2 Azs 124/2026

Rubrum

2 Azs 124/2026 - 22 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobce: H. V. T., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2026, č. j. CPR-8644-2/ČJ-2026-930310-V230, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2026, č. j. 42 A 11/2026-16, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 5. 2. 2026, č. j. KRPU-145468-41/ČJ-2025-040026-SV, jímž bylo stěžovateli uloženo podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, správní vyhoštění a stanovena doba 1 roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.

2. Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V doplnění návrhu uvádí, že v České republice žije 34 let, vytvořil si zde stabilní zázemí, má zde dcery a manželku, se kterou splácí hypotéku a provozuje obchod, přičemž oba jsou zde zcela integrováni. V České republice má kompletní rodinu, ve Vietnamu se již nemá kam vrátit. Dodává, že po celou dobu plně spolupracoval se správními orgány. Poukazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, a ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, a to v souvislosti s právem na spravedlivý proces, k jehož výkonu je 2 Azs 124/2026 nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti a mohl být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny apod.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku zamítl. Důvodem předchozího zrušení pobytového oprávnění stěžovatele byla skutečnost, že byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, a to za pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. K tvrzenému vztahu stěžovatele s dcerami žalovaný uvádí, že z důvodu výkonu trestu odnětí svobody stěžovatel „nebyl na území ČR přítomen“. Nejmladší dceři bylo v době vydání rozhodnutí žalovaného 24 a půl roku, dcera se stěžovatelem netvoří společnou domácnost, pouze ho občas navštěvuje. Takový způsob udržování rodinných vazeb lze realizovat i prostřednictvím komunikačních technologií na dálku. I finanční podporu lze zajišťovat bez nutnosti fyzické přítomnosti stěžovatele na území České republiky. Uložením správního vyhoštění je kontakt stěžovatele s rodinou omezen pouze dočasně. Obecný poukaz stěžovatele na právo na spravedlivý proces a legitimní očekávání nemůže sloužit jako prostředek k faktickému prodlužování pobytu stěžovatele na území České republiky a nepostačuje k závěru, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem na dodržování právního řádu a na efektivním výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů.

4. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.), tj. nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS). Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

5. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy hrozící žadateli oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě žadatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit 2 Azs 124/2026 - 23 pokračování a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na vycestování utrpěl. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v usnesení č. j. 8 Azs 339/2019-38 (viz bod 58) potvrdil dřívější názor vyslovený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, bod 7, že „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“. K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale „jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele)“.

6. Tvrzená újma může mít povahu např. zásahu do rodinného života (dlouhodobé odloučení od blízkých příbuzných) či zásahu do ustáleného soukromého života (v případě plně integrovaného cizince žijícího dlouhodobě na území ČR), může mít povahu zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže bránící odjezdu či neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese), anebo výjimečných ekonomických důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu, výrazný nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační stížnosti). Rozhodné okolnosti přitom musí stěžovatel nejen konkrétně tvrdit, ale také relevantním způsobem doložit.

7. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti naplněny.

8. Stěžovatel v rámci doplnění svého návrhu na přiznání odkladného účinku zmiňuje plnou integraci v České republice s tím, že má na území dcery a manželku, se kterou splácí hypotéku a provozuje obchod, a ve Vietnamu se již nemá kam vrátit.

9. Z rozhodnutí žalovaného obsaženého v předloženém soudním spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel do protokolu o výslechu účastníka správního řízení ve věci správního vyhoštění uvedl, že jeho dcery žijí ve Švýcarsku, přičemž starší z nich zde podniká, mladší (v době vydání rozhodnutí žalovaného měla 24 a půl roku) zde studuje a v kontaktu se stěžovatelem je prostřednictvím telefonu. Dále stěžovatel uvedl, že má jednoho bratra v Německu a jednoho v České republice, zatímco ve Vietnamu má tři bratry a jednu sestru. Také v žalobě stěžovatel k rodinnému životu poukazoval na studium nejmladší dcery, uvedl, že ji ve studiu podporuje a že nejmladší dcera do České republiky toliko občas přijíždí. Z žádného tvrzení stěžovatele neplyne, že by na něm byla nejmladší, avšak rovněž dospělá, dcera studující ve Švýcarsku finančně závislá, ostatně stěžovatel může dceru ekonomicky podporovat i v případě, že vycestuje zpět do země původu, pokud si tam najde práci. Stěžovatel s nejmladší dcerou nesdílí společnou domácnost, vidí se několikrát ročně. Takovou míru a intenzitu styků bude možné jistě zajistit i v případě vycestování stěžovatele z České republiky, ať už prostřednictvím komunikačních technologií, setkání ve Vietnamu či v jiné zemi na základě turistického víza.

10. Z prvostupňového rozhodnutí, jehož přímé citace jsou obsaženy v napadeném rozsudku, pak vyplývá, že stěžovatelem zmiňovaná hypotéka je splácena z podnikatelské činnosti manželky, a tudíž přítomnost stěžovatele na území České republiky není pro 2 Azs 124/2026 splácení hypotéky nutná. Z napadeného rozsudku dále vyplývá, že sňatek stěžovatel uzavřel v roce 2023, kdy mu svědčila pouze fikce oprávněného pobytu, a tedy při vědomí toho, že jeho další setrvání na území je značně nejisté (k tomu viz usnesení NSS ze dne 9. 11. 2023, č. j. 6 Azs 284/2023-22).

11. Tvrzení stěžovatele o tom, že se ve Vietnamu nemá kam vrátit, zůstalo v obecné, nepodložené rovině. Stěžovatel jej nijak blíže neodůvodnil. Není například zřejmé, z jakého důvodu by mu nemohli zázemí poskytnout jeho sourozenci ve Vietnamu. Stěžovatel je navíc stále v produktivním věku a z ničeho neplyne, že by neměl být schopen postarat se o sebe ve Vietnamu vlastními silami.

12. Ke stěžovatelem odkazovaným usnesením pak Nejvyšší správní soud upozorňuje, že rozhodování o odkladném účinku je výsledkem posuzování a hodnocení individuálních okolností každého jednotlivého případu a konkrétního navrhovatele. S odkazem na shora uvedené usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 339/2019-38, je však nutno zdůraznit, že judikatura jím byla sjednocena tak, že zájem na osobní účasti v soudním řízení a s ním související právo na spravedlivý proces a právní pomoc nejsou bez dalšího důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

13. Stěžovatelem tvrzené skutečnosti týkající se jeho rodinného a soukromého života přitom nesvědčí pro závěr o tom, že by povinnost vycestovat z území byla provázena s konkrétní, reálně hrozící a závažnou újmou. Přestože opuštění území v sobě přirozeně zahrnuje odloučení od rodiny, v případě stěžovatele nejsou dány takové rodinné poměry, které by ospravedlňovaly nezbytnost jeho setrvání na území České republiky.

14. Nelze nadto přehlédnout (a v dané věci není sporné), že se stěžovatel v minulosti dopustil závažné drogové trestné činnosti, za kterou mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let a v jejímž důsledku mu bylo zrušeno pobytové oprávnění. Ani stěžovatelem uváděná potřeba péče o nejmladší dceru mu tedy zjevně v minulosti nebránila v páchání závažné trestné činnosti, která vyústila v jeho odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (tj. k jím zaviněnému dlouhodobému odloučení od rodiny). Tvrzení o zásahu do rodinného a soukromého života stěžovatele a o jeho plné integraci v České republice se v této souvislosti jeví jako účelové. Navíc ani pozdější přístup stěžovatele k plnění zákonných povinností nesvědčí o jeho plné integraci, neboť na území České republiky pobýval v době od 25. 3. 2024 do 6. 8. 2025 bez jakéhokoliv platného oprávnění k pobytu.

15. Jelikož pro to nebyly splněny zákonné podmínky, Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

16. Pro úplnost je nutno dodat, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. 2 Azs 124/2026 - 24 pokračování V Brně dne 3. srpna 2026 Karel Šimka předseda senátu