13 Kss 5/2020 - 400

Rubrum

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Václava Dudy, JUDr. Petra Kulawiaka, Mgr. Ing. Michala Hanycha, JUDr. Petra Čápa a doc. JUDr. Michaela Kohajdy, Ph.D., v právní věci kárné navrhovatelky: ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešové, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti kárně obviněnému JUDr. Bohuslavu Petrovi, Ph.D., soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích, zast. 1) JUDr. Pavlem Zelenkou, soudcem Vrchního soudu v Praze, 2) JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem, se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, v řízení o kárné odpovědnosti soudce, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 27. 8. 2020, takto:

Výrok

JUDr. Bohuslav Petr, Ph.D., nar. X, bytem X, soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích, I. se uznává vinným podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), že I. dne 13. 2. 2020 mezi 15:30 a 16:00 od budovy Krajského soudu v Českých Budějovicích k obci Dasný u Českých Budějovic řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl ve stavu umožňujícím bezpečný výkon této činnosti, a následně kolem 16:00 hod. poblíž obce Dasný způsobil dopravní nehodu, II. dne 13. 2. 2020 po 16:00 hod. na místě jím způsobené dopravní nehody přes výzvu policejního orgánu odmítl podstoupit dechovou zkoušku i krevní vyšetření, tedy zaviněně porušil povinnosti soudce čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), a za to se mu ukládá podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření snížení platu o 3 0 % na dobu 1 2 měsíců. II. se zprošťuje podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. kárného návrhu pro skutek spočívající v tom, že nejméně do 29. 2. 2020 neinformoval úplně a pravdivě vedení Krajského soudu v Českých Budějovicích o okolnostech této dopravní nehody, protože skutek se nestal.

Odůvodnění

I. Návrh na zahájení kárného řízení

1. Ministryně spravedlnosti (dále též „kárná navrhovatelka“) podala podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „kárný zákon“) dne 27. 8. 2020 k Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Bohuslavu Petrovi Ph.D., (dále též „kárně obviněný“). Obvinila jej ve smyslu § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudech a soudcích“), ze zaviněného porušení povinností, jehož se měl kárně obviněný dopustit jednáním popsaným ve výrocích tohoto rozhodnutí.

2. Kárná navrhovatelka v kárném návrhu podrobněji uvádí, že kárně obviněný dne 13. 2. 2020 v cca 15. 30 hod. před budovou Krajského soudu v Českých Budějovicích přesedl z místa spolujezdce na místo řidiče automobilu, ten následně nastartoval a řídil jej až k obci Dasný, kde způsobil dopravní nehodu (skutek I. návrhu). Na místě nehody se přes výzvu policejního orgánu odmítl podrobit dechové zkoušce a lékařskému vyšetření ke zjištění obsahu alkoholu v krvi. V následujících dnech na dotaz pověřeného předsedy krajského soudu potvrdil nehodu, ale popřel, že by ji zavinil; to připustil až po medializaci případu (skutek II. návrhu).

3. Kárné navrhovatelce bylo doručeno podání pana R. J., v němž byl počátek popsané události vylíčen odlišně od vyjádření kárně obviněného při šetření ministerstva. Jmenovaný občan tvrdil, že kárně obviněný v uvedený den v budově krajského soudu pil ve své kanceláři alkohol a na chodbě soudu jevil známky značné opilosti, neboť byl dezorientovaný, neupravený a neschopný chůze, což vyvrcholilo defektem na oblečení, v jehož důsledku zůstal obnažený na chodbě. To řešila jeho manželka s místopředsedou soudu, kteří ho následně odvedli k automobilu a posadili jej na místo spolujezdce. Odtud pak s přidržováním se auta přešel na druhou stranu, usedl na místo řidiče, nastartoval auto a odjel. O tom oznamovatel pořídil videozáznamy, které zveřejnil.

4. Místopředseda krajského soudu pověřený v té době řízením tohoto soudu se k události vyjádřil tak, že kárně obviněný měl ten den dovolenou a na soud přišel za manželkou. Kárně obviněný mu kolem 15.00 hod. sdělil, že je mu špatně; proto mu doporučil, aby jel s manželkou domů. Krátce na to byl informován manželkou kárně obviněného, že tomu spadly kalhoty; proto i jí doporučil, aby jeli domů. Situaci sám přítomen nebyl.

5. Ministerstvo poté sledovalo průběh policejního šetření dopravní nehody a dne 28. 7. 2020 obdrželo zprávu, že věc byla odevzdána k projednání přestupku Magistrátu města České Budějovice.

6. Kárná navrhovatelka je názoru, že její kárný návrh byl podán v zákonných lhůtách a je přesvědčena, že kárně obviněný porušil povinnosti soudce plynoucí z § 80 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 a 5 zákona o soudech a soudcích, a tím se dopustil kárného provinění podle § 87 odst. 1 téhož zákona. K požadavku na morální integritu soudce poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, a na rozhodnutí kárného soudu ze dne 6. 6. 2016, č. j. 11 Kss 6/2015 – 53.

7. Kárná navrhovatelka sice s ohledem na nejednoznačná skutková zjištění nemůže tvrdit, že by kárně obviněný byl pod vlivem alkoholu, ale v každém případě byla zjevně snížena jeho schopnost řídit automobil. To je porušením povinností plynoucích přinejmenším z § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), přičemž důsledkem byla dopravní nehoda. Toto jednání vypovídá o narušení morální integrity soudce a poškozuje postavení společenské autority nejen jeho, ale i celého soudcovského stavu.

8. Pokud jde o skutek II. návrhu, považuje kárná navrhovatelka za účelové tvrzení kárně obviněného, že odmítl dechovou zkoušku a lékařské vyšetření kvůli otřesu po nehodě; spisový materiál k nehodě šoku nenasvědčuje. Podrobení se vyšetření by přitom bylo způsobilé vyvrátit pochybnosti o schopnosti řídit vozidlo. Odmítnutí dechové zkoušky a lékařského vyšetření také bylo porušením povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Kárně obviněný si musel být vědom, že se vystavuje postihu pro přestupek. To má závažný dopad na důstojnost a důvěryhodnost kárně obviněného. Tento důsledek byl prohlouben neúplnou a nepravdivou informací nadřízenému. Kárně obviněný neskýtá záruku, že bude s to naplnit požadavky na morální integritu, osobní odpovědnost a schopnost působit jako společenská autorita. Proto kárná navrhovatelka navrhuje uložení kárného opatření odvolání z funkce soudce.

II. Vyjádření kárně obviněného a replika kárné navrhovatelky

9. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření ke kárnému návrhu podaném podle § 12 kárného zákona především vznáší zásadní nesouhlas s kárným návrhem, a to jak se skutkovými zjištěními, tak i s právními vývody kárné navrhovatelky. Současně upozorňuje, že rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 21. 9. 2020, č. j. SO/13638/2020, byl uznán vinným 1) úmyslným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, 2) nedbalostním přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu, 3) nedbalostním přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to právě pro způsobení dopravní nehody dne 13. 2. 2020 a odmítnutí podrobit se dechové zkoušce a lékařskému vyšetření ke zjištění ovlivnění alkoholem. Zastává názor, že je nadále nepřípustné vést proti němu kárné řízení, přinejmenším pro skutek uvedený ad I. a zčásti ad II. návrhu, a to podle § 11 odst. 1 písm. k) trestního řádu (§ 25 kárného zákona). Zákaz porušení zásady ne bis in idem plyne z čl. 40 Listiny základních práv a svobod, z čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod publ. pod č. 209/1992 Sb. (dále též „Úmluva“), kterou je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy.

10. Za spáchání přestupků mu již byla uložena poměrně přísná sankce (pokuta 35 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců), což odpovídá svou intenzitou trestu v trestním řízení. Návrh rovněž opomíjí naprostou ojedinělost tvrzeného závadového jednání včetně řádného plnění pracovních povinností i respektování povinností řidiče motorového vozidla.

11. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí kárného soudu o jeho námitkách překvapivě naznačuje, že kárný soud nebude respektovat překážku věci rozhodnuté, navrhuje, aby kárný soud věc předložil k posouzení ústavnosti § 15 odst. 2 kárného zákona Ústavnímu soudu. K tomu poukazuje např. na rozhodnutí kárného soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 12 Ksz 1/2008 – 97, vylučující kárný postih, pokud již byla za totéž jednání uložena výtka, či na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2003, č. j. 6 A 125/2000 – 45, o platnosti zásady ne bis in idem ve správním trestání.

12. U skutku I. návrhu navíc kárně obviněný popírá, že by od budovy krajského soudu do místa nehody řídil vozidlo ve stavu neumožňujícím řízení; toto tvrzení nemá oporu v navržených důkazech a je třeba respektovat ústavní zásadu in dubio pro reo, plynoucí z čl. 40 odst. 2 Listiny (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 642/05. Kárně obviněný je případně schopen prokázat, že před jízdou byl v budově krajského soudu stižen překvapivou zdravotní indispozicí, která po opuštění budovy odezněla. Chování po dopravní nehodě pak bylo ovlivněno intenzivním nárazem do hlavy, což je zřejmé z dokumentace nehody; navíc za toto jednání již byl postižen v přestupkovém řízení.

13. Kárně obviněný rovněž nesouhlasí s obviněním z nepravdivého informování nadřízeného o nehodě, nehledě na to, že by to ani nemohlo naplnit skutkovou podstatu kárného provinění. Vyjádření kárně obviněný ukončil požadavkem na výzvu kárné navrhovatelce k omezení rozsahu kárného návrhu a předložení věci k posouzení ústavnosti výše označeného ustanovení umožňujícího opakovaný postih za totéž jednání.

14. Kárná navrhovatelka replikovala, že nevidí důvod k jakékoliv korekci svého kárného návrhu. Nespatřuje kárné provinění v tom, že kárně obviněný způsobil dopravní nehodu, ale v jednání, které jí předcházelo. Nesouhlasí s kárně obviněným, že je dána překážka věci rozhodnuté vydáním rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o přestupku ze dne 21. 9. 2020, č. j. SO/13638/202, a nevidí ani důvod k předložení věci Ústavnímu soudu. Kárně obviněným zmíněné rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 12 Ksz 1/2008 - 97, o zastavení řízení pro překážku ne bis in idem, neobstojí ve světle nálezů Ústavního soudu, např. ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, či ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99. V nálezu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, pak Ústavní soud mj. konstatoval přípustnost právní úpravy plynoucí z kárného zákona. Ve vztahu k charakteru kárného řízení kárná navrhovatelka dále poukázala na to, že Ústavní soud vychází z kritérií rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 8. června 1976, E. a ostatní proti Nizozemí, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72, se závěrem, že kárné řízení není řízením trestním, ale disciplinárním. Stejně tak ESLP ve věci O. proti Chorvatsku vyslovil, že na kárná řízení soudců se ustanovení č l. 6 Úmluvy vztahovalo ve své „civilní“ části. Pokud podle Ústavního soudu kárné řízení se soudcem dle zákona o soudech a soudcích není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, nevztahuje se na ně ani zásada ne bis in idem zakotvená v uvedeném článku.

15. Kárná navrhovatelka dále poukazuje na ustálenou judikaturu ESLP, která též dospívá k závěru, že disciplinární řízení se soudci není řízením o trestním provinění ve smyslu Protokolu č. 7 k Úmluvě. K tomu zmiňuje rozsudek Velkého senátu ESLP ze dne 6. 11. 2018 ve věcech č. 55391/13, 57728/13 a 74041/13, R. proti Portugalsku, ohledně stěžovatelky – soudkyně, proti níž byla vznesena tři kárná obvinění. V tomto řízení nebylo sporu o tom, že na kárná řízení je čl. 6 Úmluvy použitelný ve své civilní větvi. Předmětem sporu však byla otázka, zda na kárné řízení je čl. 6 Úmluvy použitelný ve své větvi trestní; výsledkem je závěr, že se stěžovatelka měla dopustit kárných provinění, nikoliv trestných činů, na čemž nic nemění ani skutečnost, že na jejich projednávání mohou být trestní předpisy podpůrně použitelné. Účelem kárného řízení je ochrana profesní cti a pověsti, jakož i ochrana důvěry veřejnosti v soudnictví. Obvinění vznesená vůči stěžovatelce tudíž byla svou povahou kárná, nikoliv trestní. Ve světle zkoumaných skutečností Velký senát ESLP obdobně jako v předchozích obdobných věcech (viz např. O. V. proti Ukrajině, č. 21722/11, rozsudek ze dne 9. 1. 2013, body 92 až 95 rozsudku) uzavřel, že na kárné řízení vedené proti soudkyni se čl. 6 Úmluvy ve své trestní větvi nevztahuje.

16. Kárná navrhovatelka k argumentaci kárně obviněného rozhodnutím tohoto soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 12 Ksz 1/2008 – 97, namítá, že nejde o rozhodnutí pro danou věc relevantní. Hodnotilo totiž vztah dvou kárných opatření vyplývajících z téže právní úpravy. Byl tedy posuzován vztah mezi dvěma disciplinárními postihy vyplývajícími z téže právní úpravy, a nikoliv mezi obecným správním deliktem a specifickým deliktem disciplinárním.

17. Kárná navrhovatelka dodává, že starší kárná judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 1 Skno 10/2008, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2020, č. j. 11 Kseo 1/2010 – 80), byla překonána označenými rozhodnutími Ústavního soudu. Nesouhlasí ani s tvrzením kárně obviněného, že mu za spáchání přestupků byly uloženy sankce svojí intenzitou odpovídající uložení trestu v trestním řízení, a uložení další sankce by odporovalo zákonné úpravě. Dle § 15 odst. 2 zákona kárného zákona má totiž kárný senát pokračovat v řízení po právní moci rozhodnutí orgánu ve správním řízení, má-li zato, že postih ve správním řízení není dostačující; jinak kárné řízení zastaví. Dané ustanovení tudíž explicitně předvídá situaci, kdy bude s kárně obviněným vedeno pro tytéž skutečnosti jak trestní či správní řízení, tak následně i kárné řízení. Tato úprava není s ohledem na výše citovanou judikaturu Ústavního soudu a ESLP v rozporu s ústavním pořádkem. Kárná navrhovatelka se tak ztotožňuje s důvody kárného soudu vyjádřenými v usnesení o pokračování v kárném řízení.

18. Nakonec kárná navrhovatelka doplnila svou argumentaci odkazem na obsah policejního a správního spisu. Obsah těchto spisů podle ní významně podporuje tezi, že zdravotní indispozice označená v kárném návrhu ve skutečnosti byla indispozicí způsobenou vlivem alkoholu; to dovozuje zejména z policejních úředních záznamů, svědeckých výpovědí a ze zprávy okresního státního zástupce v Náchodě, reprodukované mimo jiné na č. l. 10, č. l. 27 až 53, č. l. 101 až 103 a č. l. 107 až 109 správního spisu. Kárná navrhovatelka rovněž poukazuje na závěr okresního státního zástupce v Náchodě ve zprávě ze dne 13. 7. 2020, č. j. 1 ZN 1813/2020-6, z níž cituje. Kárná navrhovatelka z toho všeho dovozuje, že klíčovým důvodem, pro který nebylo proti kárně obviněnému zahájeno trestní stíhání, se jeví skutečnost, že navzdory zřejmému ovlivnění alkoholem se nepodařilo prokázat přesnou míru tohoto ovlivnění, tedy že dosahovala hranice obecně přijímané pro posouzení takového jednání jako trestného činu dle § 274 trestního zákoníku (tedy 1 g/kg), a to v důsledku odmítnutí dechové zkoušky a krevního vyšetření kárně obviněným, které je mu kladeno za vinu v rámci kárného skutku pod bodem II. kárného návrhu. Závěr o ovlivnění kárně obviněného alkoholem v rozhodném okamžiku podporuje i skutečnost, že Magistrát města České Budějovice v rozhodnutí ze dne 21. 9. 2020, č. j. SO/13638/2020, na základě důkazů obsažených ve správním spise výslovně označil za pohnutku jednání kárně obviněného spočívajícího v odmítnutí dechové zkoušky a krevního vyšetření okolnost, že se kárně obviněný obával o svoji kariéru: „formu zavinění přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu správní orgán hodnotí jako úmysl, neboť obviněný si byl vědom povinnosti podrobit se orientační dechové zkoušce a lékařskému vyšetření […] Nelze zohlednit subjektivní okolnosti, pohnutky, uváděné obviněným (možné zničení kariéry) jako polehčující okolnost“. Kárná navrhovatelka nevidí jiný důvod pro odmítnutí dechové zkoušky, než obavy o kariéru při vědomí ovlivnění alkoholem. Ze všech těchto důvodů kárná navrhovatelka trvá na podaném návrhu.

19. Kárná navrhovatelka rozhodnutím ze dne 9. 9. 2020, č. j. MSP-550/2020-OOJ-SO/2, kárně obviněného dočasně zprostila výkonu funkce soudce. Námitky kárně obviněného proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty rozhodnutím tohoto soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 13 Kss 5/2020 – 59. III. Průběh ústních jednání III. 1 Jednání dne 7. 4. 2021

20. Ústní jednání se z důvodů vyhlášeného nouzového stavu v České republice a omezení cestování obyvatel mezi okresy konalo v sídle Krajského soudu Českých Budějovicích. III. 1. a) Přednesení kárného návrhu

21. Kárná navrhovatelka přednesla stručně kárný návrh a v důvodech poukázala na jeho písemné znění založené na č. l. 1 – 11 soudního spisu. III. 1. b) Vyjádření kárně obviněného

22. Obhájce kárně obviněného JUDr. Pavel Zelenka (dále jen „obhájce 1“) přednesl návrh kárně obviněného na zastavení kárného řízení opřený o dva důvody: a) kárný návrh nebyl podán v zákonné lhůtě, neboť dne 28. 2. 2020 byl na webu Česká justice publikován příspěvek novinářky E. P. popisující okolnosti dopravní nehody kárně obviněného a odkazující na vyjádření kárné navrhovatelky, že se o událost bude zajímat. Z toho je zřejmé, že se kárná navrhovatelka o jednání kárně obviněného dozvěděla dříve, než uvádí v návrhu. Obhájce 1 označil výslech jmenované redaktorky a vyžádání dokladů o její komunikaci s kárnou navrhovatelkou za nezbytné k objasnění okamžiku vědomosti kárné navrhovatelky s ohledem na hraniční dodržení subjektivní lhůty k podání návrhu. Stejně tak JUDr. Š., pověřený vedením krajského soudu, byl na událost ze strany ministerstva v té době opakovaně dotazován. b) kárný návrh byl podán v rozporu se zásadou překážky věci rozhodnuté, neboť pravomocným rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice z 21. 9. 2020, č. j. SO/13638/2020, byl kárně obviněný uznán vinným ad. 1) úmyslným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu porušením povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, ad. 2) nedbalostním přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu porušením povinnosti stanovené v § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu a ad. 3) nedbalostním přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením povinností stanovených v § 4 písm. a), c) a § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu, jehož se dopustil tím, že „dne 13. 02. 2020 v době kolem 15:30 hodin po místní komunikaci před obcí Dasný, ve směru jízdy od Čtyřdvorských rybníků, řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Yetti, registrační značky X, kdy na čtyřramenné křižovatce se silnicí 1/20 při odbočování vpravo na silnici 1/20, nerespektoval DZ P 4 „Dej přednost v jízdě!“ a nedal přednost v jízdě jízdní soupravě, složené z tahače DAF, rz X a návěsu rz X jedoucí po hlavní pozemní komunikaci - silnici 1/20, kdy došlo ke střetu; při dopravní nehodě došlo ke hmotné škodě na obou vozidlech. Po nehodě se na výzvu policisty odmítl podrobit dechové zkoušce a lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz“. Přinejmenším pro tyto skutky nelze vést kárné řízení kvůli rozporu s § 11 odst. 1 písm. k) trestního řádu (za užití § 25 kárného zákona), čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a v mezinárodních lidskoprávních dokumentech zejména s čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Obhájce 1 dále zdůraznil, že kárně obviněnému byly za spáchání uvedených přestupků uloženy poměrně přísné sankce svou intenzitou odpovídající uložení trestu v trestním řízení, a to pokuta ve výši 35 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a dále vedle těchto sankcí náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Kárný soud na předchozí návrh na zastavení řízení nereagoval; proto poukazuje na věcně nesprávnou argumentaci kárné navrhovatelky v odst. 11 - 18 návrhu selektující odpovídající judikaturu Ústavního soudu a ESLP. Podle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, je třeba povahu disciplinárního řízení vždy konfrontovat s judikaturou ESLP. Ústavní soud zde nepochyboval, že trestním obviněním ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou vždy řízení o veškerých sankcích ukládaných správními úřady fyzickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt, vysvětlil, že to vždy neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní. Podle souvisejících vybraných rozhodnutí ESLP (zejména z 8. 6. 1976, č. 5100/71 – E. proti Nizozemí) se při charakteristice řízení o trestním obvinění vyplývající z judikatury ESLP přihlíží ke třem kritériím, jež nemusejí být splněny kumulativně a postačuje naplnění jedné z těchto podmínek (rozsudek ESLP z 2. 9. 1998, č. 27061/95, odst. 51 – K. proti Slovensku). Jedná se 1. o úpravu „přečinu“ trestním právem, a dále z pohledu splnění materiálních podmínek 2. o samotnou povahu „přečinu“, a 3. o povahu a závažnost hrozící sankce. Přitom žalovaný skutek naplňuje znaky přestupků podle zákona o silničním provozu a podle označeného nálezu Ústavního soudu jsou přestupky vždy považovány za trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy podle judikatury ESLP (tj. řízení o veškerých sankcích ukládaných správními úřady fyzickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt). Na tom nic nemění jeho odlišné právní posouzení v kárném řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., jestliže právě věcný obsah jednání kladeného za vinu kárně obviněnému soudci se zcela vymyká předmětu klasického disciplinárního řízení, v němž je rozhodováno o nesplnění specifických povinností soudce. Zde obhájce 1 poukázal na rozhodnutí ESLP ze dne 5. 2. 2009, č. 22330/05, O. proti Chorvatsku, a na rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 6. 11. 2018 ve věcech č. 55391/13, 57728/13 a 74041/13, R. proti Portugalsku, ve kterých soud přihlédl k tomu, že postih za kárné delikty není namířen vůči každému, ale jen zvláštní skupině osob, jimiž jsou v dané věci soudci. Kárná navrhovatelka však pominula zásadní odlišnosti jednání týkajících se soudců v řízeních před ESLP, vykazujících znaky výhradně disciplinárního provinění. Dále důrazně vyzdvihl, že „postih za obdobná jednání jako je jednání kladené za vinu kárně obviněnému soudci není na rozdíl od disciplinárních deliktů namířen výlučně proti předem zákonem definované, profesní’ skupině, ale proti široké blíže nespecifikované skupině fyzických osob – zde řidičů činných v provozu na pozemních komunikacích“. Vyjádření kárně obviněného bylo v písemné podobě založeno do soudního spisu (č. l. 308 - 311).

23. Kárný soud konstatoval obsah článku zveřejněného dne 28. 2. 2020 na webu Česká justice, předloženého obhájcem JUDr. Ing. Danielem Prouzou Ph.D. (dále jen obhájce 2); článek byl založen do soudního spisu (č. l. 312).

24. Kárná navrhovatelka označila návrh na zastavení řízení za nedůvodný. K jednání s novinářkou uvedla, že s médii nekomunikuje sama, ale prostřednictvím tiskového mluvčího. Komunikace s novinářkou si není vědoma, ostatně i s ohledem na zveřejnění předmětného článku je názoru, že subjektivní lhůta k podání návrhu byla zachována. Pokud jde o překážku věci rozhodnuté, podrobně se k této námitce vyjádřila písemně; zejména poukázala na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že kárné řízení se soudcem není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 Protokolu č. 7.

25. Kárný soud po přerušení jednání a poradě senátu o návrhu na provedení důkazů směřujících k ověření včasnosti podání kárného návrhu rozhodl, že v tomto ústním jednání bude pokračovat dokazováním, a to výslechem kárně obviněného a předvolaných svědků. III. 1. c) Dokazování

26. Kárně obviněný využil svého práva vypovídat, ovšem vyloučil možnost kladení otázek, na něž není ochoten odpovídat. Uvedl, že 13. a 14. 2. 2020 čerpal řádnou dovolenou, na níž měl naplánováno hlídání vnoučat a setkání s přáteli. Dne 13. 2. 2020 odvezl manželku do práce, šel k synovi hlídat vnoučata a kolem cca 11.30 hod. si domluvil s manželkou oběd v restauraci Masné krámy. V době oběda tam byla řada soudců a státních zástupců, vedle u stolu seděl JUDr. P. P., předseda Okresního soudu v Českých Budějovicích, a Mgr. Radek Martínek, tamní místopředseda. Vyměnili si pár zdvořilostních frází a oba jmenovaní by se mohli vyjádřit k tomu, jak se projevoval a zda konzumoval alkohol. Po obědě se rozloučil s manželkou a šel nakupovat dárky pro přátele (příští den očekávané hosty). Byl v několika prodejnách a cestou náhodně potkal svého známého Ing. Z. S., s nímž strávil asi půl hodiny na kávě v nedaleké kavárně. Poté si telefonoval s Ing. P. M., s nímž plánoval další den oběd s přáteli, a domluvili se na krátkém setkání poblíž náměstí, rovněž u kávy. Alkohol s žádným z nich nekonzumoval. Zhruba ve 14.00 hod. šel na soud, tam odešel na toaletu, kde se mu udělalo nevolno a pomáhal mu kolega, stejně jako cestou do kanceláře, kdy se mu udělalo ještě více nevolno. Manželka si od něho vzala tašku s dárky a kolega ho doprovodil k autu, přestože už se jeho stav zlepšil. Důrazně odmítá tvrzení, že by tento den požíval alkohol. Vzhledem k tomu, že svůj zdravotní stav vnímal subjektivně lépe, odjel od soudu autem. Stal se účastníkem dopravní nehody u obce Dasný, za což byl postižen ve správním řízení. Účastníkem nehody se stal poprvé od roku 1977, nikdy nebyl postižen ani za přestupek. Při nehodě se silně udeřil do hlavy o tzv. A sloupek v autě. Byl otřesen a domnívá se, že utrpěl otřes mozku. Důsledkem byly jeho reakce po nehodě, jakkoli se mohou jevit účelově. Za odmítnutí zkoušky na alkohol byl postižen v přestupkovém řízení. O nehodě telefonicky informoval JUDr. Š., jejich vztahy jsou přátelské, a korektně spolu o události hovořili. Informoval jej o šetření policie, v té době měl k dispozici jen Potvrzení o účasti na dopravní nehodě, v němž nebyl viník nehody uveden. Hovořili spolu o nehodě opakovaně i později, neboť v té době kárně obviněný chodil normálně do práce. Nabízel rezignaci na funkci místopředsedy soudu, názor JUDr. Š. byl, že vyčkají výsledku šetření. Osobně se o tomto výsledku dozvěděl až v září roku 2020, tudíž předtím nemohl nikoho nepravdivě informovat. O tom, že odmítl vyšetření na alkohol, JUDr. Š. informoval. Na funkci místopředsedy soudu rezignoval po nástupu nové předsedkyně krajského soudu proto, aby nepoškozoval dobré jméno justice. Závěrem se kárně obviněný omluvil za své jednání poškozující justici. Připomněl, že v ní pracuje v různých funkcích 39 let, které by neměly být překryty žalovaným jednáním. Písemné znění výpovědi kárně obviněného bylo založeno do soudního spisu (č. l. 313 - 314).

27. Při prvním ústním jednání bylo slyšeno 12 svědků; jejich výpovědi jsou konstatovány popisným způsobem, pokud je užita jejich přímá řeč, je zvýrazněna kurzívou. Svědci po zákonném poučení samostatně či k dotazům senátu a účastníků řízení, případně obhájců, uvedli následující:

28. Svědek R. J. uvedl, že v uvedený den zastupoval člena své odborové organizace „FFL“ Mgr. Š. u soudního jednání v jednací síni č. 65 tohoto krajského soudu. Při čekání před jednáním se procházel po chodbě a zahlédl pootevřenými dveřmi jedné z kanceláří, že si tam nějaká osoba dopřávala nějakého moku, tehdy nevěděl kdo to je, nyní ví, že to byl soudce Petr, proto jej tak ve své výpovědi bude dále označovat. Při přerušení jednání cca po jedné hodině viděl soudce Petra procházet po chodbě, opíral se o zeď a držel se klik u dveří kanceláří. Pak pokračovalo soudní jednání a po skončení si jeho klient šel pro CD nosič s protokolem, on na něj čekal na chodbě a viděl soudce Petra neschopného chůze, jak vcházel do kanceláře k panu předsedovi Š.; v tu chvíli mu spadly kalhoty i s trenýrkami ke kolenům. Po chodbě přicházela nějaká plačící žena, asi manželka, která pronesla, že „to je hrozný, zase mi tady dělá ostudu“. Šla do kanceláře k panu Š., kde byl soudce Petr, tam ho oblékali a potom ho pan Š. podpíral, držel ho pod ramenem, manželka z druhé strany a takto ho soukali k výtahu, dál je neviděl. Svědek šel čekat na klienta před budovu a tam viděl zaparkované auto Škoda Yetti, v němž soudce Petr seděl na místě spolujezdce. Asi po pěti minutách vystoupil z místa spolujezdce, držel se ližin, vlastně přeručkoval kolem zadního kufru, pak se posadil na místo řidiče, poté vůz po nějaké době nastartoval a odjel. Z obavy o bezpečnost osob to svědek oznámil na linku 158, policie ale nereagovala. Později slyšel o nehodě u obce Dasný a události si spojil, pak se o tom zmínil někde na Facebooku, což spustilo mediální zájem. Médiím i ministerstvu poskytl nahrávky, které u soudu pořídil.

29. K dotazům senátu uvedl, že kanceláře, u nichž viděl soudce Petra, byly vpravo od jednací síně č. 65, ke spadnutí kalhot došlo u kanceláře pana Š. Ve které kanceláři viděl soudce popíjet, už si přesně nepamatuje, byla to tak čtvrtá – pátá kancelář od jednací síně. Nahrávky si na soudech pořizuje běžně pro svou potřebu, tohle byla zajímavá situace, tak zapnul telefon. Nebyl schopen přesně určit čas, nepamatuje si, odkdy bylo jejich jednání. Při odchodu ze soudu neviděl justiční stráž, procházelo se volně. Žádal písemně krajský soud o záznam z kamer, ale bylo mu sděleno, že záznamy jsou přemazány. Na Ministerstvo spravedlnosti se písemně obrátil asi dva dny po té události, když z nějakého článku zjistil, že šlo o místopředsedu soudu. Při soudním jednání zastupoval člena jejich odborové organizace „FFL“.

30. K dotazu kárné navrhovatelky svědek uvedl, že v kanceláři soudce Petra zahlédl na stole láhev, připadalo mu to jako whisky.

31. K dotazu obhájce 2 uvedl, že jejich odborová organizace „FFL“ pomáhá svým členům v rodinných záležitostech, většinově řeší opatrovnické spory, pokud členové takové spory vedou; s tím je spojena častá účast u soudů. Nevybavuje si spisovou značku sporu, jehož se ten den účastnil a nesledoval označení dveří kolem jednací síně, zaregistroval asi jen kancelář JUDr. Š. Neví, ve které kanceláři viděl láhev whisky, ale soudce Petr z ní pak vycházel; zařízení kanceláře už si blíže nepamatuje, jen nahlédl, když z ní vycházela nějaká osoba. Láhev na stole byla tmavé barvy, zelená, připomínala mu „Jameson“. Na Facebooku nekomunikoval hned, někdy v dalším týdnu, poté, co o tom shlédl článek asi na České justici; někdy v té době také zjistil, že šlo o místopředsedu soudu. Pokud jde o událost se spadlými kalhotami, nevěnoval pozornost jejich barvě ani barvě spodního prádla. Původně si sice myslel, že soudci je špatně, ale protože viděl, jak si v kanceláři „dopřával“, tak usoudil, že je opilý. Nahrávky pořídil na svůj mobilní telefon, předal je České justici, na kanál YouTube je asi dala ona. K dotazu na svůj vztah k justici a k soudcům svědek uvedl, že důvěru v justici ztrácí, a to i kvůli tomuto případu, kdy předseda krajského soudu pomáhal opilému soudci do auta, aniž to dále řešil. K dotazu připustil existenci proti němu vedených exekučních řízení, myslí si ale, že soudce Petr je nikdy neřešil. Byl v souvislosti s vlastními opatrovnickými řízeními znalecky zkoumán, ale domnívá se o sobě, že nevybočuje z normy, z posudků neplynulo, že by byl nevěrohodným člověkem nebo trpěl nějakou paranoiou; navzdory posudkům mu soud svěřil dítě do péče.

32. K dotazu senátu svědek uvedl, že nahrával tak, aby to nebylo zřejmé, nenahrává si obvykle vše, co se děje na soudě, mobil si připravil, až když soudce Petra vedli z kanceláře.

33. K dotazu obhájce 2 uvedl, že se na předsedu krajského soudu neobrátil proto, že mu to připadalo nelogické, když soudci sám pomáhal, na ministerstvo se obrátil, až když zjistil, že šlo o místopředsedu soudu. Na policii volal poté, co soudce odjel autem, ale ta to neřešila, ani po dobu dalších cca 10 minut nepřijela na místo.

34. Svědek Mgr. M. Š. byl v rozhodný den na tomto krajském soudu ve věci opatrovnického sporu ohledně syna, měl jednání někdy v odpoledních hodinách. Po skončení řízení se na chodbě pohyboval pán, který jevil známky silně podnapilého stavu. Svědek si šel pro záznam ze svého jednání a do podatelny o patro níž. Pan J. si nahrával nějaký záznam na mobil. Pak se spolu setkali před soudem, kde viděl, že si ten opilý pán přesedal z místa spolujezdce na místo řidiče, nastoupil do vozidla, chvilku v něm seděl a pak odjel. Pan J. to oznámil na policii, víc se té věci nevěnovali. O nehodě a jejich účastnících se dozvěděl z tisku.

35. K dotazu senátu uvedl, že ten pán na chodbě byl silně podnapilý, měl „upuštěný“ kalhoty a starala se o něj nějaká paní a z dalších dveří pak vyšel ještě někdo, ale kdo to byl, to neví. Po zavolání na policii nějakou dobu, tak 10 – 15 min., ještě před budovou s panem J. zůstali. Justiční stráž ho nekontrolovala, neví, jestli tam byla. K dotazu na svůj vztah k organizaci „FFL“ uvedl, že je jejím členem, pan J. jej zastupoval ve sporu jako zmocněnec.

36. K dotazu kárné navrhovatelky svědek uvedl, že na opilost osoby usoudil z toho, že se ten člověk motal, nesrozumitelně artikuloval, měl spuštěné kalhoty, nevypadalo to na zdravotní potíže, ani lidé kolem něj se k němu tak nechovali, ta paní se chovala starostlivě, ale nikdo nezjišťoval životní funkce, nevolal záchranku.

37. K dotazu obhájce 2 na odměnu za právní služby poskytované panem J., který obhájce zdůvodnil souvislostí s věrohodností svědka J., přičemž obhájce 1 upozornil na hodnocení jednání podobných osob Českou advokátní komorou jako „vinklaření“, odmítl odpovědět. Po upozornění obhájcem 1 na existenci trestného činu pohrdání soudem a na možnost uložení pořádkové pokuty soudem, k výzvě soudu svědek řekl, že za služby neplatil, platil jen nevelký členský poplatek, jehož výši si nepamatuje. Je stále členem „FFL“, letos ještě žádný příspěvek neplatil. K dotazu obhájce 1 sdělil, že neví, jak daleko byl od soudce Petra, nešel mu pomáhat, nedostal se do jeho osobní zóny, necítil z něho alkohol. Blíž to po roce neumí specifikovat.

38. K dalším dotazům senátu a obhájce 2 odpověděl, že viděl kalhoty popuštěné nad kolena, tj. rozepnuté a popuštěné prádlo. Intimní partie neviděl, takže byly zahalené. K události došlo poté, kdy po skončení svého jednání vyšli s panem J. na chodbu, viděl, že pan J. bere do ruky telefon, sám si šel pro své věci, nahrávku si s ním neprohlížel. Nahrávku viděl ve zpravodajství, takže už nemůže určit, kdy ji vlastně viděl. Ví, že pan J. venku volal na policii, ale u hovoru nebyl, šel se podívat, kam auto jelo. Neví, jestli telefonoval ještě někomu jinému. Dále se o tom nebavili, neví, jestli pan J. na chodbě nahlížel do nějakých kanceláří, ani mu to neříkal, detaily si nepamatuje. Neumí odpovědět na otázku, zda osoba na chodbě měla zdravotní potíže, není zdravotník.

39. Svědek JUDr. J. Š. zastupoval v době žalované události ve funkci předsedu krajského soudu a měl ještě na starosti trestní úsek jako místopředseda. Užíval svou kancelář nahoře v patře a v prvním patře sekretariát předsedy, kam docházel. Ten den, což už si datově nepamatuje, ale byl to zřejmě čtvrtek, měl po obědě jednání s paní Mgr. U. z Úřadu bezpečnosti práce, trvalo asi do tří hodin. Potom šel na sekretariát, protože tam chodil ráno vyřizovat poštu, pokud měl čas i v poledne nebo odpoledne. Mohlo být tak 15.10 hod. Myslí si, že s JUDr. Petrem se potkali na chodbě v prvním patře, to mohlo být dvacet - třicet vteřin. Pokud si vzpomíná, tak ten šel za manželkou, nebo s ní odjížděl domů. Sám měl nějaké jednání v kanceláři, viděl se pak někde vyfocený, nechápe proč. Když pak vyšel na chodbu, nikdo tam nebyl. Detaily si nepamatuje.

40. K dotazům senátu uvedl, že když se s JUDr. Petrem potkali, byl to jen krátký kontakt, nepozoroval na něm žádné změny proti normálu, byl jen začervenalý, to ale nebylo poprvé, jeho subjektivní pocit byl, že měl nějaké zdravotní potíže, zadýchával se, což už s ním řešil vícekrát. Neví přesně, kdy se dověděl o nehodě, jestli ten den nebo následující, snad od nějakého kolegy. JUDr. Petr mu buď volal, nebo mu to sdělil na soudě. Mluvil s ním o nehodě, ale spíš se informoval na škodu a následky. Pak se nějaký čas nic nedělo a po nějakém článku se strhla medializace, určitě se na to JUDr. Petra ptal a také se vyjadřoval pro ministerstvo. Jednací síň č. 65 je kousek doprava od vstupu, za ní jsou kanceláře, sekretariát je tak třetí kancelář od ní, kancelář JUDr. Petra je za nimi, trochu za rohem, lomí se tam chodba. Když v den události sešel do prvního patra, šel do sekretariátu a vyřizoval tam poštu, nikdo další nevstoupil, manželka JUDr. Petra tam otevřela dveře, nepamatuje si, jestli vstoupila. Myslí, že JUDr. Petr tam nevstoupil a neví, zda vstoupil do jiné kanceláře poté, co ho potkal. K dotazu na záznamy z kamer uvedl, že kamery jsou umístěny na chodbě i u justiční stráže a venku, myslí si, že tam je pětidenní smyčka. V době, kdy získal nějaké podněty o události, již záznam z kamer z toho dne neexistoval. Záznam chtěla policie, nevzpomíná si na žádost žádné soukromé osoby, ta by byla evidována a vyřizoval by ji bezpečnostní ředitel. K dotazu na bližší konkretizaci vztahu s kárně obviněným svědek označil jejich vztahy jako přátelské, tykají si, ale mimopracovně se blíže nestýkají. Dovolenka se podepisuje předem, elektronicky se dovolené neevidují, není vyloučeno zpětné poskytnutí např., když někdo zavolá, že si třeba zlomil nohu. Na sekretariát za ním asi přišla manželka JUDr. Petra, on vykoukl ven ze dveří, což soudí podle toho, že tak byl vyfotografován, nikdo jiný na chodbě nebyl.

41. K dotazu kárné navrhovatelky na svou výpověď při jednání na ministerstvu, svědek uvedl, že pokud měl říct, že za ním přišla manželka JUDr. Petra a říkala, že tomu spadly kalhoty a že jí doporučil, ať jedou domů, připustil, že to je možné. Nevzpomíná si také, že by při setkání s JUDr. Petrem na chodbě řešil jeho zdravotní stav, ale pokud to takto uvedl do protokolu, tak je to možné, nevzpomíná si. K dotazu kárné navrhovatelky na informaci o nehodě uvedl, že zpočátku mu kárně obviněný říkal, že není viníkem nehody, tak po tom v té době nepátral, zajímal se o následky nehody a o jeho zdravotní stav. Pokud jde o zdravotní stav JUDr. Petra, měl problémy s pupeční kýlou, říkával mu, že s tím má něco dělat, a pak se také po delší chůzi nebo do schodů dost zadýchával. Dovolenku mu podepisoval buď den předem, nebo ten den ráno, to si nepamatuje, když na to byl tehdy tázán, předkládali mu to z personálního a dovolenka byla jím podepsána.

42. K dotazu senátu svědek sdělil, že po nehodě na JUDr. Petrovi nevnímal žádný zdravotní problém způsobený nehodou, moc se o tom nebavili, krátce na to začala koronavirová krize a měli jiné starosti.

43. K dotazu obhájce 2 na vliv alkoholu v ten den svědek uvedl, že alkohol necítil „pokud bych ho cítil, tak jsem to uvedl do toho protokolu“. Nevšiml si ani jiných projevů vlivu alkoholu, ani nemyslí, že by JUDr. Petr měl s alkoholem potíže. Konkrétně uvedl: „No podle mě, když byl 13. 2., tak já jsem na něm neviděl žádný známky nebo nejevil na mě, nepůsobil na mě, že by byl pod vlivem alkoholu a pokud jsme někde pili nebo byla večer nějaká oslava, což se samozřejmě mohlo stát, tak já si ani nevybavuju to, že by byly nějaký problémy v souvislosti s jeho požíváním alkoholu, nebo já jsem nic takového neřešil“. V době, kdy se s JUDr. Petrem bavil o nehodě, ještě nebylo rozhodnuto, kdo byl viníkem nehody. Připustil, že je možný průběh jejich rozhovoru o nehodě, jak je popsán ve výpovědi na ministerstvu. Pochybnosti začal mít až na základě medializace, pak se dozvěděl o výsledku správního řízení, snad v prosinci. Mezitím tomu nevěnoval pozornost, také nastoupila nová předsedkyně soudu. K dotazu na případné ovlivňování výpovědi uvedl, že jej nikdo neovlivňoval.

44. K dotazu senátu upřesnil, že si nepamatuje, co přesně mu říkala manželka JUDr. Petra, a když vyšel na chodbu, nikoho neviděl, ani člověka, který ho natáčel.

45. Svědek J. B. (poznámka soudu: člen první policejní hlídky na místě nehody) popsal, že toho dne byl nedaleko na hlídce s kolegou L., o nehodě je informoval kolemjedoucí řidič kamionu. Na místě nehody stál kamion ve směru od Českých Budějovic na obec Dasný a na druhé straně komunikace u výjezdu na silnici 1/20 stála Škoda Yetti. Po příjezdu na místo šel s kolegou k místu dopravní nehody k tomu kamionu, kdy už jim šel naproti řidič kamionu s doklady, byl maďarské národnosti. Kolega L. ho vyzval k provedení dechové zkoušky, což podstoupil s negativním výsledkem. Poté přišli k panu řidiči Petrovi, ten byl opřený o svoje vozidlo Škoda Yetti a i toho kolega L. vyzval k podrobení se dechové zkoušce, ale pan Petr to odmítl, že jim nemůže dýchnout, a uvedl, že: „Nemůže nám fouknout, protože bysme mu zničili kariéru“. Takže jsme se ho ptali, proč kariéru, a on to uvedl slovy, že „je soudce, že nám nemůže fouknout“. Potom ho kolega L. vyzval jménem zákona k podrobení se vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu; i to soudce Petr odmítl. Předložil jako doklad pouze občanský průkaz, nepředložil řidičský průkaz, ani doklady od vozidla. Poté svědek ohlásil na operační středisko, že jsou na místě dopravní nehody s tím, že tam je odmítnutí dechové zkoušky, tak ať pošlou skupinu dopravních nehod. Následně řídili na místě dopravu a přijela hlídka skupiny dopravních nehod, které předali informace, které měli, a po domluvě s operačním důstojníkem odjeli z místa dopravní nehody uzavřít komunikaci 1/20.

46. K dotazu senátu svědek uvedl, že řidič osobního vozu byl při jejich příjezdu mimo auto, nestěžoval si na žádné zdravotní problémy, nebyly ani viditelné, kromě nějaké oděrky na ruce. Ptali se ho, jestli chce zdravotnické ošetření, jestli mají zavolat záchrannou službu a odpověděl, že ne. Komunikoval s ním tak na vzdálenost dvou tří metrů. Jevil se mu jako „takový dezorientovaný, mohlo to být z důvodu dopravní nehody, řeč byla překotná, nesouvislá, takže s tím, že nám odmítl dechovou zkoušku, tak i z tohoto důvodu jsme měli pocit, že je pan Petr ovlivněný alkoholem“. Uvedl-li svědek do protokolu o kontrole na alkohol, že řidiči nebylo zabráněno v další jízdě, bylo to proto, že po příjezdu kolegů ze skupiny dopravních nehod další úkony neprováděli. JUDr. Petr neuváděl žádné zdravotní potíže, jen říkal, že se mu motá hlava. Osobně nebyl tak blízko, aby cítil alkohol. Podle situace na silnici byl podle něho viníkem nehody pan Petr.

47. K dotazu kárné navrhovatelky svědek uvedl, že do protokolu o nehodě popsal chování pana Petra podle toho, jak jej vnímala celá hlídka.

48. K dotazu obhájce 2 svědek potvrdil, že k nehodě byl vyslýchán jako svědek na magistrátu, nevzpomíná si, co tam uvedl k důvodům odmítnutí dechové zkoušky. Do záznamu o nehodě zapsal důvod odmítnutí dechové zkoušky, při výslechu policejním orgánem dne 12. 3. 2020 to neuvedl, protože se ho na to asi nikdo neptal. To, že cítil alkohol, uvedl do záznamu, protože to uváděl za celou hlídku. Svědek nevysvětlil, proč v protokolu o nehodě není uveden důvod odmítnutí dechové zkoušky. Na dotaz, proč do záznamu uvedl, že cítil alkohol a teď vypovídá jinak, uvedl, že záznam psal za celou hlídku. Na dotaz proč není uveden důvod odmítnutí dechové zkoušky v protokole o nehodě, svědek neodpověděl a nevysvětlil ani nedostatek záznamu ke zdravotnímu stavu. K dechové zkoušce a vyšetření jej vyzýval kolega, poučoval ho normálně dle zákona „361/2000“ a poučení o podání vysvětlení dle zákona o policii „273/2008“, přesná slova si nepamatuje.

49. Svědek F. L. (poznámka soudu: člen první policejní hlídky na místě nehody) uvedl, že v té době s kolegou B. projížděli obcí Dasný a z nějakého protijedoucího vozidla byli upozorněni na nehodu. Na místě bylo nákladní vozidlo, které tam stálo a vedle bylo osobní vozidlo, obě byla ve střetu přibližně uprostřed silnice. Z obou stran to bylo „zaštosovaný vozidlama“, tak nejdříve zjišťovali, zda není někdo zraněný, ale všichni byli v pořádku. Na místě se nacházelo nákladní vozidlo s řidičem asi maďarské národnosti, takže s ním byla horší domluva. Ten předložil všechny doklady a podrobil se dechové zkoušce, která byla negativní. Potom vyzval řidiče druhého vozidla, a ten řekl, že se nepodrobí. Proto ho následně vyzval i na odběr biologického materiálu spojeného s lékařským vyšetřením, „které také odmítnul s tím, že je to soudce, a že nemůže dýchnout, protože by si zkazil kariéru“. Po příjezdu kolegů ze skupiny dopravních nehod se věnoval řízení dopravy, kolega ještě ztotožňoval svědky.

50. K dotazu senátu svědek uvedl, že při příjezdu k nehodě byl řidič osobního auta venku z auta, předkládal mu doklady, ale měl jen občanský průkaz. Byl s ním v kontaktu tak na dva - tři metry, alkohol necítil, nevzpomíná si ani na žádné viditelné zranění. K výslovnému dotazu na vjem alkoholu uvedl: „Řidič mi dechovou zkoušku odmítl, tím pádem, já jsem od něj byl, ne dva metry, metr a půl, takže jsem necítil“. Řidič byl ve stresu, nevěděl co se děje a co tam děláme, že se nic nestalo. K nehodě byl svědek vyslýchán i na magistrátu.

51. K dotazu obhájce 2 na rozpor úředního záznamu uvádějícího zápach alkoholu s dnešní výpovědí svědek uvedl: Už je to dlouhá doba, nevzpomínám si přesně, co jsem tam tenkrát uváděl, neuváděl, ale fakt si nevzpomínám. Na vliv alkoholu soudil z chování řidiče, ale necítil ho. O důvodu odmítnutí vyšetření si myslí, že to do protokolu uvedli, neví, proč to tam není. Na žádné viditelné zranění řidiče si nevzpomíná, ani na to, že by říkal, že ho bolí hlava. Před výzvou JUDr. Petra poučil podle zákona č. 361/2000 Sb., ten mu prostě řekl, „že nenadýchá, že je to soudce, že si nemůže zkazit kariéru“. Se svědkem B. se tu před jednáním potkali a o nehodě se spolu bavili.

52. K dotazu obhájce 1 svědek uvedl, že si nepamatuje, jak vypadal vnitřek osobního auta po nehodě a zda byly „vybouchlé“ airbagy.

53. K dotazu senátu, z čeho pro záznam nabyl dojmu, že byl řidič opilý, uvedl, že z jeho nekoordinovaných pohybů, motal se, bagatelizoval nehodu. K dotazu obhájce 2 na záznam v protokole, že pohyby byly koordinované, svědek nahlédl do úředního záznamu a uvedl, že pravdou je, že pohyby byly nekoordinované, „v záznamu je asi chyba“.

54. Svědkyně M. Š. (poznámka soudu: inspektorka DI) se o nehodě dověděla od operačního důstojníka kolem šestnácté hodiny. Na místě viděla jedno osobní vozidlo, potom opodál, ve směru na obec Písek, stála nákladní souprava. Místo dopravní nehody zajišťovala hlídka Dopravního inspektorátu České Budějovice, která provedla prvotní úkony na místě dopravní nehody. To znamená ztotožnění řidiče, výzvu k dechové zkoušce, lustraci osob. Svědkyně zpracovávala protokol, kolega S. dělal fotodokumentaci a zakreslení. K dotazu senátu uvedla, že řidič osobního vozidla byl mimo něj, ptala se, proč se nepodrobil výzvě, to odmítal, stejně tak i lékařské vyšetření. Konkrétně uvedla: „s tím teda, že je soudce, a že vlastně, by byly jedině problémy“. Řidič se choval slušně, komunikoval. Dále svědkyně uvedla: „Jevil se mi, jakože je pod, samozřejmě, pod vlivem alkoholu. Chvílemi byl plačtivý, chvílemi byl, vypadal, že je i zmatený, neuměl si zajistit sám ani odtah vozidla, toto jsme vlastně zajišťovali my na jeho žádost. Stále se omlouval za tu situaci. K nám, jako policistům, se choval velmi slušně, nebyl s panem řidičem žádný problém. Při dopravní nehodě zraněný nebyl“. Možná si narazil ruku, ale rozhodně nechtěl záchranku. Komunikovali spolu zblízka, „alkohol jsem cítila“.

55. K dotazu kárné navrhovatelky svědkyně uvedla, že zpracovávala úřední záznam ze dne 13. 2. 2020 s kolegou a trvá na údajích tam uvedených; nejspíš uváděla i to, co tvrdila svědkyně nehody.

56. Svědek V. S. (poznámka soudu: člen hlídky DI) toho dne sloužil společně s kolegyní M. Š., obdrželi informaci, že došlo k dopravní nehodě, proto vyrazili na místo. K dopravní nehodě došlo na začátku obce Dasný. Po příjezdu na místo dopravní nehody se na místě nacházela již zasahující hlídka dopravní policie, která ještě prováděla neodkladné úkony. Po příjezdu se spojili s touto hlídkou, která jim sdělila skutečnosti, které zjistila do příjezdu. Kolegyně Š. zpracovávala dopravní nehodu a svědek opatřil fotodokumentaci a náčrtek dopravní nehody. Na místě se nacházela dvě vozidla, k jejichž střetu došlo. Jednalo se o osobní automobil a nákladní automobil. S kárně obviněným přímo nekomunikoval, věnoval se své práci. Zaviněním nehody se zabývala kolegyně, nějak to museli zadat do systému.

57. K dotazu obhájce 2 potvrdil, že se při šetření nehodě zpracovává dokument tzv. Potvrzení o účasti při dopravní nehodě, tam se zavinění neuvádí. On sám takový dokument nezpracovával.

58. Svědkyně P. T. v daném místě a době jela od Českých Budějovic k obci Dasný za kamionem, osobní auto vyjelo z uličky a chtělo odbočit na Budějovice. Řidič vyjel rychle a zbrkle, nevybral to a trefil konec kamionu. S mužem z dalšího auta ho šli vyndat z auta, měl „bouchlé“ airbagy, nějak ho z auta vytáhli. Ptali se ho, jestli mu něco je, říkal, že ne, a po chvíli přijela policejní hlídka.

59. Na dotaz senátu uvedla, že při pomoci s vystoupením byli s řidičem osobního auta v blízkém kontaktu. Nejdříve měla pocit, že je opilý, divně přešlapoval a mluvil zvláštnosti „že byl u nějakého souseda, který má nějaký husy a kachny“. Zranění na něm nebylo vidět a ani si na nic nestěžoval. Opakované výzvy k dechové zkoušce slyšela, i to, že odmítl „bez vysvětlení“. Nechtěl volat policii, že všechno zaplatí, ale policie přijela prakticky hned, takže ji ani nemuseli volat. Neslyšela, že by tam zaznělo, jaké má povolání. Byla v blízkosti policistů a slyšela jejich komunikaci s řidičem, policisté od něho byli vzdáleni tak maximálně 1,5 metru. Na místě byla asi 15 minut, odjela poté, co si zapsali její údaje.

60. Svědek MUDr. J. Č. jel toho dne autem z Českých Budějovic, před ním jelo jedno osobní auto, a ještě před ním jel kamion. Přijížděli k obci Dasný, kamion zpomaloval, takže vjížděl do vesnice pomalu. Oni jeli za ním, jeli pomalu, a ve chvíli, kdy kamion vjížděl na okraj vesnice, tak z jejich pohledu zleva z vedlejší ulice, se tam stojící auto zničehonic dalo do pohybu. Vyrazilo směrem jakoby na „Budějice“, ale velkým obloukem, takže do protisměru, a narazilo do toho projíždějícího kamionu. Z toho osobního auta se kouřilo, s paní z prvního vozidla vystoupili a šli se podívat, jestli se někomu něco nestalo. V autě seděl muž, říkal, že se mu nic nestalo, ale nedařilo se mu odpoutat pás, „takže já jsem se přes něj sklonil, rozepnul jsem mu bezpečnostní pás, pomohli jsme mu ven“. Pak přiběhl řidič kamionu a zakrátko přijela policie.

61. K dotazu senátu svědek uvedl, že řidič nebyl zraněn, zdál se otřesen, nehodnotil situaci adekvátně, měl pocit, že ho někdo naboural. Chvíli byli na místě, policie komunikovala s řidičem a teprve pak si zapsala jejich údaje. Řidiče asi dvakrát žádali o dechovou zkoušku a on odmítl. Myslí si, že to nijak nezdůvodňoval. Ohledně výzvy k odběru krve si není jist, zda to bylo za jeho přítomnosti. K dotazu na vjem alkoholu uvedl: „Tak to jako si jako jednoznačně nejsem jist. To jsem necítil, protože ono tam bylo cítit ledacos jinýho. Z toho auta tekly technický tekutiny, jo, byla nějaká spálená guma, a to, to jsem, vysloveně jsem necítil nic takovýhleho. To nemůžu říct“.

62. K dotazu obhájce 2 sdělil, že policejní hlídka tam byla prakticky hned po nehodě, neví, kdo je volal. Nevzpomíná si, kolik tam bylo celkem služebních vozidel.

63. Svědek JUDr. P. P. se o nehodě kárně obviněného dozvěděl v pátek po ní od kolegů z krajského soudu. Den předtím ve čtvrtek byl s kolegy na obědě v restauraci Masné krámy, byli tam po jedenácté hodině. Zanedlouho přišel JUDr. Petr s manželkou, jenom se pozdravili. Neseděli u stejného stolu, jenom se pozdravili. Popřál jim dobrou chuť a nijak se nebavili. Jinak o té události nic neví.

64. K dotazu senátu svědek uvedl, že se blíže nebavili, nebyli v bližším kontaktu, jen stál vedle něho.

65. K dotazu kárné navrhovatelky svědek uvedl, že neví, co JUDr. Petr jedl a pil, nekoukal mu do talíře.

66. K dotazu obhájce 2 na vliv alkoholu uvedl: „takto jsem, to jsem necítil, a ani, jenom při tom kontaktu očním, nebo jenom jak jsme prohodili, prostě, vypadal v pořádku. Opilého člověka, jsem jich viděl víc za svůj život, bych poznal“.

67. Svědek Ing. Z. S. uvedl, že je dlouholetým kamarádem JUDr. Petra, setkal se s ním v den nehody náhodně v „Budějicích“ na náměstí, zašli spolu na kafe, protože svědek měl před odletem do ciziny. K dotazu senátu uvedl, že to bylo „ne dlouho po obědě…tak zhruba kolem druhé hodiny“, byli v restauraci, neviděl na něm žádné zdravotní problémy.

68. K dotazu kárné navrhovatelky připustil, že jej o svědectví JUDr. Petr požádal, datum setkání si ověřil v diáři, protože měl tehdy před odletem.

69. K dotazu obhájce 2 upřesnil, že měl letět do Spojených arabských emirátů, což by byl schopen doložit. Konzumovali kávu a on asi i vodu, „alkoholické nápoje žádné jsme nepožívali“. Vliv alkoholu na JUDr. Petrovi neviděl ani necítil.

70. Svědek Ing. P. M. k dotazům senátu uvedl, že v den nehody si s JUDr. Petrem telefonovali kolem oběda, a protože zjistili, že jsou nedaleko od sebe, domluvili se, že si dají kávu U Itala, bylo něco po dvanácté hodině, strávili spolu tak půl hodiny a domlouvali se na průběhu schůzky plánované na další den. Dali si kávu, nepozoroval na něm žádné zdravotní ani jiné potíže. Další den říkal, že měl bouračku, ale nijak to nerozváděli, jen že se nikomu nic nestalo. Žádné zranění na něm nepozoroval. Víc se o tom nebavili, byli tam další hosté ze Slovenska. Na data si přesně nevzpomíná, ta schůzka další den asi byla 14. února.

71. K dotazu obhájce 2 svědek uvedl, že v den nehody byl s JUDr. Petrem na kávě tak půl hodiny, pili jen kávu, žádné alkoholické nápoje. JUDr. Petr nejevil žádné známky vlivu alkoholu, nezdál se mu nijak indisponován. Po schůzce v kavárně se rozešli. K dotazu, zda se sešli kolem dvanácté nebo kolem čtrnácté hodiny, jak tvrdí JUDr. Petr, svědek uvedl, že už si přesně nevzpomíná, „je to možný, že to takhle bylo.“ III. 2 Jednání dne 6. 5. 2021

72. Jednání proběhlo v sídle kárného soudu v Brně a bylo při něm pokračováno v dokazování.

73. Svědkyně E. P. (pozn. soudu: šéfredaktorka České justice) ještě před podáním svědecké výpovědi soudu písemně sdělila skutečnosti týkající se komunikace s kárnou navrhovatelkou a záznamu pořízeného svědkem J. Před jejím výslechem proto soud konstatoval obsah její zprávy ze dne 9. 4. 2021 a ze dne 14. 4. 2021 o tom, že s kárnou navrhovatelkou poprvé komunikovala dne 27. 2. 2020, což doložila záznamem SMS zpráv (č. l. 317 a 343 spisu). Soud rovněž konstatoval obsah printscreenu její zprávy předloženého kárnou navrhovatelkou (č. l. 321 spisu).

74. Svědkyně vypověděla, že o události u Krajského soudu v Českých Budějovicích se dozvěděla dne 27. 2. 2020 a hned napsala dotaz ministryni a další den kontaktovala JUDr. Petra, který s ní odmítl komunikovat. K opatření záznamu sdělila, že na facebookovém profilu spolku Šalamoun se dozvěděla o nahrávce pana J. a další den se na něj obrátila, aby jí nahrávku poskytl; nesetkali se osobně. Událost si ověřovala u zdroje, který neuvede. Nahrávku upravila a opatřila titulky ona s kolegou; pak ji zveřejnila.

75. Listinné důkazy byly provedeny podle § 213 odst. 1 trestního řádu (§ 25 kárného řádu).

76. Ze spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice, dopravního inspektorátu, sp. zn. KRPC-22705/TČ-2020 (č. l. 96 spisu), bylo zjištěno, že dne 26. 2. 2020 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení proti kárně obviněnému, a to pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přičemž k dozoru nad úkony trestního řízení bylo v důsledku podjatosti Krajského státního zástupce v Českých Budějovicích určeno Okresní státní zastupitelství v Náchodě. Ve spise je založena dokumentace nehody kárně obviněného a úřední záznamy policistů z hlídky zasahující na místě nehody. V protokole o nehodě ze dne 13. 2. 2020 zpracovaném inspektorkou prap. Š., je v části „vylíčení události“ uveden popis nehody, výsledek zkoušky na alkohol u řidiče kamionu, konstatováno odmítnutí zkoušky a vyšetření na alkohol řidičem osobního vozidla, nepředložení řidičského průkazu a skutečnost, že řidič si zařídil odtah vozidla. Z fotodokumentace nehody je ze záběrů osobního vozidla č. 017 – 020 zřejmé, že v něm jsou aktivované airbagy. V prvotním záznamu inspektorky prap. M. Š. ze dne 13. 2. 2020 je popsán stav vozidel a popis místa nehody. K osobě kárně obviněného je zde uvedeno, že jako řidič nepředložil řidičský průkaz, přes výzvu se odmítl podrobit dechové zkoušce i odběru jiného biologického materiálu. Řidič byl zjevně pod vlivem alkoholu, špatně artikuloval, byl chvílemi plačtivý a chvílemi mnohomluvný. Na výzvu k provedení dechové zkoušky uváděl, že nemůže „dýchnout“, protože je soudce a vše by bylo řešeno; z jeho dechu byl cítit alkohol. Podnapilost řidiče osobního vozu byla podle tohoto záznamu zmíněna i svědkyní nehody P. T. V úředním záznamu vrchního asistenta pprap. J. B. z téhož dne je uvedeno, že řidič osobního vozidla po výzvě k dechové zkoušce uvedl, že kdyby „dejchnul“, zničili by mu kariéru, neboť je soudcem. Řidič odmítl i odběr biologického materiálu a nežádal lékařské ošetření. Jevil se jako podnapilý, jeho řeč byla nesrozumitelná, pohyby nekoordinované, byl z něho cítit alkohol. Dne 12. 3. 2020 bylo policií provedeno šetření u Krajského soudu v Českých Budějovicích, z úředního záznamu je zřejmé, že jeden z členů justiční stráže uvedl pouze, že viděl dne 13. 2. 2020 odcházet JUDr. Petra v doprovodu manželky a nějakého muže, druhá členka justiční stráže uvedla, že si ničeho nevšimla. Tímto šetřením bylo také zjištěno, že z předmětného dne již neexistují kamerové záznamy. Dne 20. 2. 2020 podal vysvětlení kárně obviněný, který uvedl, že nebyl pod vlivem alkoholu ani léků, při nehodě se udeřil hlavou o levý sloupek auta, po nehodě byl otřesen a nevzpomíná si, že odmítl dechovou zkoušku či odběry. V úředním záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholu nebo jiné návykové látky ze dne 15. 2. 2020 je uvedeno, že řidič odmítl uvést, zda požil alkohol, nebyla provedena dechová zkouška ani vyšetření na jinou návykovou látku. Podle protokolu (tiskopis k vyplnění) chování bylo odmítavé, unavené/zpomalené, nálada podrážděná, pohyby koordinované, orientace normální, postoj nejistý, chůze nejistá, řeč překotná, paměť normální, oblečení přiměřené, barva kůže normální, oči normální, zápach alkoholu - ano. Všichni svědci nehody podali v průběhu šetření policie ve věci vysvětlení, někteří opakovaně, jednak podle § 61 odst. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, jednak podle § 158 odst. 6 trestního řádu. Tyto svědky soud vyslechl při jednání dne 7. 4. 2021, vyjma svědka T. F. (maďarský řidič kamionu) a svědka P. H. (projížděl kolem nehody a upozornil na ni policejní hlídku). Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice, dopravního inspektorátu, ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. KRPC-22705-84/TČ-20-020106-VR, byla věc kárně obviněného podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána k projednání přestupku. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že se výslechy účastníků dopravní nehody, svědků a dalších osob, ani dalším šetřením nepodařilo objektivně zjistit alkoholemii u řidiče Bohuslava Petra, který dne 13. 2. 2020 způsobil nedáním přednosti v jízdě dopravní nehodu, přičemž u sebe neměl řidičský průkaz a odmítl se podrobit dechové zkoušce či jinému vyšetření ke zjištění vlivu alkoholu nebo jiných návykových látek.

77. Ve spise policie byl založen CD nosič se záznamem pořízeným dne 13. 2. 2020 svědkem J., získaný od TV Prima. Proti provedení tohoto důkazu soudem vznesla námitky obhajoba s poukazem na ochranu soukromí kárně obviněného. Poukázala na nezbytnost provedení testu proporcionality, při níž je třeba hodnotit 1) závažnost protispolečenského jednání, 2) posouzení, zda cílem nahrávky nebyla dehonestace osoby, 3) legitimní cíl, tj. provést úvahu, zda zásah nemohl být proveden šetrnějším způsobem (např. upozorněním justiční stráže), 4) zda šlo o záznam cílený, skrytý či náhodný, 5) jaké byly okolnosti záznamu (zde poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2806/08), 6) zda nedošlo ke zneužití legálního cíle zveřejněním v zájmu dehonestace kárně obviněného. Obhajoba vyslovila názor, že nebyl důvod k pořízení a zveřejnění záznamu a že důkaz není v řízení potřebný, neboť v řízení bylo slyšeno mnoho svědků.

78. Zmocněnec kárné navrhovatelky k této námitce uvedl, že legitimnost cíle je třeba vážit v kontextu s osobností soudce, svědek J. nabídl záznam ministerstvu. Chodba soudu i prostor před soudem jsou místem přístupným veřejnosti, soudní kamerový záznam neexistuje. Navrhl provedení důkazu záznamem.

79. Kárný soud po poradě senátu rozhodl, že záznam bude přehrán, neboť je podstatný pro zjištění věrohodnosti svědků J. a JUDr. Š., jejichž výpovědi ohledně dění u krajského soudu rozhodného dne se rozcházejí, uvedl však, že nebudou brány v úvahu titulky, jimiž záznam opatřila šéfredaktorka České justice, s ohledem na částečnou nesrozumitelnost hlasů v záznamu. Bližší důvody k přípustnosti provedení tohoto důkazu budou uvedeny v rámci hodnocení přípustnosti důkazů [část IV. 3. a) tohoto rozhodnutí]. Důkaz byl proveden přehráním audiovizuálního záznamu, jehož kopie je založena na č. l. 383 spisu.

80. Ze spisu Magistrátu města České Budějovice č. j. 5733/2020/Kas (č. l. 93 spisu), bylo zjištěno, že správní řízení s kárně obviněným bylo zahájeno dne 26. 8. 2020 pro přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona silničním provozu spáchaný porušením povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona, podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu spáchaný porušením povinnosti stanovené v § 22 odst. 1 téhož zákona, a podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu spáchaný porušením povinností stanovených v § 4 písm. a), c) a § 6 odst. 8 téhož zákona. Ve správním řízení byli dne 15. 9. 2020 slyšeni jako svědci policisté zasahující při nehodě a jeden ze svědků této nehody. Svědek J. B. (policista) při výslechu uvedl, že s kolegou L. přijeli na místo nehody, vyzvali oba účastníky nehody k předložení dokladů a k dechové zkoušce. Řidič osobního vozidla předložil pouze občanský průkaz a na výzvu k dechové zkoušce a k lékařskému vyšetření obojí odmítl, což zdůvodnil tím, že by mu zničili kariéru, protože je soudce. Svědek F. L. (policista) uvedl, že vyzval oba řidiče k předložení dokladů a k dechové zkoušce nebo k lékařskému vyšetření. Řidič osobního auta zkoušku i vyšetření odmítl s tím, že je soudce a nehodlá si zničit kariéru. Svědek MUDr. J. Č. po nehodě obviněnému rozepínal bezpečnostní pás a slyšel výzvu k dechové zkoušce a lékařskému vyšetření, i to že byla odmítnuta. Součástí správního spisu je spis z policejního šetření. Spis obsahuje výpis z evidenční karty řidiče ze dne 25. 8. 2020, z nějž je patrno, že bodový stav byl 0, a že nebyl evidován žádný záznam o přestupku. JUDr. Petr písemným podáním ze dne 16. 9. 2020 sdělil správnímu orgánu, že si je vědom jednání, které je mu kladeno za vinu, celá záležitost jej mrzí a lituje jí. Požádal o shovívavost při ukládání trestu, zejména trestu zákazu činnosti pro nezbytnost řízení vozidla z rodinných důvodů. Spis rovněž obsahuje CD nosič získaný policií od TV Prima.

81. Magistrát města České Budějovice, rozhodl dne 21. 9. 2020 pod č.j. SO/13638/2020, že JUDr. Bohuslav Petr je vinen, „že dne 13. 02. 2020 v době kolem 15:30 hodin po místní komunikaci před obcí Dasný, ve směru jízdy od Čtyřdvorských rybníků, řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Yetti, registrační značky X, kdy na čtyřramenné křižovatce se silnicí I/20 při odbočování vpravo na silnici 1/20, nerespektoval DZ P 4 „Dej přednost v jízdě!" a nedal přednost v jízdě jízdní soupravě, složené z tahače DAF, rz X a návěsu rz X jedoucí po hlavní pozemní komunikaci - silnici 1/20, kdy došlo ke střetu; při dopravní nehodě došlo ke hmotné škodě na obou vozidlech. Po nehodě se na výzvu policisty odmítl podrobit dechové zkoušce a lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz, tedy 1) přes výzvu policisty se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, ačkoliv takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, 2) nedal přednost v jízdě v případě, kdy byl povinen dát přednost v jízdě, 3) jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) § 125c odst. l zákona o silničním provozu, porušil povinnosti stanovené v hlavě II tohoto zákona, tím, že se nechoval ohleduplně a ukázněně a svým jednáním ohrozil majetek jiných osob a svůj vlastní, jako řidič motorového vozidla nerespektoval dopravní značku, a na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz, čímž se dopustil Ad. 1) úmyslně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona silničním provozu porušením povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, Ad. 2) z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona silničním provozu porušením povinnosti stanovené v § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu, Ad. 3) z nedbalosti přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, porušením povinností stanovených v§ 4 písm. a), c) a § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu.“

82. Za tyto přestupky byla kárně obviněnému uložena pokuta ve výši 35 000 Kč, a dále zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že projednal věc na základě spisové dokumentace, výslechu svědků. Konstatoval, že s ohledem na doznání přestupce a jím projevenou účinnou lítost, nepovažoval za potřebné provádět další dokazování. Konstatoval listinné důkazy založené v policejním spise a provedl jejich vyhodnocení se závěrem o prokázání porušení povinností uvedených ve výroku rozhodnutí. K nejzávažnějšímu přestupku uvedl, že povinnost podrobit se na výzvu policisty vyšetření ke zjištění vlivu alkoholu nebo jiné návykové látky plyne z § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odkazujícím na zvláštní zákon, jímž je zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, který také upravuje způsob zjišťování. Po zhodnocení významu všech porušených povinností správní orgán označil za mírně přitěžující okolnost, že přestupce si byl vědom povinnosti podrobit se zjištění vlivu alkoholu či jiných návykových látek, a jako přitěžující ve vztahu k ostatním povinnostem uvedl, že k jednání došlo v denní době na dopravně frekventovaném místě. Při úvaze o výši sankce správní orgán mj. uvedl, že nelze zohlednit subjektivní pohnutky odmítnutí dechové zkoušky a lékařského vyšetření (možné zničení kariéry) jako polehčující okolnost; přihlédl však k upřímně projevené lítosti přestupce a k jeho dosavadní bezúhonnosti.

83. Z příloh kárného návrhu byl konstatován obsah zápisu z jednání představitelů Ministerstva spravedlnosti s místopředsedou Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. J. Š. konaného dne 6. 3. 2020, vyjádření JUDr. Bohuslava Petra ze dne 4. 3. 2020, a e-mailová žádost/stížnost svědka R. J. adresovaná ministerstvu. K tomu zmocněnec kárné navrhovatelky předložil záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu včetně textu e-mailu (č. l. 384 spisu).

84. Byl konstatován protokol o jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2020 ve věci nezletilého R. Š. (č. l. 346 spisu).

85. Obhajoba předložila kárnému soudu chronologii článků publikovaných na serveru Česká justice a přehled monitoringu tisku z období od 28. 2. 2020 do 10. 3. 2020, scany veřejně dostupných facebookových či instagramových profilů jak spolku Šalamoun, tak případně Family for Liberty, s tím, že z nich je zřejmý postoj k osobě kárně obviněného. Dále předložila potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 13. 2. 2020, v němž není uvedeno, kdo je viníkem nehody. Dále obhajoba předložila fotografie soudní chodby, kanceláře JUDr. Petra a náčrtek, z nějž je zřejmé prostorové rozmístění dotčených kanceláří u krajského soudu ve vztahu k jednací síni č.

65. Rovněž předložila lékařskou zprávu z května 2020 o zdravotních potížích kárně obviněného. Listiny byly provedeny k důkazu a předány k nahlédnutí zmocněnci kárné navrhovatelky, nahrávka byl přehrána. K věrohodnosti svědka J. obhajoba předložila výpis z centrální evidence exekucí a výpis ze systému ARES, podle něhož zapsaný spolek Family for Liberty, ani FFL odborová organizace, nemají žádné zaměstnance (po nahlédnutí zmocněncem kárné navrhovatelky vše založeno do soudního spisu - č. l. 389, nahrávka chodby - č. l. 390). III. 3 Zpráva soudcovské rady a pracovní hodnocení

86. Soudcovská rada Krajského soudu v Českých Budějovicích ve své zprávě ze dne 2. 12. 2020 (č. l. 103 spisu) uvedla, že kárně obviněný působil u tamního soudu od roku 1987 a jako řadový soudce i jako předseda odvolacího senátu patřil mezi autority civilního práva; vysoce se angažoval na gremiálních poradách, také rozsáhle publikoval a působil pedagogicky. Od roku 1998 byl místopředsedou, poté předsedou krajského soudu, od roku 2013 byl místopředsedou civilního úseku tohoto soudu. Zvládal bez problémů mnohdy protichůdné požadavky jednotlivých úseků a návrhy jím předkládané soudcovské radě byly vždy projednány se všemi zainteresovanými a jen výjimečně k nim soudcovská rada měla připomínky. Stejně tak okresní soudy spadající do jeho působnosti patřily k nejvýkonnějším soudům v republice. Dbal také na reprezentaci soudu i na mezinárodní spolupráci. Byl vždy ochoten naslouchat problémům kolegů, a to i soukromým, a hledal cestu jak jim účinně pomoci. Je pokládán za přátelského a skromného člověka; přitom je kolektivem uznáván. Soudcovské radě není známo, že by někdy byly řešeny jeho problémy s vystupováním či chováním na pracovišti.

87. V pracovním hodnocení podaném předsedkyní Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 3. 12. 2020, věcně zpracovaném jeho místopředsedkyní, je shrnuto profesní působení kárně obviněného od jmenování justičním čekatelem v roce 1982 až po funkci místopředsedy krajského soudu do 23. 6. 2020. Řešil občanskoprávní spory a v posledních deseti letech i věci exekuční. Jeho pracovní výkonnost je srovnatelná s ostatními soudci téhož úseku a jeho rozhodnutí jsou kvalitní a nejsou rušena. Po odborné stránce je velmi erudovaný a vedle řídící činnosti pravidelně publikoval v odborném tisku, vydal dvě monografie a byl spoluautorem komentářů k občanskému zákoníku, k zákonu o myslivosti a k občanskému soudnímu řádu. Po celá léta vykonával pedagogickou a přednáškovou činnost. Předsedkyně krajského soudu uvedla, že jednání, které je předmětem kárného návrhu kárně obviněný popíral, pokud jde o vliv alkoholu, přesto mu na základě informací z tisku doporučila rezignaci na funkci soudce; vyhověl jí jen zčásti a rezignoval na funkci místopředsedy krajského soudu.

88. K osobním poměrům kárně obviněného obhajoba předložila jeho životopis včetně přehledu publikační činnosti, a hodnocení z místa bydliště zpracované senátorem a starostou města Ing. Tomášem Jirsou, obsah byl přečten a po nahlédnutí zmocněncem kárné navrhovatelky bylo vše založeno do soudního spisu (č. l. 389). III. 4 Závěrečné řeči a poslední slovo III. 4. a) Závěrečný návrh kárné navrhovatelky

89. Zmocněnec kárné navrhovatelky zdůraznil, že kárný návrh byl podán v zákonné lhůtě. Pokud jde o věc samu, bylo podle něho prokázáno, že kárně obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu neumožňujícím bezpečný výkon této činnosti. Přitom ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů je zřejmé, že tento stav byl zapříčiněn vlivem alkoholu. Tomu nasvědčuje i jednání kárně obviněného po nehodě, kdy opakovaně odmítl podrobit se vyšetření, zda není pod vlivem alkoholu, což zdůvodnil obavou o svou kariéru. Jeho jednání je flagrantním porušením povinností soudce a zásahem do soudcovské důstojnosti. Kárně obviněný svým postojem nepřispěl ke zjištění objektivního stavu. To vše má vliv nejen na posouzení jeho vlastní integrity, ale zasahuje i integritu soudců jako celku. Proto setrval na návrhu na odvolání z funkce soudce. III. 4. b) Závěrečný návrh obhájců kárně obviněného

90. Obhájce 2 poukázal na vliv mimořádné medializace případu vytvářející tlak na kárně obviněného a ovlivňující postoj veřejnosti, která si vzala za své, že kárně obviněný je vinen. Kárně obviněný ve své výpovědi popsal své jednání v rozhodný den, přičemž svědci, kteří se s ním v poledne a po poledni setkali, potvrdili, že nepožíval alkohol a nebyl pod jeho vlivem. Má za prokázané, že se kárně obviněný na soud nemohl vrátit před 14.00 hod. Poté se mu na soudě udělalo nevolno, což pominulo a kolem 15.30 hod. od soudu odjel. Tato jeho tvrzení nebyla vyvrácena. S ohledem na procesní způsob opatření výpovědí s odkazem na § 158 odst. 6 trestního řádu, nebyl-li aplikován § 211 odst. 6 trestního řádu, nelze přihlížet k původním výpovědím a záznamům. Za rozhodné proto považuje pouze vyjádření svědků před soudem. Svědek J. ke své odborové organizaci FFL uvedl, že její členové jsou zaměstnanci organizace, což bylo vyvráceno. Jde o organizaci, jejíž činnost spočívá v tzv. vinklaření, což dokládá, jakou osobou svědek J. je. Při popisu událostí na soudě tento svědek vypovídal ohledně počtu spatření kárně obviněného odlišně od e-mailu, který zaslal ministryni spravedlnosti. Jeho výpověď se také liší od výpovědi svědka Mgr. Š., který kárně obviněného viděl na chodbě soudu pouze jednou, a navíc oba popisují odlišně stav kárně obviněného v otázce spadlých kalhot. Při popisu jednání kárně obviněného před budovou soudu svědek J. tvrdil, že nevěděl, že jde o soudce, ale v oznámení ministryni uvedl, že to věděl, a proto také volal policii. Kontaktování ministryně také neodpovídá tvrzení o vědomosti o nehodě a o tom, že kárně obviněný je místopředsedou soudu. Pokud jde o nahrávku svědka J., poukazuje dále na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2425/09, či na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 803/2009 atd. K předmětné situaci také nedošlo před jednací síní č. 65, kancelář vedle nebyla kanceláří předsedy soudu a kancelář kárně obviněného byla mimo jeho možnost výhledu. Odjezd kárně obviněného svědek popisuje tak, že odjížděl s přískoky; nic takého ale není z nahrávky zřejmé. Ve výpovědi tohoto svědka jsou takové rozpory, že ji nelze vnímat jako celkově věrohodnou. Navíc jde o osobu s řadou exekucí, znalecky opakovaně zkoumanou ve svých soudních řízeních, což rovněž nenasvědčuje jeho věrohodnosti. K tomu je třeba znovu zmínit časovou osu pohybu kárně obviněného, zřejmou z průběhu jednání Mgr. Š. a ze svědeckých výpovědí osob, s nimiž se setkal, a která vylučuje opakovanou možnost zahlédnutí svědkem J. Navíc svědek JUDr. Š. se s kárně obviněným setkal v cca 15.10 hodin a nepozoroval na něm vliv alkoholu. Zdravotní problémy před odjezdem autem pominuly a nic nebránilo kárně obviněnému, aby řídil.

91. Pokud jde o informování o nehodě, vztahy mezi kárně obviněným a jeho nadřízeným byly přátelské, také tak se spolu o nehodě bavili z hlediska, zda se někomu něco nestalo apod. Kárně obviněný měl v té době k dispozici jen potvrzení o účasti na nehodě, v němž se zavinění neuvádí – bylo teprve předmětem šetření. Kárně obviněný o nehodě nadřízeného informoval, chodil normálně do práce, netajil, že odmítl dechovou zkoušku. Nabídl rezignaci na funkci místopředsedy soudu kvůli masivní medializaci skutečnosti, že se po nehodě nepodrobil vyšetření na alkohol. JUDr. Š. však byl názoru, že vyčkají výsledků šetření. Kárně obviněný si byl vědom, že se dopustil přestupku v dopravě a tuto svou odpovědnost také přijal.

92. Pokud jde o chování po nehodě, svědci policisté B., L. a S. před soudem uvedli, že necítili pach alkoholu a svědek B. nebyl schopen vysvětlit, proč do záznamu uvedl opak. Alkohol cítila jen svědkyně Š. Svědci T. a MUDr. Č. alkohol necítili, ač byli s kárně obviněným v bezprostředním kontaktu. Vyjádření svědka B. o důvodech odmítnutí vyšetření na alkohol nekoresponduje s jeho záznamem o nehodě, kde důvod neuvedl, což nebyl schopen vysvětlit. Podobné nesrovnalosti ve výpovědích se týkají i důvodu odmítnutí vyšetření, když svědkyně T. uvedla, že ač byla poblíž a slyšela opakovanou výzvu, žádný důvod odmítnutí neslyšela. Nebylo také prokázáno, že by kárně obviněný byl při výzvě řádně poučen. Svědkyně Š. mohla být ovlivněna tím, že byla vyslána k nehodě, kterou měl způsobit soudce. Nebylo tedy dostatečně prokázáno, že kárně obviněný odmítl podrobit se vyšetření s odůvodněním, že by si jako soudce způsobil problémy. Chování po nehodě bylo zjevně ovlivněno otřesem z nehody, kárně obviněnému se motala hlava, podle svědků byl otřesen. Vozidlo bylo poškozeno bočním nárazem, byly aktivovány airbagy a kárně obviněný se udeřil hlavou o tzv. A sloupek. Jeho chování tak mohlo být důsledkem otřesu mozku, což mohlo připomínat stav opilosti, aniž si to kárně obviněný musel uvědomovat. Obsah důkazů je třeba vnímat nejen jednotlivě, ale i ve svém souhrnu, včetně všech rozporů, které v rámci tohoto dokazování v této „trestní“ věci byly zjištěny.

93. K návrhu kárného opatření obhájce 2 poukázal na rozhodování kárných senátů ve věcech sp. zn. 13 Kss 2/2020, sp. zn. 11 Kss 6/2018, sp. zn. 13 Kss 1/2019, sp. zn. 13 Kss 3/2018, sp. zn. 16 Kss 1/2018 či sp. zn. 11 Kss 2/2016 nebo dokonce sp. zn. 12 Ksz 2/2011, kde byla státní zástupkyně na pracovišti pod vlivem alkoholu, který nebyl u našeho klienta potvrzen, či sp. zn. 12 Ksz 1/2008, kde při hlavním líčení měla státní zástupkyně 0,9 promile a ujala se výkonu veřejné žaloby. V těchto všech případech návrhům kárné navrhovatelky na odvolání z funkce nebylo kárným soudem vyhověno. Obhájce je přesvědčen, že návrh na odvolání z funkce odráží mediální masáž této věci. Návrh se jeví absurdní ve světle poznatků o osobě kárně obviněného, jenž prakticky 40 let vykonává funkci soudce, publikuje a je pedagogicky činný.

94. Obhájce 1 poukázal na skutečnost, že kárná navrhovatelka vůbec nevzala v úvahu spornost důkazů. Ocenil, že výslech svědků byl kárným soudem prováděn u Krajského soudu v Českých Budějovicích, což mj. vedlo právě k tomu, že tyto rozpory vyšly najevo, zejména pokud jde o výpověď svědka J. Akceptuje, že bylo prokázáno, že kárný návrh byl podán včas, byť kárná navrhovatelka svou vědomost opírala až dehonestujícím způsobem o pozdější datum, což vyvolávalo pochybnosti o dodržení subjektivní lhůty k podání návrhu. U skutku pod bodem II. kárného návrhu i nadále považuje za zpochybněnou možnost projednání s ohledem na zásadu ne bis in idem. Žalované jednání je u běžné populace pouhým přestupkem, a stejně tak tomu musí být i u soudce. V minulosti si soudci v takových případech mohli zvolit, zda se podrobí přestupkovému nebo kárnému řízení. I v těchto historických souvislostech je třeba posuzovat, zda § 15 odst. 2 kárného zákona má být akceptován. Kárnou navrhovatelkou zmíněná rozhodnutí ESLP ve věci bývalého prezidenta nebo předsedy chorvatského Nejvyššího soudu O. nebo soudkyně C. v Portugalsku neřešila žádné dopravní přestupky, ale jednání, která u běžné populace vůbec nejsou protiprávní. Proto také Ústavní soud zdůvodňoval, proč v určitých případech jde o delikty disciplinární, nespadající pod trestněprávní ochranu Úmluvy. Projednáván je ovšem přestupek v dopravě a tyto přestupky pod ochranu Úmluvy spadají; proto musí být kárné řízení v části kárného návrhu I. a II. zastaveno. Pokud se jedná o návrh týkající se údajného neinformování vedení soudu o této události, nebylo prokázáno, že by se něco takového vůbec stalo. Kárně obviněný vůbec nevěděl, že dopravní nehodu zavinil, byl otřesen, což potvrzují i svědci T. a MUDr. Č. Pokud kárný soud řízení nezastaví, poukazuje obhájce na to, že návrh sankce kárnou navrhovatelkou je excesivní. Míra zavinění je odlišná od návrhu, a při respektování zásady v pochybnostech ve prospěch existuje jediná možnost posouzení jednání kárně obviněného v budově soudu tak, že šlo o projevy jeho nedobrého zdravotního stavu, což je druhá a zcela reálná varianta podpořená řadou kvalitních důkazů. Podobně je tomu ve vztahu k výpovědím policistů, kteří až na jednu výjimku uvedli, že z kárně obviněného necítili alkohol, což rovněž uvedli „občanští“ svědci. Nelze vyloučit, že svědci si při určitém stereotypu práce po delším čase nemusí vše pamatovat, na druhé straně ani tady nelze opomenout roli svědka J. a s tím související možnost, že policisté měli předem informaci o opilém soudci. I proto mohli vnímat jeho pohyb ovlivněný úderem do hlavy při nehodě jako projev opilosti, a jeho reakce na řešení nehody a na výzvu ke zkouškám na alkohol mohly být tím rovněž způsobeny. O tvrzeních v kárném návrhu je proto třeba mít důvodné pochybnosti. Obhájce 1 zdůraznil procesní přednost návrhu na zastavení řízení ve vztahu k bodům I. a II. kárného návrhu, přičemž ve vztahu k neoznámení vedení soudu navrhl zproštění kárného návrhu podle § 19 odst. 2 kárného zákona. III. 4. c) Poslední slovo kárně obviněného

95. Kárně obviněný odkázal na vyjádření svých obhájců a uvedl: „Je mi to všechno strašně líto, jak to narostlo, už se s tím nedá nic dělat.“ IV. Hodnocení kárného soudu IV. 1 Včasnost kárného návrhu

96. Návrh na zahájení kárného řízení musí být podle § 9 odst. 1 kárného zákona podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do 3 let ode dne spáchání kárného provinění. V daném případě se kárně obviněný měl dopustit jednání, pro které byl podán kárný návrh, dne 13. 2. 2020, v případě nepravdivého informování pak ve dnech na toto datum navazujících; kárný návrh byl podán dne 27. 8. 2020. Kárná navrhovatelka uvedla, že se poprvé o žalovaném jednání dozvěděla z podání R. J. dne 2. 3. 2020, a to pouze v části týkající se chování kárně obviněného dne 13. 2. 2020 v budově Krajského soudu v Českých Budějovicích a při odjezdu vozidlem od budovy soudu; rovněž dne 2. 3. 2020 zaznamenala v tisku zprávu o dopravní nehodě kárně obviněného, k níž došlo dne 13. 2. 2020. Dne 6. 3. 2020 provedla první šetření a následně v dubnu 2020 zjišťovala průběh řízení u příslušného dopravního inspektorátu. Kárný návrh podala po zjištění, že věc byla odevzdána do přestupkového řízení. Proti tomu brojila obhajoba kárně obviněného tvrzením, že vědomost kárné navrhovatelky nastala dříve, než uvedla, neboť v článku zveřejněném na České justici dne 28. 2. 2020 redaktorka zmínila, že o případu korespondovala s kárnou navrhovatelkou. Kárný soud provedl důkaz označeným článkem, a vyslechl autorku článku jako svědkyni. Ta soudu sdělila písemně a následně potvrdila ve své svědecké výpovědi, že v dané věci kontaktovala kárnou navrhovatelku SMS zprávou dne 27. 2. 2020. Vědomost kárné navrhovatelky tedy mohla nastat nejdříve v tento den. Běh lhůty plynoucí z § 9 odst. 1 kárného zákona v kárném řízení je třeba počítat podle § 60 odst. 1, 2 trestního řádu (§ 25 kárného zákona), a je zřejmé, že subjektivní lhůta k podání návrhu byla zachována. Proto se soud nezabýval tím, zda se jednalo o informaci zakládající vědomost kárné navrhovatelky ve smyslu rozhodnutí tohoto soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 4/2017 – 49. Pokud jde o objektivní lhůtu, není o jejím zachování žádných pochyb. IV. 2 Přípustnost vedení kárného řízení IV. 2. a) Skutková podstata kárného provinění

97. Skutky žalované pod bodem I. a II. kárného návrhu (vyjma věty za čárkou u skutku II.) jsou v běžném životě přestupkem a postih za jejich spáchání ve správním řízení chrání zájem společnosti na bezpečnosti silničního provozu. U soudce, který poruší pravidla silničního provozu, však je současně zasažen i odlišný chráněný zájem společnosti spojený s jeho profesním postavením, jehož cílem je ochrana důvěry veřejnosti v soudnictví. Je povinností soudce podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích zdržet se i v občanském životě všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce a podle § 80 odst. 2 písm. b) téhož zákona chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. Nedodržování zákonných povinností kladené kárně obviněnému za vinu je jednáním nedůstojným soudce, a proto je třeba považovat je za kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Kárný soud ovšem nesdílí právní názor kárné navrhovatelky, že kárně obviněný porušil i povinnosti stanovené v kárném zákoně v § 80 odst. 4 (povinnosti spojené s mimosoudní činností a výkonem politických práv) či odst. 5 téhož ustanovení (chování v osobním životě). Pokud jde o nepravdivé informování nadřízeného funkcionáře, mohlo by se za určitých okolností jednat o nedůstojné chování, či o chování neuctivé ve smyslu § 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích. IV. 2. b) Střet přestupkového a kárného řízení

98. Vzhledem k tomu, že žalovaná jednání při jejich prokázání mohou naplňovat skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 zákona o soudech a soudcích, je třeba vážit, zda je kárný soud mohl projednávat za situace, kdy zčásti shodné jednání (vymezené v odst. II kárného návrhu, části věty před čárkou) bylo předmětem přestupkového řízení, v němž byl kárně obviněný uznán vinným spácháním několika přestupků, za které mu byla uložena pokuta a zákaz činnosti. Kárně obviněný poukazuje na důvod nepřípustnosti trestního řízení podle § 11 odst. 1 písm. k) trestního řádu, který vylučuje trestní stíhání v případě, že řízení pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno. Trestní řád je v kárném řízení použitelný přiměřeně na základě § 25 kárného zákona za situace, kdy kárný zákon nestanoví jinak. V daném případě má kárný zákon vlastní ustanovení upravující vliv pravomocně skončeného přestupkového řízení na běh kárného řízení. V obecné poloze ve vztahu k zásadě ne bis in idem plynoucí z čl. 40 odst. 5 Listiny je ovšem použitelná judikatura řešící vztahy různých sankčních řízení, tedy i související s § 11 odst. 1 písm. k) trestního řádu. Kárný soud vycházel z § 15 kárného zákona upravujícího vztah trestního, přestupkového a kárného řízení. Bylo-li vedeno trestní či přestupkové řízení pak podle § 15 odst. 2 věta druhá tohoto zákona „po právní moci tohoto rozhodnutí senát pokračuje v řízení, má-li zato, že postih ve správním nebo trestním řízení není dostačující; jinak kárné řízení zastaví“. K této kolizi jednotlivých řízení se kárný soud vyslovil již v rozhodnutí o námitkách kárně obviněného ze dne 30. 9. 2020, č. j. 13 Kss 5/2020 - 59: „Právní úprava kárné odpovědnosti soudců sleduje zcela jiné cíle, než předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích a s nimi související skutkové podstaty přestupků. Prvně uvedená zákonná úprava chrání primárně veřejný zájem na důstojnosti funkce soudce a důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak uvedl Nejvyšší soud (jako soud kárný podle předchozí právní úpravy) v rozhodnutí ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 1 Skno 1/2007, obavy z porušení zásady ne bis in idem při souběhu postižení za skutek, který je současně kárným proviněním i trestným činem (resp. zde přestupkem), nejsou namístě. Vzájemný poměr obou postihů je řešen v § 15 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. (…). Překážkou není ani to, že dle kárného návrhu policejní orgán věc odevzdal Magistrátu města České Budějovice dle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu. Takové usnesení policejního orgánu totiž nevytváří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k dalšímu trestnímu stíhání pro stejný skutek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1183/2007).“

99. Kárný soud při posouzení vztahu přestupkového a kárného řízení vycházel z následující judikatury. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 1 Skno 1/2007, stojí na názoru, že souběh postihů za skutek, který je současně kárným proviněním i trestným činem, je „možný za předpokladu, že postih v trestním řízení není dostatečný. V takovém případě nemůže jít o porušení uvedené zásady již se zřetelem na odlišné vymezení skutkových podstat trestných činů podvodu a porušování autorských práv [§ 250 odst. 1 a § 152 odst. 1, odst. 2 b) tr. zák.] a skutkové podstaty kárného provinění (§ 87 zák. č. 6/2002 Sb.), jakož i s ohledem na rozdílné důrazy v ochraně zájmů reprezentované postihem při narovnání v trestním řízení a postihem při uložení kárného opatření. (…) v rovině kárné odpovědnosti soudce je kárným proviněním dotčen především veřejný (obecný, společenský) zájem, jež je vyjádřen již ve skutkové podstatě kárného provinění tím, že za kárné provinění lze považovat pouze takové zaviněné porušení povinností soudce, resp. pouze takové jeho zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“ Nejvyšší soud zde zdůraznil, že skutečnost, že kárně obviněný vykonával funkci soudce, neměla vliv na posouzení jeho trestní odpovědnosti. Podobně se Nejvyšší soud vyslovil v nedávné době v rozsudku ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 3 Tdo 93/2021, ke vztahu trestního řízení a řízení přestupkového: „Není porušením zásady ne bis in idem, a není tedy dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., pokud je pachatel, který v úmyslu vylákat plnění z pojištění úmyslně vyvolal pojistnou událost (dopravní nehodu), uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, ačkoliv byl v souvislosti s touto dopravní nehodou již předtím příslušným správním orgánem postižen za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívající v porušení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona tím, že se řádně nevěnoval řízení motorového vozidla.“ Stejný závěr vyplývá i z rozhodnutí ESLP ze dne 18. 10. 2020, stížnost 67334/13, B. proti Chorvatsku o tom, že souběhem přestupkového a trestního řízení souvisejících se stejnou událostí nedošlo k porušení čl. 4 Protokolu č. 7 Úmluvy.

100. Poukazuje-li obhajoba na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2003, č. j. 6 A 125/2000-4, z něhož plyne, že i ve správním řízení platí zásada ne bis in idem, je třeba zdůraznit, že se jednalo o případ, kdy správní orgán vydal rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací přesto, že se předtím uplatnila zákonná fikce negativního rozhodnutí - tj. správní orgán rozhodl o téže žádosti dvakrát. Pokud jde o další odkazované rozhodnutí tohoto soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 12 Ksz 1/2008 – 97, byla v něm vyslovena nemožnost souběhu výtky a jiného kárného opatření, tedy souběhu dvou kárných opatření. Z těchto rozhodnutí tedy nelze ve prospěch kárně obviněného ničeho vytěžit. Je pravdou, že Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 9. 2010, č. j. 11 Kseo 1/2010 – 80, vyslovil, že zprošťující rozsudek za týž skutek, pro který bylo vedeno kárné řízení, je překážkou vedení kárného řízení, což označil za odporující ústavní zásadě zakotvené v čl. 40 odst. 5 Listiny a upřednostnil výklad považující ustanovení § 15 odst. 2 kárného zákona za odporující mezinárodní smlouvě. Kárný soud je názoru, že toto rozhodnutí bylo překonáno nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, v němž ten uvedl: „Ústavní soud sice dal jasně najevo, že je ochoten - s ohledem na judikaturu Evropského soudu - s některými disciplinárními řízeními zacházet jako s řízeními o trestním obvinění [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/99 ze dne 27. 6. 2001 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.) či nález sp. zn. I. ÚS 181/01 ze dne 16. 4. 2003 (N 58/30 SbNU 97)], avšak nikoliv bezvýjimečně. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/99 Ústavní soud konstatoval, že: „[…] trestním obviněním ve smyslu čl. 6 odst. 1 jsou podle judikatury ESLP prakticky řízení o veškerých sankcích ukládaných správními úřady fyzickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt, jakož i o sankcích ukládaných v řízení disciplinárním nebo kárném (státním zaměstnancům, vojákům, policistům), resp. ukládaných v obdobných řízeních členům komor s nuceným členstvím“. Tento nález však není možno interpretovat tak, že by automaticky zařazoval pod pojem ,řízení o trestních obviněních’ všechna disciplinární řízení (užití výrazu ,prakticky’ a zejména odkaz na judikaturu Evropského soudu, s níž tak je nutné povahu disciplinárního řízení vždy konfrontovat). Tuto interpretaci podporuje i navazující judikatura, v níž byla myšlenka, že nikoliv každé disciplinární řízení je řízením o trestním obvinění, vyjádřena explicitněji [srov. nález sp. zn. I. ÚS 181/01: „Pokud výše uvedené zákonné ustanovení umožňuje rozhodnutí o pouhém písemném napomenutí (pozn. - v disciplinárním řízení) ze soudního přezkumu vyjmout, což samo o sobě ještě nelze podle názoru Ústavního soudu považovat za protiústavní…]. Povahou kárného řízení se soudci či jiného disciplinárního řízení plně srovnatelného s řízením podle napadeného zákona se však Ústavní soud dosud explicitně nezabýval. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1076/07 ze dne 21. 1. 2008 (N 14/48 SbNU 145) k této problematice toliko konstatoval, že „Přestože tedy judikatura Evropského soudu pro lidská práva nedává jednoznačnou odpověď na otázku, je-li čl. 6 Úmluvy v trestní větvi (,o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění’), jehož se dovolává stěžovatel, použitelný na kárné řízení se soudcem, v němž bylo vysloveno kárné opatření spočívající v zániku funkce soudce, uplatnitelnost základních procesních kautel ovládajících dokazování v trestním procesu na kárné řízení se soudcem vyplývá z ústavního pořádku České republiky, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, a tuto skutečnost odráží i podústavní právo v podobě § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, podle něhož se v kárném řízení přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. Za zmínku v této souvislosti stojí, že totéž platí i pro kárné řízení se soudci Ústavního soudu (§ 138 zákona o Ústavním soudu). To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní“. I z tohoto důvodu podrobil Ústavní soud zkoumání, zda napadená úprava odpovídá charakteristikám řízení o trestním obvinění vyplývajícím z judikatury Evropského soudu, na kterou Ústavní soud ve svých rozhodnutích explicitně odkazuje (srov. výše). Autonomní výklad tohoto pojmu podal Evropský soud v řadě svých rozhodnutí, přičemž za stěžejní a stále nepřekonaný považuje Ústavní soud rozsudek Evropského soudu ze dne 8. června 1976, E. a ostatní proti Nizozemí, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72 (dále jen ,E. proti Nizozemí’), podle něhož se při hodnocení, zda jde o trestní obvinění, přihlíží ke třem kritériím, jež nemusejí být splněna kumulativně - postačuje tedy naplnění jedné z těchto podmínek [srov. rozsudek Evropského soudu ze dne 2. září 1998, K. proti Slovensku, č. 27061/95, § 51 (dále jen ,K. proti Slovensku’)]. V prvním kroku tzv. Engelova testu je zkoumáno, zda je určitý přečin upraven trestním právem. Pokud tomu tak je, aplikuje se čl. 6 ve své ,trestní větvi’ bez dalšího. Pakliže tomu tak není, je nutno posoudit, zda nejsou splněny podmínky materiální (srov. dále). Podle rozsudku Evropského soudu O. proti Německu (rozsudek ze dne 18. února 1984, č. 8544/79) pak samotná dekriminalizace přečinu dříve upraveného trestním právem nemůže vést k tomu, že by se čl. 6 Úmluvy přestal aplikovat. V dalším kroku tohoto testu je pak analyzována ,samotná povaha’ přečinu; pokud je trestní (usuzuje se mj. z účelu regulace, společných právních tradic členských států), je řízení o něm řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Třetím kritériem je pak povaha a závažnost hrozící sankce. Prakticky vždy půjde o trestní obvinění, pokud hrozí v řízení zbavení osobní svobody obviněného (srov. např. E. proti Nizozemí); k naplnění této podmínky pak postačí i citelný peněžitý trest. Ve světle shora uvedených kritérií dospěl Ústavní soud k závěru, že kárné řízení se soudci obecných soudů není řízením o trestním obvinění. V prvé řadě jde z hlediska systematiky právního řádu o řízení nikoliv trestní, na čemž nemůže nic změnit ani fakt, že napadená úprava umožňuje subsidiární aplikaci trestního řádu. Řízení se soudci je řízením svou povahou klasicky disciplinárním, a nikoliv trestním; je v něm sice rozhodováno o odpovědnosti za nesplnění povinnosti stanovené právním předpisem, avšak týká se pouze specifických povinností soudce. Ani třetí kritérium (povaha a závažnost sankce) Engelova testu naplněno není, byť právě jeho splnění je zpravidla s to ‚vtáhnout‘ disciplinární řízení do kategorie řízení o trestních obviněních. Za porušení povinností soudce totiž může být uložena pouze sankce měnící podmínky právního vztahu mezi soudcem a státem či tento právní vztah ukončující. V kárném řízení lze podle ustanovení § 88 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, uložit soudci důtku, odvolání z funkce předsedy senátu, odvolání z funkce soudce či snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let. Sankce, jež je možno v kárném řízení soudci uložit, se dotýkají pouze podmínek (snížení platu), resp. existence (odvolání z funkce soudce) právního vztahu mezi státem a soudcem; nejde tedy z povahy věci o sankce trestní, nýbrž disciplinární. Soudci např. nemůže být uložena pokuta, jež by za trestní sankci pokládána býti mohla, nýbrž mu ‚pouze‘ může být snížen plat či odňato zvýšení platového koeficientu. Dále třeba poznamenat, že sám Evropský soud byl ve věci O. proti Chorvatsku konfrontován s otázkou, zda se ustanovení č l. 6 Úmluvy na kárná řízení s chorvatskými soudci vztahovalo ve své ‚civilní‘ či ‚trestní‘ části, explicitně uznal pouze aplikaci části civilní (§ 44). Povaha sankcí, jež bylo možno v kárném řízení v Chorvatsku uložit, byla přitom v této věci plně srovnatelná s nyní posuzovanou zákonnou úpravou (důtka, odejmutí části platu či odvolání z funkce soudce; srov. čl. 25 Zakona o Državnom sudbenom vijeću, č. 58/1993, v původním znění). Stěžovateli byla dokonce uložena sankce nejpřísnější - odvolání z funkce soudce (O. proti Chorvatsku, § 18). Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že kárné řízení se soudcem není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě.“

101. Souběhem správního a kárného řízení se zabývalo i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 10/2012 – 41, a to z hlediska nezbytnosti zkoumání, zda lze postih uložený ve správním řízení považovat za dostačující.

102. Nakonec lze zmínit rozsudek Velkého senátu ESLP ze dne 6. 11. 2018 ve věcech č. 55391/13, 57728/13 a 74041/13, v němž se zabýval otázkou, „zda na kárné řízení je čl. 6 Úmluvy použitelný ve své větvi trestněprávní. V daném případě naznal, že pokud jde o první kritérium (kvalifikaci deliktu dle vnitrostátního právního řádu), pak se stěžovatelka měla dopustit kárných provinění, nikoliv trestných činů, na čemž nic nemění ani skutečnost, že na jejich projednávání mohou být trestní předpisy podpůrně použitelné; řízení probíhalo před kárnými orgány a nebyly na něm zúčastněny orgány činné v trestním řízení. Ohledně druhého kritéria (povahy deliktu), ESLP přihlédl k tomu, že postih za kárné delikty není namířen vůči každému, ale jen zvláštní skupině osob, jimiž jsou v dané věci soudci. Jeho účelem je ochrana profesní cti a pověsti, jakož i ochrana důvěry veřejnosti v soudnictví. Obvinění vznesená vůči stěžovatelce tudíž byla svou povahou kárná, nikoliv trestní. Konečně se ESLP zabýval také závažností nejpřísnější sankce, jejíž uložení stěžovatelce hrozilo. Všechna zákonem povolená kárná opatření představovala typické kárné sankce. ESLP připomněl, že i když citelná pokuta může mít trestní povahu, tato skutečnost bez dalšího nepostačuje k závěru o trestní povaze daného řízení. Ve světle těchto skutečností obdobně jako v předchozích obdobných věcech (viz např. O. V. proti Ukrajině, č. 21722/11, rozsudek ze dne 9. 1. 2013, body 92 až 95 rozsudku) uzavřel, že na kárné řízení vedené proti soudkyni se čl. 6 Úmluvy ve své trestní větvi nevztahuje.“

103. Ustanovení § 15 odst. 2 kárného zákona proto kárný soud nepovažuje za protiústavní ani za porušující čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Neshledal proto důvod k předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení tohoto ustanovení, stejně jako neshledal důvod k zastavení řízení v předmětné části kárného návrhu. IV. 2. c) Důvodnost pokračování v kárném řízení

104. Další otázkou je, zda pokračování kárného řízení pro skutek ad II. návrhu (vyjma věty za čárkou) nebrání postih uložený v přestupkovém řízení z hlediska jeho dostatečnosti. Magistrát města České Budějovice kárně obviněnému uložil v přestupkovém řízení pokutu ve výši 35 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Řízení přitom zahájil pro přestupky tak, jak byly vymezeny v oznámení Policie ČR KŘP Jihočeského kraje. Řízení o přestupcích, jichž se měl kárně obviněný dopustit, je zahajováno z moci úřední a správní orgán není vázán tím, jakým ustanovením zákona o silničním provozu podřadil jednání přestupce policejní orgán. Správní orgán tedy na základě listin obsažených v policejním spise měl seznat i podezření z možného ovlivnění alkoholem (event. i zdravotních problémů vylučujících řízení) a měl vést řízení i pro přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o silničním provozu. Je třeba zdůraznit, že v České republice platí nulová tolerance ovlivnění alkoholem při řízení motorových vozidel, a proto pro správní orgán v přestupkovém řízení není rozhodný závěr policejního orgánu, který posuzoval míru alkoholemie nezbytnou pro trestní stíhání. Správní orgán na základě dopisu kárně obviněného litujícího svého jednání označil toto za účinnou lítost a řízení provedl velmi zjednodušeně, a ač vyslechl i svědky z řad policistů zasahujících v místě nehody, dotaz na možné ovlivnění alkoholem ani nevznesl. Pokud jde o sankci při souběhu tří přestupků, z nichž byl kárně obviněný uznán vinným, mohl uložit pokutu v rozmezí 25 000 Kč - 50 000 Kč a zákaz řízení v rozmezí 12 - 24 měsíců. Přitom se zabýval hledisky pro výši trestu; jim je sankce přiměřená. Nemohl však přihlížet k tomu, že se kárně obviněný těchto přestupků dopustil jako soudce. To vše je důvodem, proč je namístě pokračování v kárném řízení, v němž je veškeré jednání posuzováno právě ve vztahu k postavení soudce a jeho povinnostem plynoucím ze zákona o soudech a soudcích. Při srovnání se skutkem, který byl předmětem výše označeného rozhodnutí tohoto soudu č. j. 12 Ksz 10/2012 – 41, v němž nebyly shledány důvody pro pokračování v kárném řízení, je třeba poukázat na to, že tamní skutek nebyl spáchán úmyslně a byl bagatelní.

105. Kárně obviněný ovšem rovněž poukázal na skutečnost, že i kdyby mu byl prokázán vliv alkoholu v míře opodstatňující trestní řízení, mohl by mu být za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitý trest nebo zákaz činnosti; pokutu uloženou mu ve správním řízení považuje tomu za úměrnou. Je třeba konstatovat, že pokuta v přestupkovém řízení nebyla uložena za jednání, které by odpovídalo obhajobou srovnávanému trestnému činu, a tudíž takové srovnání není na místě. Lze však vážit úměru mezi trestním postihem pro závažnější jednání s postihem za přestupek, který je podstatou disciplinárního deliktu, či s postihem pro disciplinární delikt, tedy s případy jednání s nižší společenskou škodlivostí. Přitom je třeba přihlížet k tomu, že pokud by byl kárně obviněný odsouzen pro úmyslný trestný čin (a to i kdyby mu nebyl uložen trest), zanikla by mu ze zákona funkce soudce podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích, případně by vznikl důvod nezpůsobilosti soudce k výkonu funkce podle § 91 písm. b) téhož zákona. Nelze proto srovnávat jen zákonnou sazbu za přestupek, za disciplinární delikt a za trestný čin, neboť odsouzení za trestný čin na sebe váže další pro soudce významné důsledky v rovině profesní. Proto kárný soud dospěl k závěru, že v daném případě je splněna podmínka nedostatečnosti předchozího postihu za žalovaný skutek v části, v níž již byl předmětem přestupkového řízení. IV. 3 Přípustnost podkladů kárného návrhu jako důkazů IV. 3. a) Použitelnost soukromého záznamu

106. Kárný návrh stál mj. i na obsahu nahrávky, kterou zaznamenal svědek R. J. na svůj mobil dne 13. 2. 2020 na chodbě Krajského soudu v Českých Budějovicích a dále na ulici před tímto soudem, a která byla zpřístupněna veřejnosti na webu České justice, na kanálu YouTube i na sociálních sítích. Obhajoba provedení tohoto důkazu shledávala jednak nepotřebným, jednak porušujícím právo kárně obviněného na ochranu soukromí, přičemž poukázala na konkrétní hlediska, která je třeba vážit (viz výše odst. 77 tohoto rozhodnutí) a na judikaturu, zejména na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Označené rozhodnutí Ústavního soudu se ovšem týká nepřípustnosti prostorového sledování a záznamu telekomunikačního provozu prováděného orgány činnými v trestním řízení. Tento nález, stejně jako rozsudek ESLP ze dne 1. 3. 2007 (stížnost č. 5935/02, H. proti České republice), týkající se pořízení nahrávky soukromou osobou prostřednictvím operativní techniky na žádost policie, nelze ve prospěch kárně obviněného v kárném řízení nijak využít. Naopak je třeba z rozsudku ESLP zmínit, že byť tento soud označil pořízení nahrávky za odporující čl. 8 Úmluvy, neshledal neústavnost rozhodnutí, které stálo i na dalších důkazech. Lze však shrnout, že judikatura týkající se nahrávek pořízených orgány činnými v trestním řízení není pro posouzení dané věci rozhodná. Použití soukromé nahrávky v trestním řízení řešil Ústavní soud v usnesení ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2425/09; tento případ je ale také odlišný, neboť se týkal monitorování veřejného prostoru soukromou kamerou v zájmu ochrany vlastního majetku, což shledal soud přípustným. Vyslovil zde však, že je třeba přihlížet i k ochraně soukromí nahrávaných osob, která by tím mohla být narušena. Z trestněprávní judikatury lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 3 Tdo 803/2009, který shledal přípustným důkazem nahrávku pořízenou poškozeným při útocích proti němu směřujících. V usnesení ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 5 Tdo 229/2008, pak Nejvyšší soud uvedl, že pro použitelnost soukromé nahrávky je podstatné, že nebyla pořízena orgány činnými v trestním řízení, neboť jen u těch lze posuzovat respektování podmínek stanovených trestním řádem; v daném případě akceptoval soukromou nahrávku, která podpořila věrohodnost jiných důkazů. Přípustnost užití takové nahrávky lze dovodit i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 457/2007. Obhajobou odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 Afs 45/2012 – 62, a ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 Afs 186/2018 – 45) řešila policejní odposlechy pořízené v trestním řízení a dospěla k závěru o jejich nepoužitelnosti v daňovém řízení. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 As 45/2010- 68, ovšem připustil, že ve správním řízení není vyloučena použitelnost kamerového záznamu pořízeného soukromou osobou, který mohl zasáhnout do osobnostních práv zaznamenané osoby; je však třeba poměřovat přiměřenost tohoto postupu a to, zda v konkrétním případě může nad ochranou osobnostních práv převážit zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání.

107. Z výše podaného příkladmého přehledu judikatury je třeba dovodit, že užití soukromých nahrávek není vyloučeno v trestním ani ve správním řízení. Vždy je však třeba vážit zásah do soukromého života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy a respektovat právo na spravedlivý proces (k tomu viz rozsudek ESLP ze dne 12. 7. 1998, č. 10862, S. proti Švýcarsku). Kárný soud se proto zabýval okolnostmi pořízení nahrávky a nezbytností provedení tohoto důkazu. Pokud jde o proporcionalitu zásahu, zohlednil, že svědek J. nepronásledoval kárně obviněného s cílem přistihnout ho při nevhodném chování. Na chodbě soudu a před budovou soudu zaznamenal události, které lze považovat za závadné v chování jakéhokoliv občana, natož soudce, přičemž svědkovi nelze přičítat, že by takové chování kárně obviněného jakkoliv vyprovokoval. Nelze ani tvrdit, že by nahrávkou cílil k dehonestaci kárně obviněného. Nenatáčel jej v situaci vyvolané jeho zdravotním stavem, nějakým tělesným či psychickým handicapem, či nenadálou nepříjemností. Nelze mu vytýkat, že nepostupoval jiným vhodnějším způsobem, za který obhajoba považuje kontaktování příslušníků justiční stráže či nadřízeného; ti totiž měli sami možnost událost zaznamenat sledováním kamer či osobním kontaktem a řešit ji, ale neučinili tak. Svědek se vzápětí se stížností obrátil na ministryni spravedlnosti. Přesto, že svědek natáčel událost na chodbě krajského soudu skrytě, nešlo o cílený, ale o náhodný záznam. Kárný soud v jednání svědka nespatřuje ani snahu o následnou dehonestaci poskytnutím záznamu redakci České justice poté, kdy bylo veřejně známo, že kárně obviněný se téhož dne stal účastníkem dopravní nehody.

108. Kárný soud dále hodnotil, zda je přehrání nahrávky k důkazu v rámci tohoto kárného řízení nezbytné. Z hlediska ochrany osobnosti kárně obviněného v provedení tohoto důkazu neshledal žádnou podstatnou intenzitu, neboť nahrávka byla po dobu více než jednoho roku a i v době konání jednání stále veřejně přístupná na kanálu YouTube a jednalo se o nahrávku, která byla po nehodě vysílána rovněž celostátní televizí (soud využil nahrávky získané policií od TV Prima). Pokud by případně stoupla pozornost veřejnosti k nahrávce, nelze vyloučit, že k tomu mohlo vést již samotné projednání kárného návrhu. Provedení důkazu touto nahrávkou soud považoval za potřebné zejména k ověření věrohodnosti výpovědí svědka J. a svědka JUDr. Š., neboť jejich výpovědi o dění na chodbě krajského soudu v dotyčné době se výrazně rozcházely. Jak již bylo výše uvedeno, kárný soud při hodnocení tohoto důkazu nebral v úvahu titulky, jimiž byla nahrávka opatřena redakcí České justice, ale přihlédl pouze k jasně srozumitelným slovním projevům. Pokud jde o zachování práva na spravedlivý proces, nejednalo se o jediný důkaz ve věci, pravost nahrávky nebyla zpochybněna a obhajoba měla možnost se k obsahu důkazu vyjádřit. IV. 3. b) Použitelnost listinných důkazů

109. Kárný návrh stál na zjištěních ze spisů Policie ČR a správního orgánu, a opíral se i o svědecké výpovědi v těchto řízeních učiněné. Podkladem bylo i vlastní šetření ministerstva a oznámení svědka J., jakož i jím pořízená nahrávka. Kárný navrhovatel podle zákona o soudech a soudcích ani podle kárného zákona nemá k dispozici nástroje k vlastnímu šetření kárných provinění, pokud se nejedná o provinění spojená s výkonem soudcovské funkce. Jakkoliv je pro kárný soud podle § 25 kárného zákona podpůrně použitelným právním předpisem trestní řád, neznamená to, že podle něho může postupovat kárný navrhovatel před podáním kárného návrhu. Kárné řízení neprobíhá ve fázích, tak jako trestní řízení a nelze zde vycházet z institutů, které z této návaznosti v trestním řízení plynou. Záměrem odkazu na trestní řád podle důvodové zprávy ke kárnému zákonu (k § 25) nebyla snaha podrobit kárný proces stejným procesním pravidlům, jako platí pro trestní řízení, ale názor o nepotřebnosti úplných vlastních procesních pravidel pro kárná řízení. Přiměřenost užití trestního řádu v kárném řízení pak znamená, že v něm lze využít pouze ty instituty, které nejsou upraveny kárným zákonem a které odpovídají charakteru kárného řízení. Tuto přiměřenost je třeba vnímat v mezích, v jakých jsou obvykle podle zvláštních právních předpisů vedena disciplinární řízení. Pro srovnání lze poukázat např. na zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (§ 50, 51), či na zákon č. 234/2013 Sb., o státní službě (§ 94, 159, 160). V těchto disciplinárních řízeních platí buď podpůrně správní řád, nebo mají vlastní procesní pravidla obdobná správnímu řízení. Dokazování podle trestního řádu (§ 89 an.) je upraveno obdobně jako v procesních předpisech upravujících disciplinární řízení, neboť stejný je i jeho účel – zajistit podklady pro rozhodnutí v dostatečném rozsahu a při respektování zásad spravedlivého procesu. Pokud trestní řád přenáší těžiště dokazování do řízení před soudem, je tomu tak logicky i v kárném řízení, kde tomu ani nemůže být jinak, neboť je zahajováno kárným návrhem podaným kárnému soudu, přičemž nenavazuje na žádné předchozí řízení. Při shodném záměru a základních zásadách dokazování v trestním a disciplinárním řízení jsou v případě trestního řízení stanovena obsáhlá podrobnější pravidla, která s ohledem na předmět a průběh kárného řízení v něm nejsou aplikovatelná. Pokud tedy trestní řád stanoví zvláštní pravidla pro použití „důkazů“ opatřených před zahájením trestního stíhání, není důvod k použití těchto pravidel v kárném řízení, které žádné fáze nemá.

110. Vedlo-li se před kárným řízením trestní či přestupkové řízení, mají spisy z těchto řízení v kárném řízení charakter listinných důkazů; ostatně i spis vedený policií se po odevzdání věci k projednání přestupku stal součástí správního spisu Magistrátu města České Budějovice. Takto jimi lze také podle § 17 odst. 4 kárného zákona provést důkaz, přičemž postupovat při provedení listinných důkazů je namístě přiměřeně podle § 213 odst. 1, 2 trestního řádu. Kárný soud je tedy názoru, že výluky použitelnosti úkonů provedených policií před zahájením trestního stíhání (§ 158 odst. 6 trestního řádu), které jsou součástí policejního a následně i správního spisu, se v kárném řízení neuplatní. Pokud jde o omezení plynoucí z § 212 trestního řádu, nemůže přicházet v úvahu tam, kde se neuplatní § 158 trestního řádu. Toto ustanovení vychází právě z návaznosti úkonů charakteristických pro fáze trestního řízení. Proti obsahu listinných důkazů pak má kárně obviněný možnost se bránit jako proti jakémukoliv jinému důkazu (§ 17 odst. 5 kárného zákona).

111. Kárný soud zdůrazňuje, že se o ustanovení § 158 ani § 212 trestního řádu v kárném řízení neopíral. Svědky v zájmu bezprostřednosti soudního řízení vyslechl osobně a s ostatními podklady kárného návrhu zacházel jako s listinnými důkazy v rozsahu potřebném pro objasnění důvodnosti kárného návrhu. Pokud výjimečně kárná navrhovatelka a zpravidla obhajoba při výsleších svědků od nich vyžadovala vysvětlení odlišného vyjádření při svědecké výpovědi před soudem, předpokládá kárný soud, že tak obě strany činily na základě poznatků ze studia listinných podkladů, aniž by snad chtěly svůj postup následně zpochybnit s cílem omezit použitelnost důkazů. Kárný soud ovšem, jak bude dále uvedeno, hodnotil jen důkazy, které v řízení provedl a které výše popsal. Pokud tedy obhajoba navrhovala, aby nebyl brán zřetel na protokoly z šetření policie, výpovědi svědků ve správním řízení a na části výpovědí svědků před soudem, které byly získány v rozporu s § 212 trestního řádu, nepovažuje kárný soud tento návrh za odpovídající charakteru kárného řízení a jeho průběhu v dané věci. IV. 3. c) Ostatní důkazní návrhy

112. Obhajoba v průběhu jednání soudu dne 7. 4. 2021 u Krajského soudu v Českých Budějovicích navrhovala zvážení možnosti provedení místního šetření na chodbě před jednací síní č. 65 tamního soudu. Kárný soud vycházel z toho, že jednací síň č. 65 byla na téže chodbě jako jednací síň, v níž probíhalo jednání kárného senátu, a jak členové kárného soudu, tak i účastníci kárného řízení kolem ní procházeli při příchodu k jednání, a proto v úvahu připadající prověrku na místě podle § 104e trestního řádu nepovažoval za nezbytnou. Z průběhu jednání tohoto soudu je dostatečně zřejmé, že soud, účastníci řízení, i svědci, kteří k dění na chodbě krajského soudu vypovídali, byli dostatečně místně orientováni. Pokud ovšem obhajoba předložila při dalším soudním jednání důkazy k prostorové situaci v okolí jednací síně č. 65, soud tyto důkazy provedl. IV. 4 Prokázání kárných provinění

113. Kárný soud se po posouzení podmínek řízení a výše uvedených námitek obhajoby zabýval tím, zda žalované kárné provinění bylo kárně obviněnému prokázáno. IV. 4. a) Prokázání skutku ad I. kárného návrhu

114. Skutku žalovaného pod bodem I. kárného návrhu se měl kárně obviněný dopustit tím, že ve specifikované době řídil motorové vozidlo ve stavu neumožňujícím bezpečný výkon této činnosti, což vedlo ke způsobení dopravní nehody. Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nesmí řidič řídit motorové vozidlo po požití alkoholických nápojů; vzhledem k tvrzení kárně obviněného o zdravotních problémech je třeba připomenout, že podle písm. c) téhož ustanovení tak nesmí činit, je-li jeho schopnost snížena v důsledku jeho zdravotního stavu. Podle § 4 písm. b) téhož zákona je řidič povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích. O tom, že porušení těchto povinností, které je u občanů běžně považováno za přestupek, ovšem u soudce současně za znevážení profesního postavení, již bylo výše pojednáno.

115. Kárný návrh ve vymezení skutku ad I. sice zprvu nestál výslovně na tom, že stav nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla byl způsoben požitím alkoholických nápojů, nicméně poukazoval na poznatky plynoucí z oznámení svědka J. a z jím pořízené nahrávky v budově a před budovou Krajského soudu v Českých Budějovicích, z protokolů o nehodě a z vysvětlení osob podaných v průběhu šetření policie či z jejich výpovědí v přestupkovém řízení, přičemž se jednalo o osoby, které byly přítomny chování kárně obviněného buď v budově soudu, nebo v místě nehody. Z těchto podkladů kárný návrh na vliv alkoholu usuzoval. Kárně obviněný to popřel, ve své výpovědi uvedl, že v rozhodný den alkohol vůbec nepožil, pouze jej v budově soudu v odpoledních hodinách opakovaně postihla nevolnost, která před odjezdem pominula. Své chování po nehodě pak spojoval s otřesem, který při nehodě utrpěl. Kárný soud provedl důkazy výslechem ztotožněných osob přítomných chování na chodbě krajského soudu, před budovou soudu, nahrávkou pořízenou svědkem J., listinami z policejního i z přestupkového spisu, výslechem osob navržených kárně obviněným a jím předloženými listinami. V úvahu vzal následující důkazy, jejichž vyhodnocením dospěl k závěru o prokázání kárného provinění.

116. Kárně obviněný uvedl, že dne 13. 2. 2020 čerpal dovolenou, což potvrdil i svědek JUDr. Š. Mezi 11.00 a 12.00 hod. byl s manželkou na obědě v restauraci, poté byl nakupovat dárky a během této doby se setkal s dalšími dvěma známými, s nimiž individuálně zašel na kávu a poté šel na soud; konkrétně uvedl, že po obědě potkal Ing. S., s nímž zašel na kávu, a poté Ing. M., s nímž zašel rovněž na kávu. Poté se vrátil na soud, neboť byl s manželkou domluvený na společné cestě domů; manželce také předal tašku s nakoupenými dárky. Svědek JUDr. P., který se s ním krátce setkal při obědě, vypověděl, že jej neviděl konzumovat alkohol ani vliv alkoholu nezaznamenal. Svědek Ing. S. potvrdil, že se setkali na náměstí po poledni „zhruba“ kolem 14.00 hod. a zašli spolu na kávu. Svědek Ing. M. se s ním rovněž setkal a zašli spolu na kávu, tento svědek čas setkání vymezil slovy „něco po dvanáctý“, následně k dotazu obhajoby připustil, že tento čas si již přesně nepamatuje. Časové údaje těchto setkání (jejich pořadí v čase) se neshodují s tvrzením kárně obviněného. Oba svědci uvedli, že kárně obviněný při jejich setkáních nepožil alkoholické nápoje a nejevil známky vlivu alkoholu. Stejně tak žádný z nich nevnímal u kárně obviněného žádný aktuální zdravotní problém. Z těchto výpovědí tedy plyne, že kárně obviněný v době oběda a při dalších dvou setkáních nepožíval alkohol, nejevil známky vlivu alkoholu ani zdravotních potíží. Doba návratu na soud těmito výpověďmi však prokázána není.

117. Pokud jde o chování kárně obviněného v budově soudu, byly pro posouzení důvodnosti kárného návrhu stěžejní výpovědi svědků R. J., Mgr. M. Š., JUDr. J. Š., nahrávka pořízená svědkem J., nákres a nahrávka prostoru před jednací síní č. 65 a protokol z jednání ve věci Mgr. Š. Podle protokolu z jednání ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 Co 78/2020 je zřejmé, že tohoto jednání byli svědci J. a Mgr. Š. účastni, zahájeno bylo v 13.20 hod., ve 14.13 hod bylo přerušeno na 5 minut, mělo přestávku ve 14.16 hod. na 2 min, a skončeno bylo ve 14.49 hod. Průběh jednání ve věci Mgr. Š. tedy nevylučuje možnost svědka J. či Mgr. Š. opakovaně kárně obviněného zaznamenat na chodbě soudu. Svědek J. uvedl (odst. 28 - 33 tohoto rozhodnutí), že již před jednáním spatřil kárně obviněného v jedné kanceláři, kterou ale nedokázal přesně určit, „dopřávat si“ zřejmě alkoholu, o přestávce jej viděl vrávorat po chodbě okolo sekretariátu předsedy, aniž by však byl tak blízko, aby cítil alkohol, po skončení jednání kolem 15.00 hod, když na chodbě čekal, až se Mgr. Š. vrátí po vyzvednutí nahrávky ze svého jednání, jej spatřil znovu vrávorat po chodbě, kdy téměř nebyl schopen chůze, spadly mu kalhoty i trenýrky a poté vpadl do nějaké kanceláře. Přišla tam žena, zřejmě manželka, pronesla, že jí dělá ostudu a šla do kanceláře k JUDr. Š. a společně ho oblékli a s podpíráním odvedli do výtahu; v té době také pořizoval nahrávku na mobil, vyjma záznamu o odchodu. Svědek Mgr. Š. (odst. 34 – 38 tohoto rozhodnutí) uvedl, že po skončení svého jednání viděl na chodbě muže, který jevil známky podnapilosti, on si šel pro záznam ze svého jednání, pan J. v té době něco nahrával na mobil. Tento svědek dále uvedl, že viděl, že kárně obviněný má spadlé kalhoty, ovšem neviděl jej obnaženého. Svědek JUDr. Š. (odst. 39 - 44) uvedl, že po třetí hodině odpolední sešel ze své kanceláře umístěné na jiném patře, kde měl do té doby úřední jednání, do 1. patra do sekretariátu, cestou potkal kárně obviněného, na němž nepozoroval žádný problém, určité začervenání přičítal jeho běžným zdravotním potížím. Do kanceláře sekretariátu pak nahlédla nějaká žena, nejspíš manželka kárně obviněného, on pak vyhlédl na chodbu, kde nikdo nebyl. Připustil, že pokud při jednání na ministerstvu uvedl, že jej manželka kárně obviněného informovala o spadlých kalhotách, že tomu tak mohlo být, ale nepamatoval se.

118. Výpověď svědka J. a výpověď svědka JUDr. Š. jsou v určitém rozporu a kárný soud proto hodnotil jejich věrohodnost. Nepřihlížel k obhajobou předloženým dokladům o četných exekucích svědka J. či k jejímu poukazu na to, že jeho odborová organizace FFL se zabývá ve své podstatě tzv. vinklařením. Nic z toho není důvodem, aby jeho svědectví muselo být považováno za smyšlené. Je zčásti podporováno výpovědí svědka Mgr. Š. a zejména je podpořeno nahrávkou, kterou pořídil na svůj mobil na soudní chodbě. Natáčené chování kárně obviněného na chodbě soudu není na nahrávce přímo vidět. Soud také nevzal v úvahu titulky, jimiž byla nahrávka opatřena šéfredaktorkou České justice, neboť není stoprocentně slyšitelný zvuk, a nelze tak tvrdit, že titulky vždy plně odpovídají nahranému zvuku. Na nahrávce je viditelné, že svědek JUDr. Š. s manželkou kárně obviněného vyšel z kanceláře a jeho hlas je zaznamenatelný i na nahrávce, přičemž tento hlas v dané situaci nelze přičítat nikomu jinému. I přes místy obtížnou srozumitelnost na nahrávce zaznívají věty pronesené ženským hlasem a oslovujícím osobu v potížích jménem „Bohoušku“ a osobu součinnou jménem „Jirko“. Jde např. o věty: „Prosím tě Jirko, pojď mi pomoct, normálně mu spadly kalhoty, tady dělá ostudu“, a „dělá tady ostudu“, a „zase byl sprostý“, dále je slyšitelná opakovaná monotematická komunikace manželky a JUDr. Š. s kárně obviněným, týkající se tašky a klíčů kárně obviněného, např.: „máš klíče…“, 3x „dej mi ty klíče…“, na níž nenavazuje reakce, až na „žádný klíče nemám, nepotřebuju...nemám“, přičemž je zřejmá setřelá artikulace. To podporuje verzi svědka J. o dění na chodbě soudu po třetí hodině odpolední, a naopak činí nevěrohodnou výpověď svědka JUDr. Š., podle níž byl kárně obviněný v této době zcela v pořádku, a svědek nebyl účasten ničeho, co se na chodbě dělo a ani o tom nebyl dostatečně informován. Z policejního šetření provedeného na krajském soudě dne 12. 3. 2020 také plyne, že kárně obviněný opustil soud ten den po patnácté hodině v doprovodu dvou osob - muže a ženy.

119. Z výroků pronesených manželkou kárně obviněného i ze slyšitelné komunikace manželky a JUDr. Š. je zřejmé, že s kárně obviněným neřeší zdravotní problém, stejně tak jako nebylo ani další osobou procházející po chodbě zachycenou na nahrávce učiněno nic, co by nasvědčovalo tomu, že je třeba kárně obviněnému pomoci pro zdravotní nevolnost. Věrohodnost svědka J. při líčení chování kárně obviněného na chodbě po 15.00 hod. za této situace nezpochybňují ani jeho nejednotná či nejasná vyjádření ohledně okamžiku vědomosti, že se jedná o soudce, případně o místopředsedu krajského soudu, či nedostatek jeho přehledu o kancelářích na dané chodbě, stejně tak jako jeho poněkud senzacechtivý způsob vylíčení situace ve stížnosti podané ministryni či při výpovědi u soudu. Výpověď svědka Mgr. Š. podporuje výpověď svědka J. okrajově, neboť se dění na chodbě mimo dobu po skončení svého jednání nevěnoval a i poté se na místě události zdržoval krátce.

120. Z nahrávky pořízené svědkem J. před budovou soudu je zřejmé, že kárně obviněný nejprve seděl na místě spolujezdce a po chvíli se s přidržováním vozidla obtížně přesouval z místa spolujezdce na místo řidiče a pak odjel. Pokud jde o vylíčení tohoto dění svědkem J., opět není prosto senzacechtivosti při popisu, nahrávka je však jednoznačná a logicky navazuje na předchozí dění na chodbě soudu. Lze jen podotknout, že podle výpovědi kárně obviněného se dostavil na soud proto, aby společně s manželkou odjel domů, aniž zmínil, že od tohoto záměru z nějakého důvodu upustil.

121. Způsobilost kárně obviněného k řízení motorového vozidla je třeba posuzovat i v kontextu jeho chování na místě nehody. Tam byli postupně přítomni čtyři policisté a dva slyšení svědci nehody. Svědkyně Š. (odst. 44, 45 tohoto rozhodnutí) setrvala při výslechu před soudem na svém vyjádření v protokolech o nehodě, že z dechu obviněného cítila alkohol. Ostatní zasahující policisté sice v prvotních záznamech a protokolech ze dne 13. 2. 2020 vyjádřili názor, že z kárně obviněného cítili alkohol, při jednání soudu (výpovědi v odst. 45-48, 49-53, 56 tohoto rozhodnutí) však uvedli, že alkohol necítili, neboť u něho nestáli tak blízko. Na požití alkoholu soudili z jeho chování a způsobu vyjadřování. Svědci T. a MUDr. Č. (odst. 58-59, 60-62 tohoto rozhodnutí), kteří pomáhali kárně obviněnému vystoupit z vozidla, přičemž svědek MUDr. Č. mu odepínal bezpečnostní pás, uvedli, že alkohol necítili; současně však uvedli, že ve vozidle byly aktivované airbagy a byly tam cítit technické pachy. Svědkyně T. soudila na opilost z motorických a slovních projevů, když kárně obviněný mluvil nesmysly a nebyl si vědom průběhu nehody. Navzdory nabídkám svědků na přivolání policie a záchranky kárně obviněný toto odmítal. Svědci v místě nehody, vyjma ojedinělého sdělení o oděrce na ruce a o bolesti hlavy, nezaznamenali, že by si kárně obviněný stěžoval na zdravotní problémy. Pokud jde o tvrzení kárně obviněného, že na jeho jednání měl vliv otřes způsobený nehodou, je třeba k tomu zdůraznit, že přes opakované dotazy policistů po nehodě kárně obviněný popíral, že by byl zraněn a výslovně nestál o lékařské ošetření. Svědek MUDr. Č., ač praktikující lékař, na kárně obviněném neviděl žádné známky zranění a zřejmě neměl důvod k vlastnímu lékařskému zásahu. Lékařské ošetření kárně obviněný nevyhledal ani v následujících dnech, v den po nehodě v rámci dalšího setkání se svědkem Ing. M. při sdělení o nehodě pouze řekl, že se nikomu nic nestalo. Podle svědka JUDr. Š. kárně obviněný v době po nehodě normálně chodil do práce. Kárně obviněným předložená zpráva o zdravotním stavu z května téhož roku je pro posouzení stavu po nehodě nerozhodná.

122. Takto zdokumentovaný stav kárně obviněného před nehodou na chodbě krajského soudu, před budovou krajského soudu a po nehodě na sebe logicky navazuje a je dostatečným podkladem pro závěr o nezpůsobilosti k řízení vzniklé podnapilostí kárně obviněného. Vliv alkoholu před jízdou je svědecky doložený a podpořený nahrávkou a odpovídá mu i chování kárně obviněného po nehodě. Nasvědčuje mu i jeho snaha vyhnout se policejnímu šetření nehody i lékařskému ošetření, a následně i vyjádření k výzvě na podrobení se vyšetření na alkohol. Vyjádření obavy ze zničení kariéry, je doloženo úředním záznamem ze dne 13. 2. 2020, zpracovaným pprap. B., prvotním záznamem ze dne 13. 2. 2020, zpracovaným prap. Š., výpověďmi svědků B. a L. ve správním řízení a výpověďmi svědka L., B. a Š. před soudem. Pokud obhajoba zdůrazňovala, že v protokole o kontrole řidiče z 15. 2. 2020 není poznamenán důvod odmítnutí vyšetření na alkohol, lze to přičítat tomu, že se jedná o formulář, který s podobnou otázkou nepočítá. Kárný soud nepovažuje za rozhodující, že důvod odmítnutí nebyl zaslechnut všemi svědky přítomnými na místě nehody; to lze přičítat pohybu osob na místě nehody, nebo skutečnosti, že svědci Č. a T. nebyli na místě nehody po celou dobu a odjeli před příjezdem druhé policejní hlídky. Soud má za prokázané, že kárně obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu nezpůsobilém k řízení a způsobil dopravní nehodu. Porušil tak povinnosti plynoucí § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, čehož se dopustil v postavení soudce. Porušil tedy § 80 odst. 1, 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích; jedná se o zaviněné porušení povinností soudce narušující důstojnost soudcovské funkce ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Proto byl v této části návrhu uznán vinným (odst. I. bod I. výroku tohoto rozhodnutí). IV. 4. b) Prokázání skutku ad II. kárného návrhu

123. Skutek formulovaný kárnou navrhovatelkou pod bodem II. kárného návrhu považuje kárný soud za dva skutky. První z nich spočívá v tom, že se kárně obviněný odmítl podrobit vyšetření na alkohol, druhý z nich v tom, že měl o nehodě nepravdivě informovat svého nadřízeného.

124. Přípustnost kárného stíhání pro prvý ze skutků byla posouzena výše [část IV. 2. b) tohoto rozhodnutí]. Kárně obviněný ve svém vyjádření ke kárnému návrhu i při své výpovědi doznal, že provedení dechové zkoušky i podrobení se lékařskému vyšetření odmítl, ve svých námitkách ze dne 14. 9. 2020 proti rozhodnutí ministryně o dočasném zproštění funkce dokonce uvedl, že odmítnutí dechové zkoušky a lékařského vyšetření považuje za své právo; teprve následně tento svůj postup spojil s tvrzeným otřesem z nehody. Kárně obviněný netvrdil, že by nebyl policisty řádně vyzván či poučen, svědci L. a B. však uvedli, že tak učinili. Jednalo se policisty příslušející k dopravnímu inspektorátu, jejichž běžnou praxí je provádění takových úkonů. Za zpochybnění jejich výpovědi v tomto směru proto kárný soud nepovažuje, že svědkyně T. a svědek MUDr. Č. poučení výslovně neslyšeli. Toto jednání je tedy přiznáno kárně obviněným i potvrzeno svědeckými výpověďmi, stejně tak i protokoly z policejního spisu, jimiž soud provedl důkaz (odst. 76 an. tohoto rozhodnutí).

125. Samotný skutek odmítnutí dechové zkoušky i lékařského vyšetření je porušením zákonné povinnosti řidiče motorových vozidel plynoucí z § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Jde o porušení zákonné povinnosti, která musí být známa každému držiteli řidičského oprávnění, natož právnímu profesionálovi. Porušení těchto zákonných povinností soudcem je jednáním porušujícím povinnost zdržet se v občanském životě všeho co by narušovalo důstojnost soudce, tedy porušením § 80 odst. 1, 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích; jde tedy o zaviněné porušení povinností soudce narušující důstojnost soudcovské funkce ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Proto kárný soud shledal i v tomto jednání kárné provinění (odst. I. bod II. výroku rozhodnutí).

126. Druhý skutek obsažený v odst. II. kárného návrhu měl spočívat v tom, že kárně obviněný po nehodě „následně nejméně do 29. 2. 2020 neinformoval úplně a pravdivě vedení Krajského soudu v Českých Budějovicích o okolnostech této dopravní nehody“. Předně je třeba se zabývat tím, zda by se v daném případě vůbec mohlo jednat o kárné provinění. Poskytnutí lživé informace, která by mohla mít význam pro další činnost či opatření funkcionáře soudu, je nedůstojným jednáním, a tedy porušením povinnosti ve smyslu již výše citovaných ustanovení zákona o soudech a soudcích. Lze tak připustit, že by se poskytnutím nepravdivé informace nadřízenému funkcionáři bylo možné dopustit kárného provinění přesto, že zákon neukládá soudci povinnost nelhat nadřízenému (jak namítla obhajoba). V daném případě k tomuto skutku uvedl svědek JUDr. Š., v té době pověřený vedením krajského soudu, že ho kárně obviněný o nehodě informoval následující dny; prvotně se o nehodě dozvěděl od jiného soudce. Obsah prvního hovoru s kárně obviněným na téma nehody popsal tak, že se bavili zejména o jejích důsledcích. Teprve později jej kárně obviněný informoval podrobněji a o tom, že se nepodrobil zkoušce na alkohol. Poukazuje-li kárná navrhovatelka na záznam z jednání na ministerstvu spravedlnosti ze dne 24. 3. 2020, je v něm pouze krátká zmínka, že při první informaci kárně obviněného mu ten uvedl, že nehodu nezavinil, následně po medializaci případu mu počátkem března mu pak JUDr. Petr sdělil, že nehodu zavinil a že v důsledku otřesu po nehodě odmítl zkoušku na alkohol. K žalovanému období se tedy vztahuje pouze prvotní vyjádření o nezavinění nehody, proti němuž však nelze postavit žádný důkaz, že se z jeho strany jednalo o vědomě nepravdivou informaci. Kárně obviněný v té době neměl k dispozici žádný závěr policie o zavinění nehody, tedy v té době nebylo možno vyloučit spoluzavinění druhého řidiče či vliv technické závady. Nelze také přehlédnout, že zápis sepsaný na ministerstvu není svědkem JUDr. Š. podepsán. Tvrzení kárné navrhovatelky, že při jednání na ministerstvu dne 24. 3. 2020 svědek JUDr. Š. uvedl, že kárně obviněný popřel své zavinění, není důkazem o nepravdivém informování nadřízeného ve smyslu kárného návrhu, nehledě na to, že prvotní neúplná informace neměla žádný vliv na jednání tohoto nadřízeného. Proto kárný soud zprostil kárně obviněného návrhu v této části podle § 19 odst. 2 kárného zákona, neboť nebylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek (odst. II. výroku).

V. Kárné opatření

127. Pro určení odpovídajícího kárného opatření za kárná provinění, jimiž byl kárně obviněný uznán vinným, je podstatná závažnost kárného provinění a jejich souběh, skutečnosti zjištěné k jeho osobě a v daném případě i postih uložený ve správním řízení. Kárná navrhovatelka požadovala uložení nejpřísnějšího kárného opatření odvolání z funkce. Podle § 88 odst. 1 zákona o soudech a soudcích lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření: a) důtku, b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let, c) odvolání z funkce předsedy senátu, d) odvolání z funkce soudce.

128. Kárný soud není vázán navrhovaným kárným opatřením a není podstatná ani hierarchie kárných opatření. Stejně tak soud kárné navrhovatelce nepřičítá, že by její návrh na nejpřísnější kárné opatření mohl být ovlivněn medializací případu; taková medializace je v obdobných případech běžná. Navrhované odvolání z funkce soudce je možné uložit bez ohledu na to, zda kárně obviněný již byl kárným soudem trestán. Odvolání z funkce soudce je ovšem nejpřísnějším kárným postihem, nevratně zasahujícím do života kárně obviněného, a k jeho uložení lze napoprvé přistoupit pouze výjimečně, např. v případě, kdy soudce dlouhodobě není schopen či ochoten řádně vykonávat soudcovskou funkci bez dalšího hromadění průtahů, a to souběžně s pochybnostmi o jeho morální integritě (srov. rozhodnutí kárného soudu ze dne 18. 2. 2015, č. j. 13 Kss 6/2014 - 38), případně kdy se jedná o kárná provinění vysoké závažnosti (srov. rozhodnutí ze dne 18. 7. 2011, č. j. 12 Ksz 1/2011 – 243). Pokud obhajoba namítala srovnání s kárným rozhodnutím ze dne 16. 12. 2020 č. j. 12 Ksz 5/2020-49, jímž byla kárně obviněná státní zástupkyně potrestána za požívání alkoholu na pracovišti výrazně mírněji, a to kárným opatřením snížení platu o 20% na dobu 10 měsíců, je třeba poukázat na nesrovnatelnost skutků a dále na skutečnost, že ta byla dále trestně stíhána a odsouzena za řízení vozidla pod vlivem alkoholu a způsobení dopravní nehody (zdroj informace: např. zpravodajství idnes.cz ze dne 12. 5. 2021).

129. Funkce soudce představuje v profesním i mimoprofesním působení pozici ústavního činitele, u které je naprosto nezbytné vyžadovat co nejpřísněji plnění povinností, které jsou s výkonem této funkce spojeny, včetně nároků na jeho jednání v občanském životě. Při úvaze o kárném opatření měl kárný soud na zřeteli všechny v řízení prokázané skutečnosti. Kromě prokázaného porušení povinností, u něhož přitěžuje vliv alkoholu, kárný soud přihlížel i k výbornému pracovnímu hodnocení zohledňujícímu dlouhodobé působení u soudů, ke zprávě soudcovské rady oceňující i jeho působení v řídících funkcích a ke zprávě z místa bydliště o občanské angažovanosti. Kárně obviněný projevil i určitou sebereflexi tím, že se vzdal funkce místopředsedy krajského soudu. Za této situace dospěl kárný soud k závěru, že navrhované kárné opatření svou přísností přesahuje prokázané skutkové okolnosti ve spojení s hodnocením profesní minulosti kárně obviněného a skutečností postihu za část jednání ve správním řízení.

130. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem považuje kárný soud za odpovídající kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, a to snížení platu o 30 % na dobu 12 měsíců. Je pravdou, že se jedná o nejvyšší možnou míru snížení platu při prvním kárném trestu a že v případě předchozího postihu jiným orgánem je třeba k němu přihlížet. Toto přihlédnutí ale neznamená matematický odečet již uložené pokuty, který by navíc přicházel v úvahu jen tam, kde se forma postihu shoduje. V daném případě se toto přihlédnutí k potrestání v přestupkovém řízení projevilo ve volbě mírnějšího druhu kárného opatření.

131. Kárný soud si je vědom závažnosti souzeného kárného provinění, které má dopad na justici jako celek. Rozhodně tím, že nezvolil nejpřísnější kárné opatření a neodvolal kárně obviněného z funkce soudce, nemíní vyslat soudcům signál, že při ovlivnění alkoholem se odmítnutí vyšetření na alkohol vyplatí. Souzený případ byl velmi hraniční a mírnější postih byl ovlivněn i výjimečným hodnocením osoby kárně obviněného. Kárný soud přihlédl i ke stávající kárné judikatuře ve věcech soudců a státních zástupců, kdy kárné opatření odvolání z funkce bylo spojováno s opakovanými a hrubými nedostatky v práci soudce znamenajícími absolutní neschopnost soudcovskou práci zvládat, či s velmi hrubými poklesky v chování státních zástupců (viz příkladmo výše v odst. 128). Zvolené kárné opatření vnímá kárný soud jako dostatečnou záruku pro budoucí chování kárně obviněného.

Poučení