8 As 146/2014

Rubrum

8 As 146/2014 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2014, čj. 29 A 55/2014 - 16, takto:

Výrok

I. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 9. 2014 kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2014, čj. 29 A 55/2014 - 16, jímž soud rozhodl o žalobě na ochranu proti nečinnosti Krajského soudu v Brně.

2. Usnesením ze dne 18. 9. 2014, čj. 8 As 146/2014 – 16, Nejvyšší správní soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.

3. Podáním ze dne 2. 10. 2014 stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků s tím, že je od roku 2009 nezaměstnaný a nemá žádný příjem. Zároveň předložil vyplněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 31. 7. 2014.

4. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. 8 As 146/2014 - 43 Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

5. Nejvyšší správní soud vymezil ve své judikatuře některé případy, kdy lze návrh považovat za „zjevně bezúspěšný“ podle § 36 odst. 3 s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007 – 72, nebo ze dne 29. 6. 2011, čj. 1 As 51/2011 – 135). Z této judikatury vyplývá obecný závěr, že zjevná neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, měla by být nesporná a zcela jednoznačná. Mezi zjevně bezúspěšné návrhy patří také podání, která nelze projednat ve správním soudnictví, je-li taková okolnost zjevná na první pohled.

6. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se stěžovatel domáhal s poukazem na § 79 s. ř. s. ochrany proti nečinnosti žalovaného Krajského soudu v Brně. Namítl, že krajský soud nejednal o žalobcově žalobě ze dne 19. 5. 2014, která směřovala proti usnesení téhož krajského soudu ze dne 17. 3. 2014, čj. 63 A 2/2014 – 10, ale tuto žalobu protiprávně postoupil Nejvyššímu správnímu soudu jako přílohu k již podané kasační stížnosti.

7. Krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť k rozhodnutí ve věci samé nebyla dána pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

8. Nejvyšší správní soud přisvědčil názoru krajského soudu. Procesní postup krajského soudu ve věci žaloby ze dne 19. 5. 2014 byl postupem v rámci výkonu soudnictví, a nikoli rozhodováním či postupem orgánu v oblasti veřejné správy podle § 4 odst. 1 s. ř. s. Proti takovému postupu se nelze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s., a věcného projednání takové žaloby nelze dosáhnout ani prostřednictvím kasační stížnosti.

9. Kasační stížnost stěžovatele je tedy zjevně bezúspěšným návrhem podle § 36 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, aniž by posuzoval skutečnosti týkající se majetkových poměrů stěžovatele.

10. Podle § 120 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud odmítne kasační stížnost, pokud nejsou splněny podmínky řízení, tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.

11. Mezi podmínky řízení o kasační stížnosti patří, že stěžovatel musí být v řízení zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (srov. § 105 odst. 2 s. ř. s.).

12. Stěžovatel nepředložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti ani v dodatečné jednoměsíční lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ve shora uvedeném usnesení čj. 8 As 146/2014 – 16, ačkoli byl soudem poučen o procesních následcích takového postupu. Stěžovatel ani nepožádal v téže lhůtě o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 35 odst. 8 s. ř. s., ač byl soudem o takové možnosti poučen. 8 As 146/2014 - 44

13. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl postupem podle § 120 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Protože byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní soud již nestanovil stěžovateli dodatečnou lhůtu k úhradě soudního poplatku.

14. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o námitce podjatosti JUDr. Elišky Cihlářové vznesené stěžovatelem v podání ze dne 30. 9. 2014, neboť osmý senát, jemuž byla věc přidělena na základě rozvrhu práce, rozhodoval ve svém stálém složení: JUDr. Jan Passer, Mgr. David Hipšr a JUDr. Michal Mazanec.

15. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel uvedl jako důvod kasační stížnosti podjatost soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzany Bystřické spočívající v postupu soudkyně v řízení. Taková okolnost nemůže vést k vyloučení soudce (srov. § 8 odst. 1 poslední věta s. ř. s.). Nejvyšší správní soud opakovaně upozornil stěžovatele, že podjatost soudce nelze namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci projednávané soudem (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, čj. Nao 232/2014 – 18, ze dne 19. 6. 2014, čj. Nao 239/2014 – 28, nebo ze dne 31. 10. 2013, čj. Nao 55/2013 - 54). Stěžovatel je tedy nepochybně obeznámen s názorem Nejvyššího správního soudu na tuto problematiku. Opětovné uplatnění téže zjevně nedůvodné námitky proto vyvolává dojem, že stěžovatel využívá tohoto procesního práva pouze za účelem znesnadnění průběhu soudního řízení, a nikoli za účelem ochrany svých veřejných subjektivních práv.

16. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. listopadu 2014 JUDr. Jan Passer předseda senátu