5 Azs 86/2026

Rubrum

5 Azs 86/2026 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: H. U., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2026, č. j. 22 Az 1/2026-36, t a k t o:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí ze dne 22. 10. 2025, č. j. OAM-97/ZA-ZA11-ZA18-2025. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný shledal, že stěžovatel uváděl pro svou žádost pouze ekonomické důvody.

2. Stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu dne 2. 9. 2025, dva roky poté, co vycestoval z Uzbekistánu za prací. Po svém příjezdu v roce 2023 krátce pobýval v Polsku na základě polského víza a zhruba po dvou měsících se přesunul do České republiky, kde od té doby pracuje. V září 2025 stěžovatele kontrolovala cizinecká policie, která rozhodla o tom, že má povinnost opustit území podle § 50a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ihned poté podal žádost o mezinárodní ochranu. Hlavním důvodem jeho žádosti je, že ve své vlasti nemá možnost vydělat si na byt anebo dům. V Uzbekistánu bydlí jeho žena a tři děti v domě společně s jeho rodiči a rodinou jeho bratra. Před vycestováním měl stěžovatel dluhy, které 5 Azs 86/2026 splatil. Až si vydělá dostatek peněz, vrátí se dobrovolně domů. Jeho problémy jsou pouze finančního rázu.

3. Žalovaný žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, neboť žadatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona, a zároveň uvedl pouze ekonomické důvody. Žalovaný shrnul, že stěžovatel žádá o mezinárodní ochranu pouze, aby mohl v České republice legálně pobývat, pracovat a obstarat si prostředky pro nákup nemovitosti v Uzbekistánu. Pro posouzení věci si žalovaný opatřil informace o zemi původu, jež se vztahovaly k bezpečnostní a politické situaci v zemi [informace Odboru azylové a migrační politiky: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 3. 2025 („Informace OAMP“] a k situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do země [informace Ministerstva zahraničních věcí: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 10. 1. 2024 a novější ze dne 8. 4. 2025 („Informace MZV“)]. Z těchto podkladů plyne, že v zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt, uzbecký právní systém neumožňuje udělit trest smrti a zastupitelský úřad nemá informace, že by neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu po návratu čelili postihům, znevýhodňování či diskriminaci. Ekonomická situace neúspěšných žadatelů bývá obtížná, ale neliší se od případů, kdy by z vlasti vůbec nevycestovali. Žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatel podal svou žádost pouze z ekonomických důvodů.

4. V žalobě proti uvedenému rozhodnutí stěžovatel tvrdil, že jeho obavy z návratu se netýkaly pouze ekonomického strádání, ale i jeho tragické ekonomické a humanitární situace v domovském státě, kde žije jeho manželka a tři děti a kde nelze získat adekvátní výdělek. Žalovaný měl zohlednit, že není schopen získat prostředky pro obživu rodiny a úhradu dluhu, a měl mu udělit humanitární azyl, případně doplňkovou ochranu. Dále namítal, že Informaci OAMP vypracoval tentýž správní orgán, který ho využil při vydání rozhodnutí o mezinárodní ochrany. Podle stěžovatele je takový podklad nepřípustný. Podklady pro rozhodnutí se navíc soustředily na bezpečnostní a politickou, nikoli na ekonomickou situaci v zemi původu.

5. Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Zdůraznil, že institut azylu slouží osobám, které jsou v zemi původu pronásledovány ze zákonem stanovených důvodů, a současně není prostředkem pro řešení jakýchkoliv jiných problémů (osobních, rodinných či ekonomických) v zemi původu. Ze spisu nevyplývalo, že by žalobce žádal o ochranu z jiných než ekonomických důvodů. Výslovně popřel politické aktivity anebo pronásledování kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví či příslušnosti k sociální skupině. S účinností od 1. 10. 2025 byl navíc zrušen institut humanitárního azylu (čl. 1 bod 36 zákona č. 314/2025 Sb.). Žádost stěžovatele byla podána 2. 9. 2025, tedy za předchozí právní úpravy, ale rozhodnuto o ní bylo 22. 10. 2025, po nabytí účinnosti novely. V takovýchto případech „nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl“ (čl. II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb.). Krajský soud vysvětlil, proč uvedenou úpravu nepovažoval za nepřípustnou. Navíc ani podle dosavadní úpravy rozhodně nebyly ekonomické důvody takového charakteru, jak uváděl stěžovatel, případem hodným zvláštního zřetele. 5 Azs 86/2026 - 30 pokračování

6. Pokud jde o rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu, ten se podle krajského soudu odvíjí od sdělení žadatele. Za náležité zjištění reálií o zemi původu nese odpovědnost Ministerstvo vnitra, tyto podklady zajišťuje prostřednictvím svého Oddělení zahraničních a evropských záležitostí, do jehož působnosti tato oblast spadá. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že v rámci žalovaného jsou jednotky rozhodující ve správních řízeních a zjišťující informace o zemích původu personálně a organizačně odděleny. Ve spisu skutečně nejsou žádné informace o ekonomické situaci v Uzbekistánu. Podle soudu však stěžovatel uváděl pouze, že si nevydělá dost na pořízení vlastní nemovitosti. Tvrzení, že není schopen zajistit náklady rodiny, uvedl až v žalobě a jeví se jako účelové. Podklady pro rozhodnutí tak byly podle soudu dostatečné s ohledem na obsah tvrzení stěžovatele.

7. Kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedeného rozsudku. Jeho jedinou kasační námitkou je, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci a nezjistil nestranné podklady o situaci v zemi původu, neboť ústředním podkladem, na jehož základě žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu, je Informace OAMP, který je sběrným dokumentem vytvořeným správním orgánem. Byť tento dokument odkazuje na množství prestižních zdrojů, tyto nejsou součástí spisového materiálu a Informace OAMP je tak jejich shrnutím. Podkladem pro vydání rozhodnutí nemůže být žádný dokument z pera správního orgánu, byť by jeho závěry byly učiněny s odkazem na jiné podkladové materiály. Není přípustné, aby se správní orgán opíral o podklad, jehož je on sám autorem. Totožná situace se může týkat značného množství jeho krajanů, proto má za to, že jeho kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy.

8. Žalovaný k námitce stěžovatele, že Informaci OAMP zpracoval sám správní orgán, uvedl, že zpracováním je pověřeno samostatné oddělení Ministerstva vnitra, které dohlíží nejen na správnost informací, ale také na jejich aktuálnost. Při zpracování těchto dat vychází z věrohodných zdrojů, na které daný dokument řádně odkazuje. Dále uvádí, že povinnost zjistit skutečný stav věci má žalovaný jen v rozsahu důvodů, které žadatel ve správním řízení uvedl, přičemž je to žadatel (žalobce), kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Žalovaný dostál své povinnosti opatřit si informace o zemi původu, které jsou dostatečné, transparentní, objektivní a aktuální.

9. Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se dále ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

10. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je 5 Azs 86/2026 kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) dotýká se právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) týká se právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

11. Kasační stížnost se zaměřuje na otázku použití Informace OAMP, která byla vytvořena samotným žalovaným, tedy správním orgánem rozhodujícím ve věci, jako podkladu pro rozhodnutí. Podle Nejvyššího správního soudu však tato otázka v nyní posuzovaném případě nesplňuje výše zmíněná kritéria přijatelnosti kasační stížnosti. Otázkou použití informací o zemích původu v řízení ve věci mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně. Krajský soud postupoval zcela v souladu s ustálenou judikaturou, pokud akceptoval Informaci OAMP jako podklad pro rozhodnutí o zjevně nedůvodné žádosti, v níž stěžovatel opakovaně výslovně uvedl, že k žádosti o mezinárodní ochranu ho vedly pouze ekonomické důvody.

12. Kasační stížnost je nepřijatelná.

13. V řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení ohledně újmy, která mu v zemi původu hrozí, žadatel o mezinárodní ochranu. Nejvyšší správní soud již v minulosti uvedl například, že „postavení výpovědi žadatele je v řízení o udělení mezinárodní ochrany skutečně naprosto stěžejní. (…) Aby mohl správní orgán využít zprávy o zemi původu, musí napřed znát žadatelův příběh. Zprávy o zemi původu totiž nelze použít abstraktně, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2010, č. j. 2 Azs 3/2010-108). Jistá procesní aktivita je požadována i po žalovaném, který by měl v průběhu pohovoru vhodně kladenými otázkami zjistit, zdali žadatelem tvrzené skutečnosti jsou relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 Azs 66/2008-80, bod IV. b) (i)]. Ministerstvo vnitra navíc ve věcech mezinárodní ochrany nese odpovědnost za náležité zjištění reálií o zemi původu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 116/2005-58, či ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 Azs 66/2008-80).

14. Na druhou stranu, zjišťování informací o zemi původu a podrobnost tohoto zjišťování se odvíjí od toho, zda stěžovatel vůbec uvedl jakékoli skutečnosti podřaditelné pod pronásledování či vážnou újmu podle § 12 anebo § 14a zákona o azylu. Pokud „by stěžovatel ani nenamítal skutečnosti svědčící o tom, že došlo, nebo že by potenciálně mohlo dojít, k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, pak není třeba se situací v jeho zemi původu do detailu zabývat… V případě, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany však uvádí skutečnosti podřaditelné pod taxativní výčet důvodů pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, pak je třeba žadatelem uváděné skutečnosti konfrontovat se zjištěními týkajícími se politického prostředí v zemi původu žadatele“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007-63). Uvedený princip se vztáhne i na skutečnosti týkající se doplňkové ochrany. Vyšší míru zjišťování lze od správních orgánů požadovat pouze ve specifických případech, kdy jsou si vědomy obecného nebezpečí, v jehož důsledku hrozí určité skupině osob reálné nebezpečí zacházení v rozporu s čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, které je všeobecně známé 5 Azs 86/2026 - 31 pokračování a volně zjistitelné z rozsáhlé palety zdrojů (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 3. 2016 ve věci F. G. proti Švédsku, stížnost č. 43611/11; viz též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2017, č. j. 2 Azs 264/2016-59), což se stěžovatele netýká.

15. V nyní posuzované věci stěžovatel na dotaz, zda mu cokoli hrozí v zemi původu, uvedl, že ve své vlasti má pouze problémy finančního rázu, které se týkají potřeby získat prostředky na stavbu domu pro jeho rodinu. Tyto důvody, aniž by Nejvyšší správní soud snižoval jejich naléhavost pro stěžovatele, nejsou důvodem pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Závěr krajského soudu, že rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu, tak je zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou.

16. Krajský soud dále správně poukázal na ustálenou judikaturu týkající se nároků na informace o zemi původu, které jsou jedním z podkladů pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Tyto musí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS).

17. V případě, kdy stěžovatel netvrdil žádné důvody, které by se daly podřadit pod pronásledování či vážnou újmu, se žalovaný zcela správně soustředil na otázky, zda v zemi původu probíhá ozbrojený konflikt či zda po návratu do vlasti hrozí neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu jakákoli újma. Ve vztahu k otázce bezpečnosti a ozbrojeného konfliktu si žalovaný opatřil Informaci OAMP z 14. 3. 2025. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 16. 7. 2026, č. j. 6 Azs 90/2026-23, v bodu [8], konstatoval na obdobnou námitku týkající se použití Informace OAMP u jiného žadatele, že obecně postačuje, pokud tato informace je založena na řadě externích mezinárodních informačních zdrojů, které jsou objektivní, důvěryhodné, nezávislé a veřejně dostupné. Stěžovatel v nyní posuzované věci nevznesl žádnou konkrétní námitku proti obsahu Informace OAMP v posuzované věci, která by vyvracela splnění těchto požadavků. Krajský soud tedy použití Informace OAMP posoudil zcela v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu a stěžovatel neuvedl konkrétní důvod, pro který by bylo na místě od této judikatury odklonit.

18. Jde-li o obecnou námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kromě Informace OAMP si žalovaný opatřil informace od zastupitelského úřadu ČR působícího v zemi původu k otázce návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu z roku 2025 (Informace MZV ČR). Byť v jiných řízeních ve věci mezinárodní ochrany bývá seznam opatřených podkladů širší, ve shodě s krajským soudem má Nejvyšší správní soud za to, že rozsah zjišťování situace v zemi původu byl dostatečný s ohledem na tvrzení stěžovatele, že mu ve vlasti žádná konkrétní újma nehrozí.

19. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že dosavadní judikatura poskytuje dostatečné řešení námitek uplatněných v kasační stížnosti a zároveň kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, ani nebylo shledáno zásadní pochybení 5 Azs 86/2026 krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Z těchto důvodů kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

20. Odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 (nikoli odst. 3) ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný sice měl ve věci úspěch, ze spisu však nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoli náklady nad rámec běžné administrativní činnosti vznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. července 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu