3 As 113/2025

Rubrum

3 As 113/2025 - 15 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, č. j. 51 A 56/2025 - 10, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal, aby krajský soud zrušil rozhodnutí ze dne 18. 6. 2025, č. j. MV-92526-2/TP-2025, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 9. 5. 2025. Tímto rozhodnutím Krajské ředitelství policie Středočeského kraje odmítlo s odkazem na § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost žalobce o poskytnutí informací.

2. Krajský soud výše uvedeným usnesením žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť její podání posoudil jako zjevné zneužití práva.

3. Usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, ve které požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení konkrétního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

4. Nejvyšší správní soud obě jeho žádosti zamítl usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 As 113/2025-9. Konstatoval, že byť by majetkové poměry stěžovatele mohly osvobození od soudního poplatku odůvodňovat, žádost o informace je dalším podáním stěžovatele, v němž žádá o informace, které se dotýkají jeho osobní sféry zcela vzdáleně, případně souvisí s okolnostmi časově vzdálenými. S ohledem na to stěžovatele vyzval 3 As 113/2025 k zaplacení soudního poplatku a předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, přičemž jej poučil o následcích nevyhovění této výzvě.

5. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovateli doručeno dne 4. 9. 2025, kdy je osobně převzal. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy marně uplynula v pátek dne 19. 9. 2025. Stěžovatel na výzvu reagoval pouze podáním, které doručil osobně dne 8. 9. 2025 Městskému soudu v Praze (podání bylo předáno zdejšímu soudu dne 12. 9. 2025). V něm žádá, aby Nejvyšší správní soud nezastavoval řízení podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Stěžovatel dále vznesl blíže neodůvodněnou námitku podjatosti vůči třetímu senátu Nejvyššího správního soudu.

6. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) téhož zákona] zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví.

7. Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel nepředestřel žádné okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a ani nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Takové žádosti nelze vyhovět (viz např. usnesení ze dne 22. 3. 2024, č. j. 8 As 32/2024-18, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 33/2024-20, či ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024-14). Jeho podání, mimo nesouhlas s procesním postupem, který stěžovatel vnímá jako tendenční, je ve své podstatě opět odůvodněno opakujícím se obecným tvrzením o politické objednávce založeným na nepodložené domněnce vedení tajného spisu o osobě stěžovatele. Nejvyšší správní soud v minulosti již opakovaně konstatoval závěr, že tato obecná tvrzení o údajné politické objednávce nevyvolávají nutnost vyhovění žádosti (srov. usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024-14, ze dne 20. 2. 2025, č. j. 7 As 322/2024-16, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 4 As 58/2025-15). Výše uvedené je plně aplikovatelné i na danou věc. Podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích tak v dané věci nebyly splněny.

8. Protože stěžovatel soudní poplatek ani přes výzvu soudu nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s.

9. Ve vztahu k namítané podjatosti Nejvyšší správní soud předně uvádí, že stěžovateli dne 18. 8. 2025 doručil informaci o složení senátu společně s poučením o možnosti namítat podjatost ve lhůtě do jednoho týdne. Lhůta pro námitku podjatosti tak uplynula dne 25. 8. 2025. V této lhůtě stěžovatel námitku podjatosti neuplatnil. Pokud pak stěžovatel odvozuje podjatost soudu až z obsahu usnesení ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 As 113/2025-9, jímž soud v nynějším řízení zamítl jeho procesní návrhy, tak podle právní úpravy a konstantní judikatury důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (viz § 8 odst. 1 s. ř. s. a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. Nao 166/2019-28, ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019-56, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019-39, ze dne 30. 1. 2020, č. j. Nao 235/2019-41 atp.). 3 As 113/2025 - 16 pokračování

10. Dále lze doplnit, že Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že obdobné námitky podjatosti vůči soudům (popř. jednotlivým soudcům) stěžovatel vznáší opakovaně, zpravidla pokud soud nevyhoví jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud v tomto postupu spatřuje zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (obdobně též např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2024, č. j. 5 As 227/2024-12, či ze dne 31. 7. 2025, č. j. 7 As 128/2025-17, srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II.ÚS 3209/18). Nejvyšší správní soud tak nepředkládal námitku podjatosti k rozhodnutí jinému senátu tohoto soudu dle § 8 odst. 5 s. ř. s.

11. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu kasační stížnosti, spočívající v prokázání právního vzdělání či předložení plné moci ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 As 113/2025-9, rovněž vyzván, nepostupoval zdejší soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v nedostatku právního zastoupení (obdobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016-29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016-35, ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016-70, ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 Ads 201/2023-22, či ve věci téhož stěžovatele ze dne 27. 6. 2024, č. j. 7 As 86/2024-19).

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. září 2025 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu