6 Azs 90/2026

Rubrum

6 Azs 90/2026 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Z. S., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2025, č. j. OAM-1259/ZA-ZA11-K01-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2026, č. j. 28 Az 2/2026-24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce v žádosti a v řízení před žalovaným uvedl, že je státním příslušníkem Kazachstánu, tádžické národnosti, islámského vyznání, politicky se neangažuje. Jako důvod žádosti označil obavu o život a bezpečnost v důsledku výhrůžek ze strany soukromých osob, které po něm požadovaly vrácení finanční částky obsažené v jím přepravovaném zavazadle. Uvedl, že byl v domovském státě vystaven výhrůžkám zabitím, přičemž se obrátil na místní policii, která mu nebyla schopna pomoci. Další prostředky ochrany již nevyužil. Dále vyplynulo, že žalobce přicestoval do České republiky legálně, následně zde však pobýval bez oprávnění a o mezinárodní ochranu požádal až v souvislosti s hrozbou správního vyhoštění. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o jeho pronásledování z důvodů vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu, ani hrozbě vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona. Zdůraznil, že žalobcovy potíže mají povahu sporu se soukromými osobami, přičemž žalobce nevyužil veškeré dostupné možnosti ochrany ze strany státních orgánů v zemi původu. Žalovaný uzavřel, že ekonomické důvody a snaha setrvat na území České republiky nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. 6 Azs 90/2026

2. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku se městský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobcovy obtíže pramení ze soukromého konfliktu, který není spojen s některým z důvodů pronásledování dle § 12 zákona o azylu. Zdůraznil, že výhrůžky ze strany soukromých osob samy o sobě nepředstavují pronásledování ve smyslu azylového práva, pokud není prokázáno, že stát není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu. Městský soud poukázal na to, že žalobce nevyužil všechny dostupné prostředky ochrany v domovském státě, a proto nelze bez dalšího dovodit jejich neúčinnost. Městský soud přisvědčil žalovanému i v otázce možnosti udělení doplňkové ochrany. Konstatoval, že ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by žalobci hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Ve vztahu k námitce týkající se použití informací OAMP jako podkladu pro rozhodnutí městský soud odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž samotná skutečnost, že tyto informace zpracovává žalovaný, nečiní tento podklad nezákonným za splnění podmínky, že vychází z více zdrojů a splňuje požadavek objektivity a přezkoumatelnosti (transparentnosti). Městský soud rovněž přisvědčil závěru žalovaného, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v situaci hrozícího vyhoštění, což v kontextu ostatních zjištění podporuje závěr o absenci azylově relevantních důvodů.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní zopakoval námitku, že správní orgán porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil skutečný stav věci. Dle jeho názoru žalovaný nevycházel z nestranných podkladů o situaci v zemi původu, neboť je sám zpracovává. Dle stěžovatele takový podklad rozhodnutí nelze připustit. Dle stěžovatele proto kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť obdobná situace se může týkat většího množství osob v obdobném postavení.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na správnosti závěrů jím vydaného rozhodnutí a napadeného rozsudku. Uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, stěžovateli byl poskytnut prostor k uplatnění jeho práv a použité informace o zemi původu odpovídají požadavkům kladeným na tento podklad rozhodnutí.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věcech, v níž před krajským soudem rozhoduje specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

6. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení Městského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, 6 Azs 90/2026 - 32 pokračování č. j. 9 As 144/2021-31). Stěžovatelem uplatněné důvody však nezakládají přesah jeho vlastních zájmů, natož přesah svým významem podstatný.

7. Pokud jde o námitku týkající se použití informací OAMP, městský soud správně vycházel z ustálené judikatury vztahující se k požadavkům na informace o zemi původu, dle které musejí být tyto podklady „v maximální možné míře 1. relevantní, 2. důvěryhodné a vyvážené, 3. aktuální a ověřené z různých zdrojů, a 4. transparentní a dohledatelné“ (viz k tomu již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Rovněž samotná okolnost, že autorem tohoto podkladu je žalovaný správní orgán, nezpůsobuje dle judikatury Nejvyššího správního soudu jeho nepoužitelnost, jestliže taková informace vychází z široké škály nejrůznějších důvěryhodných zdrojů a tyto zdroje jsou transparentně identifikovány. Rešerše o situaci v zemi původu jsou v rámci azylového řízení běžně používány a jejich relevanci nesnižuje skutečnost, že byly zpracovány samotným žalovaným (shodně viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2021, č. j. 6 Azs 327/2020-29, bod 8).

8. Namítá-li stěžovatel v kasační stížnosti, že informace OAMP je pouze „sběrným dokumentem“ a jeho zdroje nejsou součástí správního spisu, je nutno konstatovat, že informace obsažené ve správním spisu jsou založeny na řadě externích mezinárodních informačních zdrojů. Seznam konkrétních zdrojů, z nichž žalovaný při zpracování informací OAMP (konkrétně Postavení dlužníků v Kazachstánu, Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Výjezd a návrat občanů Kazachstánu z/do vlasti, Kazachstán – zahraniční mobilita a návraty do země, Kazachstán – Policie – struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy) vycházel, je v těchto podkladech obsažen, přičemž je zřejmé, že se jedná o zdroje objektivní, důvěryhodné, nezávislé a veřejně dostupné (např. Evropská unie – Agentura EU, Amnesty International, MZV USA, Freedom House, Kazašský mezinárodní výbor k lidským právům a dodržování zákonnosti ad.). Podklady shromážděné žalovaným tak požadavky judikatury naplňují, nadto nepředstavovaly jediný podklad o situaci v zemi původu (viz žalovaným vyžádané doplnění informací od Ministerstva zahraničních věcí).

9. S výše uvedeným souvisí i stěžovatelova námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ve vztahu k ní městský soud v souladu s judikaturou správně uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn v potřebném rozsahu a že stěžovateli byl poskytnut prostor k náležitému uplatnění procesních práv. Nejvyšší správní soud připomíná, že posouzení skutkových otázek je primárně úlohou krajského (zde městského) soudu, který žalobou napadené rozhodnutí hodnotí v tzv. plné jurisdikci (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79, nebo ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 Afs 7/2020-52). Intervence ze strany Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se na vady řízení a dokazování. Takové vady, které by zakládaly přesah vlastních zájmů stěžovatele, však Nejvyšší správní soud v dané věci neshledal.

IV. Závěr a náklady řízení

10. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. 6 Azs 90/2026

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu