22 Azs 143/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: S. D., zastoupený Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, čj. MV-169751-4/SO-2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2026, čj. 35 A 3/2025-56, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2024, čj. OAM-18274-22/ZR-2023, kterým byla podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců zrušena platnost jeho zaměstnanecké karty, neboť vykonával práci na jiné pracovní pozici, než pro kterou mu byla zaměstnanecká karta vydána a dopustil se tak výkonu nelegální práce. Současně byla stěžovateli stanovena třicetidenní lhůta k vycestování z území České republiky.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Krajský soud žalobu zamítl. Vyšel z toho, že správní orgány mohly jako důkaz použít protokoly o výslechu stěžovatele a jeho tehdejší manželky pořízené v jiném správním řízení, neboť byly získány zákonným způsobem a stěžovatel měl možnost se s těmito podklady seznámit a vyjádřit se k nim. Krajský soud uzavřel, že správní orgány zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností. Za věrohodnější přitom považovaly původní výpověď stěžovatele, v níž uvedl, že pracuje jako koordinátor a podrobně popsal náplň této práce, než jeho následné vysvětlení. Za správný označil i závěr o výkonu nelegální práce.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítl, že krajský soud nesprávně posoudil zákonnost postupu správních orgánů, které založily závěr o výkonu nelegální práce především na protokolu o jeho svědecké výpovědi z jiného správního řízení. Zdůraznil, že svá tehdejší tvrzení následně popřel a že výkon práce koordinátora nepotvrdil ani jeho zaměstnavatel. Skutkový stav proto podle něj nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a správní orgány měly dokazování doplnit. Krajskému soudu dále vytkl, že bez opory ve spisu zpochybnil důkazní význam sdělení zaměstnavatele; jeho rozsudek proto považoval za nepřezkoumatelný. Přijatelnost kasační stížnosti dovozoval zejména z otázky, zda lze v řízení o zrušení zaměstnanecké karty založit závěr o výkonu nelegální práce na podkladech získaných v nesouvisejícím správním řízení a zda byly v daném případě splněny požadavky na dostatečné zjištění skutkového stavu. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

4. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje obdobné námitky jako v odvolacím řízení a v řízení před krajským soudem. Odkázala proto na své rozhodnutí, jakož i na rozsudek krajského soudu, které obsahují konkrétní vypořádání předmětných námitek. Současně navrhla, aby nebyl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, neboť podle jejího názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

6. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.

7. K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a jak o nich uvážil, resp. proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62, atp.).

8. Vymezeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Krajský soud vypořádal všechny žalobní námitky, zejména námitku nepoužitelnosti protokolů o výslechu, nedostatečně zjištěného skutkového stavu a hodnocení sdělení zaměstnavatele. Vysvětlil, proč správní orgány mohly z protokolů vycházet, proč z nich bylo možné dovodit výkon práce koordinátora v rozporu se zaměstnaneckou kartou a proč nebylo nutné dokazování dále doplňovat. Zabýval se rovněž poučením stěžovatele při jeho svědeckém výslechu, důkazním významem výpovědi jeho bývalé manželky, otázkou délky výkonu nelegální práce atp. Skutečnost, že stěžovatel s právním posouzením krajského soudu nesouhlasí, sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost jeho rozsudku (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76).

9. Ani námitky směřující proti skutkovým závěrům správních orgánů samy o sobě nezakládají důvod k přijetí kasační stížnosti. V úvahu by v tomto směru přicházelo toliko hrubé pochybení krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Azs 21/2006- 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, ze dne 11. 8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28, bod 9, ze dne 31. 3. 2026, čj. 22 Azs 300/2025-48, bod 9, či ze dne 6. 8. 2026, čj. 22 Azs 110/2026-49, bod 10). Takové pochybení ovšem Nejvyšší správní soud neshledal. Ze spisu vyplývá, že stěžejním podkladem pro závěry správních orgánů i soudu byla vlastní výpověď stěžovatele, v níž uvedl, že pracuje jako koordinátor, podrobně popsal náplň této práce a výslovně sdělil, že jinou práci nevykonává. Jeho bývalá manželka toto pracovní zařazení při odděleném výslechu potvrdila. Správní orgány a návazně i soud se zabývaly i dalšími podklady, ty však nepovažovaly za způsobilé vyvrátit původní, obsahově podrobné a vzájemně souladné výpovědi. Nešlo proto o situaci, v níž by byly pominuty podklady svědčící ve prospěch stěžovatele; jejich hodnocení se pouze lišilo od názoru, který stěžovatel prosazuje. Stěžovatelův poukaz na § 50 odst. 3 správního řádu nemůže tento závěr změnit. Povinnost správního orgánu zjišťovat v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, i okolnosti svědčící ve prospěch účastníka řízení není bezbřehá. Neznamená, že správní orgán musí sám vyhledávat a prokazovat všechny skutečnosti, o nichž má především povědomí účastník a které jsou mu ku prospěchu. Požadavek § 3 správního řádu na zjištění stavu věci bez důvodných pochybností proto neznamená povinnost provádět další dokazování vždy, když účastník nesouhlasí s hodnocením již shromážděných podkladů (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2017, čj. 2 Azs 115/2017-45).

10. Ani námitka nesprávného právního posouzení použitelnosti protokolů z jiného správního řízení nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Ustálená judikatura připouští použití protokolu o výslechu pořízeného v jiném správním řízení jako důkazu, pokud byl získán zákonně a účastník měl možnost se s ním seznámit a vyjádřit se k němu (rozsudky NSS ze dne 22. 12. 2016, čj. 5 Azs 133/2016-38, ze dne 4. 7. 2018, čj. 10 Azs 383/2017-34, a ze dne 15. 1. 2026, čj. 9 Ads 12/2025-26). Tyto podmínky byly splněny i v nynější věci. Stěžovatel netvrdí, že by protokoly byly pořízeny nebo opatřeny nezákonně; v řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty se s nimi seznámil a písemně na ně reagoval. Jeho následný nesouhlas s obsahem vlastní dřívější výpovědi proto použitelnost protokolu jako důkazu nevylučuje.

11. Tvrzené osobní, rodinné a ekonomické dopady napadeného rozhodnutí pak samy o sobě rovněž nezakládají podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., neboť jde o individuální okolnosti bez obecného přesahu; stěžovatel nevymezil ani právní otázku významnou pro jiné obdobné případy, ani zásadní pochybení krajského soudu (srov. usnesení NSS ze dne 24. 1. 2024, čj. 1 Azs 259/2023-33, body 10 a 11; usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

IV. Závěr a náklady řízení

12. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003-44, publikován pod č. 173/2004 Sb. NSS).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení RS NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020- 33, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 16. září 2026 Tomáš Foltas předseda senátu