3 As 93/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. B., zastoupený Mgr. Jiřím Drvotou, advokátem se sídlem Karla IV. 93/3, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: I) M. D., zastoupený JUDr. Jiřím Fajtlem, obecným zmocněncem, bytem Václava Volfa 1321/7, České Budějovice, II) P. H., v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2024, č. j. KUJCK 31775/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2026, č. j. 51 A 22/2024 - 128, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XA, k. ú. T, jehož součástí je stavba: budova s číslem popisným X; rodinný dům. Z jihozápadní strany tohoto pozemku přiléhají dva pozemky. V prvé řadě pozemek ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I) (dále jen „stavebník“) – parc. č. XB, jehož součástí je stavba: budova s číslem popisným X; rodinný dům. Osoba zúčastněná na řízení II) je vlastníkem druhého z pozemků – parc. č. XC, jehož součástí je stavba: budova s číslem popisným X; rodinný dům.

2. Žalobce dlouhodobě tvrdí, že se mezi jeho domem a domem stavebníka [a osoby zúčastněné na řízení II)] nacházela nezastavěná proluka (soutka), kterou stavebník v minulosti (v části přiléhající k jeho pozemku) protiprávně zastavěl. Poměry v území jsou patrné z prvních dvou níže přiložených snímků (výstřižků) z katastrální mapy. Tvrzená zastavěná proluka je na obou snímcích vyznačena modrou barvou a nachází se na severozápadní části pozemku stavebníka. Ze správního spisu pak vyplývají detailnější fotografie sporné proluky – na třetím níže přiloženém snímku je zachycen interiér domu stavebníka, konkrétně část nově budované stěny a za ní sporná proluka a zeď domu žalobce; na čtvrtém níže přiloženém snímku je pohled zvenku, vpravo dům žalobce, vlevo dům stavebníka a vprostřed místo sporné proluky.

3. Na základě kontrolní prohlídky provedené dne 13. 8. 2015 městský úřad Suchdol nad Lužnicí (dále jen „městský úřad“) zjistil, že stavebník provádí na svém pozemku nepovolené stavební práce označené jako zeď tl. 100 mm z materiálu Ytong, příčka mezi kuchyní a sociálním zařízením a okénko ze sociálního zařízení do proluky (soutky) mezi domy č. p. X a č. p. XZ (dům žalobce), elektroinstalace, rozvody vody, obklady. Práce nebyly povolené, neboť stavebník oznámil provádění toliko udržovacích prací. Městský úřad proto opatřením ze dne 24. 8. 2015 zahájil řízení o nařízení odstranění stavby Stavební úpravy domu č. p. X.

4. Dne 23. 9. 2015 stavebník požádal o dodatečné povolení stavby označené jako stavba dělící příčky ve stávajícím rodinném domě, p. č. XB, k. ú. T, obec S. Městský úřad tuto žádost dne 4. 5. 2018 zamítl. Řízení o opakované žádosti pak dne 6. 2. 2019 zastavil. Následným rozhodnutím ze dne 27. 5. 2019 nařídil stavebníkovi, aby předmětnou stavbu odstranil. Dané rozhodnutí však žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 10. 2019 zrušil a věc vrátil městskému úřadu k dalšímu řízení. Pro podjatost všech úředních osob městského úřadu vedl další řízení městský úřad Třeboň (dále jen „stavební úřad“).

5. Dne 22. 2. 2023 stavebník opětovně požádal o dodatečné povolení stavby označené jako změna stavby rodinného domu č. p. X; k této žádosti stavební úřad vydal rozhodnutí ze dne 13. 11. 2023, č. j. METR 18259/2023 RoMi, kterým předmětnou stavbu dodatečně povolil. Podle výroku tohoto rozhodnutí „[s]tavba obsahuje stavební úpravy budovy č. p. X užívané jako rekreační chalupa. Změnou vnitřního dispozičního upořádání došlo v místech původní koupelny a kuchyně k vybudování koupelny, WC a prostoru bez využití. Vstup do prostoru bez využití je navrhován obnovením venkovních dveří v místech stávajícího zazděného ostění a nadpraží ve směru do stávající proluky (soutky) u budov č. p. XZ a č. p. X. Stavební úpravy koupelny a WC jsou stavebně zcela dokončeny, zbývá provést stavební úpravy střechy v části nad těmito prostory a obnovení venkovních dveří […].“

6. K odvolání žalobce vydal žalovaný v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž změnil rozhodnutí stavebního úřadu ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu; konkrétně nahradil první větu výše citované části výroku prvostupňového rozhodnutí textem: „Předmětem dodatečného povolení jsou stavební úpravy budovy č. p. X.“ Samotný rozsah povolení zůstal zachován. Ve zbytku odvolání zamítl a dané rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 5 potvrdil.

7. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) – ten však jeho žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost spojenou s návrhem, aby jí zdejší soud přiznal odkladný účinek.

8. V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že „bez tohoto právního nástroje – při dalším pokračování prací stavebníkem – budou nezvratně dotčena jeho práva, zejména poškozeno jeho právo vlastnické, a vzniknou škody a újmy, jejichž náhrad a náprav se žalobce bude zpětně jen velice obtížně domáhat.“ Stěžovatel doplnil, že „počínáním stavebníka […] prostřednictvím rozhodnutí žalovaného dochází i k porušování předpisů na úsecích stavebně-právních, jakož i katastrálních […].“

9. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil. Stejně tak se k návrhu nevyjádřili ani stavebník a osoba zúčastněná na řízení II).

10. Podle § 107 s. ř. s. „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 [s. ř. s.] se užije přiměřeně.“ Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, [1] jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce [stěžovatele] nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a [2] jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“

11. Z uvedeného vyplývá, že institut odkladného účinku má mimořádnou povahu, neboť kasační stížnost a priori odkladný účinek nemá. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví totiž není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s. Odložit účinky kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma, která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná, a jejíž vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS).

12. Z uvedených požadavků však nelze vyvozovat, že k přiznání odkladného účinku stačí újmu ve stanovené intenzitě pouze tvrdit. Mimořádná povaha tohoto institutu totiž Nejvyššímu správnímu soudu neumožňuje, aby návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověl pouze na základě obecných či nepodložených tvrzení, neboť v takovém případě by přiznání odkladného účinku bylo pouhou formalitou, a nikoli výjimkou. Stěžovatel proto musí v prvé řadě dostatečně podrobně uvést, v čem nepoměrně větší újma, která právě jemu hrozí, spočívá, jaký je její rozsah a z jakých konkrétních okolností vyvozuje, že tato hrozba je reálná, a nikoli hypotetická. Na podporu svých tvrzení musí navrhnout provedení odpovídajících důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).

13. Nejvyšší správní soud se v minulosti již zabýval návrhy na přiznání odkladného účinku podanými stěžovateli, kteří se opravnými prostředky neúspěšně domáhali zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby vydaného ve prospěch stavebníka v pozici osoby zúčastněné na řízení (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2022, č. j. 3 As 390/2021 - 35, ze dne 29. 3. 2023, č. j. 4 As 85/2023 - 46, nebo ze dne 5. 2. 2025, č. j. 4 As 273/2024 - 50). Kasační soud v nich opakovaně dospěl k závěru, že v takovémto typovém případě není pro přiznání odkladného účinku důvod. Ohniskem přezkumu je v dané situaci rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, která je již zpravidla provedena – účinkem správního rozhodnutí tak je pouze uvedení existujícího faktického stavu do souladu s právními předpisy. Vykonatelnost takového rozhodnutí stěžovateli žádnou bezprostřední újmu nepůsobí. Eventuální újma na vlastnickém právu souvisí s prováděním stavby, ale nemá přímou vazbu na rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.

14. V nyní projednávané věci krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou podal stěžovatel právě proti správnímu rozhodnutí, jímž žalovaný částečně změnil rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby (vydané ve prospěch stavebníka); žalovaný ve zbytku odvolání stěžovatele zamítl. Stěžovatel spatřuje svou újmu v neurčitém dotčení na vlastnickém právu, neboť stavebník bude pokračovat ve stavebních pracích. Jak však kasační soud uvedl v předchozím odstavci, tato tvrzená újma nevyplývá z rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, nýbrž z faktického provádění stavby. Tím méně lze tuto újmu klást do příčinné souvislosti s napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud připomíná, že újma stěžovatele musí vyplývat z právních účinků rozhodnutí přezkoumávaného v dané věci, nikoliv z rozhodnutí či jiných skutečností, k nimž došlo (či může dojít) až následně – odkladný účinek totiž působí vždy ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 As 171/2019 - 48). Z rozhodnutí, jež krajský soud v projednávané věci přezkoumával, však stěžovatelem tvrzená újma nevyplývá a vyplývat nemůže. Nadto lze poukázat na závěry usnesení krajského soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 51 A 22/2024 - 51, jímž návrh na přiznání odkladného účinku žalobě také zamítl. Soud totiž rovněž dospěl k závěru, že nebyla zjištěna žádná újma, která by byla relevantní ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

15. Nejvyšší správní soud doplňuje, že další důvody, jimiž se stěžovatel snažil podpořit svůj návrh, se vztahují k věcnému posouzení kasační stížnosti a není možné k nim nyní při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku přihlížet. Tyto námitky jsou vyhrazeny věcnému přezkumu kasační stížnosti a budou posouzeny až v jeho rámci.

16. Je proto třeba uzavřít, že stěžovatelem tvrzená újma není v příčinné souvislosti s neprodleným výkonem či jiným právním následkem napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud proto shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou splněny. Stěžovatel v návrhu netvrdil žádnou skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že by mu výkonem napadeného rozsudku hrozila závažná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se proto již nezabýval tím, zda jsou splněny další podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tento odkladný účinek nepřiznal a návrh stěžovatele zamítl. Tím zdejší soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 5. srpna 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu