2 Azs 149/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: N. L., zastoupený Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2026, č. j. OAM-275/BA-BA01-ZA03-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2026, č. j. 78 Az 18/2026-33, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2026, č. j. 78 Az 18/2026-33, a rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2026, č. j. OAM-275/BA-BA01-ZA03-2026.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

2. Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvádí, že mu bezprostředně hrozí realizace vyhoštění do Moldavska, v důsledku něhož by byl vystaven právě těm rizikům, která jsou předmětem kasačního přezkumu. Pokud by byl vyhoštěn před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kasační stížnost by ztratila praktický smysl a stěžovateli by mohla vzniknout újma obtížně napravitelná nebo nenapravitelná. V Moldavsku hrozí stěžovateli pronásledování nebo vážná újma, zejména zásah do práva nebýt vystaven nelidskému či ponižujícímu zacházení, práva na účinný opravný prostředek a zásady non-refoulement. Vyhoštění by znamenalo zásah i do osobních a sociálních vazeb stěžovatele v České republice, zejména partnerského vztahu s Y. S. a faktických vazeb k jejím dětem.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku zamítl. Uvádí, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou v posuzované věci naplněny.

4. Ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 spojovalo odkladný účinek se samotným podáním kasační stížnosti v návaznosti na řízení o neudělení azylu. Ke dni 12. 6. 2026 však nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S účinností tohoto zákona podle § 33m odst. 1 zákona o azylu nově platí, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. V ostatních řízeních ve věcech mezinárodní ochrany je zapotřebí podle § 33m odst. 2 o odkladném účinku vydat rozhodnutí. Novela neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava platná přede dnem nabytí účinnosti novely.

5. Kasační stížnost stěžovatele byla podána dne 4. 8. 2026, řízení o ní tak bylo zahájeno až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, a proto se řídí úpravou účinnou v době zahájení řízení. To potvrzuje i předchozí judikatura, která dovodila, že o retroaktivitu se jedná pouze v případě, pokud se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy použijí procesní pravidla podle právní úpravy, která nabyla účinnosti teprve v době vedení řízení (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/2023-50, BPO Czech, body 51 a 54). V nyní projednávané věci se tak o retroaktivitu nejedná, proto se uplatní v citovaném rozsudku uvedené závěry, že se v nově zahájených řízeních bude postupovat podle právní úpravy platné a účinné v době jejich zahájení (tj. podle nově účinného § 33m zákona o azylu).

6. Kasační stížnost tedy v projednávaném případě nemá odkladný účinek ze zákona, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

7. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.), tj. nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS). Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.

9. Ve vztahu k první podmínce Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel dostatečně konkrétně tvrdil a osvědčil vznik závažné újmy, která by mu v důsledku okamžitých účinků napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného hrozila. Pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. postačuje již samotná reálná hrozba tvrzených důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak však Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území České republiky může představovat natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy může naplnit (usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25). Při posouzení hrozící újmy přihlédl Nejvyšší správní soud také k obsahu kasační stížnosti, napadenému rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Zhodnotil, že vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti bude mimo jiné otázka nebezpečí pronásledování nebo hrozby vážné újmy, resp. porušování základních práv žalobce včetně posouzení bezpečnostní situace v Moldavsku, představovalo by ukončení jeho pobytu na území České republiky před přezkoumáním věci Nejvyšším správním soudem následek v praxi nevratný s možnými zásadními důsledky. Ze stěžovatelova návrhu a ostatního textu kasační stížnosti je zřejmé, že o přiznání odkladného účinku žádá právě z důvodu obav z návratu do země původu kvůli své gagauzské národnosti a kvůli svému nesouhlasu s tím, že oblast Gagauzsko usiluje o připojení k Rusku, a žalobce se obává svého odeslání do války. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že opodstatněnost těchto obav bude na místě důkladněji zvážit v rámci hodnocení přijatelnosti kasační stížnosti či případně v rámci posouzení její důvodnosti. Proto má za to, že v tomto konkrétním případě je vhodnější před tímto posouzením stěžovateli umožnit setrvat na území České republiky, a to i s ohledem na skutečnost, že ve věci samé bude rozhodnuto bez výrazného prodlení.

10. Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. Takovou újmu netvrdí ani žalovaný. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.

11. Co se týče třetí podmínky, Nejvyšší správní soud neshledal žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z obsahu rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky dopouštěl trestné činnosti. Ani ve svém vyjádření žalovaný neuvedl, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v posuzovaném případě mělo být v rozporu s jakýmkoliv důležitým veřejným zájmem.

12. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/2020-9, stěžovateli sice již v době řízení o kasační stížnosti nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území České republiky) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území České republiky, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle § 78b odst. 4 zákona o azylu (shodně též v usnesení NSS ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/2025-35).

13. Pro úplnost je nutno dodat, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

14. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu