78 Az 18/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: N. L., narozený dne X pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen advokátem Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, 783 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2026, č. j. OAM-275/BA-BA01-ZA03- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce je státním příslušníkem Moldavské republiky. Žádost o mezinárodní ochranu podal dne 6. 3. 2026 poté, co byl dne 3. 3. 2026 Policií ČR zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Za důvod žádosti o mezinárodní ochranu označil žalobce primárně (při poskytnutí údajů k žádosti) absenci jakéhokoli sociálního zázemí a bydliště v Moldavsku a možné pátrání po jeho osobě v souvislosti s neplacením výživného, posléze (při pohovoru k žádosti) uvedl i potíže související s jeho gagauzskou národností a existenci vazby v ČR na přítelkyni a její děti. B) Shrnutí stanovisek účastníků Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle žalobce nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu tím, že nedostatečně zjistil skutkový stav, nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem a nedostatečně podložil svá tvrzení.

4. Žalobce uvedl, že se nemůže do Moldavska vrátit kvůli aktuální bezpečnostní situaci, neboť moldavská autonomní oblast Gagauzsko usiluje o připojení k Rusku, s čímž žalobce nesouhlasí, přičemž předpokládá, že by byl v případě návratu odeslán do války. Žalovaný ale v napadeném rozhodnutí neuvedl, proč tuto skutečnost nepovažuje za hrozbu pro žalobce.

5. Žalobce čelil stupňujícímu se vyhrožování ze strany Moldavanů, neboť nehovoří rumunsky. Byl tak ve své zemi subjektem pronásledování a zároveň mu ze strany těchto osob hrozila závažná újma v podobě nelidského a ponižujícího zacházení. Žalovaný ale neprokázal, že by se žalobce v souvislosti se svou gagauzskou národností mohl v Moldavsku domoci účinné a dostatečné ochrany od orgánů státní moci.

6. Dále žalobce uvedl, že jeho nucený návrat do země původu by zasáhl i do jeho práv na svobodu projevu a svobodu shromažďování, zaručených čl. 10 a 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobě vytkl její obecnost, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které označil za řádně odůvodněné, skutkový stav za dostatečně zjištěný a shromážděné informace o zemi původu žalobce za adekvátní a aktuální. Skutečnost, že ekonomická a bezpečnostní situace v Moldavsku není natolik nepříznivá a problematická, aby byla relevantní pro přiznání mezinárodní ochrany, podle žalovaného dokládají četná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) z nedávné doby, z nichž ve vyjádření citoval. Replika žalobce 8. V replice žalobce vytkl žalovanému, že se přesvědčivě nevypořádal s konkrétními okolnostmi jeho případu, tj. s jeho postavením jako osoby gagauzské národnosti, s jeho jazykovou a společenskou zranitelností, jeho obavami z návratu a reálnou dostupností ochrany ze strany státních orgánů. Za nedostačující označil pouhý odkaz na existenci státních institucí či právních prostředků v Moldavsku. Žalovaný podle žalobce nesprávně redukoval tvrzení žalobce o tom, že v Moldavsku čelil problémům souvisejícím s jeho gagauzskou národností, jazykem a celkovým postavením ve společnosti, jen na jednotlivé izolované incidenty, jejichž význam bagatelizoval. Opomenul tak, že soubor opakovaných útoků, nátlaku, znevýhodnění a vyhrožování může v souhrnu dosáhnout intenzity pronásledování či alespoň vážné újmy. Nepřesvědčivě podle žalobce vyznívá i to, pokud žalovaný připouští napětí v oblasti Gagauzie a její proruskou organizaci, avšak poté uzavírá, že žalobce nesouhlasící s vývojem v regionu nebude mít po návratu žádné potíže. Ve vztahu k doplňkové ochraně podle žalobce nepostačuje odkaz na obecnou stabilitu země původu, tvrdí-li žalobce konkrétní a osobně dopadající ohrožení. Dále se žalobce ohradil proti označení jeho žádosti za účelovou a zdůraznil nutnost zohlednit jeho blízké vazby v ČR. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Dne 12. 6. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., který významně novelizoval zákon o azylu, a to i jeho část upravující přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany soudem. Krajský soud ale vykládá čl. II. bod 5 zákona č. 314/2025 Sb. tak, že způsob projednání žaloby soudem se řídí právem účinným ke dni rozhodnutí žalovaného (k výkladovým nejasnostem tohoto přechodného ustanovení viz body 7 až 10 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2026, č. j. 35 Az 7/2026-24, s nimiž se zdejší soud ztotožňuje).

10. Krajský soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, tj. ke dni 2. 4. 2026 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Žalobce ale v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a takové nové skutečnosti nevyšly ani jinak v soudním řízení najevo.

11. K žalobním tvrzením krajský soud předně uvádí, že za řádné žalobní body nelze považovat proklamace žalobce obsažené v úvodu kapitoly II. žaloby, že žalovaný v předchozím řízení porušil § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 12 a § 14a zákona o azylu, ani tvrzení, že žalovaný „nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem“, „nedostatečně podložil svá tvrzení“, či „nezohlednil konkrétní situaci žalobce“ neboť podle konstantní judikatury NSS nelze za řádný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. považovat pouhé vylíčení typových nezákonností či pouhý odkaz na údajně porušená zákonná ustanovení. Řádným žalobním bodem je totiž jen zcela jasně individualizovaný, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popisem konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů, jichž se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, body 33 a 34, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017-72). Z žaloby ani jejího doplnění ale nevyplývá, k jakým konkrétním rozhodným skutečnostem žalovaný nepřihlédl, která jeho tvrzení jsou nepodložená ani kterou konkrétní okolnost žalobcova života (kterou by v řízení o udělení mezinárodní ochrany tvrdil) žalovaný nezohlednil.

12. K uvedeným obecným námitkám tak krajský soud jen ve stejné úrovni obecnosti konstatuje, že rozhodnutí žalovaného je podrobně a pečlivě odůvodněno, obsahuje přesvědčivou argumentaci, jíž se žalovaný vypořádal se všemi žalobcem uváděnými důvody žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž jím obstarané informace o zemi původu odpovídají žalobcem tvrzeným skutečnostem.

13. Otázkou bezpečnostní situace v Moldavsku se žalovaný zabýval na str. 5 napadeného rozhodnutí v souvislosti s hodnocením, zda lze žalobci udělit doplňkovou ochranu podle § 14a, kde s odkazem na Informaci OAMP ze dne 7. 5. 2025 a zpravodajství ČTK uvedl, že v Moldavsku aktuálně neprobíhá žádný vnitřní ozbrojený konflikt a země se neúčastní ani žádného mezinárodního bezpečnostního konfliktu. Tuto skutečnost opakovaně potvrzuje i judikatura NSS, kterou žalovaný citoval ve vyjádření k žalobě. K těmto odkazům pak doplňuje krajský soud i zcela čerstvé usnesení ze dne 3. 6. 2026, č. j. 6 Azs 53/2026-40, v němž NSS znovu zopakoval, že konflikt, který by opodstatňoval udělení mezinárodní ochrany, v Moldavsku zatím neprobíhá, a to ani v proruském separatistickém regionu Podněstří. Nadto krajský soud doplňuje, že Gagauzsko, odkud pochází žalobce, je od regionu Podněstří velmi vzdálené. V pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce (na rozdíl od žaloby) netvrdil, že by mu při návratu do vlasti hrozilo odvedení do války, a tudíž nebyl žalovaný povinen se s touto hrozbou v napadeném rozhodnutí vypořádávat, obzvláště měl-li poznatky o tom, že situace v Moldavsku je z bezpečnostního hlediska stabilní a žádná válka tam neprobíhá. Konečně krajský soud ověřil z veřejně dostupných zdrojů i to, že Moldavsko není přímým účastníkem války na Ukrajině. Obavy žalobce z nepříznivé bezpečnostní situace či dokonce z odeslání do války jsou tak zcela liché.

14. V žalobě vyjádřené obavy žalobce, že by po návratu do země původu bylo zasahováno do jeho práv na svobodu projevu a shromažďování (zřejmě pro v žalobě deklarovaný nesouhlas žalobce s proruským směřováním oblasti Gagauzska), žalobce nijak nekonkretizoval. Neuvedl, z čeho taková obava pramení a jakými má poznatky o aktuálním stavu ochrany těchto lidských práv v Moldavsku disponuje. Z podkladů, které shromáždil žalovaný, žádné informace o potlačování svobod projevu a shromažďování v Moldavsku nevyplývají. Na str. 3 napadeného rozhodnutí nadto žalovaný uvedl, že žalobce v minulosti nevyvíjel podle vlastních tvrzení v Moldavsku žádnou činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován, přičemž krajský soud nemá žádný důvod domnívat se, že by tomu mělo být v budoucnu jinak.

15. Podrobně se zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí také obtížemi, jimiž měl žalobce podle svého tvrzení čelit v Moldavsku v souvislosti se svou gagauzskou národností. Krajský soud z obsahu správního spisu ověřil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela v souladu s obsahem výpovědi žalobce uvedl, že na otázku, jakým problémům žalobce v Moldavsku čelil jakožto Gagauz, uvedl, že se jich Moldavané často ptají, proč nemluví moldavsky, a někdy jsou z toho i rvačky, přičemž v současné době se situace zhoršila vzhledem k tomu, že oficiálním jazykem je momentálně uznávána jen rumunština, a dále na otázku, jaké konkrétní problémy měl on sám, pak žalobce odpověděl, že jej nechtěli třeba obsloužit v obchodě, v nemocnici mu bylo řečeno, že mu nerozumí, a popral se kvůli tomu s Moldavanem.

16. K námitce žalobce, že se žalovaný soustředil jen na jednotlivé dílčí incidenty, krajský soud připomíná, že primárním zdrojem informací pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel. Žalovaný zjišťuje v řízení skutkový stav v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí právě z žadatelovy žádosti, respektive z dalších jím uváděných tvrzení. Břemeno tvrzení tak v řízení ve věci mezinárodní ochrany stíhá žadatele o mezinárodní ochranu. Je to totiž on, kdo nejlépe ví, z jakých důvodů opustil zemi původu, zda byl pronásledován a proč. Žalovaný tedy nebyl oprávněn domýšlet za žalobce další případy diskriminace žalobce z důvodu jeho příslušnosti k národnostní menšině, nýbrž postupoval zcela správně, pokud se zabýval jen těmi událostmi a projevy diskriminace, které žalobce sám popsal. Žalobcovo hodnocení událostí v doplnění žaloby jako „souboru opakovaných útoků, nátlaku, znevýhodnění a vyhrožování“ neodpovídá popisu skutečných událostí, jimž měl v souvislosti se svou gagauzskou národností čelit.

17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela adresně reagoval právě na žalobcem vylíčené potíže v zemi původu. S odkazem na obsah Informace OAMP ze dne 5. 6. 2025 popsal, že Gagauzie je sice silně proruským regionem, který se vymezuje proti centrální vládě proevropské prezidentky M. S., avšak situace etnických Gagauzů se v oblasti přístupu ke službám nijak neliší od většinového obyvatelstva Moldavska a ostatních etnických nebo národnostních menšin. K otázce používání jazyka žalovaný zjistil, že v Moldavsku je úředním jazykem rumunština, přičemž zdůraznil, že sám žalobce uvedl, že rumunsky hovoří, takže po návratu do země původu nebude mít komunikační potíže. V takovém případě se krajský soud zcela ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobcem popsané incidenty (nebyl obsloužen v obchodě, nerozuměli mu v nemocnici a porval se s jiným občanem Moldavska) vyvolané tím, že žalobce namísto úředního jazyka, který ovládá, hovořil zřejmě rusky nebo gagauzsky, nelze hodnotit jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný sice z uvedené zprávy o zemi původu zjistil, že Moldavsko lze považovat za pasivně bilingvální společnost, neboť je vedle rumunštiny hojně používaná i ruština (zejména v hlavním městě) a taktéž (právě v Gagauzsku, odkud žalobce pochází) i gagauzština, to však neznamená, že jsou všichni obyvatelé ve službách a veřejných institucích (obchody, nemocnice) povinni ovládat všechny uvedené jazyky národnostních menšin a umožnit žalobci v těchto jazycích komunikovat. Krajský soud tudíž souhlasí s žalovaným, že žalobcem popsané projevy netolerance národnostní menšiny Gagauzů v Moldávii nemohou v žalobci vzbuzovat odůvodněný strach z pronásledování z důvodu národnosti ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

18. Na str. 4 napadeného rozhodnutí pak žalovaný žalobci sdělil, že pokud by se po návratu do vlasti setkal se závažným projevem diskriminace či útlaku, má možnost se obrátit na příslušné moldavské státní instituce, konkrétně Úřad veřejného ochránce práv, Agenturu pro mezietnické vztahy či Radu pro prevenci diskriminace a zajištění rovnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce nikdy netvrdil, že by se na jakýkoli orgán veřejné moci v Moldavsku v souvislosti s jím pociťovanou diskriminací ze strany soukromých osob obracel, natož že by mu některý z jím oslovených orgánů ochranu odepřel, je podle krajského soudu odkaz žalovaného na existenci jím uvedených institucí zcela dostatečný. Pokud se žalobce na orgány veřejné moci neobrátil, současně netvrdil, že by možnost takové ochrany považoval za vyloučenou a z podkladů o zemi původu, které žalovaný shromáždil, nevyplynulo, že by Gagauzům nebyla orgány veřejné moci v Moldavsku ochrana poskytována, nebyl žalovaný v popsané situaci povinen účinnost vnitrostátní ochrany prokazovat.

19. Na str. 5 napadeného rozhodnutí se následně žalovaný podrobně vypořádal i se skutečnostmi, v nichž žalobce spatřoval skutečné nebezpečí vážné újmy, jež by mu mělo hrozit při vrácení do země původu, ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Závěr žalovaného, že žalobci žádné přímé a bezprostřední nebezpečí v uvedeném smyslu nehrozí, krajský soud zcela aprobuje. Krajský soud souhlasí s tím, že vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu nemůže představovat skutečnost, že by měl být žalobce v Moldavsku hledaný v souvislosti s žádostí jeho bývalé manželky o výživné na děti, neboť vyhýbá-li se žalobce své zákonné povinnosti platit výživné, musí nést odpovědnost případně i v podobě trestního stíhání (ostatně žalobce tvrdil pouze to, že se dozvěděl, že má být hledaný, takže ani není zřejmé, zda je vůbec v Moldavsku trestně stíhán, či jen např. hledán opatrovnickým soudem). Stejně tak krajský soud souhlasí s tím, že hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu nemůže představovat opuštění současné přítelkyně žalobce a jejích dětí. V této souvislosti ostatně nabídl žalovaný žalobci řešení, jak uvedenou skutečnost překlenout. Rovněž krajský soud souhlasí s žalovaným, že hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu nemohou představovat socioekonomické potíže žalobce, jimž by po návratu do Moldavska čelil. I k této otázce pak žalovaný nabídl v napadeném rozhodnutí žalobci podrobný návod, jak svou nepříznivou ekonomickou situaci v Moldavsku řešit.

20. Lze tak uzavřít, že žalovaný dospěl ke správnému závěru, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí nebezpečí pronásledování ani vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, přičemž tento závěr žalovaný podrobně a přesvědčivě odůvodnil s přihlédnutím ke všem tvrzením žalobce a skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. D) Závěr a náklady řízení 21. S ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 25. června 2026 Mgr. Barbora Berková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.