7 Afs 8/2017

Rubrum

7 Afs 8/2017 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: PLUS OIL, a.s. " v likvidaci ", se sídlem Sokola-Tůmy 107/2, Český Těšín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 22 Af 109/2014 - 107, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne 14. 5. 2014 byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 3. 2014, č. j. 5673/14/5000-14306-711377, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty. Žalobu podala jménem žalobce obchodní společnost GOODWILL PARTNER, se sídlem U dubu 691/48, Praha 4 (dále jen „GOODWILL PARTNER“), a to na základě plné moci ze dne 2. 5. 2014.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2014, č. j. 3 Af 19/2014 - 62, byla věc postoupena k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 22 Af 109/2014 - 107, byla žaloba zamítnuta.

3. Dne 9. 1. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost, ve které se uvádí, že ji podal žalobce „zastoupen společností GOODWILL PARTNER“.

4. Ze spisu předloženého krajským soudem a veřejných rejstříků Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 22. 10. 2014 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2014, č. j. KSOS 31 INS 3761/2014 – A17, jehož prvním výrokem byl konstatován úpadek žalobce, druhým výrokem byl na majetek žalobce prohlášen konkurz a třetím výrokem byla insolvenční správkyní ustanovena Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D. (dále také „insolvenční správkyně“). 7 Afs 8/2017

5. Podle § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) „Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.“

6. Podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona „Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.“

7. Podle § 264 odst. 1 insolvenčního zákona „V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.“

8. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že prohlášením konkurzu dne 22. 10. 2014 přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon souvisejících práv a povinností na insolvenční správkyni, přičemž v soudním řízení (ve kterém je posuzována zákonnost rozhodnutí, kterými byly zamítnuty odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty) by bylo možno pokračovat se souhlasem insolvenční správkyně (§ 246 odst. 1 insolvenčního zákona). Předmětné soudní řízení je totiž „řízením o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty“ ve smyslu § 263 odst. 1 insolvenčního zákona. Ke stejnému závěru dospěl zdejší soud např. v rozsudku ze dne 13. 4. 2010, č. j. 8 Afs 54/2009 - 84: „V daňovém řízení však bezprostřední souvislost s majetkem náležejícím do konkursní podstaty dána bezpochyby je. Pravomocná rozhodnutí – platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, se v majetkové sféře úpadce projeví snížením jeho majetku, který patří do konkursní podstaty. Jde tak o řízení o nárocích, které se týkají majetku náležejícího do konkursní podstaty […]“. Dále lze poukázat na rozsudek ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 130/2014 - 33, ve kterém zdejší soud uvedl následující: „Podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona se prohlášením konkursu přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, není-li v zákoně stanoveno jinak. Majetkovou podstatou se rozumí v souladu s § 2 odst. 1 písm. e) majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů. Nejvyšší soud se vyjádřil k § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se přerušovala řízení o nárocích, které se týkaly majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které měly být uspokojeny z tohoto majetku, následovně: „Nároky, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, se přitom rozumí veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisejí a které tak mají vliv na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená.“ (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98). Nejvyšší správní soud odkázal na toto stanovisko i při výkladu pojmu „řízení týkající se majetkové 7 Afs 8/2017 - 21 pokračování podstaty“ podle insolvenčního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2011, čj. 9 Afs 58/2010 – 74). V rozsudku ze dne 3. 4. 2007, čj. 8 Afs 88/2005 – 53, Nejvyšší správní soud uzavřel, že „pojem „nároky, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty“ (...) je nutno vnímat tak, že jde i o nároky, jež by se konkursní podstaty mohly dotýkat. (...) Z tohoto pohledu jsou pak tedy významné i sporné majetkové hodnoty, jež by výši konkursní podstaty výrazně ovlivnily.“ Přestože soud v citované věci rozhodoval podle zákona o konkursu a vyrovnání, jeho závěr je bezpochyby platný i pro výklad pojmu „řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty“. Řízení se netýká majetkové podstaty, pokud se jedná pouze o otázku procesního práva, jejíž řešení se nedotkne hmotněprávní sféry úpadce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 8 Afs 31/2008 - 40). V rozsudku ze dne 14. 10. 2010, čj. 5 As 64/2009 – 68, Nejvyšší správní soud uzavřel, že se nepřerušují řízení o nárocích, které z majetkové podstaty nemohou být uspokojeny (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2011, čj. 8 As 39/2010 – 114). Obecně se řízení nepřerušuje, pokud jeho výsledek nemůže mít vliv na výši majetkové podstaty (srov. rozsudek ze dne 26. 1. 2011, čj. 9 Afs 29/2010 - 61).“

9. Jak dále vyplývá z předloženého spisu krajského soudu, insolvenční správkyně vyjádřila svůj souhlas s pokračováním řízení, a to podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 29. 12. 2014. V souladu s § 264 odst. 1 in fine insolvenčního zákona se tímto dnem insolvenční správkyně stala ex lege účastníkem řízení namísto žalobce. Žalobce, resp. jeho zástupce (jehož plná moc nadto prohlášením konkurzu zanikla podle § 252 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy nebyl oprávněn podat kasační stížnost.

10. Uvedené závěry podporuje i judikatura zdejšího soudu, který např. již v rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. 7 Afs 127/2004 - 72, uvedl, že „v průběhu konkursního řízení je k podání žaloby proti rozhodnutí správce daně, jímž byla zamítnuta reklamace proti rozhodnutí o přeplatku na dani, aktivně legitimován pouze správce konkursní podstaty, stejně jako k podání kasační stížnosti“. V rozsudku ze dne 13. 4. 2010, č. j. 8 Afs 54/2009 - 84, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „Mezi oprávnění disponovat s majetkem náležejícím do konkursní podstaty lze nepochybně zařadit i oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat procesní práva v soudním řízení o přezkumu zákonnosti žalobou napadených správních rozhodnutí. Bylo na uvážení správce konkursní podstaty, zda poté, kdy mu byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, bude proti němu brojit kasační stížností či nikoli. Správce konkursní podstaty kasační stížnost proti rozsudku nepodal. Pokud za této situace podal kasační stížnost toliko úpadce a nikoli správce konkursní podstaty, je třeba uzavřít, že kasační stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 120 a § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.“ Ačkoliv se oba tyto rozsudky týkaly předchozí právní úpravy (tj. zákona č. 328/1991 Sb.), lze je s ohledem na podobnost současné právní úpravy vztáhnout i na nyní projednávaný případ.

11. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

12. Nejvyšší správní soud závěrem doplňuje, že si je plně vědom pochybení na straně krajského soudu vzniklých přehlédnutím důsledků prohlášení konkurzu. Z důvodu, že však kasační stížnost podal subjekt, který ji nebyl oprávněn podat, nemohl zdejší soud kasační stížnost připustit k věcnému přezkumu. Nutno dodat, že Nejvyšší správní soud 7 Afs 8/2017 není oprávněn ex offo přezkoumávat rozhodnutí krajských správních soudů. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost nebyla připuštěna k věcnému přezkumu, označil zdejší soud za účastníky řízení o kasační stížnosti osoby, které jimi byly v řízení před krajským soudem (§ 105 odst. 1 s. ř. s.).

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. dubna 2017 JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu