4 Azs 103/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: B. A., zast. opatrovníkem Mgr. Dmytro Krasovským, advokátem, se sídlem Krupská 30/26, Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2026, č. j. OAM-468/VL-VL17-VL16-Z-2026, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2026, č. j. 74 Az 18/2026-25, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce advokátovi Mgr. Dmytru Krasovskému s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za opatrovnictví žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 10.140 Kč. Tato částka bude opatrovníkovi žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady opatrovnictví žalobce nese stát.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2026, č. j. OAM-468/VL-VL17-VL16-Z-2026, podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců a ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 5. 8. 2026, neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany podal v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že tak učinil pouze s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění.

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2026, č. j. 74 Az 18/2026-25, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil. V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje v současné době překážku vycestování jejích státních příslušníků dokonce i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění. Ukrajinští státní občané se proto s ohledem na probíhající válečný konflikt na Ukrajinu nenavrací. Za tohoto stavu věci nemohlo zajištění žalobce učiněné podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu vést k naplnění svého účelu a lze jej považovat za svévolné, neboť je od počátku zřejmé, že hrozba vyhoštění není reálná či jsou o ní zásadní pochybnosti. Krajský soud opřel tyto své úvahy o dlouhodobou a ustálenou judikaturu správních soudů a konstatoval, že z rozhodnutí žalovaného nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o jejím překonání.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž navrhl jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.

4. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a pověřená zaměstnankyně stěžovatele, která jej v tomto řízení zastupuje, má v souladu s § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

5. Kasační stížnost byla podána ve věci, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, a proto se musel Nejvyšší správní soud dále zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jinak by ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.

6. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve světle odstavce 52 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS).

7. Podle stěžovatele byla zohledněna pobytová historie žalobce, jeho osobní poměry a učiněn zákonný závěr o naplnění důvodů pro jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, o čemž svědčí jeho svévolné opuštění pobytového střediska po propuštění ze zajištění i jeho aktuální neznámý pobyt. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v případě uložení trestu vyhoštění trestním soudem není předem vyloučena možnost jeho realizace a vydání na Ukrajinu. Proto není automaticky vyloučena ani případná realizace správního vyhoštění a krajský soud pochybil, když učinil kategorický závěr o nemožnosti takového postupu a rozhodnutí o zajištění zrušil. Naproti tomu žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti, které sepsal jeho opatrovník, poukázal na riziko nelidského zacházení, mučení a případně smrti v případě realizace správního vyhoštění, které by mu hrozilo ze strany ukrajinských státních orgánů mobilizujících osoby s brannou povinností do armády za účelem jejich účasti na válečném konfliktu.

8. Ke kasační argumentaci stěžovatele lze uvést, že Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zabránit tomu, aby se cizinec účelovou žádostí o mezinárodní ochranu vyhnul realizaci správního vyhoštění (srov. například rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48). Současně však dovodil, že o zajištění nelze rozhodnout, nebude-li pravděpodobně možné tento zákonný účel uskutečnit; v takovém případě musí být cizinec ze zajištění propuštěn (srov. rozsudek ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 Azs 321/2015-29, a judikatura v něm citovaná; či rozsudek ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011-124, č. 2936/2013 Sb. NSS). Z navazující judikatury k situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese dne 24. 2. 2022 pak vyplývá, že je třeba respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu non-refoulement (srov. rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022- 24, č. 4344/2022 Sb. NSS), že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování (srov. rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023-35, a usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026-23) a že ukrajinští státní příslušníci se s ohledem na probíhající válečný konflikt na Ukrajinu nenavrací, jak vyplývá z usnesení ze dne 11. 2. 2025, č. j. 8 Azs 189/2024-69, a tam citované judikatury, z nichž vycházel krajský soud v napadeném rozsudku. Rozhodovací činnost trestních soudů a Ústavního soudu ve vztahu k ukládání trestu vyhoštění ukrajinským státním občanům a možnosti jeho realizace se vztahuje k oblasti trestního práva, které řeší nejzávažnější případy protiprávních jednání, a proto nemůže zpochybnit dlouhodobou a ustálenou judikaturu o překážce vycestování ve vztahu k těmto cizincům pro oblast správního práva.

9. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud rozhodl zcela v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou správních soudů, od níž Nejvyšší správní soud neshledal v dané věci žádný důvod se odchýlit. Krajský soud se nedopustil ani jiného hrubého pochybení, které by vyžadovalo zásah Nejvyššího správního soudu. Ten proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

10. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 287/2020, část III. 4.). Stěžovatel v tomto řízení úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu svých nákladů. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že procesně úspěšnému žalobci nevznikly žádné náklady. Proto Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

11. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2026, č. j. 4 Azs 103/2026-27, byl žalobci z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem advokát Mgr. Dmytro Krasovskyj. Tomuto opatrovníku náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát (§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 a § 120 s. ř. s.). Odměna za opatrovnictví advokátem za řízení o kasační stížnosti byla určena podle § 11 odst. 1 písm. b), d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to za dva úkony právní služby poskytnuté žalobci v řízení o kasační stížnosti (převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření ke kasační stížnosti) po 4.620 Kč, což je celkem 9.240 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z těchto dvou úkonů právní služby 450 Kč, což je celkem 900 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za opatrovnictví žalobce v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 10.140 Kč bude ustanovenému opatrovníkovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 JUDr. Jiří Palla předseda senátu