4 Azs 35/2024

Rubrum

4 Azs 35/2024-36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: G. M. T. S. F., zast. opatrovníkem JUDr. Štěpánem Pastorkem, advokátem, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. OAM-1579/DS-D03-D08-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2024, č. j. 33 Az 1/2024-55, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému opatrovníkovi s e odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), tak, že státem příslušným k přijetí žalobce zpět podle čl. 18 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení je Rumunsko.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) prostřednictvím Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s., kasační stížnost spojenou s žádostí o ustanovení právního zástupce.

4. Podle obsahu kasační stížnosti se měl v době jejího podání stěžovatel nacházet v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, Tis u Blatna. Jelikož se však Nejvyššímu správnímu soudu nepodařilo na uvedené adrese stěžovatele kontaktovat, prověřoval místo 4 Azs 35/2024 jeho aktuálního pobytu. Ze souběžně vedeného řízení o kasační stížnosti téhož stěžovatele sp. zn. 5 Azs 10/2024 (konkrétně ze sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 26. 3. 2024, č. j. KRPP-38249-3/ČJ-2024-030022-DOT), Nejvyšší správní soud zjistil, že se stěžovatel má zdržovat v Rumunsku, kam byl podle nařízení Dublin III předán, a to na adrese Bucharest, S. V. S., no. X, BI.13, sector 2. Ani na této adrese však stěžovatel zásilky soudu nepřevzal a nezdržuje se na ní.

5. Nejvyšší správní soud se tudíž dotázal stěžovatelova původního zástupce, Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s., zda je jí známa aktuální adresa místa, kde se stěžovatel zdržuje a na které jej lze zastihnout. Uvedená organizace však takovými informacemi podle svého sdělení ze dne 3. 6. 2024 nedisponuje. Taktéž Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky k výzvě Nejvyššího správního soudu nebylo schopno uvést bližší údaje o místě stěžovatelova nynějšího pobytu, jak sdělilo dne 5. 6. 2024. Konečně i Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie dne 6. 6. 2024, uvedla, že podle lustrace v cizineckém informačním systému není aktuální adresa místa stěžovatelova pobytu v Rumunsku známa.

6. Nejvyšší správní soud dne 21. 8. 2024 provedl lustraci místa stěžovatelova pobytu v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu. Z Evidenční karty žadatele X vyhotovené dne 21. 8. 2024 z databáze AZYL III MV ČR však žádné nové informace v tomto směru nezjistil.

7. Za těchto okolností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou splněny procesní podmínky stanovené pro meritorní projednání kasační stížnosti.

8. Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

9. Podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

10. Dikce posledně citovaného ustanovení „soud řízení zastaví“ neposkytuje možnost volby procesního postupu v případě nastoupení v něm předpokládané okolnosti o nemožnosti zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu. Soud má v takové situaci povinnost řízení zastavit (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008-67)

11. K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjadřoval. Například v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004-45, zdůraznil, že „smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit. Nezdržuje-li se takový účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem 4 Azs 35/2024-37 pokračování objasnění pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění rozporů mezi výpovědí účastníka před správním orgánem a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížních bodů, apod.) vznikají v řízení u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.“.

12. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004-58, pak Nejvyšší správní soud také vyslovil, že „[n]emožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde (…) soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení zastavit.“

13. Z výše uvedeného je zřejmé, že v průběhu řízení o kasační stížnosti se nepodařilo aktuální místo stěžovatelova pobytu zjistit. Nejvyšší správní soud v posuzované věci vyčerpal všechny dostupné prostředky, kterými by bylo možné uvedený údaj zjistit, avšak bezúspěšně.

14. Jelikož jsou splněny podmínky § 33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. zastavil.

15. Nad rámec výše uvedeného kasační soud dodává, že postupoval v souladu se svojí ustálenou judikaturou, podle níž nelze-li u stěžovatele, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, zjistit místo jeho pobytu, soud řízení o kasační stížnosti zastaví bez ohledu na to, zda kasační stížnost má všechny zákonné náležitosti a zda jsou splněny všechny podmínky řízení (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007-66). Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení opatrovníka, jemuž je toto usnesení doručováno, neboť důvody pro ustanovení opatrovníka a pro zastavení řízení jsou shodné, tedy neznámý pobyt stěžovatele.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.

17. Je-li opatrovníkem ustanoven advokát, má též právo na odměnu a náhradu vynaložených výdajů (§ 31 odst. 2 o. s. ř., postupem dle § 64 s. ř. s.). V posuzované věci však ustanovený opatrovník v řízení o kasační stížnosti nevykonal žádný úkon právní služby, za který by mu odměna a náhrada hotových výdajů mohla být přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. srpna 2024 Mgr. Petra Weissová 4 Azs 35/2024 předsedkyně senátu