2 Azs 90/2026

Rubrum

2 Azs 90/2026 - 24 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: N. V. C., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM-1158/ZA-ZA11-HA13-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2026, č. j. 28 Az 1/2026-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. První žádost žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 20. 12. 2024 byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2025. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni zamítl a následná kasační stížnost byla NSS odmítnuta pro nepřijatelnost. Opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalovaný posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem posouzení v předchozím pravomocně skončeném řízení a které by mohly svědčit o hrozbě pronásledování či vážné újmy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

2. Městský soud se v této věci ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Tvrzení týkající se dluhů ve Vietnamu a kritiky vietnamských státních orgánů na sociální síti již byla z hlediska možnosti udělení mezinárodní ochrany posouzena. Nově uváděná skutečnost spočívající ve zničení jeho bydliště v zemi původu a to, že v zemi původu není s nikým v kontaktu, podle městského soudu nepředstavuje azylově relevantní okolnost ani důvod pro nové meritorní posouzení žádosti. Podle soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu a nezjistil žádnou podstatnou změnu, která by ve Vietnamu 2 Azs 90/2026 nastala a mohla by odůvodnit posouzení obsahově shodné žádosti, přičemž žalobce proti tomu nic nenamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Přijatelnost podle něho zakládá to, že se městský soud odklonil od judikatury v otázce posouzení důvodných obav z hrozby závažné újmy podle § 14a zákona o azylu. Podle jeho názoru se městský soud nevypořádal řádně s žalobní námitkou, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav a žalovaný přijal nesprávný závěr, že stěžovatel podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany nesplňuje. Přezkoumáním rozhodnutí, jež trpí nepřezkoumatelností, pak městský soud zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek. Stěžovatelem uváděné azylové důvody (strach z věřitelů, ztráta bydlení) nebyly žalovaným ani městským soudem správně posouzeny. Stejně tak byla nesprávně právně posouzena otázka přiznání doplňkové ochrany. Je-li totiž dán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, jsou tím spíše splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

4. Žalovaný s kasačními námitkami nesouhlasil a vyjádřil se v tom smyslu, že žádost řádně vyhodnotil a důvody pro udělení mezinárodní ochrany neshledal. Stěžovatelovy námitky považoval za obdobné těm žalobním, a proto lze podle něho odpovědi na ně nalézt v napadeném rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 8 As 210/2022-28, bodě 22, „míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereaguje-li na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci“.

6. Především je třeba zdůraznit, že předmětem řízení před žalovaným ani před městským soudem nebylo meritorní posouzení důvodnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany (ačkoli vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti takto vyznívá). Žalovaný rozhodoval o přípustnosti opakované žádosti stěžovatele a postupoval podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Posuzoval tedy pouze to, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. Městský soud následně přezkoumával právě zákonnost tohoto závěru.

7. Nosným důvodem napadeného rozsudku bylo, že stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Městský soud přitom výslovně uvedl, že stěžovatelem tvrzené dluhy ve Vietnamu a jeho 2 Azs 90/2026 - 25 pokračování kritika státních orgánů na sociální síti byly posouzeny již dříve. Za novou skutečnost nepovažoval ani tvrzení o zničení rodné obce tajfunem a o absenci bydlení či sociálního zázemí ve Vietnamu, neboť tyto okolnosti nepředstavují důvody relevantní z hlediska mezinárodní ochrany.

8. Kasační stížnost však proti tomuto rozhodujícímu závěru městského soudu nesměřuje. Stěžovatel v ní opakuje, že má ve Vietnamu dluhy, obává se věřitelů, nemá se kam vrátit po zničení své rodné obce tajfunem a že mu proto měla být poskytnuta některá z forem mezinárodní ochrany. Namítá rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Tato argumentace se však vztahuje k otázce důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu, nikoliv k otázce přípustnosti opakované žádosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, na jejímž (pro stěžovatele negativním) vyřešení jsou nosné důvody napadeného rozsudku založeny.

9. Stěžovatel zejména netvrdí, že by městský soud nesprávně vyložil či aplikoval § 11a odst. 1 zákona o azylu. Neuvádí, jaké konkrétní nové skutečnosti nebo zjištění, které městský soud při řešení rozhodné otázky přehlédl, nevypořádal či nesprávně vyhodnotil, se měly po skončení předchozího řízení objevit, proč nemohly být bez jeho vlastního zavinění uplatněny již tehdy ani v čem by mohly zakládat nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Nijak rovněž nezpochybňuje závěr městského soudu, že jím uváděné údajně nové okolnosti nejsou novými azylově relevantními skutečnostmi způsobilými založit přípustnost opakované žádosti. Stěžovatel v kasační stížnosti také nově tvrdí, že by se po návratu do Vietnamu mohl dostat do nucených prací v souvislosti se splácením svých dluhů a že právě tato okolnost zakládá hrozbu vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Tuto námitku však v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl, je tedy podle § 104 odst. 4 nepřípustná.

10. Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádnou přípustnou námitku, je jako celek nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Z tohoto důvodu soud neposuzoval otázku přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s.

11. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 72/2019 - 32).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

12. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 a § 120 s. ř. s.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta. 2 Azs 90/2026 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. července 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu