2 Azs 436/2018

Rubrum

2 Azs 436/2018 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: H. V., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 9. 2018, č. j. KRPA-365413-14/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 2 A 94/2018 - 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 8228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí městského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalované

1. Rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 2 A 94/2018 - 39, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 9. 2018, č. j. KRPA-365413-14/ČJ-2018-000022, jímž bylo rozhodnuto podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České 2 Azs 436/2018 republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce na dobu 90 dnů, a to za účelem správního vyhoštění.

2. Městský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že v případě žalobce byly dvě ze tří podmínek pro uložení zajištění splněny: bylo pravomocně rozhodnuto o jeho správním vyhoštění a nevycestoval z území v době stanovené rozhodnutím (tedy do 7. 9. 2018). Dále se zaměřil především na údajné nedostatečné vyhodnocení existence vážné újmy hrozící žalobci, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná se možností existence vážné újmy, stejně jako obecně možnými překážkami ve vycestování dostatečně a přezkoumatelně zabývala.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě kasační stížnost opřenou o § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

4. V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že žalovaná nesprávně nezvážila realizovatelnost vyhoštění s ohledem na eventuální vážnou újmu hrozící stěžovateli na Ukrajině. A to i přesto, že před vydáním rozhodnutí o zajištění stěžovatel uvedl, že hodlá podat žádost o azyl. Městský soud k uvedenému pouze konstatoval, že stěžovatel existenci vážné újmy, která by mu hrozila v případě jeho návratu do vlasti a zakládala by azylově relevantní důvod, netvrdil ani nedokládal. Situace na Ukrajině, jak je krajskému soudu z úřední činnosti známo, je natolik uspokojivá, že jsou v současné době realizovaná vyhoštění na její území. S touto situací je obeznámen i žalovaný, jelikož vydává v této oblasti rozhodnutí o vyhoštění. Stěžovatel s tímto názorem krajského soudu nesouhlasil a namítl, že nebyly splněny podmínky pro jeho zajištění bez vyžádání konkrétního závazného stanoviska v případě, že uváděl konkrétní důvody své obavy z návratu na Ukrajinu. Poukázal přitom na usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 – 150, podle nějž „pokud bude správnímu orgánu již před rozhodnutím o zajištění cizince zřejmé, že by zde mohly být dány důvody znemožňující vycestování cizince ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, nebude oprávněn vydat rozhodnutí o zajištění cizince dříve, než si opatří závazné stanovisko Ministerstva vnitra k tomu, zda je vycestování cizince možné (ve vztahu ke správnímu vyhoštění viz § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.“ To však žalovaná neučinila. Výslovně uvedla, že není známa žádná další překážka, která by realizaci bránila, a zatížila tím podle stěžovatele své rozhodnutí zřetelnou vadou nepřezkoumatelnosti. Městský soud nemohl tuto absentující úvahu nahradit úvahou svou vlastní.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřila.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 2 Azs 436/2018 - 21 pokračování

7. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (p)olicie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

8. Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že kvalita kasační stížnosti předurčuje podrobnost odůvodnění jeho rozhodnutí (např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 835/2006 Sb. NSS). Stěžovatelova jediná námitka se týká absence závazného stanoviska Ministerstva vnitra týkajícího se možnosti jeho vycestování, z čehož dovozuje, že neměl být zajištěn. Splnění ostatních podmínek k zajištění nezpochybňuje.

9. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že žalovaná je povinna si takové stanovisko vyžádat v případě, kdy je zřejmé, že by mohly existovat důvody znemožňující cizincovo vycestování (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 – 150). Zároveň je však nutno zdůraznit, že žalovaná ve svém rozhodnutí jasně vyjádřila, že z protokolu o podaném vysvětlení stěžovatele ze dne 5. 7. 2017 nejsou patrny žádné skutečnosti, které by naznačovaly existenci překážek zabraňujících jeho vycestování. Stěžovatel sám pak neuvedl a neuvádí nic konkrétního, proč by jakékoliv pochyby o možnosti jeho vycestování měly vyvstat. Naopak, stěžovatel v pohovoru uvedl, že žádné takové překážky nemá, ale že se vrátit na Ukrajinu nechce a jedině by tam jel na dovolenou.

10. Obecný odkaz stěžovatele na konflikt na Ukrajině nelze bez dalšího dle Nejvyššího správního soudu považovat za onen důvod. Žalovaná se s uvedeným obecně vypořádala tak, že v řízení nebylo zjištěno, že by stěžovateli v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. K tomu stěžovatel nic konkrétnějšího neuvádí. Za konkrétní nelze považovat ani poznámku, že stěžovatel chtěl v minulosti podat žádost o mezinárodní ochranu, ale nakonec tak neučinil. Z takové poznámky žádný důvod nemožnosti vycestování nevyplývá.

11. Žalovaná s ohledem na svou praxi a situaci stěžovatele dospěla k závěru, že existuje reálný předpoklad realizace výkonu správního vyhoštění ve stanovené době zajištění. Tím se jasně a jednoznačně vyjádřila i obecně k možnosti realizace správního vyhoštění na Ukrajinu. Tento její závěr je plně v souladu s obecně známými a již delší dobu neměnnými informacemi o podmínkách na Ukrajině, kterými se žalovaná ve své praxi rutinně zabývá v řadě případů.

12. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žalovaná v projednávaném případě neměla povinnost vyžádat si závazné stanovisko Ministerstva vnitra, přezkoumatelně vyjádřila své úvahy ohledně možnosti vycestování stěžovatele a městský soud správně a přezkoumatelně vyjádřil svůj souhlas s takovým názorem.

IV. Závěr a náklady řízení 2 Azs 436/2018

13. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

15. Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 22. 10. 2018, č. j. 2 A 94/2018 – 19, ustanoven zástupcem JUDr. Ing. Jakub Backa, advokát se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 6200 Kč za dva úkony právní služby (tj. podání kasační stížnosti a další konzultace přesahující jednu hodinu ze dne 20. 12. 2018) a dále 2 x 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. c) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 6800 Kč. Jelikož je ustanovený zástupce registrovaným plátcem DPH, zvýšil soud přiznanou odměnu o částku 1428 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně. Částka v celkové výši 8228 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. února 2020 JUDr. Karel Šimka předseda senátu