5 As 238/2018

Rubrum

5 As 238/2018 - 11 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) Ing. arch. D. W., zast. JUDr. Martinou Mervartovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Václavské náměstí 11, 110 00 Praha 1, b) Ing. arch. M. V., zast. Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou, se sídlem Duškova 164/45, 150 00 Praha 5, proti žalované: Česká komora architektů, se sídlem Josefská 34/6, 118 00 Praha 1, zast. Mgr. Ing. Danielou Rybkovou, advokátkou, se sídlem Jana Želivského 2385/11, Praha 3, proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 6. 9. 2016, č. j. 1224-2016/MŠ-Ka, sp. zn. DR 2015-04, a č. j. 1225/2016/MŠ-Ka, sp. zn. DR 2015-04, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, č. j. 11 Ad 24/2016 - 143, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení výše specifikovaného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo řízení v rozsahu žaloby stěžovatele zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku dle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991, o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

2. Původní usnesení městského soudu ze dne 20. 1. 2017, č. j. 11 Ad 24/2016 – 86, jímž byla žaloba odmítnuta pro vyloučení z přezkumu, bylo rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 As 36/2017 - 75, zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud poté za situace, kdy dříve zaplacený soudní poplatek byl již v návaznosti na odmítnutí žaloby stěžovateli vrácen, vyzval stěžovatele usnesením ze dne 9. 4. 2018, č. j. 11 Ad 24/2016 - 129, k úhradě soudního poplatku z podané žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku ve lhůtě 15 dnů. Výzva 5 As 238/2018 byla zástupkyni stěžovatele doručena dne 10. 4. 2018. Stěžovatel však na výzvu nereagoval, poplatek ve lhůtě nezaplatil a městský soud tak dne 18. 6. 2018 rozhodl napadeným usnesením o zastavení řízení v rozsahu žaloby stěžovatele proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 6. 9. 2016, č. j. 1224-2016/MŠ-Ka, sp. zn. DR 2015-04. Napadené usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatele a současně nabylo právní moci dne 3. 7. 2018. Stěžovatel v reakci na toto usnesení dne 9. 7. 2018 soudní poplatek uhradil a dne 12. 7. 2018 podal proti usnesení kasační stížnost, ve stejný den též požádal městský soud o prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu dle § 40 odst. 5 s. ř. s.

3. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí o zastavení řízení dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a rovněž jeho nepřezkoumatelnost dle písm. d) téhož ustanovení. Připojuje též právní názor, že byla porušena procesní práva žalobců a jejich právo na spravedlivý proces, neboť shledává rozpor zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „zákon o autorizovaných architektech“), s ústavním pořádkem. Tento názor však dále nerozvádí.

4. Konkrétněji se stěžovatel vyjadřuje k výzvě k uhrazení soudního poplatku. Potvrzuje její doručení, na druhou stranu ji ale označuje za zmatečnou, a to na základě skutečnosti, že výzva k uhrazení soudního poplatku byla doručena do datové schránky zástupkyně stěžovatele v jediném dokumentu společně s výzvou k vyjádření se k podjatosti a k rozhodnutí o věci samé bez jednání (umístěné v dokumentu na první straně). Takový postup označuje stěžovatel za nepřehledný, jelikož považuje za pravděpodobné, že účastník nebude předpokládat přítomnost další výzvy na následujících stranách dokumentu a seznámí se pouze s první výzvou. Dle názoru stěžovatele měly být výzvy doručeny alespoň jako oddělené dokumenty v rámci jedné datové zprávy, ne-li jako zprávy samostatné. Na základě toho usuzuje stěžovatel zmatečnost nejen výzvy k uhrazení soudního poplatku, ale v návaznosti též napadeného rozhodnutí.

5. Poté stěžovatel namítá rozpor doručení výzvy s § 42 s. ř. s. Tvrdí, že zaplacení soudního poplatku je osobním úkonem v řízení a stěžovatel jej tedy musí vykonat osobně, nikoliv prostřednictvím jeho zástupce, a výzva proto měla být dle § 42 s. ř. s. odst. 2 doručena i přímo stěžovateli. Své tvrzení stěžovatel dokládá odkazem na judikaturu, poukazuje na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014, č. j. 29 Co 61/2014 - 52, jež vychází např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/2000 nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 25/2004 - 54. Z absence uvedeného postupu pak stěžovatel vyvozuje, že mu vůbec nezačala běžet lhůta ke splnění poplatkové povinnosti a řízení tak zastaveno být nemohlo, poněvadž lhůta zatím neuplynula a dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích lze řízení zastavit jen po marném uplynutí lhůty. Ke kasační stížnosti stěžovatel dále připojuje potvrzení o následném zaplacení soudního poplatku dne 9. 7. 2018.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

7. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Povinnost uhradit 5 As 238/2018 - 12 pokračování soudní poplatek za kasační stížnost zde není, neboť se jedná o opakovanou kasační stížnost v rámci téhož soudního řízení a stěžovatel poplatek za první podanou kasační stížnost řádně uhradil (blíže k opakované kasační stížnosti viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 10 Afs 186/2014 - 60).

8. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

9. Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou. Stěžovatel k této námitce neuvádí žádné podrobnosti ani důvody, pro které by mělo být napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v rovině objektivní nemožnosti soudního přezkumu sice přihlíží Nejvyšší správní soud již z úřední povinnosti, avšak skutečnosti, z nichž může nepřezkoumatelnost vyplynout konkrétně stěžovateli, namísto něj nedovozuje (blíže k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2016, č. j. 3 Azs 138/2016 - 42). Dle uvedeného zákonného ustanovení může nepřezkoumatelnost rozhodnutí nastat v případě jeho nesrozumitelnosti, nedostatečném odůvodnění či jiné procesní vadě, která mohla zapříčinit nezákonnost rozhodnutí. Žádná z těchto situací ve zkoumaném případě nenastala, a proto lze napadené rozhodnutí považovat za přezkoumatelné.

10. K namítané zmatečnosti výzvy k zaplacení soudního poplatku z důvodu jejího obsažení v jednom dokumentu společně s jinou výzvou Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zmatečnost výzvy samotné namítat nelze, protože kasační stížnost proti úkonům pouze upravujícím průběh řízení dle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. není přípustná. Zmatečnost celého řízení před soudem pak může nastat pouze za zákonem stanovených podmínek, a to z důvodu chybějících podmínek řízení, pokud soud ve věci rozhodl meritorně, rozhodnutí ve věci vyloučeným soudcem anebo za nesprávného obsazení soudu, případně rozhodnutí v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Formálně bezchybná a řádně doručená výzva k zaplacení soudního poplatku za splnění uvedených podmínek, tak jako tomu bylo i v tomto případě, nemůže být důvodem k postižení navazujícího rozhodnutí zmatečností. Na tom nic nemění ani spojení dvou výzev do jednoho elektronického dokumentu. Skutečnost, že se stěžovatel seznámil jen s první stranou několikastránkového dokumentu, vypovídá pouze o jeho vlastní nepozornosti. Námitka zmatečnosti řízení tedy není důvodná.

11. V návaznosti na výhradu stěžovatele k nedostatku doručení výzvy přímo stěžovateli a z toho dovozeného nezapočetí běhu lhůty k uhrazení soudního poplatku Nejvyšší správní soud poukazuje na změnu judikatury, jež v návaznosti na novou právní úpravu překonala stěžovatelem zmíněná rozhodnutí. Z nich stěžovatel vyvozoval povahu úhrady soudního poplatku jakožto osobního úkonu a související nezbytnost doručení výzvy nejen jeho právnímu zástupci, nýbrž též stěžovateli samotnému. Dle aktuální judikatury se však v případě placení soudního poplatku nejedná o úkon, který musí účastník vykonat osobně, a doručuje se tedy pouze jeho zástupci (blíže k tomu viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004 – 69). Postup městského soudu při doručování byl tedy správný a lhůta k uhrazení soudního poplatku 5 As 238/2018 stěžovateli k právní moci napadeného rozhodnutí marně uplynula (více ke lhůtám viz níže). Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Praze, na něž stěžovatel primárně odkazuje, je dále nezbytné upozornit na to, že se jedná o rozhodnutí z oblasti civilního soudnictví a nelze jej vztáhnout na řízení před správními soudy, mimo to se jedná o rozhodnutí popírající současné judikaturní pojetí dané problematiky, především usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. II. ÚS 671/02, z něhož vychází též výše uvedené rozhodnutí zdejšího soudu. Námitka nezákonnosti napadeného rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tak není důvodná.

12. Dodatečná úhrada soudního poplatku, jakož i žádost o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku, jež stěžovatel podal u městského soudu, není po právní moci napadeného rozhodnutí relevantní. V návaznosti na novelu zákona o soudních poplatcích s účinností od 1. 10. 2017, se k úhradě soudního poplatku po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží (§ 9 odst. 1 zákona); k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 Afs 327/2017 – 18. Lhůta je tedy propadná a k následnému zaplacení nemůže soud přihlížet. Na poplatníka je tak třeba hledět tak, že již úhrady není povinen; žádost o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku se tak stává bezpředmětnou. Po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud nebylo vydáno před uplynutím stanovené lhůty, dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost s právní mocí takového rozhodnutí zaniká. Napadené usnesení městského soudu bylo vydáno dne 18. 6. 2018, tedy více než měsíc po uplynutí lhůty.

13. K vyjádřenému právnímu názoru stěžovatele, dle něhož bylo do jeho práv zasaženo pro rozpor zákona o autorizovaných architektech s ústavním pořádkem, Nejvyšší správní soud poznamenává, že vzhledem k předmětu řízení o kasační stížnosti mířící do usnesení o zastavení řízení, se touto otázkou nezabýval a ani zabývat nemohl, nepřezkoumával-li samotné meritorní rozhodnutí, které na aplikaci zákona bylo založeno. K této otázce se nadto Nejvyšší správní soud vyslovil v odst. [14] a násl. svého předchozího rozsudku v této věci sp. zn. 5 As 36/2017; přitom dospěl k závěru, že soudní ochranu nelze stěžovateli interpretací dotčených ustanovení zákona ve světle ústavního pořádku odepřít. Pokud stěžovatel se možnosti soudního přezkumu zbavil sám vlastní (ne)činností, nelze se dovolávat porušení ústavních principů.

14. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalované v rámci řízení žádné náklady nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. října 2018 5 As 238/2018 - 13 pokračování JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu