24 A 22/2026

Rubrum

č. j. 24 A 22/2026- 12 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci žalobce: X. Y. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2026, č. j. MV-37849-5/SO-2026 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026, č. j. MV-37849-5/SO-2026, žalovaná nevyhověla žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) neboť shledala, že je dán důvod pro neudělení dle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Žalobce totiž nesplňuje podmínku dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobci totiž dle žalované nebrání ve vycestování překážka na jeho vůli nezávislá. Žalobce má podle žalované možnost nadále pobývat v Polsku.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce brojí podanou žalobou. Žalobce v žalobě předně argumentoval, že žaloba je přípustná. Uvedl, že podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců platí, že z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Podle žalobce však nelze tuto výluku aplikovat, jelikož by došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, práva na soukromý život a k porušení mezinárodních závazků ČR. Žalobce k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 Azs 283/2018-28.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby.

4. Podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Žalobce tedy prima facie podal nepřípustnou žalobu. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 2 24 A 22/2026 5. Nejvyšší správní soud však ve své judikatuře dospěl k závěru, že soudní výluka podle § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se nepoužije v případech, kdy je účel pobytu, pro nějž je o dlouhodobé vízum žádáno, upraven unijním právem. (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 6 Azs 253/2016-49, ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 Azs 224/2022-37, nebo ze dne 18. 9. 2019, č. j. 10 Azs 112/2018-50).

6. Soud se proto zaměřil na otázku, zda žalobci právo na soudní přezkum neplyne z unijního předpisu.

7. Členské státy jsou povinny zajistit soudní přezkum rozhodnutí o neudělení krátkodobých víz, a to na základě čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. 7. 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“), který byl vyložen rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 12. 2017, C-403/16, El Hassani. Vízový kodex se však dle jeho čl. 1 odst. 1 vztahuje pouze na krátkodobá víza nepřesahující tři měsíce, přičemž žalobce zažádal o udělení dlouhodobého víza nad 90 dní ve smyslu § 17b zákona o pobytu cizinců. Vízový kodex tedy na žalobcův případ aplikovat nelze (obdobně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. 2 Azs 286/2022-40, a ze dne 18. 5. 2023, č. j. 6 Azs 272/2022-41).

8. U dlouhodobých víz, které jsou tzv. „národním typem víza“ je zapotřebí rozlišovat mezi důvody podání žádostí o jejich udělení. Pokud je účel pobytu, pro nějž je o dlouhodobé vízum žádáno, upraven unijním právem, soudní výluka se neužije (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 253/2016-49, bod 35, nebo ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 Azs 224/2022- 37, body 16 a 17). Ve věci 6 Azs 253/2016 posuzoval Nejvyšší správní soud situaci žadatele o vízum za účelem studia, tedy účel pobytu upravený unijním právem. Ve věci 4 Azs 224/2022 pak situaci zletilé žadatelky o vízum za účelem sloučení rodiny, které unijním právem upraveno nebylo a Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou.

9. V nyní projednávané věci žalobce požádal o dlouhodobé vízum za účelem strpění. Jeho účel právem Evropské unie upraven není. Jedná se o ryze národní pobytové oprávnění (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2025, č. j. 22 Azs 103/2025–25). Soudní přezkum je tedy podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyloučen.

10. Žalobce v podané žalobě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 Azs 283/2018-28. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba by měla být rovněž projednána bez ohledu na to, jaký je důvod podání žádosti o dlouhodobé vízum – podnikání, studium atd. Tento žalobcem citovaný rozsudek však Nejvyšší správní soud ve své pozdější judikatuře označil za argumentačně úsporný, ojedinělý a za judikaturní exces (viz například rozsudky ze dne 18. 5. 2023, č. j. 6 Azs 272/2022-41, nebo ze dne 17. 5. 2023, č. j. 2 Azs 286/2022-40, či ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 Azs 224/2022-37). V rozsudku č. j. 4 Azs 224/2022-37 Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud žalobkyně vychází ze závěru rozsudku 5 Azs 283/2018-28, že existuje právo na soudní přezkum i ve věci dlouhodobých víz bez ohledu na v žádosti uvedený účel pobytu, tak z pozdější judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá opak (C-949/19, M.A. v. Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N).

11. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 23. 5. 2024, č. j. 10 Azs 81/2023-52, ve kterém s odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie uvedl, že pokud jde o dlouhodobá víza vydávaná členskými státy výlučně podle jejich vnitrostátního práva, nepoužijí se na zamítnutí žádostí o tato víza ustanovení Listiny základních práv EU, Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 3 24 A 22/2026 konkrétně čl.

47. Uzavřel proto, že správní soudy tak vždy musejí posuzovat, zda situace žadatele o dlouhodobé vízum spadá do působnosti unijního práva a zda tedy čl. 47 Listiny EU, případně konkrétní ustanovení nařízení či směrnice, brání výluce soudního přezkumu podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

12. Vízum za účelem strpění pobytu na území nad 90 dnů, o které žalobce žádal, nemá svůj základ v právu Evropské unie, a proto se aplikuje výluka soudního přezkumu nyní napadeného rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

13. Pro úplnost soud konstatuje, že z žaloby nevyplývá, že by žalobce žádal o pobyt k poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (dočasná ochrana byla udělena již na unijní úrovni, dílčí práva jsou však přiznávána v jednotlivých členských státech; viz rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42 ze dne 3. 4. 2025, odst. 27–34). Sám žalobce v žalobě uvedl, že patří mezi osoby, které se z objektivních důvodů v podobě válečného konfliktu nemohou vrátit do vlasti, ale zároveň opustily Ukrajinu již před rozhodujícím datem 24. 2. 2022 a podmínky dočasné ochrany tudíž nesplňují (podtržení doplnil městský soud). Žalobce tedy nežádal o strpění za účelem uplatnění dočasné ochrany, ale jen o strpění v podobě institutu mimo tento konkrétní režim unijního práva.

14. Žalobce žádal o vízum podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které je ryze vnitrostátním druhem oprávnění k pobytu (srov. usnesení krajského soudu v Plzni č. j. 35 A 7/2025-27 ze dne 6. 6. 2025 a v něm citovaná judikatura).

15. Jako ryze vnitrostátní úprava je přezkum rozhodnutí o neudělení víza za účelem strpění v dispozici vnitrostátního zákonodárce. Tomu není na překážku čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť rozhodnutí o neudělení víza pro strpění se nedotýká žádného konkrétního ústavně zaručeného práva (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012, č. 234/2012 Sb.). Ani vnitrostátní právo tedy žalobci nezaručuje soudní přezkum.

16. Lze uzavřít, že existuje výluka soudního přezkumu nyní napadeného rozhodnutí jasně normovaná v § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců; naopak neexistuje žádná záruka, že soudní přezkum musí být poskytnut. Napadené rozhodnutí tak nemůže být soudem přezkoumáno. Soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s.ř.s.). V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 4 24 A 22/2026 Petra Kamínková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.