6 Azs 329/2021

Rubrum

6 Azs 329/2021 – 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: L. Y., zastoupená Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou, sídlem Masarykova 1250/50, Lysá nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2021, č. j. OAM-215/ZA-ZA11-LE26-R2-2016, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2021, č. j. 29 Az 3/2021 - 80, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Žalobkyně podala dne 27. 2. 2016 žádost o mezinárodní ochranu, kterou jí žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 2. 2018 neudělil. Toto rozhodnutí bylo později zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Azs 401/2018 - 64. Vzhledem k tomu, že v dalším řízení o žádosti o mezinárodní ochranu byla žalobkyně neznámého pobytu, žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zastavil řízení o žádosti podle § 25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím zástupkyně žalobu. Krajský soud řízení o žalobě zastavil podle § 33 písm. b) zákona o azylu s odůvodněním, že je žalobkyně neznámého pobytu (hlášené místo pobytu měla evidováno pouze do 31. 3. 2021). Krajskému soudu se nepodařilo zjistit aktuální místo pobytu ani dotazem u příslušných orgánů, ani dotazem u zástupkyně žalobkyně. 6 Azs 329/2021 II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž shrnula průběh dosavadního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, včetně předchozího soudního přezkumu. Stěžovatelka se domnívala, že krajský soud, který zastavil řízení dle § 33 písm. b) zákona o azylu, porušil její právo na přístup k soudní ochraně garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka namítala, že byla po celou dobu správního i soudního řízení zastoupena, správní orgány i krajský soud proto mohly v řízení účinně komunikovat s její zástupkyní. Vyloučení soudního přezkumu v dané věci ve výsledku znamená, že stěžovatelce byl odepřen opravný prostředek v řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je vedeno jako jednoinstanční. Žalovaný se dle jejího názoru dopustil zásadního pochybení tím, že sám azylové řízení nezákonně zastavil. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na skutečnost, že v důsledku dlouhodobého porušování práva žalovaným a průtahů v řízení se dostala (dle tvrzení její zástupkyně) do špatného psychického stavu, začala obtížně komunikovat, a to rovněž se zástupkyní. Nelze tedy usuzovat na zmizení stěžovatelky, nýbrž na její velký strach. Stěžovatelka upozornila, že nezmizela z pole působnosti českých orgánů, ani v jejím případě nezanikla potřeba udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem k tomu, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor soudu a zatížil řízení průtahy, měl by Nejvyšší správní soud dle stěžovatelky rozhodnout přímo o udělení mezinárodní ochrany (k tomu stěžovatelka odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie). S odkazem na obsah správního spisu zároveň zdůraznila, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany splňuje.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že mu nebylo (a doposud není známo) místo stěžovatelčina pobytu. Stručně shrnul, z jakého důvodu bylo správní řízení zastaveno. Zároveň odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která v obdobných případech posuzuje kasační stížnosti jako nepřijatelné. Rovněž krajský soud postupoval dle jeho názoru v souladu se zákonem.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

6. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též po novelizaci soudního řádu správního, jež institut nepřijatelnosti kasační stížnosti rozšířila z věcí mezinárodní ochrany na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího 6 Azs 329/2021 - 35 pokračování správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 - 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31).

7. Nejvyšší správní soud konstatuje, že se prakticky totožnou situací jako v nyní posuzované věci zabýval ve své rozhodovací činnosti opakovaně (viz níže), přičemž neshledal důvod se od dřívější judikatury odchýlit. Krajský soud rozhodl zcela v intencích této judikatury a v jeho postupu nelze shledat žádné zásadní pochybení.

8. Smyslem § 33 zákona o azylu je „umožnit soudům nezabývat se meritorně žalobami ve věci azylu těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů české veřejné moci, tzn. žalobců, o nichž by již bylo nadbytečné rozhodovat, neboť již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu již ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45). Jsou-li naplněny podmínky tohoto ustanovení zákona, krajský soud nemá možnost volby, jak se nesprávně domnívá stěžovatelka, ale v souladu se zákonem řízení zastaví bez věcného posouzení (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 - 67, nebo ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Azs 2/2009 - 33).

9. Zákon přitom stěžovatelce neupírá věcný soudní přezkum napadeného správního rozhodnutí (a nedochází tak k porušení jejího práva na spravedlivý proces, jak uvádí v kasační stížnosti), pouze jej podmiňuje mj. tím, že v době probíhajícího soudního řízení má být zjistitelné místo jejího pobytu (rozsudek ze dne 17. 5. 2022, č. j. 7 Azs 125/2021 - 34, bod [17]). Jestliže tedy měla stěžovatelka zájem na soudním přezkumu rozhodnutí vydaného v řízení ve věci mezinárodní ochrany, měla krajskému soudu k dotazu na její zástupkyni sdělit aktuální místo svého pobytu. Krajský soud přitom ohledně zjištění pobytu stěžovatelky učinil v souladu s judikaturou dostatečné šetření. Přesto se mu místo pobytu zjistit nepodařilo (stejně jako žalovanému).

10. Na posouzení věci pak nemá vliv ani to, že řízení o žádosti stěžovatelky o mezinárodní ochranu zastavil již žalovaný podle § 25 písm. j) zákona o azylu, dle kterého se řízení zastaví, nelze-li zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu a na základě dosud zjištěného stavu věci nelze rozhodnout. Rovněž přezkum tohoto rozhodnutí krajským soudem by byl možný pouze v případě, že by byl znám pobyt stěžovatelky, a tedy by soud věděl, kde se zdržuje. Není důvod rozlišovat mezi situacemi, v nichž soud přezkoumává rozhodnutí o neudělení některé z forem mezinárodní ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení (viz již citovaný rozsudek č. j. 7 Azs 125/2021 - 34, bod [16], rozsudek ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 108/2021 - 44, bod [17], nebo rozsudek ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Azs 219/2021 - 29, bod [16]).

11. Rovněž s argumentací stěžovatelky, že byla po celou dobu správního i soudního řízení zastoupena advokátkou, se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti již vypořádal a nepovažuje ji za relevantní. Jak uvedl ve výše citovaném rozsudku č. j. 7 Azs 125/2021 - 34: „Na rozdíl od správního orgánu není soud při zastavování řízení zavázán další podmínkou, že na základě dosud zjištěného stavu věci nelze rozhodnout [§ 25 písm. j) zákona o azylu], či například že nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany brání soudnímu řízení či ztěžuje jeho průběh. Zákon je vůči žadatelům přísný, není však úkolem soudu pokoušet se překlenout tuto přísnost výkladem a nad rámec zákona vytvářet další podmínky pro zastavení řízení. Smyslem § 33 je totiž umožnit soudům 6 Azs 329/2021 nejen vést efektivně řízení a pokračovat v něm (…), ale rovněž nezabývat se meritorně žalobami ve věcech azylu těch žalobců, kteří již ´pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky´ (rozsudek č. j. 2 Azs 16/2004 - 45) a na jejichž právní postavení (pobytový status) již výsledek azylového řízení pravděpodobně nebude mít žádný vliv“ (bod [18]).

12. Nejvyšší správní soud tak již v minulosti odmítl argumentaci, že by v případě dostupné komunikace s advokátem nebylo možno soudní řízení ve věci mezinárodní ochrany zastavit. Naopak dovodil, že smysl a účel § 33 zákona o azylu je širší a vylučuje soudní přezkum rovněž v případech, kdy je vzhledem k neznámému pobytu žalobce pravděpodobné, že již není v dosahu tuzemské jurisdikce. I v případě, kdy by Nejvyšší správní soud přijal argumentaci zástupkyně o špatném psychickém stavu a strachu stěžovatelky, pro který již nechtěla komunikovat s žalovaným (a tedy mu i odmítala uvést aktuální místo pobytu), není zřejmé, z jakých důvodů by obavu sdělit místo svého aktuálního pobytu měla rovněž vůči krajskému soudu. Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatelka neuvedla místo pobytu ani v řízení o kasační stížnosti, lze tedy mít oprávněné pochybnosti, zda se na území České republiky skutečně zdržuje.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na jí vznesené kasační námitky, a krajský soud nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

14. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021 - 28). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. září 2022 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu 6 Azs 329/2021 - 36 pokračování