22 Azs 144/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci žalobce: C. R. G. D., zastoupený Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, čj. OAM 950/ZA-ZA11-P09-R2-2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2026, čj. 1 Az 4/2026-79, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce, státní příslušník Kuby, v České republice poprvé požádal o mezinárodní ochranu v roce 2015. Žalovaný mu udělil doplňkovou ochranu. Žádost o její prodloužení žalovaný v roce 2017 zamítl. Po zrušení rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, čj. 2 Az 68/2017-52, doplnil žalovaný podklady o aktuální a komplexní informace o tom, zda došlo na Kubě ke změně poměrů a žalobci tak již nehrozí nebezpečí. V úvahu žalovaný vzal i lidskoprávní aktivismus strýce žalobce včetně případných důsledků pro žalobce. I po zhodnocení těchto podkladů a nových poměrů na Kubě dospěl žalovaný k závěru, že je žádost nedůvodná a rozhodnutím ze dne 28. 12. 2021 ji zamítl. Následnou žalobu žalobce městský soud zamítl a Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 20. 6. 2024, čj. 10 Azs 52/2024-45.

2. V roce 2024 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ji nejprve posoudil jako nepřípustnou a řízení zastavil. Městský soud však toto rozhodnutí zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nedostatečné odůvodnění závěru o neexistenci nových skutečností a změny situace na Kubě. Žalovaný poté doplnil dokazování a rozhodnutím označeným v záhlaví znovu shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, a řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které by odůvodňovaly meritorní posouzení žádosti.

3. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u městského soudu, který žalobu zamítl. Vyšel z toho, že žalobcovy nově tvrzené politické aktivity, účast na demonstracích v Česku a aktivita na sociálních sítích nepředstavují kvalitativně nový a azylově relevantní důvod. Soud zohlednil rovněž aktuální poměry na Kubě, avšak neshledal, že by jejich změna mohla mít individuální dopad na žalobce. Přitom poukázal na rozpory a mezery v žalobcově azylovém příběhu, které oslabovaly věrohodnost nově tvrzených okolností.

4. Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že žalovaný měl jeho opakovanou žádost meritorně projednat. Vytýká mu nedostatečné zjištění skutkového stavu, selektivní hodnocení podkladů o zemi původu, nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nerespektování závazného právního názoru. Podle stěžovatele žalovaný řádně neporovnal původní a opakovanou žádost ani situaci na Kubě v letech 2015 a 2026; městský soud tyto vady nepřípustně nahradil vlastním dokazováním. Stěžovatel dále zpochybňuje závěr, že jeho účast na demonstracích před kubánským velvyslanectvím a aktivita na sociálních sítích nemohou vzbudit zájem kubánských orgánů. Poukazuje na možné arbitrární postihy navrátilců a požaduje bližší zjištění k monitorování kubánských občanů v zahraničí. Namítá též nedostatečné zohlednění nynější hospodářské a humanitární situace na Kubě, možnosti udělení doplňkové ochrany a zásady benefit of the doubt. Městský soud navíc na mnoha místech pouze převzal závěry z rozsudku ze dne 3. 6. 2026, čj. 49 Az 3/2026-67, týkající se partnera stěžovatele. Takový postup není podle stěžovatele v souladu se zásadou zákonného soudce a individuálního posouzení.

5. Spolu s kasační stížností stěžovatel podal i návrh na přiznání odkladného účinku.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je nadále přesvědčen o zákonnosti svého rozhodnutí. Ztotožnil se s podrobnými a srozumitelnými závěry městského soudu.

7. Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnosti přijatelná.

8. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). Ani jeden z vymezených důvodů není v projednávané věci dán.

9. Stěžovatel namítá, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. Podle Nejvyššího správního soudu však městský soud v obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou kasačního soudu na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

10. Projednávaná věc se týká rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu ministerstvo zkoumalo, zda žadatel uvedl nebo se objevily nové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem předchozího řízení a svědčí o možném pronásledování nebo vážné újmě. Rozhodnutí o nepřípustnosti proto muselo obsahovat odůvodněný závěr o absenci nových relevantních skutečností, případně o možnosti jejich dřívějšího uplatnění, a o tom, že nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, body 17-19). Nová okolnost musela být nejen dosud neposouzená, ale též alespoň prima facie způsobilá ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele. Opakovaná žádost neslouží k doplňování již posouzeného příběhu ani k novému řízení o skutečnosti, která by nemohla vést k jinému výsledku (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, čj. 9 Azs 171/2014-31, body 19-23). Změna poměrů v zemi původu proto zakládá přípustnost jen tehdy, může-li mít vliv na konkrétní situaci žadatele (usnesení NSS ze dne 11. 9. 2015, čj. 2 Azs 147/2015-52, bod 15).

11. V řízení o opakované žádosti žalovaný nejprve posuzuje její přípustnost; teprve je-li žádost přípustná, následuje její věcné posouzení. Také správní soud při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení zkoumá, zda žalovaný správně vyhodnotil splnění podmínek přípustnosti, nikoli zda jsou naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2021, čj. 1 Azs 292/2021-51, bod 21). Tomu odpovídá i posouzení věrohodnosti nově tvrzených okolností, které je pro závěr o jejich relevanci v řízení o opakované žádosti nezbytné (rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2020, čj. 6 Azs 145/2020-31, bod 16).

12. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v intencích odkazované judikatury Nejvyššího správního soudu. Výslovně přitom uvedl, že mezi stranami je nesporné, že stěžovatel uváděl v opakované žádosti o mezinárodní ochranu totožné důvody, jako v žádosti z roku 2015. Pro posouzení projednávané věci je ale podstatné, jak se změnila situace od posledního rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany. Za tímto účelem doplnil dokazování a zkoumal, zda tvrzené politické aktivity stěžovatele, jeho účast na demonstracích, aktivita na sociálních sítích, postavení navrátilců i aktuální situace na Kubě mohou ve svém souhrnu představovat novou skutečnost relevantní pro jeho osobu. Hodnotil přitom zejména intenzitu a veřejnost těchto aktivit, možnost jejich spojení se stěžovatelem a rozpory v jeho výpovědích (body 76-82 napadeného rozsudku). Zohlednil zejména proměnlivá tvrzení stěžovatele o politické aktivitě jeho rodinných příslušníků, jejich osobní situaci a o rozsahu jeho vlastních aktivit. Tím nepředjímal výsledek případného meritorního řízení, ale posuzoval relevanci a věrohodnost tvrzených okolností pro účely § 11a odst. 1 zákona o azylu. Takový postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle ní platí, že ve věcech mezinárodní ochrany krajský (městský) soud vychází ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí. Vyžaduje-li to vývoj v zemi původu, opatří aktuální informace také při přezkumu nepřípustnosti opakované žádosti (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2021, čj. 1 Azs 292/2021-51, body 27-31).

13. Dále stěžovatel namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor, který vyslovil městský soud v předchozím zrušujícím rozsudku. Nerespektování závazného právního názoru by představovalo závažnou vadu, k níž soud přihlíží i bez námitky (rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2009, čj. 4 Azs 72/2008-100). Městský soud se však touto otázkou zabýval a v bodech 66-70 napadeného rozsudku vysvětlil, proč přes dílčí nedostatky postupu žalovaného nepovažoval jeho nové rozhodnutí za rozporné s předchozím zrušujícím rozsudkem.

14. Za zásadní pochybení nelze považovat ani to, že městský soud v napadeném rozsudku vyšel z rozsudku městského soudu ze dne 3. 6. 2026, čj. 49 Az 3/2026-67. Soud totiž může v podrobnostech odkázat na závěry dřívějšího rozhodnutí ve skutkově i právně obdobné věci, a to s ohledem na hospodárnost řízení. Panuje-li mezi názorem krajského soudu a názorem vysloveným v jiné, skutkově i právně obdobné věci, shoda, není důvodu, proč by na tyto dříve vyslovené závěry nemohlo být v podrobnostech odkázáno. Nemůže sice na rozsudek jiných účastníků odkázat jen mechanicky: musí alespoň stručně a v kontextu projednávané věci reagovat na žalobní námitky (rozsudek NSS ze dne 5. 8. 2021, čj. 3 Azs 80/2020-28, bod 15).

15. Rozsudek čj. 49 Azs 3/2026-67 se týkal partnera žalobce, jehož opakovaná žádost o mezinárodní ochranu se opírala o shodné důvody jako ta žalobcova. Je tedy přirozené, že na něj městský soud odkázal. Bylo by naopak chybou, pokud by tak neučinil. Stejné případy je třeba zásadně rozhodovat stejně. Městský soud odkázal navíc na tento rozsudek primárně podpůrně v souvislosti s mezinárodněpolitickou situací stran vztahů mezi USA a Kubou. Zároveň je podstatné, že městský soud reagoval na jednotlivé žalobní námitky.

16. Lze uzavřít, že městský soud vycházel z relevantní judikatury a závěry jsou s ní v souladu. V projednávané věci ani nedošlo k zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.

17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního odmítl pro nepřijatelnost. Za této situace již kasační soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

18. O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a náhradu nákladů mu proto nelze přiznat. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 20. srpna 2026 Tomáš Foltas předseda senátu