3 Azs 90/2026

Rubrum

3 Azs 90/2026 – 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. OAM-75286-16/ZM-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. 4 A 13/2026 - 59, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a neprodloužil dobu její platnosti podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 3 T 5/2025.

2. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se nyní proti napadenému rozsudku brání kasační stížností, přičemž v průběhu řízení o ní učinil podáním ze dne 19. 6. 2026 návrh na přiznání odkladného účinku.

4. Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tak, že následkem ukončení pobytového oprávnění mu vznikla povinnost opustit území České republiky, což v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině považuje za rozporné se zásadou non-refoulement podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadto mu tak bude znemožněno osobně hájit procesní práva v řízení o kasační stížnosti. S odkazem 3 Azs 90/2026 na judikaturu správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Azs 84/2021 - 14 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2026, č. j. 60 Az 2/2025 - 33) dále dodává, že možnost vnitřního přesídlení není s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi původu možná. Stěžovatel má rovněž za to, že odcestování na Ukrajinu by mohlo narušit jeho rodinný život, jelikož v České republice žije jeho matka, sourozenci i babička. Závěrem stěžovatel připomíná malou společenskou závažnost přečinu, za který byl odsouzen, přičemž se podle něj jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného vedení života. Současně přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nebude nikterak zasaženo do práv třetích osob a nebude to ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Žalovaný navrhuje, aby odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, neboť pro to nejsou splněny podmínky. Poukazuje na to, že stěžovatelovy argumenty, které mají odůvodňovat hrozící újmu z návratu na Ukrajinu, jsou uváděny ve zcela obecné rovině. Vhledem k tomu, že stěžovatel je mladým, zdravým mužem, je v době ozbrojeného konfliktu na Ukrajině návrat mužů ve věku 23 až 60 let legitimní potřebou sloužící k zajištění vlastní obrany země. Stěžovatel ani neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, proč by právě jemu hrozila zvláštní újma, jestliže nebezpečí vycházející z probíhajícího válečného konfliktu potenciálně ohrožuje každou osobu nacházející se v jeho blízkosti a netvrdí ani, že by některý z jeho rodinných příslušníků na něm byl závislý z hlediska uspokojování základních životních potřeb.

6. Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přihlédl i k vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou splněny.

7. Podle § 107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.

8. Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí městského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012-31). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

9. Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za kumulativního splnění následujících podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce újmu, (2) tato újma je nepoměrně větší, než jaká 3 Azs 90/2026 - 36 pokračování přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem městského soudu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu; zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká.

11. Jak výše uvedeno, stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodňuje v podstatě čtyřmi argumenty: bezpečnostní situací na Ukrajině, údajnou nemožností získat vízum za účelem strpění na území, potenciálním narušením jeho rodinných vztahů a malou společenskou škodlivostí jím spáchaného trestného činu.

12. Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí se týká výlučně neprodloužení zaměstnanecké karty. Nijak se tedy nevyjadřuje k povinnosti vycestovat z území České republiky, jak stěžovatel namítá, byť není pochyb o tom, že uplynutím platnosti zaměstnanecké karty stěžovatel pozbývá pobytové oprávnění. To mu však bylo uděleno na určitou dobu, tudíž tento důsledek plynutí času nebyl pro stěžovatele jakkoliv nepředvídatelný, naopak s ním musel být od počátku srozuměn s ohledem na skutečnost, že jakákoliv garance toho, že mu zaměstnanecká karta bude prodloužena, mu nebyla dána. Nadto stěžovatel dále (byť opět po omezenou dobu) může setrvat na území na základě bezvízového styku. Jinými slovy, bezprostředním důsledkem neprodloužení zaměstnanecké karty není povinnost vycestovat do země původu. S ohledem na uvedené není na místě se nyní zabývat ani otázkou bezpečnostní situace na Ukrajině, na kterou poukazuje. Jak ostatně případně Nejvyšší správní soud vyslovil ve skutkově obdobné věci v usnesení ze dne 22. 10. 2025, č. j. 1 Azs 174/2025 - 36, „vzhledem k současné bezpečnostní situaci na Ukrajině není možné, aby správní orgány uložily stěžovateli povinnost vycestovat do země původu, a to ani v případě nepřiznání odkladného účinku.“

13. Tvrzenou nemožnost získat vízum za účelem strpění na území pro občany Ukrajiny stěžovatel ničím nepodložil. Jedná-li se pak o skutečnost, že stěžovatel má na území České republiky některé rodinné příslušníky, nelze nezmínit, že stěžovatel je svobodný a zdravý dospělý člověk, a z jeho návrhu na přiznání odkladného účinku neplyne, že by zmiňovaní rodinní příslušníci byli výživou či jakkoliv jinak odkázáni na jeho osobu, nebo že by stěžovatel byl naopak obdobným způsobem odkázán na ně. Ani tato okolnost tudíž nikterak neopodstatňuje splnění již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

14. Poukazuje-li pak stěžovatel jako na další důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti i na to, že jím spáchaný přečin byl ojedinělým excesem, který nevykazuje 3 Azs 90/2026 vysokou míru společné škodlivosti, pak Nejvyšší správní soud dodává, že jeho ustálená judikatura vychází z toho, že povaha či závažnost spáchaného přečinu není pro účely § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (který se aplikuje i v dané věci - viz výše odst. [1]) podstatná, jelikož správnímu orgánu není v tomto ohledu ponechán žádný prostor pro správní uvážení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 47, nebo ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017 - 26 a řada dalších). Uvedená skutečnost tudíž nemůže být relevantní ani pro účely rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

15. Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel netvrdí ani neprokazuje existenci takových skutečností, které opodstatňují přijmout závěr, že nepřiznáním odkladného účinku může stěžovateli vzniknout újma. Ani Nejvyšší správní soud pak prima facie nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.

16. Jelikož není splněna již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předpokládaných v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 téhož zákona, Nejvyšší správní soud se již nezabýval splněním zbylých shora formulovaných předpokladů, neboť ty musí být naplněny kumulativně. Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím však žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2026 Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu