21 Ads 126/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 1292/25, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2026, č. j. 49 Ad 26/2026-18, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud ve shora uvedené věci obdržel dne 21. 7. 2026 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2026, č. j. X, ve věci zvýšení starobního důchodu z důvodu valorizace.

2. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

3. V kasační stížnosti stěžovatelka požádala, aby ji Nejvyšší správní soud osvobodil od soudních poplatků, a navrhla, aby jí pro řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupce.

4. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 12. 8. 2026, č. j. 21 Ads 126/2026-26, konstatoval, že řízení o kasační stížnosti stěžovatelky je od soudního poplatku osvobozeno ze zákona [viz § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], proto se zabýval pouze stěžovatelčiným návrhem na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, který zamítl. Nejvyšší správní soud v označeném usnesení dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky naplňuje definici zjevně neúspěšného návrhu ve smyslu § 36 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a proto stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení buďto předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a to v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s.

5. Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 12. 8. 2026, posledním dnem lhůty pro doložení povinného zastoupení tak byl v souladu s pravidly pro počítání lhůt podle § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. čtvrtek 27. 8. 2026. Stěžovatelka do dnešního dne nedoložila, že má vysokoškolské právnické vzdělání, ani nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, přestože byla soudem řádně poučena o možnosti odmítnutí kasační stížnosti.

6. Nejvyšší správní soud sice obdržel dne 26. 8. 2026 podání stěžovatelky, kterým opětovně navrhla, aby jí byl ustanoven „nezávislý a kvalifikovaný právní zástupce se znalostí dané problematiky“, z jeho ustálené judikatury nicméně vyplývá, že jsou-li v témže řízení opakovaně podány žádost o osvobození od soudních poplatků nebo návrh na ustanovení zástupce, je soud povinen o nich rozhodnout pouze tehdy, obsahují-li nové, dříve neuplatněné skutečnosti svědčící například o změně poměrů účastníka řízení (například rozsudky ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007-150, ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 8 Afs 201/2014-13, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015-12, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016-13, ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 92/2018-17, nebo ze dne 9. 12. 2019, č. j. 6 As 201/2019-39; srov. též usnesení ze dne 19. 11. 2020, č. j. 4 As 281/2020-23, a ze dne 21. 1. 2021, č. j. 3 Ads 323/2020-52, vydaná ve věcech stěžovatelky). O takový případ se však nyní nejedná. Stěžovatelka svůj návrh opírá o tytéž skutečnosti jako dříve a netvrdí žádnou změnu svých poměrů. Nejvyšší správní soud proto o jejím opakovaném návrhu znovu nerozhodoval. Nad rámec uvedeného lze dodat, že důvodem neustanovení zástupce byla zjevná neúspěšnost návrhu, přičemž ani nynější podání nijak nereflektuje odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvává na stereotypní argumentaci, kterou stěžovatelka opakovaně uplatňuje v různých typech řízení.

7. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne“ (usnesení ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003-19).

8. Nedostatek zastoupení představuje nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelky podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 3. září 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu