Nejvyšší správní soud · Usnesení

Nao 232/2014

č. j. Nao 232/2014-18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-07-17 · nepodjatý soudce · ECLI:CZ:NSS:2014:Nao.232.2014.18

Citované zákony (1)

Rubrum

Nao 232/2014 - 18 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o námitce podjatosti ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 36/2014, takto:

Výrok

Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Mgr. Kateřina Kopečková a Mgr. Petr Šebek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 36/2014.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2014, č. j. 4 As 94/2014 – 9 obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku a doložení, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie, nebo předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Krajský soud v Brně poučil žalobce o složení senátu 62 A, kterému byla věc podle rozvrhu práce přidělena. Na toto poučení reagoval žalobce podáním, ve kterém vznesl námitku podjatosti vůči soudcům senátu 62 A – JUDr. Davidu Rausovi, Mgr. Kateřině Kopečkové a Mgr. Petru Šebkovi. Tuto námitku odůvodnil tím, že uvedení soudci mu upřeli „právo na spravedlivý proces a zákonnost řízení“ v dřívějším řízení vedeném pod sp. zn. 62 A 11/2014. Soudci JUDr. Davida Rause, Mgr. Kateřiny Kopečkové a Mgr. Petra Šebka se shodně vyjádřili k námitce podjatosti tak, že jim nejsou známi žádné důvody, pro které by bylo možno pochybovat o jejich podjatosti. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním Nao 232/2014 řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním nebo soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním v průběhu soudního řízení. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V daném případě spatřuje žalobce důvod podjatosti soudců výlučně v jejich postupu a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 62 A 11/2014. To však nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávané věci žalobce. Ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Skutečnost, že soudce rozhodoval v jiné věci žalobce, nemůže být sama o sobě důvodem jeho podjatosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 – 53). Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kdy je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci, jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které reálně brání, aby rozhodoval v souladu se zákonem. Vzhledem tedy k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ust. § 8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobce neuvedl, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. července 2014 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (118)

Zobrazeno prvních 50 podle data.