2 Ads 284/2019

Rubrum

2 Ads 284/2019 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Rotto, spol. s r.o., se sídlem Dolní Lištná 434, Třinec, zastoupená Mgr. Urszulou Wojnarovou, advokátkou se sídlem Frýdecká 494, Třinec, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2018, č. j. MPSV-2018/216992-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č. j. 19 Ad 45/2018 - 44, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č. j. 19 Ad 45/2018 – 44, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 11. 2018, č. j. MPSV-2018/216992-421/1, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 1. 10. 2018, č. j. FMA-T-206/2018, kterým nebyl žalobkyni poskytnut příspěvek na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 2. čtvrtletí roku 2018 dle § 78a odst. 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož se správní orgány nezabývaly otázkou právně významnou pro posouzení, zda byly splněny podmínky nároku na příspěvek na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením na chráněném 2 Ads 284/2019 trhu práce, tedy zda činnosti – druhy prací, které byly vymezeny v pracovní smlouvě a souhrnně označeny druhem práce „administrativní pracovnice“, jsou odlišné od výkonu funkce jednatele žalobkyně či nikoliv.

II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Podle stěžovatele je mimo jiné napadený rozsudek zatížen vadou dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť krajský soud byl nesprávně obsazen, když ve věci rozhodoval samosoudce namísto senátu.

4. Žalobkyně se k namítané zmatečnosti nevyjádřila. Ve zbytku se ztotožnila se závěry krajského soudu.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

5. Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.

6. Kasační stížnost je důvodná.

7. Podle § 31 odst. 1 s. ř. s. (k)rajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.

8. Podle § 31 odst. 2 s. ř. s. (v)e věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce (zvýraznění provedl NSS).

9. Výkladem ustanovení § 31 odst. 2 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 28. 12. 2011, č. j. 7 Ans 9/2011 – 106, ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 – 44, a ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 Aps 5/2007 – 63. Z této judikatury vyplývá, že rozhodování v senátu je zásada, z níž jsou možné výjimky, ale pouze v taxativně stanovených případech podle § 31 odst. 2 s. ř. s.

10. Smysl a účel uvedeného pravidla a výjimky z něj je zřejmý. Pro většinu typů věcí řešených krajskými soudy ve správním soudnictví má zákonodárce za to, že mají být rozhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takové obsazení soudu je vhodné zejména s ohledem na obecnou typovou obtížnost a závažnost projednávaných věcí. Kvůli úspoře veřejných prostředků a za účelem zjednodušení řízení v některých vybraných věcech, které jsou typově jednodušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví samosoudcem. 2 Ads 284/2019 - 27 pokračování

11. Toto se promítlo i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž, rozhodoval- li místo senátu ve věci samosoudce, jedná se o rozhodování soudu v nesprávném obsazení zakládající zmatečnost řízení [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003 – 32).

12. Judikatura Nejvyššího správního soudu výjimku, kdy má být věc projednávána samosoudcem, interpretuje restriktivně. Vztahuje ji pouze na jeden ze tří typů žalob před krajským soudem, a sice na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a to pouze ve věcech výslovně vyjmenovaných v ustanovení § 31 odst. 2 s. ř. s.

13. V posuzovaném případě věc nesprávně projednal a rozhodl samosoudce namísto senátu. Věci příspěvků na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce dle § 78a zákona o zaměstnanosti totiž nejsou uvedeny ve výčtu věcí uvedených v § 31 odst. 2 s. ř. s., na rozdíl od věcí uchazečů o zaměstnání a podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci těchto uchazečů o zaměstnání (viz slovo „jejich“ v textu zákona) podle předpisů o zaměstnanosti. V taxativním výčtu výjimek podle § 31 odst. 2 s. ř. s. nyní projednávaný typ věci není uveden, proto a contrario platí, že ji má rozhodnout senát.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soudu proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.

16. V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

17. Krajský soud v konečném rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. prosince 2019 JUDr. Karel Šimka předseda senátu