4 As 19/2025

Rubrum

4 As 19/2025-73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. M. P., zast. JUDr. Michaelou Anastázií Písařovičovou, advokátkou, se sídlem Urxova 430/4, Praha 8, proti žalovanému: ministr vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. MV-47608-20/SO-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 Ad 1/2024-64, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Shrnutí předcházejícího řízení

1. Žalobce jakožto příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky byl rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ve věcech služebního poměru ze dne 31. 1. 2023, č. j. MV-6039-17/PO-OVL-2023, podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), propuštěn ze služebního poměru, neboť podle závěru psychologa ze dne 14. 7. 2022 a závěru vedoucího psychologického pracoviště bezpečnostního sboru ze dne 25. 11. 2022 pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby.

2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2023, č. j. MV-47608-5/SO-2023, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Toto své rozhodnutí však následně sám žalovaný v přezkumném řízení zrušil, a to rozhodnutím ze dne 4. 7. 2023, č. j. MV-47608-9/SO-2023. Žalovaný se proto zabýval odvoláním žalobce 4 As 19/2025 znovu, načež jej rozhodnutím ze dne 7. 11. 2023, č. j. MV-47608-20/SO-2023, opětovně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 Ad 1/2024-64, zamítl jako nedůvodnou.

4. Městský soud v prvé řadě konstatoval, že v dané věci bylo postupováno v souladu s vyhláškou č. 487/2004 Sb., o osobní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále jen „vyhláška“). Dále konkrétně shledal, že žádost o posouzení osobnostní způsobilosti žalobce splňovala potřebné náležitosti a nebyla výsledkem svévolného nebo zjevně nedůvodného postupu příslušného služebního funkcionáře. Zároveň městský soud nedovodil, že by rozhodnutí žalovaného bylo zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, resp. že by v něm bylo cokoliv zásadního opomenuto. Konečně městský soud neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo z jakéhokoliv tvrzeného důvodu nezákonné. V podrobnostech odkázal na rozhodnutí žalovaného, neboť žalobní argumentace se z velké části překrývala s odvolací argumentací.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

5. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní kasační stížnost, kterou doplnil na výzvu Nejvyššího správního soudu ve stanovené měsíční lhůtě.

6. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti vytýká městskému soudu, že nepřihlédl, resp. správně nevyhodnotil to, že s ním bylo ve služebním poměru ze strany nadřízených prokazatelně nerovně zacházeno (až šikanózně), a to v reakci na domáhání se svých práv. Tato skutečnost je přitom stěžejní pro celý případ, přičemž byla i důvodem k podání žádosti o psychologické posouzení osobností způsobilosti stěžovatele. V důsledku toho měl městský soud psychologické závěry označit za nerelevantní a měl nechat vypracovat nestranný znalecký posudek ohledně stěžovatelovy osobní způsobilosti k výkonu služby, což neučinil. Zmíněná žádost byla navíc vadná i pro stáří některých přiložených podkladů či jejich nedostatečnou relevantnost, k čemuž městský soud rovněž nepřihlédl.

7. Stěžovatel také nesouhlasí s právním názorem městského soudu, že se liší nároky na osobní způsobilost hasiče a policisty, což z napadeného rozsudku vyplývá.

8. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu i rozhodnutí služebních funkcionářů.

9. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný a zcela se ztotožňuje s jeho závěry, přičemž kasační argumentaci označil za nedůvodnou.

III. Posouzení kasační stížnosti 4 As 19/2025-74 pokračování

10. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že ji podává z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

11. Podle písm. a) zmíněného ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle písm. b) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Podle písm. d) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

12. Podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru, příslušník musí být propuštěn, jestliže podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobností způsobilost k výkonu služby.

13. Nejvyšší správní soud v první řadě nemůže přisvědčit stěžovateli v tom, že městský soud nedostatečně zohlednil tvrzené nerovné zacházení se stěžovatelem ze strany jeho nadřízených. Z napadeného rozsudku totiž plyne, že se městský soud zabýval okolnostmi podání žádosti o posouzení osobnostní způsobilosti stěžovatele včetně přiložených podkladů (bod 18) a že si byl dobře vědom stěžovatelových služebních vztahů, resp. (ne)důvodnosti jeho podnětů ohledně jednání jeho nadřízených (body 20 a 21). Tohoto si byl předtím dobře vědom i žalovaný a posuzující psychologové. Správně však bylo shledáno, že toto nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, resp. na propuštění stěžovatele ze služebního poměru. Stěžejní v posuzované věci je otázka, zda stěžovatel splňuje osobnostní předpoklady pro výkon služby. Bylo přitom zjištěno, že u stěžovatele tomu tak není, přičemž ztráta jeho osobnostní způsobilosti je trvalého charakteru. V takovém případě by jeho propuštění podle judikatury nezabránilo ani případné zjištění, že se skutečně jedná o oběť pracovní šikany, resp. že šikanózní byla přímo i žádost o posouzení jeho osobnostní způsobilosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 14/2016-25, a ze dne 25. 7. 2019, č. j. 10 As 75/2019-52). Příslušnou argumentací týkající se nerovného zacházení proto bylo bezpředmětné se více zabývat, avšak jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém druhém ze zmíněných rozhodnutí: „[t]o samozřejmě neznamená, že otázky tvrzené šikany nemohou mít vliv v řízeních jiných, ať již v eventuálním disciplinárním řízení proti vedoucímu příslušného oddělení, event. v řízení o peněžitých nárocích oběti šikany či bossingu.“

14. Co se týká podkladů ke zmíněné žádosti, tak u nich Nejvyšší správní soud neshledal, že by byly kvůli stáří či z jiných důvodů zjevně nerelevantní nebo jinak vadné. Na předmětnou 4 As 19/2025 žádost je potřeba nahlížet jako celek, přičemž musí být podložena okolnostmi, které souvisí s osobnostní způsobilostí dotyčného. To žádost v případě stěžovatele splňuje a klást na ni vyšší nároky by bylo nepřiměřené. Zároveň z ní nevyplývá, že by se jednalo o pouhý projev svévole či jiného zakázaného jednání ze strany služebního funkcionáře vůči stěžovateli.

15. Městskému soudu nelze ani vytýkat, že s ohledem na služební vztahy stěžovatele nepovažoval psychologické závěry automaticky za účelové a že si sám neopatřil znalecký posudek ohledně osobnostní způsobilosti stěžovatele. Z napadeného rozsudku (body 26 a 27) je zřejmé, že se zabýval náležitostmi a namítanou účelovostí psychologických posudků, přičemž u nich neshledal žádnou vadu ani důvodné podezření. Nejvyšší správní soud s tímto hodnocením plně souhlasí, přičemž v podrobnostech odkazuje na napadený rozsudek, neboť jeho úlohou není znovu opakovat již jednou správně vyřčené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6 Afs 93/2018-49). Nejvyšší správní soud k tomu pouze dodává, že ani pro tvrzené negativní služební vztahy stěžovatele nelze psychologa (navíc z jiného regionu) posuzujícího jeho osobnostní způsobilost bez dalšího považovat za podjatého. Na vypracování přezkumného posudku se navíc podíleli i psychologové z jiných bezpečnostních sborů (Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů). Větší objektivitu a zároveň kompetenci přitom bylo možné jen sotva zajistit.

16. Co se týká skutečnosti, že ve vstupním psychologickém posudku policejního psychologa ze dne 12. 1. 2023 byl stěžovatel shledán osobnostně způsobilým k výkonu služby u Policie České republiky, tak i tímto se městský soud řádně zabýval a vypořádal (bod 28). Logicky přitom vysvětlil, proč kvůli tomu u něj nenastaly pochybnosti o nestrannosti a správnosti psychologických závěrů, jež vedly k jeho propuštění z Hasičského záchranného sboru České republiky. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem městského soudu, že výsledek posouzení osobnostní způsobilosti totožné osoby může být odlišný v případě jejího posouzení při přijímání k jednomu bezpečnostnímu sboru [§ 2 písm. a) vyhlášky] a v případě jejího posouzení již při působení u druhého bezpečnostního sboru [§ 2 písm. c) vyhlášky], a to zejména z důvodu rozdílných výchozích podkladů. Tento faktor označila za rozhodný pro odlišný výsledek posouzení osobnostní způsobilosti stěžovatele i policejní psycholožka, jež vypracovala zmíněný posudek s odlišným výsledkem. Nejvyšší správní soud současně neshledává nic problémového na názoru městského soudu, že psychologická posouzení u různých bezpečnostních sborů nemusí klást naprosto totožné požadavky na osobní způsobilost příslušníků, a to s ohledem na odlišnost vykonávaných služeb. Jinak řečeno skutečnost, že je dotyčný shledán osobnostně způsobilým pro výkon služby u jednoho bezpečnostního sboru automaticky neznamená, že je osobnostně způsobilý i pro jiné bezpečnostní sbory. Je naopak správné, aby psychologická posouzení reflektovala odlišnosti služeb u jednotlivých bezpečnostních sborů. Nejvyšší správní soud k tomuto tedy uzavírá, že zde nebyl žádný důvod pro obstarání dalšího posouzení osobnostní způsobilosti stěžovatele v podobě navrhovaného znaleckého posudku.

17. Stěžovatel v kasační stížnosti také uvedl, že svým propuštěním ze služebního poměru byl postihnut za svůj postup podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, jenž je účinný od 1. 8. 2023. Nejvyšší správní soud k této argumentaci uvádí, že ji stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti, ač tak bezesporu mohl učinit již v žalobě či při ústním jednání u městského soudu. Předmětná kasační argumentace tedy představuje právní novum, a je proto podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. 4 As 19/2025-75 pokračování

18. Lze tedy shrnout, že napadený rozsudek městského soudu je přezkoumatelný, vychází z náležitě zjištěného skutkového stavu věci a je i věcně správný. Důvody kasační stížnosti uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. proto nebyly naplněny.

IV. Závěr a náklady řízení

19. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první a § 120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalovanému v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. července 2025 JUDr. Jiří Palla předseda senátu