8 As 89/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Radima Kadlčáka v právní věci žalobce: J. P., zast. JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. KUJCK 58421/2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2026, č. j. 54 A 8/2026-37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V nynější věci NSS posuzoval, zda záměna registračních značek nákladního vozidla a přívěsu a nesprávné označení vozidla jako tahače činí příkazový blok nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Dospěl k závěru, že nikoli, neboť i přes tyto nepřesnosti bylo z příkazového bloku jednoznačně patrné, kdo, kdy, kde a jakého přestupkového jednání se dopustil.

2. Městský úřad Kaplice rozhodnutím ze dne 8. 4. 2026, č. j. MěÚK/10045/2026, zamítl námitky žalobce proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů a potvrdil, že žalobce ke dni 5. 1. 2026 dosáhl celkového počtu 12 bodů.

3. Prvních šest bodů mu bylo zaznamenáno na základě příkazu Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 6. 2025 za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil dne 17. 5. 2025 porušením § 18 odst. 3 téhož zákona.

4. Dalších šest bodů bylo zaznamenáno na základě příkazového bloku série VA/2025 č. A0363633 ze dne 5. 1. 2026. Podle něj žalobce téhož dne ve 13:57 hodin na dálnici D11 na km 13 ve směru na Prahu nerespektoval dopravní značku B22a zakazující předjíždění nákladním vozidlům. Právě způsobilost tohoto příkazového bloku jako podkladu pro druhý šestibodový záznam je v nynější věci sporná. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

5. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou. Namítal, že příkazový blok ze dne 5. 1. 2026 nebyl způsobilým podkladem pro záznam bodů, neboť v popisu skutku byly zaměněny registrační značky nákladního vozidla a přívěsu a vozidlo bylo nesprávně označeno jako tahač. Tuto nepřesnost následně potvrdila také Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“). Podle žalobce nešlo o pouhé písařské pochybení, protože identifikace vozidla a jízdní soupravy byla podstatná pro posouzení, zda se na něj zákaz předjíždění vztahoval. Vady příkazového bloku nebylo možné napravit následným vysvětlením Policie ČR ani zhojit tím, že žalobce blok podepsal a uloženou pokutu zaplatil. Žalobce dále namítal, že žalovaný jeho odvolací námitky dostatečně nevypořádal.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl. Uvedl, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů správní orgány zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost pravomocného rozhodnutí o přestupku, ale posuzují, zda byly body zaznamenány v souladu se způsobilým podkladem a zda jejich počet odpovídá zákonnému bodovému hodnocení. Formální nedostatky příkazového bloku jsou proto významné jen tehdy, pokud zpochybňují jeho srozumitelnost nebo způsobilost být podkladem pro záznam bodů.

7. Příkazový blok podle krajského soudu takovými vadami netrpěl. Byly v něm uvedeny obě registrační značky a z jeho obsahu bylo patrné, že vozidlo a přívěs tvořily jízdní soupravu. Jejich nesprávné vzájemné přiřazení ani označení vozidla jako tahače nečinilo popis skutku nesrozumitelným či zaměnitelným s jiným jednáním. Z bloku jednoznačně vyplývalo, kdo, kdy, kde a jakého přestupkového jednání se dopustil. Následné sdělení Policie ČR proto podle krajského soudu pouze vysvětlilo přiřazení registračních značek a nedotvářelo samotný skutek. Žalovaný se s odvolacími námitkami žalobce vypořádal přezkoumatelným způsobem.

II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného

8. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

9. Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně posoudil způsobilost příkazového bloku jako podkladu pro záznam bodů, nezohlednil vady řízení před správními orgány a svůj rozsudek zatížil nepřezkoumatelností a vnitřní rozporností.

10. Podle stěžovatele příkazový blok neobsahuje určitý, srozumitelný a nezaměnitelný popis skutku. V kolonce určené k popisu času, místa a způsobu spáchání přestupku byly zaměněny registrační značky nákladního vozidla a přívěsu a řízené vozidlo bylo nesprávně označeno jako tahač, přestože se mělo jednat o nákladní vozidlo se skříňovou nástavbou a přívěsem. Tyto nepřesnosti následně připustila také Policie ČR. Nešlo proto pouze o izolovanou chybu v registrační značce, ale o vnitřně rozporný popis vozidla a jízdní soupravy, který podle stěžovatele zachycuje objektivně nemožný způsob spáchání skutku.

11. Krajský soud podle stěžovatele nesprávně vyšel z judikatury, podle níž registrační značka není podstatnou náležitostí příkazového bloku. Stěžovatel nezpochybňuje, že příkazový blok může být způsobilým podkladem pro záznam bodů i bez uvedení registrační značky. V projednávané věci však policista údaje o vozidle, přívěsu a jejich registračních značkách uvedl přímo jako součást popisu způsobu spáchání skutku. Právě jejich nesprávnost proto podle stěžovatele činí popis skutku rozporným. Druh vozidla byl navíc podstatný pro posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku, neboť dopravní značka B22a zakazuje předjíždění řidičům stanovených nákladních vozidel.

12. Za dostatečný popis způsobu spáchání skutku nelze podle stěžovatele považovat samotné konstatování, že „řidič nerespektoval dopravní značku B22a“. Taková formulace představuje spíše právní či kvalifikační závěr a neuvádí, jakým konkrétním jednáním měl stěžovatel zákaz porušit. Krajský soud tak podle něj nerozlišil mezi popisem skutku podle § 92 odst. 4 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), a jeho právní kvalifikací podle písmene f) téhož ustanovení.

13. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem, že následné sdělení Policie ČR pouze vysvětlilo přiřazení registračních značek. Z příkazového bloku samotného podle něj nevyplývá, která registrační značka patřila nákladnímu vozidlu a která přívěsu ani že nešlo o tahač, nýbrž o nákladní vozidlo se skříňovou nástavbou. Policejní sdělení proto obsah příkazového bloku dodatečně opravovalo a rekonstruovalo. Správní orgány však v řízení o námitkách nemohly chybějící či rozporné údaje domýšlet ani překlenout nesrozumitelnost podkladového rozhodnutí následným vysvětlením.

14. Za vnitřně rozpornou považuje stěžovatel také úvahu krajského soudu o významu jeho podpisu. Krajský soud sice připustil, že podpisem příkazového bloku stěžovatel nepřevzal odpovědnost za objektivní správnost uvedených údajů, současně však z podpisu dovodil, že stěžovatel stvrdil skutkový stav v tom směru, že se daného přestupkového jednání dopustil, přičemž toto jednání bylo identifikovatelné v rozsahu postačujícím pro záznam bodů. Podle stěžovatele podpis způsobuje právní moc a vykonatelnost příkazu na místě, nemůže však opravit nesprávný druh vozidla, zaměněné registrační značky ani jinou objektivní vadu popisu skutku.

15. Napadený rozsudek je podle stěžovatele rovněž nepřezkoumatelný, neboť krajský soud nevypořádal podstatu jeho argumentace. Tu zúžil na otázku obecného významu registrační značky, ačkoli stěžovatel namítal souběh několika vad skutkového popisu a právní význam druhu vozidla pro naplnění skutkové podstaty přestupku. Rozsudek současně připouští použití následného sdělení Policie ČR k vysvětlení příkazového bloku, aniž dostatečně objasňuje, proč tím nedochází k nepřípustnému doplňování jeho obsahu.

16. Stěžovatel dále tvrdí, že při projednání přestupku na místě jej policisté nesprávně poučili, že mu za dané jednání nebudou zaznamenány žádné body. Příkazový blok proto podepsal v přesvědčení, že jediným následkem bude uložená pokuta. Kdyby věděl, že záznam bodů povede k dosažení celkového počtu 12 bodů a k pozbytí řidičského oprávnění, na němž závisí výkon jeho povolání, s projednáním přestupku příkazem na místě by podle svého tvrzení nesouhlasil.

17. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudek krajského soudu zrušil a současně zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, případně aby věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

18. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost za nepřijatelnou. Správní orgány i krajský soud podle něj vycházely z ustálené judikatury NSS a krajský soud se nedopustil žádného zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatel navíc neuvádí žádné nové skutečnosti.

19. V případě, že by NSS shledal kasační stížnost přijatelnou, se žalovaný ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Krajský soud se podle něj se všemi námitkami stěžovatele řádně vypořádal a správně potvrdil zákonnost postupu správních orgánů.

20. Žalovaný proto navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl jako nedůvodnou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

21. Jádrem projednávané věci je otázka, zda výše uvedený příkazový blok ze dne 5. 1. 2026 mohl být způsobilým podkladem pro zápis 6 bodů v registru řidičů.

22. Stěžovatel vznáší proti napadenému rozsudku několik námitek. NSS je pro přehlednost shrnuje následovně: A. napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, respektive vnitřně rozporný; B. příkazový blok je pro rozporný popis vozidla a záměnu registračních značek nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů, přičemž krajský soud nesprávně posoudil význam druhu vozidla, zaměnil popis skutku s jeho právní kvalifikací a připustil dodatečné doplnění příkazového bloku sdělením Policie ČR; C. krajský soud přiznal podpisu stěžovatele na příkazovém bloku větší význam, než mu přiznává zákon; D. stěžovatel byl při projednání přestupku nesprávně poučen o jeho bodových následcích.

23. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

24. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

25. NSS shledal, že kasační stížnost není přijatelná, jelikož nebyl naplněn žádný z obou výše uvedených důvodů. NSS nezjistil žádné zásadní pochybení krajského soudu a na stěžovatelovy námitky již nabízí dostatečnou odpověď ustálená judikatura NSS, na kterou odkazuje níže.

III. A) K nepřezkoumatelnosti

26. Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Podle ustálené judikatury je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména tehdy, není-li z jeho odůvodnění patrné, proč soud nepovažoval argumentaci účastníka řízení za důvodnou, případně které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost je pak dána zejména tehdy, nelze-li z rozhodnutí seznat, jak soud ve věci rozhodl nebo jaké důvody jej k tomuto závěru vedly (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost přitom nelze dovozovat pouze z toho, že stěžovatel s právním posouzením krajského soudu nesouhlasí.

27. Napadený rozsudek těmito vadami netrpí. Krajský soud v bodě 19 přesně vymezil spornou otázku, tedy zda záměna registračních značek vozidla a přívěsu spolu s chybným označením druhu vozidla činí příkazový blok nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů. V bodech 20 a 21 se vypořádal s tvrzenou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného a v bodě 22 poukázal na podstatnou judikaturu NSS k přezkumu zápisu bodů a obsahu příkazového bloku. Následně v bodech 24 až 31 podrobně vysvětlil, proč záměnu registračních značek ani nesprávné označení vozidla nepovažuje za vady způsobující nesrozumitelnost příkazového bloku či zaměnitelnost skutku. Samostatně se zabýval rovněž významem následného sdělení Policie ČR v bodech 28 a 29, významem registrační značky a druhu vozidla v bodech 30 a 31 a konečně také podpisem stěžovatele v bodě 32. Krajský soud tedy stěžovatelovu argumentaci neredukoval pouze na otázku významu registrační značky, jak stěžovatel tvrdí, nýbrž se vypořádal i se souběhem jím namítaných vad. Z rozsudku je zcela jasné, proč krajský soud žalobní námitky nepovažoval za důvodné.

28. Napadený rozsudek není ani vnitřně rozporný. Krajský soud nejprve v bodech 25 až 31 nezávisle na podpisu stěžovatele dovodil, že příkazový blok je srozumitelným a způsobilým podkladem pro záznam bodů. Teprve následně v bodě 32 doplnil, že podpisem příkazového bloku stěžovatel stvrdil skutkový stav v tom směru, že se daného přestupkového jednání dopustil. Podpisem tedy krajský soud nezhojoval vadu, která by jinak činila příkazový blok nezpůsobilým, nýbrž jeho význam hodnotil až poté, co dospěl k závěru, že popis skutku je sám o sobě dostatečně určitý.

III. B) Ke způsobilosti příkazového bloku pro záznam bodů

29. Také na otázku rozsahu přezkumu podkladového rozhodnutí v řízení o námitkách proti záznamu bodů podle § 123f zákona o silničním provozu poskytuje ustálená judikatura dostatečnou odpověď. V tomto řízení správní orgány nepřezkoumávají skutkový stav ani právní kvalifikaci přestupku, o němž bylo pravomocně rozhodnuto. Posuzují pouze, zda existuje způsobilý podklad pro provedení záznamu, zda byl záznam proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá zákonnému bodovému hodnocení. Pravomocné rozhodnutí o přestupku je přitom nadáno presumpcí správnosti, dokud není zákonem předvídaným postupem zrušeno (rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2024, č. j. 2 As 338/2023-40, body 11 až 13, nebo ze dne 28. 3. 2025, č. j. 6 As 205/2024-28, body 15 a 16).

30. V bodě 17 rozsudku č. j. 6 As 205/2024-28 NSS shrnul, „že na příkazové bloky nelze co do formálních náležitostí klást přehnané požadavky. To vychází ze samotné povahy příkazu na místě, který je zjednodušeným typem správního řízení zaměřeným na rychlé a neformální projednání a vyřízení přestupku přímo na místě (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že správní orgány mohou formální nedostatky příkazových bloků posuzovat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit jejich způsobilost k provedení záznamu bodů, tedy zda je vůbec lze použít jako podklad, např. z důvodu jejich nesrozumitelnosti (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011-87, nebo ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-47). Není tedy pravidlem, aby jakékoli nedostatky příkazového bloku, spočívající v ne zcela úplných či přesných záznamech a údajích o přestupku, zakládaly nezpůsobilost příkazového bloku být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů.“ Judikatura proto připouští i zkratkovité formulace popisu skutku, pokud jsou v kontextu ostatních údajů dostatečně srozumitelné a umožňují určit, komu, kdy a za jaké jednání byla pokuta uložena.

31. Podle § 92 odst. 4 písm. e) zákona o přestupcích musí příkazový blok obsahovat: popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání nebo v případě záruky za splnění povinnosti popis skutkových zjištění.

32. Ustálená judikatura NSS tyto náležitosti příkazového bloku dále rozvádí. Například v bodech 19 a 20 rozsudku č. j. 2 As 338/2023-40 NSS připomněl, že „na každém příkazovém bloku musí být uvedena především osoba přestupce, popis jednání, jímž byla naplněna skutková podstata přestupku, a datum nabytí právní moci rozhodnutí (v případě příkazového bloku datum jeho podpisu ze strany přestupce), neboť na jejich základě lze určit, komu se má v registru vyznačit kolik bodů a od kterého dne (viz zejména § 123b zákona o silničním provozu). Judikatura dále aprobovala použití zkrácených označení ustanovení zákona či zkrácených popisů skutků, jako je například ‚neužil BP‘, ‚řidič za jízdy telefonoval‘ nebo ‚jízda na červenou‘, jsou-li dostatečně srozumitelné (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 As 8/2013-27, nebo ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017-57).“

33. Krajský soud správně citoval rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 As 144/2017-27, dle kterého „registrační značka není ani podstatnou náležitostí rozhodnutí (bloku). Plně postačí, aby z bloku bylo možné dovodit komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena i v případě, že by na něm registrační značka nebyla uvedena vůbec.“

34. Těmto požadavkům sporný příkazový blok, který je vložen do správního spisu na č. l. 18, vyhovuje. Vedle identifikačních údajů stěžovatele obsahuje v bodě 5 datum a čas spáchání přestupku (5. 1. 2026 ve 13:57 hodin), přesné určení místa (dálnice D11 v km 13 ve směru na Prahu), popis jednání podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu („řidič nerespektoval DZ – B22/a – zákaz předjíždění pro NA“) i obě registrační značky vozidel tvořících jízdní soupravu. V bodě 6 obsahuje právní kvalifikaci podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu, dále obsahuje také formu zavinění, výši pokuty i podpis stěžovatele. Z bloku je proto bez potřeby dalšího dokazování patrné, kdo, kdy, kde a jakého konkrétního přestupkového jednání se dopustil. Je vyloučeno, aby bylo toto jednání zaměněno s jiným skutkem.

35. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že policista zaměnil registrační značku nákladního vozidla a přívěsu a vozidlo označil zkratkou „TA“ jako tahač, ačkoli šlo o nákladní vozidlo se skříňovou nástavbou a přívěsem. Obě registrační značky byly v bloku uvedeny a již z jejich uvedení vedle označení vozidla a přívěsu je patrné, že náležely vozidlům tvořícím jednu jízdní soupravu. Vada spočívá pouze v jejich vzájemném přiřazení. Nezakládá pochybnost o osobě pachatele, místu a času přestupku ani o tom, jaké jednání bylo stěžovateli kladeno za vinu. Nejde proto o rozpor takové intenzity, který by znemožňoval zjistit obsah příkazového bloku.

36. Stěžovatel dále namítá, že nesprávné označení vozidla jako tahače činilo popis objektivně nemožným proto, že druh vozidla je rozhodný pro působnost značky B22a (podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, značka B22a zakazuje řidiči nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3500 kg (…) předjíždět motorové vozidlo vlevo). Tato námitka však směřuje již k zákonnosti samotného rozhodnutí o přestupku ve formě příkazového bloku, a míjí se tedy s tím, co lze podle výše citované judikatury přezkoumávat v řízení o námitkách proti záznamu bodů. Stejně tak stěžovatelova argumentace, že z bloku není možné posoudit, zda se na jím řízené vozidlo dopravní značka B22a skutečně vztahovala, již nesměřuje proti způsobilosti příkazového bloku, ale proti správnosti skutkových zjištění a právní kvalifikace pravomocného rozhodnutí o přestupku. Takové otázky však do řízení o námitkách proti záznamu bodů nepatří, jak plyne z výše citované judikatury.

37. Stejně tak nelze přisvědčit námitce, že formulace „řidič nerespektoval DZ – B22/a – zákaz předjíždění pro NA“ představuje pouze právní kvalifikaci, nikoli popis skutku. Tento zkrácený popis je třeba vykládat v souvislosti s ostatními údaji příkazového bloku, zejména s přesným časem a místem jednání a identifikací stěžovatele a vozidlové soupravy. Judikatura výslovně připouští obdobně stručné a zkratkovité popisy přestupkového jednání, jsou-li v tomto kontextu dostatečně určité, viz bod 33 výše. Příkazový blok zde neobsahuje pouze odkaz na ustanovení právního předpisu, ale slovně vyjadřuje konkrétní jednání, jehož se měl stěžovatel jako řidič dopustit – nerespektování zákazu předjíždění pro nákladní automobily.

38. Ani následné sdělení Policie ČR obsah příkazového bloku nepřípustně nedotvářelo. Již ze samotného bloku bylo možné zjistit osobu přestupce, čas, místo a podstatu jeho jednání, jakož i obě registrační značky vozidel tvořících jízdní soupravu. Sdělení Policie ČR pouze objasnilo, která z již uvedených registračních značek náležela nákladnímu vozidlu a která přívěsu, a vysvětlilo chybné označení vozidla. Tím se nynější věc odlišuje od rozsudku NSS ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010-105. V něm z podkladového rozhodnutí nebylo ani jeho výkladem možné jednoznačně zjistit, zda se řidič dopustil jednoho, či tří přestupků, a právě tato nenapravitelná vnitřní rozpornost znemožňovala určit, kolik bodů mu má být zaznamenáno.

III. C) K významu podpisu na příkazovém bloku

39. I k otázce významu podpisu osoby, s níž je přestupek projednán příkazem na místě, existuje již ustálená judikatura. Podle § 91 odst. 1 zákona o přestupcích může správní orgán příkazem na místě uložit pouze pokutu, pokud nestačí domluva a obviněný nebo osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku. Podle § 92 odst. 2 téhož zákona se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím vlastnoručním podpisem příkazového bloku.

40. NSS v bodě 14 rozsudku č. j. 2 As 338/2023-40, připomněl, že vydání příkazového bloku „je podmíněno souhlasem přestupce stvrzeným podpisem. V souladu se zásadou vigilantibus iura přestupce přebírá odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných příkazových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla přestupci uložena pokuta v blokovém řízení a uvedena na příkazových blocích. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci příkazového bloku tak přestupce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného příkazového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti (viz rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, ze dne 4. 10. 2018, č. j. 9 As 149/2018- 44, a ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018-37).“ Podpis znamená, že přestupce přiznal, že se dopustil přestupku tak, jak je v příkazovém bloku uvedeno, neznamená však, že odpovídá za objektivní bezvadnost listiny.

41. Přesně v těchto mezích hodnotil podpis stěžovatele také krajský soud. Neučinil z něj prostředek k odstranění vad příkazového bloku. V bodě 32 jen připomněl, že stěžovatel podpisem stvrdil, že se popsaného přestupkového jednání dopustil. Jeho závěr je proto v souladu s výše uvedenou judikaturou.

42. Právě povaha příkazu na místě současně vysvětluje, proč judikatura klade na formální podobu příkazového bloku nižší nároky. Jde o stručné rozhodnutí vyhotovované bezprostředně při projednání přestupku na místě, jehož vydání předpokládá souhlas obviněného. Stěžovatel měl před podpisem možnost seznámit se s údaji uvedenými v jediném stručném popisu skutku a upozornit na jejich nesprávnost, považoval-li ji za významnou. To nepřenáší na stěžovatele odpovědnost za správnost příkazového bloku, je to však důsledek jeho souhlasu s projednáním přestupku právě tímto zjednodušeným způsobem.

III. D) K tvrzenému nesprávnému poučení

43. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jej policisté při projednání přestupku špatně poučili, že mu za dané jednání nebudou zaznamenány žádné body, a právě proto příkazový blok podepsal. Tuto argumentaci však stěžovatel neuplatnil v žalobě, přestože mu byla tvrzená skutečnost známa již v průběhu správního řízení. Kasační námitka založená na tomto důvodu je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož nelze v kasační stížnosti uplatňovat důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2005, č. j. 7 Azs 329/2004-48, či obdobně rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 Afs 115/2022-53, body 11 a 12).

44. Lze proto uzavřít, že ve věci stěžovatele nedošlo k naplnění žádné z výše uvedených podmínek přijatelnosti, a NSS proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.

IV. Závěr a náklady řízení

45. Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. září 2026 Pavel Molek předseda senátu