2 Azs 135/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: O. R., zastoupený JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2026, č. j. MV-37849-5/SO-2026, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2026, č. j. 24 A 22/2026-12, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je občanem Ukrajiny, který v době vypuknutí války v jeho vlasti pobýval na území Polska na základě víza za účelem zaměstnání. Není tam však integrován a chtěl by žít v ČR, kde má rodinu a přátele.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím nevyhověla žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dospěla k závěru, že žalobci ve vycestování nebrání překážka na jeho vůli nezávislá, neboť má možnost nadále pobývat v Polsku.

3. Městský soud v Praze žalobu proti tomuto rozhodnutí odmítl. Uzavřel, že rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza, resp. o žádosti o nové posouzení důvodů jeho neudělení, podléhá podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců výluce ze soudního přezkumu. Současně konstatoval, že vízum za účelem strpění představuje ryze národní pobytové oprávnění. Jeho účel není upraven právem Evropské unie, a nejsou proto dány důvody pro prolomení zákonné výluky, které pro tuto oblast dovodila judikatura NSS. Dodal, že žalobce nežádal o strpění za účelem dočasné ochrany, ale o strpění mimo tento konkrétní režim unijního práva.

II. Argumentace účastníků

4. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Namítá, že ačkoli je mu známa zákonná výluka ze soudního přezkumu, její uplatnění v projednávané věci považuje za protiústavní, neboť podle něj zasahuje do práva na spravedlivý proces a do práva na soukromý a rodinný život. Poukazuje na odbornou literaturu, která zpochybňuje ústavní konformitu vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víza za účelem strpění. Dále tvrdí, že institut strpění pobytu vykazuje významné podobnosti s doplňkovou ochranou, neboť oba instituty slouží k ochraně cizince před navrácením v rozporu se zásadou non-refoulement. Má za to, že pokud je důvodem žádosti o strpění probíhající válečný konflikt na Ukrajině, rozhodnutí o neudělení víza se fakticky dotýká základních práv žadatele a nemělo by být vyňato ze soudního přezkumu. V této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23, Krasiliva, a namítá, že stát nemůže vytvářet rozdíly v přístupu k soudní ochraně mezi osobami dotčenými týmž válečným konfliktem pouze podle formálního označení pobytového oprávnění (dočasná ochrana vs. strpění). Nesouhlasí také se závěrem o možnosti legálně a dlouhodobě pobývat v Polsku, neboť tam nemá zajištěno sociální zázemí. Opětovně poukázal na rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 Azs 283/2018-28, hovořící o soudním přezkumu neudělení dlouhodobého víza bez ohledu na účel pobytu.

5. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry napadeného usnesení.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.

7. Jedná se však o věc, v níž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele se však o žádný takový případ nejedná.

8. Městský soud postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bodem 33, podle kterého rozhodnutím o neudělení víza nemůže dojít k zásahu do základních práv a svobod, proto je v kompetenci zákonodárce vyloučit tato řízení ze soudního přezkumu bez porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Městský soud taktéž korektně aplikoval závěry judikatury, podle které se výluka ze soudního přezkumu podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neuplatní pouze u dlouhodobých víz s účelem upraveným unijním právem (např. rozsudky NSS ze dne 18. 9. 2019, č. j. 10 Azs 112/2018-50, bod 14, nebo ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 Azs 224/2022-37, bod 16); o krátkodobé vízum, podléhající odlišnému režimu, v této věci nešlo. Městský soud též postupoval konzistentně s usnesením ze dne 8. 9. 2025, čj. 22 Azs 103/2025-25, kde NSS vyslovil, že vízum za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců není upraveno právem Evropské unie a že se jedná o ryze národní pobytové oprávnění (viz též shrnutí judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu v bodě 11 k otázce, že je třeba zkoumat, zda situace žadatele o dlouhodobé vízum spadá do působnosti unijního práva). Obdobný závěr převzal NSS též v usnesení ze dne 29. 10. 2025, čj. 1 Azs 174/2025-39.

9. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani stěžovatelův odkaz na rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2019, čj. 5 Azs 283/2018-28. Jak správně připomněl již městský soud, pozdější judikatura NSS označila toto rozhodnutí za argumentačně úsporné, ojedinělé a představující judikaturní exces (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. 2 Azs 286/2022-40, či ze dne 3. 12. 2020, č. j. 10 Azs 21/2020-28). Rozsudek č. j. 5 Azs 283/2018-28 lze považovat za příklad „situace, kdy ze zcela ojedinělého rozhodnutí účastníci řízení dovozují názor odlišný od právního názoru opakovaně zcela explicitně vyjadřovaného v celé řadě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který byl podrobně vyargumentován (…)“ (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 4. 2021, čj. 6 As 174/2019-35, č. 4189 Sb. NSS, bod 37). Nezakládá-li takový judikaturní exces pravomoc rozšířeného senátu NSS, nenaplňuje ani důvod přijatelnosti kasační stížnosti uvedený pod bodem 2) shora uvedeného usnesení ve věci Ostapenko. Navíc je tento rozsudek rozporný s judikaturou Soudního dvora, konkrétně s rozsudkem ze dne 10. 3. 2021 ve věci C-949/19, M.A. v. Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N., body 34 až 36 (rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 Azs 224/2022-37).

10. Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani odkaz stěžovatele na rozsudek Soudního dvora ve věci Krasiliva, který se netýká výlučně vnitrostátním právem normovaného víza, což brání tomu, aby byly jeho závěry jednoduše přeneseny na tuto věc. Námitky zpochybňující závěry o neexistenci překážky vycestování a o možnosti pobývat v Polsku míří mimo rozhodovací důvody napadeného usnesení, nepředstavují tedy důvody podle § 103 s. ř. s., a proto jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

11. O návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 72/2019-32, bod 27).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

12. Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalované, která by jinak toto právo měla, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu