2 Ads 283/2019

Rubrum

2 Ads 283/2019 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Rotto, spol. s r.o., se sídlem Dolní Líštná 434, Třinec, zastoupená Mgr. Urszulou Wojnarovou, advokátkou se sídlem Frýdecká 494, Třinec, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/138217-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č. j. 19 Ad 46/2018 - 44, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č. j. 19 Ad 46/2018 – 44, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/138217-421/1 (dále „rozhodnutí žalovaného“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 12. 6. 2018, č. j. FMA- T-134/2018 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyl žalobkyni poskytnut příspěvek na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2018 dle § 78a odst. 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s konstatováním, že se správní orgány nezabývaly otázkou právně významnou pro posouzení, zda byly splněny podmínky nároku na příspěvek na podporu zaměstnání osob 2 Ads 283/2019 se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, tedy zda druhy prací zaměstnankyně žalobkyně, které byly vymezeny v pracovní smlouvě a souhrnně označeny druhem práce „administrativní pracovnice“, jsou odlišné od výkonu funkce jednatele žalobkyně či nikoliv.

II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Vedle uplatnění důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. stěžovatel namítl vadu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., a sice že krajský soud byl nesprávně obsazen, když ve věci rozhodoval samosoudce namísto senátu.

4. Žalobkyně se k namítané vadě zmatečnosti nevyjádřila. Ve zbytku se ztotožnila se závěry krajského soudu.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

5. Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.

6. Kasační stížnost je důvodná.

7. Podle § 31 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje krajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak, ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.

8. Podle § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, specializovaný samosoudce.

9. Výkladem ustanovení § 31 odst. 2 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 – 44, dále ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 Aps 5/2007 – 63 a ze dne 28. 12. 2011, č. j. 7 Ans 9/2011 – 106. Z posledně jmenovaného rozsudku vyplývá, že „[p]ro většinu typů věcí řešených krajskými soudy ve správním soudnictví má zákonodárce za to, že mají být rozhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takové obsazení soudu je vhodné zejména s ohledem na obecnou typovou obtížnost a závažnost projednávaných věcí. Kvůli úspoře veřejných prostředků a za účelem zjednodušení řízení v některých vybraných věcech, které jsou typově jednodušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví samosoudcem.“ Rozhodování v senátu je tedy obecným pravidlem, z něhož jsou možné výjimky, ale pouze v taxativně stanovených případech podle § 31 odst. 2 s. ř. s. Tyto výjimky interpretuje dosavadní judikatura spíše restriktivně (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, č. j. 4 Ads 128/2012 - 49) a z hlediska žalobních typů se vztahuje pouze na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. pokračování 2 Ads 283/2019 - 27

10. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003 – 32 zakládá rozhodování soudu v nesprávném obsazení zmatečnost řízení dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K tomu srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, č. j. 4 Ads 108/2010 - 39, kdy „[v]e věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti rozhoduje krajský soud podle § 31 odst. 1 s. ř. s. v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců, nikoliv jako samosoudce ve smyslu § 31 odst. 2 s. ř. s.”

11. V posuzovaném případě věc nesprávně projednal a rozhodl samosoudce namísto senátu. Věci příspěvků na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce dle § 78a zákona o zaměstnanosti nejsou uvedeny ve výčtu výjimek dle § 31 odst. 2 s. ř. s., na rozdíl od věcí uchazečů o zaměstnání a podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci těchto uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti. Proto a contrario platí, že žalobu proti rozhodnutí žalovaného měl v nynější věci projednat a rozhodnout senát, nikoliv samosoudce.

12. Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že ke zcela shodnému závěru dospěl ve svém nedávném rozsudku ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Ads 284/2019 – 27, týkajícím se týchž účastníků, kde rovněž přistoupil ke zrušení napadeného rozsudku z důvodu zmatečnosti spočívající v nesprávném obsazení soudu (rozhodoval samosoudce namísto senátu).

13. Výše shledaná vada zmatečnosti řízení před krajským soudem představuje důvod ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu (novému) řízení. Za této situace se Nejvyšší správní soud již ostatními kasačními námitkami neměl důvod zabývat.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).

15. V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud za podmínek § 110 odst. 3 věty první s. ř. s. nerozhodoval, neboť to přísluší až krajskému soudu v dalším rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2020 JUDr. Miluše Došková 2 Ads 283/2019 předsedkyně senátu