22 Azs 157/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. H., zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2026, čj. MV-61764-4/SO-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2026, čj. 41 A 26/2026-85, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2026, čj. 41 A 26/2026-85, a také účinky rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 5. 2026, čj. MV-61764-4/SO-2026.

II. Žalobci s e u k l á d á povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce uzavřel manželství s občankou České republiky. Ministerstvo vnitra proto žalobci vydalo povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU s platností od 28. 2. 2022 do 28. 2. 2025. Již v únoru 2022 se nicméně manželé odstěhovali od sebe. V červenci 2022 se jim narodila dcera. Manželství bylo rozvedeno k 5. 8. 2023 a dcera byla svěřena do výlučné péče matky. Tuto změnu osobního stavu nicméně žalobce ministerstvu neoznámil a ani nepožádal o jiný typ pobytového oprávnění. Žalobce tak stále pobýval v České republice na základě svého přechodného pobytu, ačkoliv původní účel tohoto pobytu již zanikl.

2. V době po uplynutí platnosti povolení k přechodnému pobytu požádal žalobce o vydání zaměstnanecké karty. Ministerstvo rozhodnutím z 24. 2. 2026 nicméně žalobcovu žádost zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „cizinecký zákon“). Ministerstvo totiž v případě žalobce shledalo tzv. jinou závažnou překážku pobytu cizince na území. Tuto překážku spatřovalo v tom, že žalobce vědomě nesplňoval účel svého přechodného pobytu a své pobytové oprávnění pak využil k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Proti rozhodnutí ministerstva podal žalobce odvolání, které žalovaná zamítla v záhlaví uvedeným rozhodnutím a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu. Krajský soud v Brně přiznal této žalobě odkladný účinek, a to usnesením z 16. 7. 2026, čj. 41 A 26/2026-77. Následně krajský soud vydal v záhlaví uvedený rozsudek, jímž žalobu zamítl. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Spolu s ní podal stěžovatel návrh, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Dle stěžovatele jsou v jeho případě dány zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud ve věci projednávané pod sp. zn. 9 Azs 131/2025, která je srovnatelná s tou nyní projednávanou (kdy tuto srovnatelnost potvrdil také krajský soud), přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Také krajský soud v nynější věci přiznal žalobě odkladný účinek.

4. Stěžovatel požádal o vydání zaměstnanecké karty ve lhůtě stanovené podle § 87f odst. 5 cizineckého zákona. Dle tohoto ustanovení může stěžovatel setrvat v České republice do právní moci rozhodnutí o jeho žádosti. V důsledku zamítavého rozsudku krajského soudu však tento stav skončil a stěžovatel se dostává do rizika, že bude na území pobývat neoprávněně a případně z něj bude vyhoštěn. V důsledku nepřiznání odkladného účinku by tedy stěžovatel musel bezodkladně opustit území. I kdyby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalované, tak by takový výrok znamenal pro stěžovatele, který by se již nacházel v zahraničí, jen omezený úspěch. Stěžovatel by totiž ztratil možnost plynule navázat na svůj předchozí přechodný pobyt a také by ztratil možnost nastoupit do požadovaného zaměstnání.

5. Stěžovatel byl zproštěn obžaloby pro skutek, pro nějž bylo proti němu vedeno trestní řízení zmiňované v nyní napadených správních rozhodnutích. Jelikož byl stěžovatel ve vazbě, nemohl vypovídat v řízení o vydání zaměstnanecké karty. Stěžovatel nyní činí kroky k tomu, aby mu byla nahrazena škoda způsobená nezákonným trestním stíháním a vazbou. Pokud by se stěžovatel musel vrátit do zahraničí, bylo by pro něj obtížné vést tato řízení.

6. Stěžovatel má na území České republiky nezletilou dceru (občanku České republiky). Ačkoliv správní orgány bagatelizují zájem stěžovatele o ni, tak stěžovatel naopak chce tento zájem rozvíjet, plnit svoji vyživovací povinnost a nemuset dceru jen občasně navštěvovat ze zahraničí. Stěžovatel má na území České republiky sociální i pracovní vazby. Přiznáním odkladného účinku zároveň nebude způsobena újma jiným osobám. Setrvání stěžovatele na území nepředstavuje ani hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví. Vyjádření žalované

7. Žalovaná má za to, že Nejvyšší správní soud by neměl přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku je výjimečným institutem. Je ve veřejném zájmu, aby na území České republiky pobývali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy. Stěžovatelova dcera je ve výlučné péči jeho bývalé manželky, resp. dcera na něm není nijak závislá. Ve věci náhrady škody za nezákonnou vazbu může stěžovatel jednat v zastoupení zmocněnce. Ostatně již v nynějším řízení jedná stěžovatel prostřednictvím právního zástupce. Z judikatury vyplývá, že zájem cizince na osobní účasti na soudním jednání není sám o sobě dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ani v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatel nemohl v České republice vykonávat zaměstnání, jelikož zaměstnaneckou kartu dosud nezískal. Zamítnutí jeho žádosti není překážkou pro pobyt stěžovatele na území na základě jiného právního titulu. Krajský soud sice přiznal žalobě odkladný účinek, nicméně sám uvedl, že o žalobě rozhodne tak rychle, že nemůže dojít k ohrožení žádného z veřejných zájmů. Ve věci sp. zn. 9 Azs 131/2025 byl odkladný účinek přiznán z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině, z níž daný cizinec pochází. Replika stěžovatele

8. Smyslem přiznání odkladného účinku není to, aby stěžovatel mohl vykonávat požadované zaměstnání, nýbrž to, aby mu byly zachovány účinky jeho předchozího oprávnění k přechodnému pobytu. Žalovaná neuvádí, o jaké pobytové oprávnění by stěžovatel mohl požádat. Stěžovatel by o něj musel požádat na zastupitelském úřadu v zahraničí. Stěžovateli primárně jde o zachování svého pobytu, o kontakt se svou dcerou a o faktickou možnost vykonávat zaměstnání. Vztah otce a dítěte požívá ochrany nezávisle na tom, že dítě bylo svěřeno do výlučné péče matky. Stěžovatel na území České republiky pobýval vždy oprávněně. Časový argument, který krajský soud uvedl v usnesení o přiznání odkladného účinku, nyní neplatí, neboť nyní jde o jiné řízení, tj. řízení o kasační stížnosti. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze kasační stížnosti přiznat tehdy, pokud by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a pokud to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS z 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (usnesení NSS z 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).

11. Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že ve věci vedené pod sp. zn. 9 Azs 131/2025 byl odkladný účinek primárně přiznán proto, že v důsledku jeho nepřiznání by se tehdejší stěžovatel musel vrátit na Ukrajinu, kde probíhá otevřený vojenský konflikt. Nynější stěžovatel nicméně pochází z Tuniska, v němž obdobný konflikt neprobíhá. Přinejmenším tedy v otázce skutkových okolností, které jsou relevantní pro přiznání odkladného účinku, nejsou nyní a tehdy posuzované věci zcela srovnatelné.

12. Jde-li o skutečnost, že krajský soud přiznal stěžovatelově žalobě odkladný účinek, tak obecně platí, že přiznání odkladného účinku žalobě ještě nepředznamenává úspěch s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení NSS z 11. 9. 2023, čj. 8 Afs 167/2023-64). Na druhou stranu, Nejvyšší správní soud v nynější věci v podstatě souhlasí s krajským soudem. Jde-li totiž o újmu jiných osob, která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout, tak ta dle Nejvyššího správního soudu z ničeho neplyne. Naopak stěžovateli hrozí újma kvůli tomu, že v důsledku zániku svého „prodlouženého“ pobytového oprávnění (§ 87f odst. 5 věta druhá cizineckého zákona), které zaniklo právní mocí rozhodnutí žalované, resp. posléze právní mocí rozsudku krajského soudu, musí stěžovatel vycestovat z území. Tím jednak přijde o možnost se fyzicky relativně pravidelně potkávat se svou nezletilou dcerou a také se tím mohou narušit jeho sociálně-pracovní vazby, které již v České republice má. Nejvyšší správní soud tedy shledal, že nepřiznáním odkladného účinku by stěžovateli vznikla nepoměrně větší újma, než jaká může vzniknout jiným osobám.

13. Na druhou stranu, Nejvyšší správní soud obecně souhlasí s žalovanou v tom, že své nároky vůči státu za nezákonné umístění do vazby může stěžovatel uplatňovat i prostřednictvím svého právního zástupce. V tomto ohledu stěžovatel neuvádí, proč konkrétně je jeho přítomnost v České republice nezbytná. Tento dílčí nesouhlas však nemá vliv na stěžejní závěr, k němuž dospěl Nejvyšší správní soud v bodě výše.

14. Jde-li o veřejný zájem, Nejvyšší správní soud samozřejmě souhlasí s žalovanou v tom, že zájem na dodržování právních předpisů ze strany cizinců je důležitý. Na druhou stranu, tento zájem sám o sobě nepřeváží nad újmou popsanou výše, která by nepřiznáním odkladného účinku vznikla stěžovateli. Tento zájem bude ostatně naplněn v situaci, pokud Nejvyšší správní soud zamítne kasační stížnost, resp. pro účinnou ochranu tohoto zájmu postačí, pokud účinky správních rozhodnutí nastanou s odstupem. Porušení právních předpisů, kterého se měl stěžovatel dopustit, navíc není takové povahy, že by ohrožovalo jiné veřejné zájmy, jakými jsou např. veřejná bezpečnost anebo veřejné zdraví.

15. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. K dosažení požadovaných účinků návrhu na přiznání odkladného účinku vztáhl Nejvyšší správní soud dopady svého usnesení jak na napadený rozsudek, tak i na napadené rozhodnutí žalované, jehož účinky se tímto pozastavují (usnesení rozšířeného senátu NSS z 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 52).

16. Výše uvedeným hodnocením Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS z 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Rozhodoval prozatím pouze o návrhu na přiznání odkladného účinku, jemuž s ohledem na jeho obsah vyhověl. Lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech nebo nově odůvodněného návrhu lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s.).

17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu NSS z 4. 6. 2024, čj. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, kterým byla stěžovateli uložena povinnost poplatek zaplatit. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

18. Poplatek lze zaplatit:  v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu  bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1220515726. QR Platba

19. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu