10 Azs 126/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: T. V. T., zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem, Kašparovo náměstí 2271/5, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, čj. OAM-1211/ZA-ZA11-HA06-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2026, čj. 35 Az 8/2026-26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že má v České republice sestru, která se rozvedla s manželem, stará se o dvě vnoučata a zároveň podniká. V České republice chtěl zůstat, aby jí pomáhal. Žalovaný jeho žádost zamítl a následnou žalobu zamítl nyní napadeným rozsudkem krajský soud.

2. Žalobce (stěžovatel) rozsudek krajského soudu napadá (i po doplnění velmi strohou) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek krajského soudu zrušil. Žalovaný prý v napadeném rozhodnutí pouze obecně uvedl, že uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu nejsou z hlediska zákona č. 325/1999 Sb., o azylu relevantní. Takové odůvodnění je však nepřezkoumatelné. Žalovaný se měl vyjádřit ke konkrétním tvrzením a k těm podrobně vysvětlit, proč nejsou podstatné. S touto žalobní argumentací se krajský soud vypořádal v odst. 3–11 rozsudku, přičemž úvahy chybějící v rozhodnutí žalovaného nahradil vlastními úvahami. Takový postup je však nezákonný.

3. Žalovaný navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s., případně ji zamítnout jako nedůvodnou. Napadený rozsudek považuje za plně přezkoumatelný, zákonný a souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu.

4. V řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se proto musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou. Je proto v zájmu samotného stěžovatele, aby přesvědčivě zdůvodnil, proč je kasační stížnost přijatelná. V nyní posuzované věci nicméně stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl. Nejvyšší správní soud přitom není povinen za stěžovatele důvody přijatelnosti domýšlet. Neuvádí-li proto stěžovatel žádné konkrétní okolnosti svědčící o přesahu jeho vlastních zájmů, vystavuje se riziku, že jeho kasační stížnost bude odmítnuta jako nepřijatelná.

5. Fakticky jedinou námitkou stěžovatele v kasační stížnosti je obecné tvrzení, že krajský soud nahradil úvahy žalovaného svými vlastními. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě, že by krajský soud fakticky nahrazoval zcela chybějící odůvodnění správního orgánu a dotvářel klíčové závěry za něj, jednalo by se o zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele a bylo by způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

6. Takové pochybení však Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě neshledal. Míra přezkumné činnosti krajského soudu je totiž odvislá od kvality a míry konkretizace žalobních bodů a od úrovně použité argumentace (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Formuloval-li proto stěžovatel v žalobě své výhrady pouze v obecné či kusé rovině, nelze krajskému soudu vytýkat, že na takové námitky reagoval výrazně podrobněji, přičemž vycházel i z odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Krajský soud přitom plně vypořádal veškerou žalobní argumentaci v rozsahu, v jakém byla vymezena. Rozhodnutí žalovaného přezkoumal v mezích žalobních bodů a jeho úvahy nenahradil, nýbrž je v souladu se zákonem potvrdil. Již žalovaný přitom stěžovateli srozumitelně vysvětlil povahu institutu mezinárodní ochrany a uvedl, že jím uváděné soukromé a rodinné důvody nemohou vést k udělení mezinárodní ochrany. Odkázal přitom na relevantní ustanovení zákona o azylu, jakož i na relevantní judikaturu.

7. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a krajský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. září 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu