3 As 337/2019

Rubrum

3 As 337/2019 - 45 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. J., zastoupený JUDr. Stanislavem Machkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2019, č. j. 50 A 18/2019 – 30, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í část zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 4 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce JUDr. Stanislava Machka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 10. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 24. 9. 2019, č. j. 50 A 18/2019 – 30. Tímto rozsudkem byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, č. j. KUJCK 149877/2018. Posledně uvedeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 10. 10. 2018, č. j. SU/7816/2017-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné. Prvostupňovým rozhodnutím vyvlastňovací úřad rozhodl o omezení vlastnického práva stěžovatele a dalších spoluvlastníků k pozemku parc. č. X v katastrálním území S., a to zřízením inženýrské sítě za účelem provedení stavby SO 350 – Odkaliště, přeložka potrubí v km 136,650 v rozsahu vymezeném geometrickým plánem ze dne 13. 6. 2016, č. 2532-13-141-1/2016, ve prospěch společnosti Teplárna České Budějovice, a. s. (dále jen „vyvlastnitel“). Za toto omezení vlastnického práva stanovil vyvlastňovací úřad náhradu a určil lhůtu k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění. 3 As 337/2019

2. Podáním ze dne 6. 2. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzal stěžovatel svou kasační stížnost zpět. K věci uvedl, že vyvlastňovací úřad vydal dne 3. 1. 2020 rozhodnutí o zrušení vyvlastnění (č. j. SU/5984/2019-11). Kopii tohoto rozhodnutí stěžovatel k podání připojil. Dále konstatoval, že byl fakticky plně uspokojen a kasační stížnost je tak nadbytečná. Jeho faktické uspokojení plyne i z toho, že vyvlastňovací úřad (podle stěžovatele evidentně pod vlivem podané žaloby) upřesnil formulaci poučení o možnosti podat proti rozhodnutí odvolání. Stěžovatel uzavřel, že kasační stížnost bere zpět pro pozdější chování odpůrce, respektive pro uspokojení navrhovatele, a proto navrhl, aby mu zdejší soud podle § 60 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) přiznal náhradu nákladů řízení, jejíž výši vyčíslil na 24 456 Kč.

3. Nejvyšší správní soud zaslal uvedené podání stěžovatele k vyjádření žalovanému. Ten následně uvedl, že s požadavkem stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení nesouhlasí, neboť předpoklady uvedené v § 60 odst. 3 s. ř. s. nejsou splněny. Upozornil na to, že vyvlastňovací úřad rozhodl na žádost stěžovatele o zrušení vyvlastnění postupem podle § 26 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), a to z toho důvodu, že vyvlastnitel nezaplatil včas náhradu za vyvlastnění.

4. Žalovaný též upřesnil, že rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 3. 1. 2020, č. j. SU/5984/2019-11, dosud nenabylo právní moci, neboť vyvlastnitel jej včas napadl odvoláním. O tomto odvolání žalovaný dosud nerozhodl. Žalovaný dále konstatoval, že k uspokojení navrhovatele (stěžovatele) ve smyslu § 62 s. ř. s. nedošlo. Žalovaný se nadále neztotožňuje s námitkami stěžovatele, které se týkají merita nyní posuzovaného případu. Nedošlo ani k takovému pozdějšímu chování žalovaného, které by odůvodňovalo při zpětvzetí kasační stížnosti přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli. Důvodem pro zrušení rozhodnutí o vyvlastnění bylo porušení povinností ze strany vyvlastnitele, které stěžovateli jako vyvlastňovanému umožnilo dosáhnout jeho zrušení. Žalovaný rovněž uvedl, že považuje za irelevantní tvrzení o tom, že stěžovatel byl uspokojen změnou formulace poučení ze strany vyvlastňovacího úřadu.

5. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s., za použití § 120 téhož zákona, může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, a to dokud o něm soud nerozhodl.

6. Podle § 47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

7. S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti – Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil (výrok I. tohoto usnesení).

8. O náhradě nákladů řízení kasační soud uvážil následovně. V prvé řadě dává za pravdu žalovanému v tom, že v daném případě nelze hovořit o uspokojení navrhovatele ve smyslu § 62 s. ř. s., ve spojení s § 153 správního řádu, neboť k postupu předvídanému v citovaných ustanoveních vůbec nedošlo [tedy především nedošlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu v přezkumném řízení dle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu]. Zdejší soud pak především zdůrazňuje, že i kdyby došlo k uspokojení navrhovatele (zde 3 As 337/2019 – 46 pokračování stěžovatele) teprve v řízení o kasační stížnosti, není namístě zastavení řízení o kasační stížnosti podle § 62 odst. 4 s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., a nelze v takovém případě aplikovat ani postup podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č. j. 8 Afs 37/2007 – 112, dostupný na www.nssoud.cz). Předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti je totiž rozhodnutí krajského soudu, nikoli rozhodnutí správního orgánu (žalovaného).

9. Stěžovatel dále odkázal na § 60 odst. 3 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo- li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.

10. Stěžovatel tvrdí, že vzal kasační stížnost zpět pro pozdější chování odpůrce, zde žalovaného. Nejvyšší správní soud se s tímto tvrzením neztotožňuje.

11. Předně je třeba uvést, že předmětem přezkumu krajského soudu v řízení o žalobě bylo rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl opožděné odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o omezení vlastnického práva stěžovatele a dalších osob (viz odstavec [1] výše). V žalobě stěžovatel vznesl námitky směřující proti tomu, že poučení v prvostupňovém rozhodnutí o možnosti podat odvolání vykazovalo podstatné vady, a proto odvolání podal včas. Ke zrušení rozhodnutí o vyvlastnění však došlo ze strany vyvlastňovacího úřadu (tedy nikoli ze strany žalovaného) proto, že vyvlastnitel ve stanovené lhůtě neuhradil náhradu za vyvlastnění. Byly tak naplněny zákonné podmínky (§ 26 zákona o vyvlastnění), aby vyvlastňovací úřad k žádosti stěžovatele prvostupňové rozhodnutí zrušil. Z uvedeného je patrné, že ačkoli se stěžovatel subjektivně cítí postupem správních orgánů uspokojen, objektivně nedošlo k jeho uspokojení vlivem podané žaloby v této věci. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí o vyvlastnění vůbec nedošlo v souvislosti s tímto soudním řízením. Žalovaný dále správně podotknul, že je irelevantní, jestliže vyvlastňovací úřad v rozhodnutí, jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí o vyvlastnění, upřesnil či změnil formulaci poučení o opravném prostředku.

12. V daném případě tak nelze dospět k závěru, že pozdější chování žalovaného představovalo důvod pro zpětvzetí kasační stížnosti. Sám žalovaný žádné kroky k uspokojení navrhovatele po podání žaloby, respektive kasační stížnosti neučinil. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, a tím i k faktickému uspokojení stěžovatele, pak došlo z důvodů nesouvisejících s tímto soudním řízením.

13. O nákladech řízení o kasační stížnosti proto zdejší soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

14. Podle § 10 odst. 3, věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že soud zastavil řízení v důsledku zpětvzetí kasační stížnosti před prvním jednáním, rozhodl o vrácení soudního 3 As 337/2019 poplatku ve výši 4 000 Kč. Dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatek vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 27. března 2020 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu