5 As 130/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: R. H., zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, sídlem Lazarská 15/7, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2026, č. j. 30 Af 36/2025-110, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 7. 2026 kasační stížnost žalovaného (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2025, č. j. 58360/25/7700-00124-804534. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které sice poskytlo žalobci požadované informace – a to platební výměr daně z příjmů fyzických osob za rok 2018, nicméně z velké části ho anonymizovalo a začernilo s odkazem na potřebu chránit osobní údaje jiné osoby a údaje, které by mohly vypovídat o majetkových poměrech jiných osob (§ 8a a § 10 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Podle žalobce byla míra anonymizace příliš velká. Krajský soud žalobě vyhověl, neboť měl za to, že anonymizace některých informací nespadala pod výjimku z informační povinnosti.

2. Stěžovatel podal společně s kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku stížnosti podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V něm stěžovatel zdůraznil, že má povinnost chránit informace o majetkových poměrech třetích osob, které odrážejí jeho povinnost mlčenlivosti. Stěžovatel má povinnost chránit třetí osoby (daňové subjekty) před nežádoucími zásahy do garantované ochrany jejich soukromí. V případě, že by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek a následně by Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, neexistovala by žádná možnost, jak případný chybný důsledek zvrátit. Předmět sporu by fakticky odpadl a kasační přezkum by se dostal toliko do roviny akademické úvahy. Stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku nejen není v rozporu s veřejným zájmem, ale naopak je veřejný zájem naplněn v ochraně práv daňových subjektů.

3. Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.

4. V souladu s § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

6. Otázkou, zda může požádat o přiznání odkladného účinku také žalovaný, se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům“. Za ně lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky. Jako příklad uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí „[v]rácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku apod.“.

7. Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. jsou naplněny.

8. Nejvyšší správní soud se obdobným případem již zabýval v usnesení ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 As 345/2017-35, ve kterém mj. konstatoval následující: „Je pravda, že obecně existuje veřejný zájem na poskytování informací, což potvrzuje i samotná skutečnost, že zákonodárce se rozhodl k jeho zachování přijmout obecně závaznou právní úpravu. V projednávané věci ovšem tento obecný veřejný zájem soupeří s jiným důležitým veřejným zájmem, kterým je ochrana údajů o majetkových poměrech třetích osob, resp. ochrana dalších osobních údajů. Srovná-li Nejvyšší správní soud tyto dva veřejné zájmy, dospívá k závěru, že ochraně těchto údajů je nutno dát dočasně přednost právě s ohledem na nezvratné následky, které by nastaly v případě, kdyby Nejvyšší správní soud účinky napadeného rozsudku neodložil. Je-li ve věci samé tedy spor o to, zda stěžovatel má, či nemá informace poskytnout, je namístě chránit tyto údaje do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne ve věci samé“ (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2019, č. j. 5 As 170/2019-19).

9. Nejvyšší správní soud nevidí důvod se od těchto svých závěrů jakkoliv odchylovat, přičemž ani v nynějším případě neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, naopak, slouží k jeho ochraně.

10. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti v souladu s § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 7. srpna 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu