21 As 117/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci navrhovatelek: a) JUDr. Z. Č. a b) Ing. B. F., zastoupená JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem Příbram, Balbínova 384, proti odpůrkyni: obec Narysov, se sídlem Narysov 76, zastoupená JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem Příbram, Československé armády 29, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelek proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2026, č. j. 41 A 34/2026-58, o návrhu navrhovatelek na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhovatelek s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Navrhovatelky se návrhem podle § 101a a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) domáhaly u Krajského soudu v Praze zrušení opatření obecné povahy – změny č. 5A územního plánu obce Narysov vydané usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 21. 4. 2026 (dále jen „opatření obecné povahy č. 5A“). Krajský soud návrh shora označeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatelek.

2. Navrhovatelky (dále jen „stěžovatelky“) napadly usnesení krajského soudu kasační stížností. Současně navrhly, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnily tím, že u Krajského soudu v Praze probíhá pod sp. zn. 51 A 36/2026 soudní přezkum opatření obecné povahy č. 2/2026 – Změny č. 5B Územního plánu Narysov, které je procesně i obsahově provázané s opatřením obecné povahy č. 5A. Bez přiznání odkladného účinku hrozí vznik procesně i právně rozporného stavu, kdy v řízení o změně č. 5B mohou být zjištěny vady významné i pro změnu č. 5A, „zatímco přezkum odmítnutí návrhu proti změně č. 5A nebude do té doby účinně chránit procesní postavení stěžovatelek“. Pokud by v tomto paralelním řízení bylo opatření obecné povahy č. 5B zrušeno, vznikl by stav právní i procesní nesourodosti, který by mohl stěžovatelkám způsobit nepoměrně větší újmu. Přiznáním odkladného účinku přitom nevznikne újma jiným osobám, ani nebude zasaženo do veřejného zájmu.

3. Odpůrkyně ve vyjádření uvedla, že s ohledem na právní povahu projednávané otázky pouze vyčká na rozhodnutí kasačního soudu.

4. Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti má charakter mimořádného a výjimečného institutu. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla ve svém důsledku znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě nebylo výjimečně uplatněno pravidlo, že žaloba, respektive kasační stížnost odkladný účinek nemá (viz například usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, nebo ze dne 17. 8. 2023, č. j. 6 As 150/2023-49).

6. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že povinnost tvrdit a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, stíhá samotného stěžovatele, přičemž postačuje pouhý předpoklad tvrzené újmy. Stěžovatel je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o reálné hrozbě vzniku významné újmy. Neuvede‑li stěžovatel ve svém návrhu dostatečné skutečnosti, z nichž splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku dovozuje, soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2013, č. j. 8 Afs 62/2013‑30, a ze dne 29. 3. 2018, č. j. 9 Azs 62/2018‑18).

7. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nynější věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť stěžovatelky neunesly již břemeno tvrzení ohledně skutečností odůvodňujících kladné rozhodnutí o jejich návrhu. Stěžovatelky setrvaly toliko na obecném tvrzení o „nepoměrně větší újmě“, která by jim mohla vzniknout na základě potenciálního „stavu právní i procesní nesourodosti“ v důsledku možného výsledku dosud probíhajícího přezkumu navazující změny územního plánu, aniž by individualizovaly či konkretizovaly, v čem má tvrzená újma spočívat, jaké konkrétní následky jim v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozí, případně proč by tyto následky měly dosahovat intenzity předpokládané § 73 odst. 2 s. ř. s. Návrh tak postrádá konkrétní skutkovou argumentaci, kterou by bylo možno poměřovat s případnými dopady přiznání odkladného účinku do práv jiných osob či veřejného zájmu. Za této situace Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatelky unesly své břemeno tvrzení a osvědčily splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

8. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatelek na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 25. srpna 2026 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu