Nejvyšší správní soud · Rozsudek

4 As 3/2016

č. j. 4 As 3/2016-67

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2016-04-07 · zamítnuto · ECLI:CZ:NSS:2016:4.As.3.2016.67

  1. KS Ostrava 72 Na 1/2015-5
  2. NSS 4 As 3/2016-67

Citované zákony (13)

Rubrum

4 As 3/2016 - 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) V. M., zast. JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou, se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, b) L. M., a c) A. F., v řízení o kasačních stížnostech žalobců a) až c) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 5, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně a) JUDr. Petře Vons Janulkové, advokátce, se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3.146 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalobci a) až c) se podáním doručeným krajskému soudu dne 26. 10. 2015 domáhali vyplacení příspěvků na péči, který má být poskytován žalobkyni a). Uvedli, že se může případně jednat i o žalobu na náhradu škody a není jim znám žalovaný. Dále požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž zmínili, 4 As 3/2016 že k podané žádosti nebylo na úřadu práce vydáno žádné rozhodnutí a nebylo jim ani umožněno nahlédnutí do spisu.

2. Krajský soud přípisem ze dne 3. 11. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 3, žalobce a) až c) vyzval k vyplnění formuláře o jejich osobních a majetkových poměrech, který jim zaslal v příloze, a poučil je, že jestliže řádně neprokážou věrohodným způsobem své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebudou se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšní. Dále je vyzval k upřesnění, zda žádají o úplné osvobození do soudních poplatků, a pokud ano, z jakých zvlášť závažných důvodů.

3. Usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 5, krajský soud žalobcům a) až c) nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce pro řízení před soudem, neboť nedoložili své osobní a majetkové poměry.

4. Proti tomuto usnesení krajského soudu podali žalobci a) až c) (dále též „stěžovatelé“) včas kasační stížnost, v níž namítali, že jim výzva krajského soudu k doložení majetkových poměrů nebyla doručena. Dále uvedli, že žalobu sepsali, aby nedošlo k promlčení či jinému zmaření nevyplacených příspěvků na péči žalobkyně a), přičemž žalobci b) a c) se cítí dotčeni zkrácením práva žalobkyně a), kdy jim úřad práce neumožňuje nahlédnout do spisu a nevydal rozhodnutí ve věci. Vyjádřili přesvědčení, že věc je složitá a nejsou schopni podat řádnou a úplnou kasační stížnost. Konstatovali, že nemají finanční prostředky na zajištění zastoupení advokátem. S ohledem na výše uvedené žalobci a) až c) požádali o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků, přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a zrušení kasační stížností napadeného usnesení.

5. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 - 23, žalobkyni a) zcela osvobodil od soudních poplatků, ustanovil zástupkyní žalobkyně a) JUDr. Janu Bambasovou, advokátku, se sídlem Teplická 602, Hranice, návrh žalobců b) a c) na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl a návrh žalobců a) až c) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

6. Dne 17. 2. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání JUDr. Jany Bambasové, advokátky, v němž uvedla, že je s ohledem na § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, povinna poskytnutí právních služeb žalobkyni a) odmítnout, neboť poskytuje právní služby společnosti EKOLTES Hranice, a. s., která vykonává kromě jiných činností také správu domů a bytů, mimo jiné i domu, kde bydlí žalobkyně a) spolu s žalobci b) a c) a zastupuje tak protistranu, neboť uvedené společnosti poskytuje právní rady ve věcech žádostí a stížností žalobkyně a) zastoupené na základě plné moci žalobkyní b). S ohledem na výše uvedené, kdy již poskytla právní služby jinému subjektu, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy žalobkyně a) požádala ustanovená advokátka o zproštění ustanovení.

7. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 – 31, zprostil ustanovenou zástupkyni JUDr. Janu Bambasovou, advokátku, povinnosti zastupovat žalobkyni a) (dále též „stěžovatelka“), nepřiznal jí odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů a ustanovil stěžovatelce zástupkyni JUDr. Petru Vons Janulkovou, advokátku, která v doplnění kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelka kasační stížnost podává z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., 4 As 3/2016 - 68 pokračování soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), a namítala, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo závažnými procesními vadami. Přípis krajského soudu č. j. 72 Na 1/2015 – 3 spolu s formulářem k doložení osobních a majetkových poměrů stěžovatelům nikdy doručen nebyl. Způsob doručení zvolený krajským soudem podle stěžovatelky neodpovídá pravidlům doručování v soudním řádu správním ani občanském soudním řádu a tento typ usnesení nelze účastníkům řízení zasílat prostým vhozením do schránky. Stěžovatelé tak nemohli soudu své osobní a majetkové poměry doložit, neboť o žádné výzvě nevěděli. Další pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatelka v tom, že krajský soud o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl negativně i přesto, že mu je z úřední činnosti dobře známa osobní situace stěžovatelky a ostatních stěžovatelů i jejich špatné majetkové poměry, neboť u něj probíhá několik dalších soudních sporů, jichž je stěžovatelka účastníkem a v nichž byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Postupem soudu, který po ní formalisticky neustále žádá doložení majetkových poměrů, ačkoliv si musí být vědom toho, že vzhledem k jejímu špatnému zdravotnímu stavu a velmi vysokému věku se její finanční situace nijak k lepšímu změnit nemůže, dochází podle stěžovatelky k porušování práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Zamítnutím její žádosti bylo popřeno její právo na přístup k soudu a výrazně narušen princip rovnosti stran před soudem. Přezkum kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu je podle stěžovatelů třeba pojmout jako celkovou nápravu skutečností ve věci příspěvku na péči, k jehož pobírání je stěžovatelka oprávněna a který ji od 3. 1. 2012 nebyl vyplácen. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015-5, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Posouzení kasační stížnosti

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasačních stížností a konstatoval, že byly podány včas, osobami oprávněnými, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Žalobci b) a c) advokátem zastoupeni nejsou, přičemž jejich žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti byla zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 – 23. Tato skutečnost však nebrání projednání jejich kasační stížnosti, neboť ze závěrů uvedených v usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, vyplývá, že nejsou povinni platit soudní poplatek za kasační stížnost a nechat se v tomto řízení o kasační stížnosti zastoupit advokátem. Rozšířený senát totiž ve shora uvedeném usnesení konstatoval, že „[v] případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší). […] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah 4 As 3/2016 o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasačních stížností v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. Kasační stížnosti stěžovatelů nejsou důvodné.

10. Podle § 42 odst. 1 s. ř. s., soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán.

11. Podle odst. 5 téhož ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.

12. Podle § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“) do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.

13. Podle § 50 odst. 1 téhož zákona, nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.

14. Stěžovatelé v kasačních stížnostech shodně namítali, že jim přípis krajského soudu ze dne 3. 11. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 3, nebyl doručen. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že tento přípis byl stěžovatelům doručován v obálce typu III. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (Česká pošta, s. p.). Dle doručenek byly zásilky obsahující tento přípis vloženy do domovní schránky stěžovatelů dne 6. 11. 2015 v 10:30 hod. Přípis byl doručován na adresu, kterou stěžovatelé uvedli v žalobě, přičemž doručenky jsou řádně vyplněny a obsahují veškeré potřebné údaje, jelikož je na nich uvedena adresa odesílatele a adresáta, obsah doručované zásilky, datum a čas doručení, jméno a příjmení doručovatelky. Z výše uvedeného tak je zřejmé, že předmětný přípis krajského soudu byl stěžovatelům řádně doručen. Tímto přípisem krajský soud stěžovatele vyzval k vyplnění formuláře o jejich osobních a majetkových poměrech, který jim zaslal v příloze, a poučil je, že jestliže řádně neprokážou věrohodným způsobem své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebudou se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšní a dále je vyzval k upřesnění, zda žádají o úplné osvobození do soudních poplatků a pokud ano, z jakých zvlášť závažných důvodů.

15. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že postup krajského soudu při doručování předmětného přípisu neodpovídá pravidlům doručování v soudním řádu správním a občanském soudním řádu a tento typ usnesení nelze účastníkům řízení 4 As 3/2016 - 69 pokračování zasílat prostým vhozením do schránky. V prvé řadě je třeba uvést, že krajský soud stěžovatelům zaslal přípis, nikoli usnesení. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 5. 8. 2015, č. j. 2 As 35/2015 - 69, podle § 49 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. se do vlastních rukou doručují pouze písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle soudního řádu správního se přitom do vlastních rukou doručuje pouze rozsudek (§ 54 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud tudíž neměl povinnost doručovat stěžovatelům přípis obsahující výše uvedené výzvy a poučení do vlastních rukou, tj. do vlastních rukou, tj. obálkou typu I. Pokyn samosoudkyně na č. l. 3 spisu krajského soudu k doručení obálkou typ III., pokud stěžovatelé nemají datovou schránku, je tudíž zcela správný a v souladu se soudním řádem správním i občanským soudním řádem. Nejvyšší správní soud dodává, že obálka typu III je dle § 2 bodu III. ve spojení s § 5 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 9. 2011, č. j. 145/2011-OD-ST, určena pro doručování jiných písemností. Podle § 50 odst. 1 o. s. ř. tedy byla výzva krajského soudu správně doručena stěžovatelům vhozením do jejich schránky.

16. Další pochybení krajského soudu spatřovala stěžovatelka v tom, že krajský soud o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl negativně i přesto, že mu byla jejich osobní situace i majetkové poměry dobře známy z úřední činnosti.

17. Při posouzení této námitky vycházel Nejvyšší správní soud z konstantní a ustálené judikatury zdejšího soudu. Poukázat lze např. na rozsudek ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 Aps 6/2013 - 21, v němž zdejší soud vyslovil, že „úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí, popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).“

18. Dále uvedl, že „městský soud dvakrát stěžovatele vyzval k doložení jeho majetkových, výdělkových a osobních poměrů, aby mohl posoudit žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel však na tyto výzvy relevantně nereagoval a žádné konkrétní skutečnosti, které by jeho žádost osvědčovaly, nedoložil. Podání, která stěžovatel místo vyplněných formulářů městskému soudu adresoval, nejsou pro posouzení jeho žádosti rozhodná. Bez vlivu je v nich uvedené tvrzení stěžovatele, že své majetkové, výdělkové a osobní poměry osvědčil v jiném řízení před městským soudem, kde byl také od soudních poplatků osvobozen. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků musí být provedeno vždy individuálně ve vztahu ke konkrétnímu předmětu řízení a k okamžiku, v němž je vedeno. Na rozhodnutí městského soudu v projednávané věci proto nemůže mít žádný 4 As 3/2016 vliv skutečnost, že stěžovatel údajně potřebné dokumenty doložil v jiném řízení a že v tomto jiném řízení městský soud rozhodl o jeho osvobození od soudních poplatků, zvláště došlo-li k tomu již před osmi měsíci. Pokud městský soud opakovaně zaslal stěžovateli příslušný formulář, mohl jen stěží dospět k závěru, že jej vyplňovat nemusí a že jeho žádosti bude i bez toho vyhověno. Lze tedy uzavřít, že zákonné podmínky pro to, aby městský soud stěžovatele od soudních poplatků osvobodil, nebyly splněny.“

19. V rozsudku ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 As 60/2015 – 34, pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že „uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel vystupuje jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše vyslovený názor, dle nějž není povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti.“

20. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že (ničím nedoložené) tvrzení stěžovatelky, podle kterého jsou krajskému soudu z úřední činnosti známé majetkové poměry všech stěžovatelů, není relevantní. Rozhodující skutečností pro správné posouzení věci je, že stěžovatelé své majetkové poměry krajskému soudu nedoložili, přestože je k tomu řádně vyzval. Důvodné tedy nejsou ani námitky, kterými stěžovatelka zpochybňuje závěr krajského soudu o tom, že stěžovatelé nesplnili podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

21. K porušení práva stěžovatelky na přístup k soudu ani principu rovnosti účastníků nedošlo. Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je totiž právě zabezpečení přístupu k soudní ochraně i u těch účastníků, kteří se nachází v tíživých majetkových poměrech. Je však vždy na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. To však stěžovatelé v posuzované věci ani na výzvu krajského soudu neučinili.

22. K požadavku stěžovatelů na celkovou nápravu ve věci příspěvku na péči stěžovatelky, Nejvyšší správní soud uvádí, že touto otázkou se nemohl zabývat, neboť v posuzované věci je přezkoumáváno kasační stížností napadené procesní usnesení krajského soudu, nikoli rozhodnutí o věci samé, které doposud ani nebylo krajským soudem vydáno. Touto otázkou se bude zabývat krajský soud v dalším řízení, pokud tedy stěžovatelé doplní žalobu tak, aby ji bylo možné věcně projednat.

III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny námitky uplatněné stěžovateli, kasační stížnosti jsou proto nedůvodné. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnosti zamítl. 4 As 3/2016 - 70 pokračování

24. Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasačních stížnostech podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch a právo na náhradu nákladů řízení proto nemají.

25. Odměna zástupkyně stěžovatelky JUDr. Petry Vons Janulkové, advokátky, která byla stěžovatelce k její žádosti ustanovena usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 – 31, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 3. 2016) podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Stěžovatelé se ve svých podáních domáhají příspěvku na péči stěžovatelky, tj. v posuzované věci se jedná o věc sociálního zabezpečení ve smyslu § 9 odst. 2 advokátního tarifu, v níž se za tarifní hodnotu považuje částka 5.000 Kč. Za výše uvedené úkony proto náleží zástupkyni stěžovatelky odměna ve výši 2 x 1.000 Kč podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 2 advokátního tarifu a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 2.600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů o tuto daň ve výši 21 %, tedy o 546 Kč. Zástupkyni stěžovatelky tak bude vyplacena částka ve výši 3.146 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. dubna 2016 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (6)

Tento rozsudek je citován v (1)