5 Azs 152/2024

Rubrum

5 Azs 152/2024 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: D. K. B., zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2024, č. j. 19 Az 11/2024-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2024, č. j. OAM-1704/ZA-ZA11-HA15-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Stěžovatel podal dne 14. 12. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Uvedl, že v červenci 2018 vycestoval ze země původu do Rumunska, kde měl pracovní vízum, poté v roce 2020 vycestoval na Ukrajinu (zde nepravidelně pracoval na stavbách) a následně v listopadu 2023 přijel nelegálně schovaný v kamionu na území České republiky. Měl za to, že zde dostane automaticky povolení k pobytu, ovšem zjistil, že k tomu, aby zde mohl žít a pracovat, musí požádat o mezinárodní ochranu. Jako důvod pro podání žádosti stěžovatel uvedl, že by chtěl v České republice žít a pracovat, aby získal peníze na pomoc rodině ve Vietnamu a splacení dluhu, který má v zemi původu. Vietnam stěžovatel opustil kvůli nepříznivé finanční situaci.

3. Napadeným rozhodnutím žalovaný stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou, jelikož ze správního řízení vyplynulo, že důvody 5 Azs 152/2024 pro podání žádosti byly pouze ekonomické. Sám stěžovatel totiž uvedl, že chce v České republice vydělat peníze, aby splatil svůj dluh a pomohl své rodině, neuvedl však žádné skutečnosti, které by svědčily o hrozbě pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, ani že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona.

4. Proti napadenému rozhodnutí brojil stěžovatel žalobou, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.

5. Podle krajského soudu stěžovatel podal žádost pouze z ekonomických důvodů, resp. z důvodu nemožnosti splácet dluh v zemi původu. Ekonomické důvody však nejsou relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, k žádosti by musely přistoupit další okolnosti hodné zvláštního zřetele, což se v projednávaném případě nestalo. Stěžovatel v žalobě namítal, že důvodem pro setrvání v České republice je zejména obava o jeho život, který je v zemi původu ohrožen věřitelem, neboť si peníze půjčil od lichvářů, kteří vůči svým dlužníkům často postupují násilně, a není možné domoci se efektivní ochrany ze strany státních orgánů. V této souvislosti krajský soud zdůraznil, že tato tvrzení stěžovatel v žalobě uvádí poprvé, a žalovaný tak ani neměl důvod se jimi zabývat. Obavy z věřitelů stěžovatel v žalobě zmínil ve zcela obecné rovině, aniž by tvrdil jakékoli konkrétní okolnosti ohledně hrozící újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Podle krajského soudu tak stěžovatel neuvedl žádné konkretizované relevantní skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti pronásledován z důvodů podle § 12 zákona o azylu, případně, že mu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. Krajský soud na závěr zdůraznil, že smyslem azylového práva není poskytnout ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu, ale mezinárodní ochranu lze aplikovat pouze v omezeném rozsahu. Chráněna je toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené.

6. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel nyní brojí kasační stížností. V té namítá, že postup krajského soudu je přehnaně formalistický, jelikož se vůbec nevypořádal s tvrzeními ohledně hrozící újmy, což je jeho povinností. Stěžovateli jde především o ochranu jeho života, přesto se krajský soud jeho osobní situací dostatečně nezabýval. Napadený rozsudek je tak nezákonný a nepřezkoumatelný. Stěžovatel nebyl dotázán na jiné než ekonomické důvody, ani nebyl poučen o rozsahu azylově relevantních důvodů. Krajský soud se podrobně nezabýval osobní situací, existenční nouzí a ohrožením života stěžovatele v případě návratu do země původu. Stěžovatel zdůraznil, že praktiky lichvářů v zemi původu jsou brutální a nekalé a neumožňují dovolat se pomoci státních orgánů včas. Soud se vůbec nezabýval námitkou žalobce, že si žalovaný neopatřil informace ohledně vymáhání pohledávek soukromých osob v zemi původu přesto, že obavu stěžovatele z lichvářů lze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení mezinárodní ochrany.

7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že má za to, že jeho rozhodnutí, jakož i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy i s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Navrhuje proto, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, případně zamítnuta jako nedůvodná. 5 Azs 152/2024 - 32 pokračování

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen.

9. Vzhledem k tomu že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jelikož pokud by tomu tak nebylo, musela by být v souladu s uvedeným ustanovením odmítnuta jako nepřijatelná.

10. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, a to tak, že jsou jeho znaky naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce je podle závěrů zaujatých v označeném usnesení přijatelná v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

11. V posuzované věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že se o žádný z těchto typových případů nejedná, a proto je kasační stížnost nepřijatelná.

12. Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. V této věci Nejvyšší správní soud odkazuje na konstantní judikaturu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS), ze které vyplývá, že z rozsudku musí být zřejmé, jak soud o žalobě rozhodl a co jej k danému výroku vedlo. Výroku pak musí odpovídat jasné a srozumitelné odůvodnění. Soud se dále musí vypořádat s podstatou všech žalobních námitek, aby bylo jasné, z jakých důvodů je nepovažuje za důvodné. Veškeré vymezené požadavky krajský soud v této věci naplnil, a jeho rozhodnutí tak nelze považovat za nepřezkoumatelné.

13. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když stěžovatelovu žalobu zamítl. Jak totiž krajský soud správně uvedl, obavy spočívající v nemožnosti splácet dluh, tedy ekonomické důvody, nemohou být relevantním důvodem postačujícím k udělení mezinárodní ochrany, viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64, a ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65.

14. Stěžovatel v rámci správního řízení výslovně uvedl jen právě ekonomické důvody, tvrzení přednesená v žalobě pak byla naprosto obecná, a i přes výtku krajského soudu nebyla blíže konkretizována ani v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto s krajským soudem ztotožňuje v tom, že stěžovatel neuvedl dostatečně konkrétní a relevantní tvrzení svědčící o hrozbě pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu ani o vážné újmě podle § 14a téhož zákona. Nadto Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že se 5 Azs 152/2024 skutkově velice podobnými případy již opakovaně zabýval, viz např. usnesení ze dne 24. 7. 2024, č. j. 1 Azs 136/2024-26, ze dne 19. 2. 2024, č. j. 10 Azs 291/2023-39, nebo ze dne 28. 3. 2024, č. j. 2 Azs 305/2023-32. Ve všech těchto případech Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byly pouze ekonomické, které nelze považovat za azylově relevantní, a kasační stížnosti označenými usneseními odmítl pro nepřijatelnost. Ani v právě projednávané situaci neshledal Nejvyšší správní soud důvod odchýlit se od těchto svých závěrů.

15. Nejvyšší správní soud na tomto místě pro úplnost zdůrazňuje, že tvrzení uvedená v žalobě, resp. následně kasační stížnosti, vůbec nekorespondují se skutečnostmi, které vyšly najevo ve správním řízení. V tomto ohledu rozhodně nemůže obstát tvrzení stěžovatele, že není znalý azylového práva, nebyl poučen o nutném rozsahu azylově relevantních důvodů a nebyl dotázán na jiné než ekonomické důvody. Naopak, stěžovatel byl během provedeného pohovoru výslovně dotázán na své obavy v případě návratu do země původu i na to, od koho si zapůjčil peníze. Na tyto otázky stěžovatel uvedl, že se obává nemožnosti sehnat peníze na splácení dluhu a finanční pomoc rodině. Peníze si stěžovatel půjčil od banky a od známých na léčbu své ženy a na cestu za prací do Rumunska (zbývá mu splatit v přepočtu asi 50 000 Kč). V případě, že by se stěžovatel skutečně obával o vlastní život z důvodu nekalých praktik lichvářů, je jen obtížně představitelné, že by v této situaci opomenul zmínit, že k těmto důvodům přistupuje také právě obava o jeho život. Žalovaný tak neměl žádný důvod k tomu, aby se zabýval situací týkající se vymáhání půjček soukromých osob v zemi původu stěžovatele. Tento závěr je také plně v souladu s dřívější judikaturou Nejvyššího správního soudu, viz např. usnesení za dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021-39, ze kterého vyplývá, že se rozsah shromažďovaných informací o zemi původu odvíjí od sdělení žadatele. Označení lichvářů jako „známí“ rozhodně žádným obavám z nekalých praktik v případě vymáhání dluhu nenasvědčuje. Nadto stěžovatel uvedl, že ve Vietnamu neměl problémy, a to ani se státními orgány a bezpečnostními složkami. Stěžovatel v rámci správního řízení výslovně uvedl, že nemá jiné důvody žádosti než získání peněz na pomoc rodině a zaplacení dluhu. Azylově relevantní důvody tak uvedl až v žalobě, ovšem bez jejich dostatečné konkretizace. Tyto důvody navíc byly v podstatě v přímém rozporu se skutečnostmi, které vyšly najevo ve správním řízení. Nejvyšší správní soud se tak zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu.

16. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Dosavadní judikatura poskytuje dostatečné řešení otázek předestřených v kasační stížnosti, nejde o právní otázky, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikaturní odklon ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Z těchto důvodů kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

17. Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, Nejvyšší správní soud mu však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevnikly. 5 Azs 152/2024 - 33 pokračování P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. září 2024 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu