: Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj, se sídlem Říční 1195, Hradec Králové, proti „vyrozumění vyhotovenému žalovaným dne 20. 2. 2013 pod zn. 11771/8.50/12/7.4“, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 1. 2014, č. j. 52 A 90/2013 - 8, takto:

Výrok

I. Žalobci s e n e u s t a n o v u j e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 27. 12. 2013 ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti vyrozumění nazvanému „Podání informací o výsledku kontroly osobě podávající podnět“ ze dne 20. 2. 2013, zn. 11771/8.50/12/7.4 (dále jen „vyrozumění“), jež bylo stěžovateli zasláno Oblastním inspektorátem práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále jen „žalovaný“). Žalovaný ve vyrozumění sdělil stěžovateli, že k jeho podnětu provedl u zaměstnavatele stěžovatele v rámci své kontrolní činnosti kontrolu zaměřenou na dodržování pracovněprávních předpisů a pracovních podmínek, avšak neshledal žádná porušení, na která poukazoval stěžovatel v podnětu. Krajský soud toto podání odmítl usnesením ze dne 27. 1. 2014, čj. 52 A 90/2013-13, neboť napadené vyrozumění není přezkoumatelné ve správním soudnictví a žaloba proti němu je nepřípustná. Kasační stížnost podaná stěžovatelem proti tomuto usnesení byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, čj. 10 As 22/2014-31, odmítnuta.

2. V průběhu řízení před krajským soudem byla stěžovatelem podána žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, kterou krajský soud usnesením ze dne 6. 1. 2014, č. j. 52 A 90/2013-8, zamítl s odkazem na zjevnou bezúspěšnost (§ 36 odst. 3 a § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel též kasační stížnost, která je předmětem nyní projednávané věci.

3. Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost podanou proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce dříve, nežli se měl možnost seznámit s řízením o věci samé, zejména o rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby pro nepřípustnost. Provedl tedy v řízení standardní úkony, které vyústily v žádost stěžovatele o ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud s ohledem na předmět posuzované věci, kterým je kasační stížnost směřující proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce, netrval na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti, a to aby předešel řetězení řešeného problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004, nebo ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007-36).

4. Přestože však zastoupení advokátem v tomto výjimečném případě z výše uvedených důvodů není podmínkou řízení, byl Nejvyšší správní soud povinen se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a hodnotit potřebu zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti.

5. Z ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá požadavek kumulativního splnění dvou zákonných podmínek pro ustanovení zástupce v řízení, a sice nedostatek prostředků navrhovatele, který by odůvodňoval jeho osvobození od soudních poplatků, a dále nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele.

6. Z důvodu uvedeného v odstavci 3 Nejvyšší správní soud neposuzoval splnění první z uvedených dvou podmínek. U druhé podmínky shledal, že zastoupení advokátem v řízení o této kasační stížnosti není třeba k ochraně práv stěžovatele, neboť důvody zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z důvodu zjevné neúspěšnosti žaloby jsou srozumitelně uvedeny v napadeném usnesení krajského soudu, právně i skutkově se jedná o zcela přehlednou otázku. Dalším důvodem je i níže uvedený závěr, z něhož vyplývá, že zastoupení stěžovatele nemohlo mít žádný vliv na nemožnost vedení řízení o kasační stížnosti pro nedostatek podmínek řízení. Nejvyšší správní soud proto výrokem I. tohoto usnesení návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nevyhověl.

7. Sama kasační stížnost, napadající v záhlaví uvedené procesní rozhodnutí krajského soudu, není z důvodů dále uvedených věcně projednatelná.

8. Jak je výše uvedeno (viz odstavec 1), návrh stěžovatele na přezkoumání vyrozumění žalovaného nazvaného „Podání informací o výsledku kontroly osobě podávající podnět“ ze dne 20. 2. 2013 byl krajským soudem odmítnut, neboť nemohl být vzhledem ke své povaze a obsahu za žádných okolností předmětem přezkumu ve správním soudnictví. Řízení o návrhu stěžovatele bylo již pravomocně ukončeno, zákonnost tohoto rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud. Za této situace nejsou splněny podmínky pro vedení jakýchkoliv řízení o dalších procesních návrzích podaných před ukončením tohoto povahou hlavního řízení.

9. Kasační stížnost byla proto odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. července 2014 Daniela Zemanová předsedkyně senátu