6 Azs 163/2026

Rubrum

6 Azs 163/2026 - 15 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: O. B. N., zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2026, č. j. CPR-11124-2/ČJ-2026-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2026, č. j. 40 A 31/2026 - 21, takto:

Výrok

Kasační stížnosti žalované s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 16. 2. 2026, č. j. KRPZ-19306-16/ČJ-2026-150026, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z důvodu podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Krajský soud v Brně rozhodnutí žalované, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku.

2. Právní názor vyjádřený v napadeném rozsudku považuje žalovaná za nesprávný a rozporný s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Pokud by jej správní orgány respektovaly, došlo by k negativnímu zásahu do zájmu chráněného zákonem o pobytu cizinců (tj. zájmu na regulaci pobytu cizinců a boji proti nelegální migraci) a k nenahraditelné újmě. Přiznáním odkladného účinku by naopak nevznikla žádná újma žalobci ani jiným osobám. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že pokud by správní orgány v dalším řízení rozhodly v souladu s právním názorem krajského soudu, avšak Nejvyšší správní soud by následně napadený rozsudek zrušil, původní rozhodnutí o správním vyhoštění by „obživlo“. V důsledku toho by vedle sebe souběžně existovala dvě různá rozhodnutí v téže věci. Takový stav považuje žalovaná za nežádoucí a obtížně řešitelný procesními prostředky (v této souvislosti odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49). Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti představuje jediný způsob, jak lze zmíněným negativním důsledkům předejít. 6 Azs 163/2026

3. Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že rozsudek krajského soudu považuje za správný a nespatřuje žádný důvod, pro nějž by měl Nejvyšší správní soud podané kasační stížnosti odkladný účinek přiznat.

4. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů a skutečností přednesených stěžovatelkou dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 107 téhož zákona.

5. Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle citovaných ustanovení lze kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

7. V nyní projednávané věci stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku žádné dostatečně konkrétní a závažné důvody nepředestřela. Jedná-li se o argumentaci ohledně možného vzniku složité procesní situace spočívající v budoucí existenci dvou konkurenčních rozhodnutí, Nejvyšší správní soud již v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně vyslovil, že taková okolnost sama o sobě důvod pro přiznání odkladného účinku nepředstavuje (viz usnesení ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 Azs 70/2015 - 28, ze dne 7. 10. 2015, č. j. 1 Azs 207/2015 - 16, či ze dne 30. 7. 2020, č. j. 6 Azs 224/2020 - 22). Podrobně se k této otázce vyjádřil rozšířený senát ve shora citovaném usnesení č. j. 10 Ads 99/2014 - 58 (které bylo reakcí na nejednoznačný výklad stěžovatelkou odkazovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49), přičemž uvedl: „Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Považovala-li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení § 36 odst. 1 s. ř. s.“

8. Nejvyšší správní soud rovněž zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem je s ohledem na jeho postavení v systému veřejné správy vyhrazeno toliko ojedinělým případům, v nichž by správnímu orgánu, potažmo jím 6 Azs 163/2026 - 16 pokračování chráněnému veřejnému zájmu hrozil vznik vážné újmy. K tomu rozšířený senát v opakovaně citovaném usnesení č. j. 10 Ads 99/2014 - 58 upřesnil: „Újmou žalovaného nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení. (…) Jako příklad újmy na straně žalovaného lze uvést ohrožení důležitého veřejného zájmu, kterým je ochrana vzácné kulturní památky, jež by mohla být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného nevratně poškozena nebo zničena. (…) Za ohrožení důležitého veřejného zájmu lze považovat i případy, které již rozšířený senát jako výjimečné uvedl v usnesení ve věci sp. zn. 2 Ans 3/2006: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.“

9. S ohledem na citované judikaturní závěry Nejvyšší správní soud konstatuje, že možná budoucí existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci nepředstavuje výjimečnou situaci, kterou by bylo možné považovat za újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Dostatečný důvod pro přiznání odkladného účinku nepředstavuje ani zcela povšechný odkaz na veřejný zájem na potírání nelegální migrace. Aby byla stěžovatelka s návrhem na přiznání odkladného účinku úspěšná, musela by popsat, jaká specifika věci či charakteristiky žalobce svědčí v této konkrétní věci pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu ohrožení veřejného zájmu. To však neučinila.

10. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že relevantní není ani stěžovatelčin argument, že závěry krajského soudu jsou nesprávné a rozporné s ustálenou judikaturou. Nesouhlas s napadeným rozsudkem nezakládá důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Třebaže stěžovatelka s právním názorem krajského soudu nesouhlasí, je pro ni v současné době závazný. Jeho správnost nemůže Nejvyšší správní soud posuzovat při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku, které je toliko rozhodnutím předběžné povahy, ale učiní tak až v rozhodnutí ve věci samé. Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu