6 Afs 200/2022

Rubrum

6 Afs 200/2022 – 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, sídlem náměstí Svobody 4, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4372712/20/3005-80541-712618, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 Af 67/2020-146, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný vydal dne 26. 8. 2020 pod č. j. 3940264/20/3005-80541-712618 exekuční příkaz, kterým u žalobkyně nařídil exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. V exekučním příkazu bylo poddlužníkovi zakázáno, aby po dobu trvání daňové exekuce vyplatil žalobkyni pohledávku, zároveň mu byla stanovena povinnost vyplatit přikázanou pohledávku v rozsahu uvedeném v exekučním příkazu na účet žalovaného. Žalobkyně podala dne 22. 9. 2020 návrh na zastavení exekuce dle § 181 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, z důvodu nepřezkoumatelnosti exekučního titulu. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím návrh na zastavení daňové exekuce zamítl. 6 Afs 200/2022

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaný v rozhodnutí srozumitelně popsal veškeré okolnosti případu a přiřadil platby poukázané žalobkyní k jednotlivým evidovaným nedoplatkům. V souladu s kogentně stanoveným pořadím úhrad dle § 152 daňového řádu byly platby použity na úhradu nejstarších daňových povinností žalobkyně [konkrétně nedoplatku na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2005]. Tento nedoplatek byl rozhodnutím žalovaného zajištěn zástavním právem na nemovitých věcech, čímž došlo k přerušení běhu lhůty pro placení daně, která v době provádění plateb žalobkyní ještě neuplynula. Krajský soud dále uvedl, že výkaz nedoplatků obsahoval všechny povinné náležitosti. Žalovaný identifikoval jednotlivé nedoplatky prostřednictvím rozhodnutí, na jejichž základě konkrétní nedoplatek vznikl, a dále datem vydání rozhodnutí a datem splatnosti nedoplatku. Daň vyměřená jednotlivými platebními výměry se shodovala s částkami obsaženými v jednotlivých položkách výkazu nedoplatků a exekučního příkazu. Žalovaný v rozhodnutí také detailně rozepsal způsob použití provedených plateb. Z těchto důvodů krajský soud neshledal nepřezkoumatelnost exekučního příkazu ani výkazu nedoplatků jako exekučního titulu.

3. Pokud žalobkyně v souvislosti s přiřazením jí provedených plateb na úhradu nejstaršího evidovaného nedoplatku na DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2005 namítala, že nedošlo k platnému vzniku zástavního práva, které by prodloužilo lhůtu pro placení daně, krajský soud připomněl, že otázkou vzniku dotčeného zástavního práva se zabýval již v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, č. j. 29 Af 49/2013-87. V něm potvrdil zákonné zřízení zástavního práva a s tímto závěrem se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č. j. 8 Afs 76/2016-61, kasační stížnost žalobkyně zamítl. Krajský soud připomněl, že žalobkyně se proti zástavnímu právu následně bránila také občanskoprávní žalobou. Sporem se již zabýval i Nejvyšší soud, který sice usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1212/2021-193, vrátil věc k dalšímu řízení Okresnímu soudu Brno-venkov, avšak učinil tak pouze z důvodu shledaného procesního pochybení. Současně Nejvyšší soud vyslovil, že soud rozhodující v občanskoprávním řízení nemůže otázku existence zástavního práva posoudit odlišně a v rozporu s předchozími závěry správních soudů. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 11 C 218-2018-239, žalobu na určení neexistence zástavního práva zamítl. Žalobkyně se proti tomuto rozsudku bránila odvoláním, krajský soud však v nyní projednávané věci řízení z tohoto důvodu nepřerušil, neboť vycházel ze závěrů dřívějších rozsudků správních soudů potvrzujících zákonné zřízení zástavního práva. Dospěl tedy k závěru, že u daňového nedoplatku za 4. čtvrtletí 2005 nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro placení daně a že platby, které byly žalobkyní provedeny v průběhu této lhůty, byly správně přiřazeny na úhradu tohoto nejstaršího nedoplatku.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž zopakovala námitku nepřezkoumatelnosti výkazu nedoplatků jako exekučního titulu ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 342/2017-40. Krajský soud se dle stěžovatelky nevypořádal s tím, zda provedená platba byla poukázána na nedoplatek, který je vymahatelný. Dále stěžovatelka namítala, že krajský soud měl přerušit řízení dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád 6 Afs 200/2022 - 46 pokračování správní (dále jen „s. ř. s.“). V době rozhodování krajského soudu totiž probíhalo pod sp. zn. 11 C 218/2018 občanskoprávní řízení, v němž se stěžovatelka domáhala určení neexistence zástavního práva zřízeného žalovaným. Přestože ve věci rozhodoval Nejvyšší soud usnesením č. j. 21 Cdo 1212/2021-193, nebyla věc pravomocně skončena. Existence zástavního práva má dle stěžovatelky vliv na promlčení daňové povinnosti, jíž žalovaný přiřadil platby provedené stěžovatelkou. Proto se dotýká i exekučního řízení, u něhož stěžovatelka podala návrh na jeho zastavení. Krajský soud se proto dle stěžovatelky dopustil procesního pochybení tím, že do doby skončení občanskoprávního řízení nepřerušil řízení v nyní vedené věci.

5. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Dle jeho názoru krajský soud stěžovatelce řádně vysvětlil a doložil, z jakých důvodů byly její platby použity na úhradu nejstarší daňové povinnosti. Výkaz nedoplatků byl dle žalovaného způsobilým exekučním titulem a naplnil požadavky judikatury. Původní splatnost DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2005 nastala dne 25. 1. 2006. Šestiletá promlčecí lhůta k vybrání a vymožení tohoto nedoplatku by uplynula dne 31. 12. 2012. Zřízením zástavního práva za účelem zajištění této neuhrazené daně, které potvrdil krajský soud i Nejvyšší správní soud, započala plynout nová šestiletá prekluzivní lhůta pro placení daně. V okamžiku připsání plateb lhůta pro placení daně ve vztahu k nedoplatku na DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2005 stále běžela. Krajský soud proto neměl povinnost řízení přerušit.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

7. Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Řízení o kasační stížnosti tedy nepředstavuje pokračování soudního řízení o žalobě, ale jedná se o samostatné řízení o mimořádném opravném prostředku vedené v situaci, kdy věc již byla pravomocně ukončena krajským soudem. K věcnému projednání kasační stížnosti je proto zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu, které je předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu, a kvalifikovaným způsobem zpochybnil závěry vyslovené krajským soudem (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 1. 2023, č. j. 6 Afs 267/2022-36). Soudní přezkum v řízení o kasační stížnosti je tak možný pouze v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatelka vytvořila prostor svou formulací kasačních námitek.

8. V souzené věci stěžovatelka činí spornou otázku, zda krajský soud správně posoudil námitku nepřezkoumatelnosti exekučního příkazu ve spojení s výkazem nedoplatků jako exekučním titulem.

9. Dle § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu je výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní exekučním titulem. Náležitosti výkazu nedoplatků obsahuje § 176 odst. 2 daňového řádu, podle kterého musí obsahovat označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal, číslo jednací, označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek, údaje o jednotlivých nedoplatcích, podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka, potvrzení o vykonatelnosti a den, k němuž je výkaz 6 Afs 200/2022 nedoplatků sestaven. Výkaz nedoplatků představuje veřejnou listinu sestavenou správcem daně na základě údajů evidence daní. Jednotlivé nedoplatky musí být dostatečně specifikovány tak, aby je bylo možno jednoznačně určit, a bylo tedy zřejmé, pro které z nich je vedena daňová exekuce.

10. Výkaz nedoplatků tak obsahuje rozhodné údaje určující výši vymáhané daně a jako exekuční titul má klíčový význam pro výkon rozhodnutí. Z výkazu nedoplatků proto musí být zjistitelné, jak správce daně k výši vymáhané dlužné daně dospěl. Rovněž přezkum exekučního příkazu a správnost v něm uvedených údajů se odvíjí od výkazů nedoplatků, a tedy musí být postaveno najisto, že platby (a nedoplatky) v něm uvedené mají oporu v řádně zjištěném stavu a jsou správné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 Afs 342/2017-40, č. 3825/2019 Sb. NSS).

11. Nejvyšší správní soud současně připomíná, že je to především krajský soud, kdo plní úlohu soudu „nalézacího“ a hodnotí žalobou napadené rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Intervence ze strany Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se toliko na vady řízení a dokazování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79). Takových vad se krajský soud v souzeném případě nedopustil. Naopak řádně a srozumitelně v napadeném rozsudku odůvodnil a vysvětlil, že výkaz nedoplatků obsahoval všechny zákonem požadované náležitosti. Rovněž v exekučním příkazu žalovaný podrobně popsal, z jakých rozhodnutí plynuly jednotlivé nedoplatky, přičemž krajský soud údaje v exekučním příkazu a výkazu nedoplatků s těmito rozhodnutími založenými ve spise porovnal a neshledal v nich žádné odlišnosti. V rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pak žalovaný detailně popsal přiřazení stěžovatelkou provedených plateb dle zákonných pravidel k jednotlivým nedoplatkům a ani v tomto ohledu krajský soud žádné pochybení na straně žalovaného neshledal.

12. Stěžovatelka pak v reakci na závěry krajského soudu v kasační stížnosti pouze obecně namítla, že se soud s přiřazením plateb nevypořádal, a tedy postupoval v rozporu s výše citovaným rozsudkem č. j. 5 Afs 342/2017-40. Tato obecně formulovaná námitka však vůbec nereaguje na konkrétní závěry krajského soudu, který se naopak otázkou přiřazení plateb k jednotlivým nedoplatkům podrobně zabýval (v souladu s odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu) a dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonnými pravidly. Konkrétní závěry krajského soudu ovšem stěžovatelka v kasační stížnosti nezpochybnila.

13. K požadavku na přerušení řízení dle § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s. z důvodu probíhajícího občanskoprávního řízení, v němž se stěžovatelka domáhala určení neexistence zástavního práva zřízeného žalovaným, Nejvyšší správní soud uvádí následující.

14. Stěžovatelka se nejprve domáhala zrušení zástavního práva v soudním řízení ve věcech správního soudnictví. Žalobu krajský soud rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. 29 Af 49/2013-84, zamítl a Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č. j. 8 Afs 76/2016-60, zamítl také stěžovatelčinu kasační stížnost. Správní soudy tudíž pravomocně potvrdily zřízení zástavního práva, jednalo se tedy o otázku pravomocně rozhodnutou, jíž jsou soudy v dalším řízení vázány. Otázka, jíž stěžovatelka 6 Afs 200/2022 - 47 pokračování přerušení řízení odůvodňovala, tedy byla správními soudy pravomocně rozhodnuta, a krajský soud byl povinen se těmito závěry řídit a z nich vycházet.

15. Na uvedeném nic nemění ani stěžovatelčina snaha zvrátit závěry správních soudů prostřednictvím žaloby v občanskoprávním řízení. Nejvyšší soud sice usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1212/2021-193, z procesních důvodů vrátil věc k dalšímu řízení Okresnímu soudu Brno-venkov, současně však k věci samé [tj. určení (ne)existence zástavního práva] uvedl, že „ve smyslu ustanovení § 54 odst. 6 s. ř. s. je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci, proto také ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. nemůže soud v řízení vedeném podle občanského soudního řádu stejnou otázku, která byla vyřešena rozhodnutím soudu v řízení vedeném podle soudního řádu správního (ustanovení § 65 a následující s. ř. s.), vyřešit jinak (zde tedy otázku vzniku zástavního práva)“. Stěžovatelka nadto nesprávně opírala požadavek na přerušení řízení o obligatorní důvod dle § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s., přestože se jednalo o fakultativní důvod přerušení dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., na který správně poukázal i krajský soud a jehož aplikace je na uvážení předsedy senátu. Za dané procesní situace nicméně z důvodů vysvětlených výše nepředstavovalo důvod pro přerušení řízení ani pravomocně neskončené řízení občanskoprávní.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

17. O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. srpna 2023 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu