3 Azs 44/2024

Rubrum

3 Azs 44/2024 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 808/66, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 2. 2024, č. j. 61 Az 3/2023 - 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 9. 2023, č. j. OAM-890/ZA-ZA11-HA15-2023, zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u krajského soudu, jenž ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

3. Krajský soud neshledal uplatněné žalobní námitky důvodnými. Předně, stejně jako žalovaný, neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a následně dovodil, že důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla pouze snaha žalobkyně o legalizaci pobytu na území České republiky, jež však není pro udělení kterékoli formy mezinárodní ochrany relevantní. Krajský soud poukázal též na to, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu až poté, co jí nebylo prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a nikoli bezprostředně poté, co k tomu měla příležitost; na území ČR přitom žila od roku 2011. K námitce, že žalovaný nezohlednil strach žalobkyně z pronásledování, krajský soud konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit takový závěr. Tuto námitku nakonec uvedla až v žalobě. K tvrzenému nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života, v důsledku kterého měl být žalobkyni udělen humanitární azyl, krajský soud uvedl, že v její situaci neshledal žádné mimořádné skutečnosti hodné zvláštního zřetele. Stejně tak neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany. Žalobkyně na území ČR nemá žádné rodinné příslušníky, je rozvedená a bezdětná. Ačkoli soud nezpochybnil, že si za dobu svého pobytu na území ČR vytvořila pevné vazby, neuvedla žádnou konkrétní osobu, 3 Azs 44/2024 vůči níž by se mělo jednat o nepřiměřený zásah. K námitce, že žalovaný nedostatečně odůvodnil neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, krajský soud konstatoval, že žalovaný správně zohlednil, že toto ustanovení bylo s účinností od 1. 7. 2023 zrušeno zákonem č. 173/2023 Sb.

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatelka považuje kasační stížnost za přijatelnou. Přesah vlastních zájmů spatřuje v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení, neboť krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

6. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil veškeré jí v žalobě uplatněné námitky, které v kasační stížnosti bez dalšího zopakovala. Krajskému soudu vytýká nesprávné a nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, nesprávné posouzení tvrzeného pronásledování ve vztahu k možnosti udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu, nesprávné posouzení důkazního standardu, přiměřené pravděpodobnosti a vychýlení důkazního břemene v neprospěch stěžovatelky ve vztahu k možnosti udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, zmiňuje též nesprávné posouzení hrozby nuceného vystěhování spojeného s hrozbou vážné újmy ve vztahu k možnosti udělení doplňkové ochrany a namítá i nesprávné posouzení možnosti udělení humanitárního azylu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Poukazuje na nekonkrétnost kasačních námitek, a na to, že se jedná o opakování toho, co již bylo řečeno a s čím se jak správní orgán, tak krajský soud vypořádaly. Podle názoru žalovaného krajský soud v nyní souzené věci postupoval v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu; obsah kasačních námitek není způsobilý zpochybnit soudem vyslovené závěry.

8. S ohledem na to, jak je kasační stížnost formulována, musí se Nejvyšší správní soud nejdříve vypořádat s otázkou její přípustnosti podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

9. Kasační stížnost je nepřípustná.

10. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s., kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. V § 103 s. ř. s. jsou uvedeny typové důvody vad rozsudku krajského soudu. Tyto důvody musí nicméně směřovat proti napadenému rozsudku, tj. buď proti důvodům, které krajský soud vedly k jeho rozhodnutí, nebo proti jeho postupu v soudním řízení. Nic, co stěžovatelka přednesla v kasační stížnosti, však těmto kritériím nevyhovuje. 3 Azs 44/2024 - 38 pokračování

11. Cílem výše citovaného ustanovení není omezit právo na přístup k soudní ochraně, ale zachovat kasační charakter řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 5 Azs 345/2020-17). Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se proto musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného soudního rozhodnutí a musí předestřít a konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu, a ze kterých konkrétních důvodů závěry soudu považuje za nezákonné, respektive nepřezkoumatelné. Musí vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 299/2020 - 41, odst. [10], nebo usnesení ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 Azs 41/2023 - 38, odst. [9], a v nich citovanou judikaturu). To znamená, že „uvedení konkrétních stížních námitek […] nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58). Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.).

12. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud také v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, podle kterého „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. […] V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím, že advokát provede v textu žaloby […] kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se pouhou formalitou. O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení, pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl.“

13. Uvedený výklad důvodu nepřípustnosti kasační stížnosti není jen součástí ustálené judikatury kasačního soudu, nýbrž jej stvrdil také Ústavní soud, který v něm neshledal porušení základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (z nedávné doby srov. nález ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23, bod 17, a v něm odkazovaná usnesení).

14. Právě uvedené závěry se týkají i předmětné kasační stížnosti. Stěžovatelka v ní totiž v podstatě jen opakuje své žalobní námitky, které již byly vypořádány krajským 3 Azs 44/2024 soudem, aniž by proti závěrům krajského soudu postavila vlastní konkurující argumentaci. Shoda textu kasační stížnosti se žalobou je v daném případě značná, jelikož stěžovatelka do kasační stížnosti vtělila doslovně celou žalobu (viz dále). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 3 As 123/2016-40, stěžovatel sice může zopakovat svou žalobní argumentaci v případě, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nicméně není-li stěžovatel spokojen se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z kasační stížnosti zřejmé, které závěry považuje za nesprávné a z jakého důvodu. Tímto směrem však argumentace v kasační stížnosti nesměřuje. Ačkoli stěžovatelka citovala § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., důvody tam uvedené nijak nekonkretizovala. V kasační stížnosti pak pouze zkopírovala text podané žaloby, přičemž před každou žalobní námitku vložila text: „Žalobkyně namítá, že soud nesprávně posoudil žalobní námitku, ….,“ nebo „(ž)alobkyně dále namítá, že se soud nesprávně vypořádal s žalobní námitkou ….“, aniž by se jakkoli vyjádřila k postupu, úvahám a závěrům krajského soudu obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku. K otázce přijatelnosti kasační stížnosti (§ 104a s. ř. s.) se pak stěžovatelka vyslovila rovněž toliko obecně parafrázováním důvodů dovozených v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, bez jakékoli bližší konkretizace na její případ. Ostatně, přijatelností kasační stížnosti se lze zabývat až po konstatování její přípustnosti.

15. V textu kasační stížnosti tak nelze dohledat žádnou polemiku s argumentací krajského soudu. Jinými slovy, kasační stížnost ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody, na nichž krajský soud založil své závěry v napadeném rozsudku, ale míří výlučně proti rozhodovacím důvodům žalovaného, se kterými se již vypořádal krajský soud. Předložené kasační námitky jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírají jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.

16. Jelikož je kasační stížnost jako celek nepřípustná, Nejvyšší správní soud ji podle § 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.

17. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. března 2025 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu