4 Azs 148/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: D. S., zast. Mgr. Evou Holou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-917/ZA-ZA11-P07-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2026, č. j. 2 Az 6/2026-41, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti žalobkyně s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-917/ZA-ZA11-P07-2024, žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 7. 2026, č. j. 2 Az 6/2026-41, zamítl jako nedůvodnou.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V něm stěžovatelka uvedla, že je příslušnicí LGBT+ komunity a současně zastává kritické postoje vůči ruskému režimu. Tyto skutečnosti zvyšují riziko, že se stane předmětem zájmu ruských státních orgánů a bude vystavena násilí ze strany nestátních aktérů, před nimiž ji stát není schopen ani ochoten poskytnout účinnou ochranu. Pokud by byla v průběhu řízení o kasační stížnosti nucena opustit území České republiky a vrátit se do země původu, došlo by fakticky ke zmaření účelu soudního přezkumu a případné vyhovění kasační stížnosti by již nemohlo odstranit následky nuceného návratu do země původu ani zabránit hrozící újmě.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že nechává jeho posouzení na Nejvyšším správním soudu.

4. Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. Přistoupil proto k jeho věcnému posouzení podle § 73 ve spojení s § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

5. Podle § 107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

6. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

7. Z těchto ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze na základě návrhu stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři podmínky: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50, bod 5). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74, bod 9), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20, bod 10).

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.

9. Ve vztahu k první podmínce vycházel Nejvyšší správní soud z předpokladu, že nedojde-li k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného nucena vycestovat zpět do země původu, přičemž tvrdí, že jí tam hrozí pronásledování z důvodu příslušnosti k LGBT+ komunitě a kritickým postojům vůči ruskému režimu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky, případně k zajištění podle zákona o pobytu cizinců. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. postačuje již samotná reálná hrozba těchto důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany (či neprodloužení pobytového oprávnění) sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak však Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území ČR představuje natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy naplňuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25). Nejvyšší správní soud se v rámci rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže zabývat posouzením hodnověrnosti ani opodstatněnosti těchto tvrzení stěžovatelky, neboť by tím předjímal své rozhodnutí o samotné kasační stížnosti. Z tohoto důvodu musel vzít tato tvrzení při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti v úvahu. Pokud by stěžovatelka byla nucena vrátit se do země původu před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bylo by tím navíc v podstatě znemožněno přezkoumání závěrů městského soudu Nejvyšším správním soudem, resp. stalo by se tím budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti do značné míry akademickým.

10. Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatelky do doby, než bude o její kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovatelce je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.

11. Nejvyšší správní soud se také zabýval splněním třetí podmínky, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS, v němž dospěl k závěru, že „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu“. Proti závažné újmě, která stěžovatelce v případě návratu do země původu hrozí, stojí v daném případě riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím pouze dočasné povahy, které na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatelky vycestovat z území ČR.

12. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Nejvyšší správní soud se v usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/2020-9, vyjádřil tak, že stěžovateli sice již v době řízení před Nejvyšším správním soudem nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území ČR) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území ČR, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle § 78b odst. 4 zákona o azylu (shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/2025-35).

13. Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (srov. § 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.). Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 JUDr. Jiří Palla předseda senátu