6 As 103/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze, sídlem nám. Hrdinů 1300/11, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j. SIN 221/2025-14, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2026, č. j. 51 A 13/2026-18, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti žalobce s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 4. 2026 se žalobce (stěžovatel) domáhal zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.

2. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

3. Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tato žádost byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2026, č. j. 6 As 103/2026-15, zamítnuta z důvodu, že stěžovatel nevylíčil své majetkové poměry úplně a věrohodně. Stěžovatel jednak nepravdivě uvedl skutečnou výši některých svých dluhů, jednak měl Nejvyšší správní soud pochybnosti o skutečné povaze finančních prostředků poskytovaných stěžovateli paní I. H. Stěžovatel nevysvětlil, proč si finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku za nyní projednávanou kasační stížnost nemůže obstarat obdobným způsobem jako na ostatní své náklady. Nejvyšší správní soud zohlednil také skutečnosti indikující zneužití práva.

4. V návaznosti na zamítnutí žádosti Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 As 103/2026-15 vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a doložení splnění podmínky řízení dle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Stěžovatel byl řádně poučen o následcích spojených s nesplněním usnesením uložených povinností.

5. Usnesení č. j. 6 As 103/2026-15 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 7. 2026. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak počala běžet dne 28. 7. 2026 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.).

6. Stěžovatel dne 5. 8. 2026 znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

7. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65, nebo obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007-150). O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku není nutné rozhodovat, pokud důvody uplatněné stěžovatelem v nové žádosti nemohou z povahy věci vést k dodatečnému osvobození od soudních poplatků; v takovém případě by opakované rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. 3 As 94/2024-17).

8. Stěžovatel ve své opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozporoval důvody zamítnutí první žádosti. Uvedl, že paní I. H. mu již finanční prostředky neposkytne, pročež si nemůže finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku a právní zastoupení obstarat tímto způsobem. Přiložil listiny, o nichž uvedl, že jde o tiskové výstupy emailové komunikace mezi ním a paní I. H. Dluhy dle stěžovatele jsou nezpůsobilé „aktivně zaplatit soudní poplatek, a to bez ohledu na jejich výši či nepřesnost“. Z doložených listin lze dle stěžovatele učinit dostatečně věrohodný a přesný obraz o jeho finančních a majetkových poměrech.

9. Nejvyšší správní soud o opakované žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v souladu s výše citovanou judikaturou nerozhodoval. V podání ze dne 5. 8. 2026 Nejvyšší správní soud neshledal žádná nová relevantní a věrohodná tvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech stěžovatele, která by odůvodňovala rozhodování o jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelem uváděné skutečnosti nemění nic na tom, že své poměry, tj. nejen příjmy, výdaje, majetek a aktuální disponibilní prostředky, ale též možnost si potřebné prostředky opatřit jiným způsobem, nevylíčil úplně a věrohodně. Stěžovatel ani ve své opakované žádosti neuvádí skutečnou výši zbývající části svých dluhů vůči Okresnímu soudu v Mělníku. Tato skutečnost pak zakládá důvodné pochybnosti o úplnosti a věrohodnosti i dalších tvrzeních stěžovatele ohledně jeho majetkových poměrů. Nejvyšší správní soud má pochybnosti též o tom, že skutečně došlo k ukončení poskytování finančních prostředků stěžovateli paní I. H. způsobem, jak jej stěžovatel prezentuje.

10. Stěžovatel, který žádá, aby byl osvobozen od soudních poplatků, resp. aby mu byl na náklady státu pro soudní řízení ustanoven zástupce, je povinen soudu úplně a věrohodně ozřejmit celkovou svoji situaci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004-50, nebo ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009-88). Skutečnost, že „dluhy nelze zaplatit soudní poplatek“ na této povinnosti nic nemění.

11. Nejvyšší správní soud rovněž znovu odkazuje na celkový kontext, tj. především skutečnost, že stěžovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem vystupuje jako účastník ve více než 70 řízeních, přičemž spory se v podstatném množství týkají stěžovatelových žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a nemají vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Ani tento důvod nebyl stěžovatelovými tvrzeními v podání ze dne 5. 8. 2026 relevantně vyvrácen. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že „osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je namístě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS). O takovou situaci se jedná i v tomto případě. Stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Praze o zamítnutí žádosti stěžovatele o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Důvodem zamítnutí žádosti bylo zneužití práva na informace, neboť stěžovatel vůči žalovanému a dalším povinným subjektům učinil již desítky obdobných podání, a to se zjevným cílem dosáhnout přezkumu řízení ve svých věcech, s jejichž výsledky není spokojen. To však účelem práva na informace není.

12. Ačkoliv má stěžovatel právo soudní spory vést, není zde rozumný důvod pro to, aby náklady na tento druh sporů nesl stát prostřednictvím osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2026, č. j. 1 As 206/2025-18, v jiné věci téhož stěžovatele).

13. Patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku stanovená usnesením č. j. 6 As 103/2026-15 marně uplynula dne 11. 8. 2026 (úterý).

14. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

15. Stěžovatel v soudem stanovené patnáctidenní lhůtě nesplnil ani povinnost doložit splnění podmínky řízení dle 105 odst. 2 s. ř. s., byl tedy naplněn rovněž důvod pro odmítnutí kasační stížnosti [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.].

16. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu