3 Azs 194/2018

Rubrum

3 Azs 194/2018 -21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: P. T. H., zastoupená JUDr. Danielem Choděrou, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 12, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 29 A 170/2018 - 33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 7. 2018, č. j. MV-51596-7/SO-2016 (dále jen „rozhodnutí žalované“), na základě odvolání žalobkyně změnila výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-70858-52/DP-2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že „Žádost se zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastnice řízení na území.“ Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podanou 3 Azs 194/2018 dle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí přistoupila žalovaná proto, že podle ní nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, aby mohla být žádost žalobkyně zamítnuta také dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jak to učinilo Ministerstvo vnitra ve svém prvostupňovém rozhodnutí.

2. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji postoupil Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému. Krajský soud žalobu usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 29 A 170/2018 - 33, odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu totiž dospěl k závěru, že žaloba neobsahovala žádný řádně vymezený žalobní bod, přičemž žalobkyně ani na výzvu soudu tuto chybějící náležitost žaloby nedoplnila.

3. Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně namítala, že krajský soud svým výkladem „nepřiměřeně zatěžuje stěžovatelku soudním řízením správním, když takto striktně zpřísňuje náležitosti žaloby“. Je přesvědčena, že v žalobě dostatečně identifikovala postup správního orgánu, který měl být podle jejího názoru v rozporu se zákonem. Odmítnout žalobu je podle ní možné jen tehdy, pokud v žalobě nejsou vůbec obsažena skutková tvrzení. V této souvislosti odkázala na § 37 odst. 1 s. ř. s., z něhož vyplývá, že není vyloučeno, aby ve svém podání odkázala na listinu, která obsahuje „její konkrétní skutková tvrzení“. Pokud se v žalobě dovolávala porušení konkrétních ustanovení zákona a dala je do souvislosti s tím, že napadá rozhodnutí žalované, pak žaloba obsahovala jak obecné náležitosti dle § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s., tak i náležitosti dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nakonec dodává, že pochybení krajského soudu je o to závažnější, že stěžovatelka je cizinkou neovládající český jazyk.

4. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

5. Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

6. Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

7. Kasační stížnost není důvodná. 3 Azs 194/2018 -22 pokračování

8. Mezi účastníky není sporný skutkový stav. Lze tedy vyjít z toho, že rozhodnutí žalované bylo doručeno zmocněnému zástupci stěžovatelky do datové schránky dne 27. 7. 2018. Od tohoto data se odvíjela lhůta pro podání žaloby v délce třicet dnů (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Žalobu stěžovatelka podala dne 24. 8. 2018 prostřednictvím svého zástupce k Městskému soudu v Praze. Ve stejný den také požádala o osvobození od soudních poplatků, a proto v souladu s tehdy účinným § 35 odst. 9 s. ř. s. stěžovatelce lhůta pro podání žaloby od tohoto dne neběžela, přičemž do jejího uplynutí zbývaly tři dny (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016 – 62, č. 3632/2017 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Žádost o osvobození od soudních poplatků krajský soud zamítl usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 29 A 170/2018 – 29, které bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 23. 11. 2018, čímž nabylo právní moci. Tento den byl rozhodující pro opětovný počátek běhu třicetidenní lhůty k podání žaloby. Rozběhla-li se lhůta pro odstranění vad žaloby znovu po nabytí právní moci výše uvedeného usnesení, k jejímu uplynutí došlo v pondělí dne 26. 11. 2018. Stěžovatelka však do tohoto dne neodstranila vady žaloby, a to přesto, že byla krajským soudem v již zmíněném usnesení č. j. 29 A 170/2018 – 29 poučena, že nebude-li v této lhůtě nedostatek žaloby odstraněn, krajský soud ji usnesením odmítne.

9. Nejvyšší správní soud nesouhlasí s námitkou stěžovatelky, že krajský soud svým výkladem „striktně zpřísnil náležitosti žaloby“, čímž ji nepřiměřeně zatížil soudním řízením správním. Ba právě naopak - krajský soud postupoval v souladu se zákonem i relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nelze proto tvrdit, že by na stěžovatelku kladl nepřiměřené nároky.

10. Obecně platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat nejen obecné náležitosti podání stanovené v § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale také zvláštní náležitosti žaloby vymezené v § 71 odst. 1 písm. a) až písm. f) s. ř. s. Mezi náležitosti žaloby pak patří také požadavek na řádné vymezení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], přičemž žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, č. 113/2004 Sb. NSS).

11. V této souvislosti krajský soud trefně odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, ze kterého vyplývá, že „[s]myslem uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.“ Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit ve lhůtě pro podání žaloby, neboť po uplynutí lhůty pro její podání nelze vznášet další výhrady proti správnímu rozhodnutí a toto rozhodnutí přezkoumávat z hlediska později uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). 3 Azs 194/2018

12. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že stěžovatelka podala žalobu, která neobsahovala žádný žalobní bod, který by vyhovoval požadavkům vyplývajícím ze zákona a výše citované judikatury, a proto byla podána, aniž by byla naplněna kritéria vyplývající z § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Těmto požadavkům nevyhovuje ani stěžovatelčino obecné tvrzení uvedené v části III. žaloby, že „nemůže souhlasit a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody na žadateli nezávislé“ s dodatkem, že žalobou napadá rozhodnutí žalované. Kromě toho není pravdou, jak stěžovatelka tvrdí v kasační stížnosti, že se dovolávala porušení konkrétních ustanovení zákona. Odkaz na zákonná ustavení totiž uvedla pouze v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby. Navíc ani odkaz na zákonná ustanovení, pokud by nebyl dán do souvislosti se skutkovými výtkami, by sám o sobě nemohl představovat projednatelný žalobní bod (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 – 72).

13. Jelikož krajský soud nedostatek žaloby v podobě absence řádně vymezeného žalobního bodu zjistil, postupoval správně, pokud stěžovatelce ve výzvě k doplnění žaloby uložil, aby tento nedostatek odstranila ve zbývající lhůtě pro podání žaloby (při současném poučení, jaké následky bude mít nevyhovění této výzvě). Takový postup je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu (zejména pak rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, č. 3733/2018 Sb. NSS). Jak je již uvedeno v odstavci [8] výše, stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud její žalobu odmítl (srovnej zmiňovaný rozsudek rozšířeného senátu č. j. 3 Azs 66/2017 – 31).

14. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadené usnesení krajského soudu je zákonné. Kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady překračující její běžnou administrativní činnost. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.) V Brně dne 30. dubna 2019 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu 3 Azs 194/2018 -23 pokračování