5 As 30/2023

Rubrum

5 As 30/2023 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody č. 4, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2023, č. j. 30 Af 47/2022-193, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým jí bylo v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234851/22/3005-80541-710004, a ze dne 7. 11. 2022, č. j. 4528059/22/3005-80541-710004, přiznáno osvobození od soudních poplatků zčásti, a to ve výši 50 % z poplatkové povinnosti podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

2. V podané žalobě stěžovatelka požádala o přiznání úplného osvobození od soudních poplatků; odkázala na usnesení ze dne 2. 11. 2022, č. j. 6 Afs 200/2022-38, v němž jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %, které vedlo k nutnosti vypůjčit si peníze od tchýně. Zdůraznila, že došlo rovněž ke zvýšení nákladů na bydlení; připomněla, že její příjmy dříve v dostatečné míře plynuly z výkonu advokacie, ve kterém jí ovšem dlouhodobě a nezákonně bránila Česká advokátní komora, která ji odmítala znovu zapsat do seznamu advokátů; dne 11. 5. 2022 byla pravomocně vyškrtnuta ze seznamu advokátů, proti čemuž podala žalobu u soudu. Nicméně znemožnění příjmů z advokátní činnosti způsobuje snížení příjmů, což plyne z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 (v něm vykazuje zisk 37 968 Kč, hmotný majetek 36 000 Kč). Nyní vykonává ekonomické a organizační poradenství a její příjmy se propadly do ztráty, jak dokládá 5 As 30/2023 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2022 (z něj plyne, že daň na výstupu činila v daném období 6 720 Kč, odpočet daně 10 096 Kč a nadměrný odpočet 3 376 Kč). Dále uvedla, že její majetek činí 50 000 Kč (zařízení kanceláře, starý automobil), starobní důchod 13 705 Kč, dosud nevymožené pohledávky ve výši 2 999 349 Kč a doposud nevypořádané dluhy ve výši 34 260 533 Kč (viz daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021). D ále doložila výpisy z účtu vedeného u Fio banky, a. s., z něhož plyne, že stav účtu k 8. 12. 2022 činil 0 Kč; je postižen exekučním příkazem; stejně tak účet u Raiffeisen bank, a.s. je postižen exekučním příkazem vydaným žalovaným. Upozornila rovněž, že v důsledku rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 42 C 260/91 byla její majetková sféra oddělena od majetkové sféry manžela. Dále doložila k zániku právní osobnosti dlužníka G&C Pacific Niue Ltd. ke dni 24. 9. 2013 výpis z registru společností Anglie a Walesu opatřený úředním překladem a elektronickou konverzí; dále doložila evidenci práv zapsaných k její osobě v katastru nemovitostí k 17. 10. 2022, dle které nevlastní žádné nemovitosti. K jiným zapsaným právům doložila list vlastnictví č. XA pro k. ú. L., z něhož vyplývá, že v něm vedené nemovitosti jsou doposud zapsány jako vlastnictví neexistujícího subjektu, britské společnosti G&C Pacific Niue Ltd., kdy realizace zástavního práva nepřipadá v úvahu ani v teoretické rovině. Z listu vlastnictví č. XB pro k. ú. B. n. M. dále plyne, že na předmětné nemovitosti vázne jako přídatné spoluvlastnictví služebnost doživotního úplatného užívání nemovitosti zřízené pro ni smlouvou z 30. 8. 2019, přičemž nájem je stanoven na 1000 Kč měsíčně. Inkaso za služby činí 10 195 Kč, přičemž výdaje za energie budou od ledna zvýšeny o 2 230 Kč. Na stravu vynaloží měsíčně jako rodina 6500 Kč, na ošacení, léky a PHM dalších 8500 Kč. Za telekomunikační služby hradí měsíčně 1 487,67 Kč, a za systém ASPI pololetně 13 962 Kč. K majetkovým poměrům manžela Ing. J. T. doložila výplatní lístek důchodu za období 8. 12. 2022 až 7. 1. 2023 ve výši 11 895 Kč, potvrzení z katastru nemovitostí pro Ing. J. T. ze dne 17. 10. 2022, z něhož plyne, že manžel nevlastní žádné nemovitosti. Dále doložila několik soudních rozhodnutí, jimiž bylo vůči jejímu manželovi zastaveno celkem pět exekucí pro nemajetnost; doložila také sdělení České správy sociálního zabezpečení, jimiž byla osvědčena neproveditelnost výkonu rozhodnutí vůči jejímu manželovi z toho důvodu, že z jeho starobního důchodu mu zbývá nezabavitelné minimum.

3. Stěžovatelka shrnula, že na úhradu nákladů svých a manžela mají k dispozici důchody, které v součtu činí 25 542 Kč, přičemž jejich měsíční rodinné výdaje činí 27 893 Kč a přesahují příjmové možnosti rodiny; je tedy zřejmé, že její majetková situace zcela vylučuje, aby i poměrně bagatelní soudní poplatek mohla uhradit bez toho, aby byla ohrožena její vlastní existence; požádala proto soud o přiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Dne 15. 2. 2023 dále soudu doložila usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 2. 2023, č. j. 22 EXE 2303/2012-711, jímž byla plně osvobozena od soudního poplatku za dovolání v exekučním řízení.

4. Krajský soud neshledal důvody k prolomení zásady ovládající současnou právní úpravu obsaženou v § 36 odst. 3 s. ř. s., dle které platí, že plné osvobození účastníka řízení od soudních poplatků je možné pouze za výjimečných okolností, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Takto koncipovaná právní úprava je tedy založena na principu, aby se i ten účastník, který nemá dostatek finančních prostředků, podílel na zaplacení soudního poplatku a na nákladech soudního řízení alespoň v určité částce, kterou je schopen zaplatit. 5 As 30/2023 - 48 pokračování

5. Krajský soud v daném případě vycházel ze skutečnosti, že stěžovatelce kromě pobíraného starobního důchodu plynou rovněž příjmy z výkonu ekonomického poradenství. Podle posledního doloženého daňového přiznání na daň z příjmů fyzických osob vykazovala stěžovatelka zisk a její příjmy byly schopny pokrývat měsíční výdaje spojené se soustředěným inkasem (SIPO) i nájemným v objektu B. X ve výši 1 000 Kč. V daňovém přiznání za rok 2021 vykázala roční výdaje ve výši 381 241 Kč, přičemž její sídlo je podle evidence živnostenského rejstříku v místě jejího bydliště (viz rovněž i předložená daňová přiznání), proto lze předpokládat, že tyto výdaje slouží mj. k úhradě nájmu a energií v tomto místě. K obživě a jiným nutným výdajům (např. na místní poplatky) tak stěžovatelce společně s manželem zůstávají přinejmenším příjmy z obou důchodů (ve výši přesahující 25 000 Kč). Nadto stěžovatelka dosáhla při své podnikatelské činnosti v roce 2021 zisku 37 957 Kč, který jí díky slevám na dani zůstal celý k dispozici, a dále disponuje hmotným majetkem. Přestože z přiznání k dani z přidané hodnoty plyne, že v období 3. čtvrtletí 2022 přijatá zdanitelná plnění přesahovala plnění poskytnutá, nelze z této skutečnosti automaticky vyvozovat závěr o ztrátovosti ekonomické činnosti v roce 2022. Předloženými doklady tak stěžovatelka aktuální ztrátovost svého podnikání neprokázala. Krajský soud rovněž zohlednil nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2022, č. j. 6 Afs 200/2022-38, jímž bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % z důvodu, že majetkové poměry nasvědčují tomu, že je schopna podílet se na úhradě soudního poplatku aspoň částečně.

6. Krajský soud dospěl přitom k závěru, že výdělkové a další majetkové a sociální poměry stěžovatelky a společně s ní posuzovaného manžela nepředstavují zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození, ale lze z nich dovodit potřebu osvobození poměrného, částečného, a to ve výši 50 % ze vzniklé poplatkové povinnosti. Co se týče doložených usnesení jiných soudů, kterými jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků zcela, nelze dle krajského soudu závěry v něm obsažené bez dalšího vztahovat a zobecňovat na jakákoli další vedená soudní řízení. Naopak je nutno přihlížet ke skutečnosti, že soudy k takovému závěru dospěly právě na základě individuálního porovnání majetkové situace stěžovatelky s povahou věcí v takto vedených soudních řízeních a zejména s tím spojenou odlišnou výší poplatkové povinnosti. Soud zohlednil, že od ledna 2021, kdy v jiné věci stěžovatelky (pod sp. zn. 30 Af 67/2020) rozhodl o částečném osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %, nedošlo k zásadní změně (zhoršení) majetkových poměrů. Přestože stěžovatelka nyní nevykonává advokacii, vykonává ekonomické a právní poradenství, přičemž podle posledního známého daňového přiznání lze vycházet z toho, že příjmy z ekonomické činnosti stále pokrývají náklady na výkon této činnosti.

7. V kasační stížnosti stěžovatelka opětovně připomněla, že její příjmy dříve v dostatečné míře plynuly z výkonu advokacie, ve které jí dlouhodobě a nezákonně bránila Česká advokátní komora, která ji odmítala znovu zapsat do seznamu advokátů; dne 11. 5. 2022 byla pravomocně vyškrtnuta ze seznamu advokátů, proti čemuž podala žalobu u soudu. Nicméně znemožnění příjmů z advokátní činnosti způsobuje snížení příjmů, což plyne z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 (v něm vykazuje zisk 37 968 Kč, hmotný majetek 36 000 Kč). Nyní vykonává ekonomické a organizační poradenství a její příjmy se propadly do ztráty, jak dokládá daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2022 (z něj plyne, že daň na výstupu činila v daném období 6 720 Kč, odpočet daně 10 096 Kč a nadměrný odpočet 3 376 Kč). Dále uvedla, že její majetek 5 As 30/2023 činí 50 000 Kč (zařízení kanceláře, starý automobil), starobní důchod 13 705 Kč, dosud nevymožené pohledávky ve výši 2 999 349 Kč a doposud nevypořádané dluhy ve výši 34 260 533 Kč (viz daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021). Stěžovatelka dále komentuje ostatní doklady doložené krajskému soudu (výpisy z účtů a majetkové poměry manžela); poukazuje na usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 2. 2023, č. j. 22 EXE 2303/2012-711, jímž byla plně osvobozena od soudního poplatku za dovolání v exekučním řízení.

8. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud zcela pominul, že v přílohách doložila celkem deset pravomocných soudních rozhodnutí, jimiž byla zcela osvobozena od soudního poplatku. Ve smyslu zásady „de simillibus aedem est iudicum“, soud výslovně vyzvala, aby v případě, že o žádosti nerozhodne obdobně, podrobně a především přesvědčivě odůvodnil, proč se s právními závěry vyloženými v těchto judikatorních posouzeních majetkové situace neztotožňuje; to soud neučinil. Stěžovatelka poukazuje na komentářovou literaturu, z níž vyplývá, že i v procesním právu platí zásada poctivosti. Dle stěžovatelky zásadou poctivosti je při svém rozhodování vázán i správní soud, a pokud úmyslně pomíjí důkazně doložené a judikatorně osvědčené skutečnosti, které stěžovatelka doložila ke stanovení majetkových poměrů, nelze to považovat, než za zjevně zneužívající praktiku ve smyslu § 6 o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s.

9. Dle stěžovatelky je právní notorietou, že předmětem posouzení majetkové situace žadatele o úplné osvobození od soudního poplatku musí být jeho majetkové poměry aktuální. Zohlednění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2022, č. j. 6 Afs 200/2022-38, zde tak vzhledem k rapidně se zhoršující hospodářské situaci nízkopříjmových skupin obyvatelstva, k níž nepochybně přináleží i stěžovatelka, je tedy zcela nepatřičné, stejně jako poukaz na příjmy, jichž dosáhla v roce 2021. Předpoklad soudu, že podnikatelské výdaje slouží mj. k úhradě nájmu a energií, a že lze usuzovat, že pokud by podnikatelská činnost byla z dlouhodobého hlediska ztrátová, patrně by v ní nepokračovala, je ryze spekulativní a nijak nepodložený.

10. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

11. Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadené usnesení krajského soudu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti.

12. Stěžovatelka především namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, krajskému soudu vyčítá, že nepřihlížel k doloženým rozhodnutím civilních soudů, a dále, že nevycházel z aktuálních poměrů nízkopříjmových skupin obyvatel, k nimž stěžovatelka náleží.

13. Z konstantní judikatury vyplývá, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, 5 As 30/2023 - 49 pokračování č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 -62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-75). Tato kritéria napadené rozhodnutí splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl krajský soud při posouzení věci veden a k jakému závěru dospěl.

14. Krajský soud srozumitelně vyložil svůj náhled na věc a vypořádal se rovněž se všemi podklady, které stěžovatelka doložila, vč. zmiňovaných usnesení civilních soudů. V bodě 11, resp.12 krajský soud zcela přiléhavě vysvětlil, že pokud se stěžovatelka dovolávala usnesení jiných soudů, kterými jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků zcela, nelze závěry v nich obsažené bez dalšího vztahovat a zobecňovat na jakákoli další vedená soudní řízení. Naopak je nutno přihlížet ke skutečnosti, že soudy k takovému závěru dospěly právě na základě individuálního porovnání majetkové situace s povahou věcí v takto vedených soudních řízeních a zejména s tím spojenou odlišnou výší poplatkové povinnosti. Soud zohlednil, že od ledna 2021, kdy v jiné věci stěžovatelky (pod sp. zn. 30 Af 67/2020) rozhodl o částečném osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %, nedošlo k zásadní změně (zhoršení) jejích majetkových poměrů. Přestože nevykonávala advokacii, vykonávala ekonomické a právní poradenství, přičemž podle posledního známého daňového přiznání lze vycházet z toho, že příjmy z ekonomické činnosti stále pokrývají náklady na výkon této činnosti.

15. Krajský soud rovněž podrobně zdůvodnil, na základě čeho dospěl k závěru, že stěžovatelka je schopna se na úhradě poplatku poměrně podílet. Vycházel ze skutečnosti, že stěžovatelce kromě pobíraného starobního důchodu plynou rovněž příjmy z výkonu ekonomického poradenství; podle posledního doloženého daňového přiznání na daň z příjmů fyzických osob vykazovala zisk a její příjmy byly schopny pokrývat měsíční výdaje spojené se soustředěným inkasem (SIPO) i nájemným v objektu B. X ve výši 1 000 Kč; vykázala v daňovém přiznání za rok 2021 roční výdaje ve výši 381 241 Kč, přičemž její sídlo je podle evidence živnostenského rejstříku v místě jejího bydliště, proto lze předpokládat, že tyto výdaje slouží mj. k úhradě nájmu a energií v tomto místě. K obživě a jiným nutným výdajům (např. na místní poplatky) tak stěžovatelce společně s manželem zůstávají přinejmenším příjmy z obou důchodů (ve výši přesahující 25 000 Kč). Krajský soud rovněž připomněl, že stěžovatelka dosáhla při své podnikatelské činnosti v roce 2021 zisku 37 957 Kč, který jí díky slevám na dani zůstal celý k dispozici, a dále disponuje hmotným majetkem. Dodal rovněž, že přestože z přiznání k dani z přidané hodnoty plyne, že v období 3. čtvrtletí 2022 přijatá zdanitelná plnění přesahovala plnění poskytnutá, nelze z této skutečnosti automaticky vyvozovat závěr o ztrátovosti ekonomické činnosti v roce 2022. Nejvyšší správní soud shledal závěry krajského soudu založené na dostatečných a logických úvahách, s nimiž se ztotožnil.

16. Pokud krajský soud při svém rozhodování v únoru 2023 rovněž zohlednil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2022, č. j. 6 Afs 200/2022-38, v němž zdejší soud hodnotil podrobně majetkové poměry stěžovatelky, a jímž bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % z důvodu, že její majetkové poměry nasvědčují tomu, že je schopna podílet se na úhradě soudního poplatku aspoň částečně, nelze přisvědčit stěžovatelce, že uvedené rozhodnutí je nepřípadné. Ostatně stěžovatelka ani nyní netvrdí, v čem se její poměry v době rozhodování krajského soudu výrazně změnily, krom toho, že stále ke kasační stížnosti dokládá nová rozhodnutí civilních soudů, jimiž jí bylo 5 As 30/2023 přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jak již uvedl krajský soud, poskytnutím individuálního osvobození od poplatků v civilním řízení není správní soud vázán. Nejvyšší správní soud nadto dodává, že např. ze zmiňovaného usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 2. 2023 ani nelze zjistit, jaké a jak soud majetkové poměry hodnotil, zejména pak z bodu 3 tohoto usnesení nevyplývá, že by stěžovatelka vykazovala, resp. uváděla jakékoli příjmy z podnikatelské činnosti, tudíž je ani okresní soud nehodnotil, resp. z odůvodnění usnesení neplyne, že je hodnotil.

17. Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud postupoval zcela v souladu se zásadou, jíž se stěžovatelka dovolává, neboť nikterak nevybočil z posouzení, která ve vztahu ke stěžovatelce za stejných doložených majetkových poměrů správní soudy v relevantním období učinily. Bylo pouze na stěžovatelce, aby případné podstatné zhoršení majetkových poměrů doložila a prokázala, že její aktuální situace je diametrálně odlišná; pouhé doložení jí poskytnutých osvobození v některých civilních (exekučních) řízeních však nepostačuje. Nejvyšší správní soud dodává, co se týče např. posledně doloženého usnesení Okresního soudu Brno venkov ze dne 28. 6. 2023, že vyplývá z jeho odůvodnění mimo jiné, že stěžovatelka doložila daňové přiznání, v němž vykázala základ daně 9 100 Kč; Nejvyšší správní soud podotýká, že samotný vykázaný základ daně (příjmy - uplatněné výdaje) ještě nic nevypovídá o skutečných disponibilních příjmech stěžovatelky; jak již podotkl krajský soud, stěžovatelka vykonává výdělečnou činnost v místě bydliště, tudíž je na místě posoudit např. též to, jaké náklady v rámci podnikání stěžovatelka uplatňuje.

18. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelce nebylo osvobození od soudního poplatku přiznáno vždy, viz v relevantním období např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2021, č. j. 5 Afs 57/2021-14, resp. usnesení ze dne 12. 4. 2022, č. j. 5 Afs 103/2022-24, jímž jí bylo přiznáno částečné osvobození, přičemž poměrnou část poplatku ve výši 2 000 Kč stěžovatelka uhradila.

19. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ve vztahu k výši poplatkové povinnosti nepředstavují výdělkové možnosti stěžovatelky při zohlednění neexistence zdravotních překážek její pracovní aktivity, zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození. Lze z nich ale ve stávající situaci stěžovatelky dovodit potřebu poměrného, částečného osvobození od soudního poplatku tak, aby nebyl bezdůvodně odepřen přístup k soudu, což krajský soud náležitě zdůvodnil. V otázkách částečného osvobození od soudních poplatků je z povahy věci vždy přítomna jistá míra uvážení předsedy senátu, jež se musí pohybovat v zákonem dovolených mezích a musí též odpovídat skutkovým okolnostem (k tomu shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 As 75/2013-18); ze zákonem vymezených mezí v případě stěžovatelky krajský soud nevybočil. Z hlediska odpovědného přístupu k podávání návrhů k soudu by se i osoby s nízkými příjmy měly na řízení určitou měrou podílet, přičemž výši tohoto podílu je třeba soudem přiměřeně moderovat tak, jak k tomu došlo i v této věci.

20. Co se týče nových podkladů, které stěžovatelka ke kasační stížnosti postupně dokládala, Nejvyššímu správnímu soudu je nepřísluší v kasačním řízení hodnotit (§ 109 odst. 5 s. ř. s). Nejvyšší správní soud není ani oprávněn, jak požaduje stěžovatelka, přiznat jí osvobození od soudního poplatku pro řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud dodává, že 5 As 30/2023 - 50 pokračování v řízení o kasační stížnosti stěžovatelka poplatek platit nemusí, a to na základě usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19.

21. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž dle pravidla úspěchu ve věci náleží právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. července 2023 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu