9 As 101/2026

Rubrum

9 As 101/2026 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. N., proti žalované: Exekutorská komora České republiky, se sídlem Anglická 140/20, Praha 2, proti rozhodnutí prezidenta Exekutorské komory České republiky ze dne 12. 2. 2026, č. j. InfZ 1/2026-9, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2026, č. j. 10 A 18/2026-42, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal žalovanou (dále jen „stěžovatelka“) o poskytnutí následujících informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů: „a) Jaký obrat měla EK ČR za rok 2025? b) Jaký byl celkový příjem EK ČR za rok 2025 plynoucí z plateb za dotazy do centrální evidence exekucí vedené a provozované EK? c) Kolik bylo celkem za rok 2025 provedeno placených dotazů do centrální evidence exekucí EK ČR? d) Kolik bylo celkem zákazníků, kteří měli za rok 2025 (i) víc než milion dotazů, (ii) víc než 10 tisíc dotazů? e) Kolik dotazů měli za rok 2025 jednotliví zákazníci, kteří v roce 2025 přesáhli milion dotazů do centrální evidence exekucí? S přihlédnutím k případné úvaze o ochraně jejich údajů uvádím, že mi postačuje, když budou sděleny počty dotazů připadajících na jednotlivé zákazníky bez jejich identifikace.“

2. Stěžovatelka rozhodnutím ze dne 13. 1. 2026, č. j. InfZ 1/2026-2, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 27. 1. 2026, č. j. InfZ 1/2026-4, žádost žalobce odložila s odůvodněním, že nepatří mezi povinné subjekty pro poskytování informací v rozsahu požadovaném žalobcem. Podle stěžovatelky se tyto informace netýkají výkonu veřejné 9 As 101/2026 správy. Sama totiž nehospodaří s veřejnými prostředky a v tomto rozsahu má postavení srovnatelné s obchodní korporací. Toto rozhodnutí potvrdil prezident stěžovatelky v záhlaví uvedeným rozhodnutím.

3. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zrušil obě uvedená rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že vedení, provoz a správa centrální evidence exekucí představují výkon veřejné správy svěřený stěžovatelce zákonem, a proto informace o odměnách, které stěžovatelka za poskytování údajů z této evidence přijímá, a informace o počtu zpoplatněných dotazů do této evidence bezprostředně souvisejí s touto veřejnosprávní činností. Tyto informace vypovídají o zákonem svěřené činnosti stěžovatelky a spadají do její informační povinnosti stanovené v § 2 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Není naopak rozhodné, zda jsou tyto příjmy následně součástí vlastních prostředků stěžovatelky a zda stěžovatelka hospodaří s prostředky státního rozpočtu.

II. Návrh na přiznání odkladného účinku, vyjádření žalobce a replika stěžovatelky

4. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh odůvodnila tím, že městský soud vyložil § 2 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím v rozporu s jeho účelem, kterým je omezení informační povinnosti a ochrana zákonem zřízené profesní komory. Profesní komory mají na státu nezávislé fungování i financování. Hospodaří se soukromými prostředky bez jakékoli ingerence veřejných rozpočtů. Podle stěžovatelky zákonodárce zamýšlel z informační povinnosti vyjmout právě oblast hospodaření těchto komor, zatímco napadený rozsudek fakticky znamená povinnost zveřejňovat i údaje o příjmech, výdajích a celkovém hospodaření. Takový výklad vedl k nepřiměřeným dopadům. Nelze oddělit prostředky používané na výkon veřejné moci a na činnost soukromoprávní povahy.

5. Bez přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozí stěžovatelce nenapravitelná újma spočívající ve zveřejnění veškerého svého hospodaření a příjmů z provozu centrální evidence exekucí, kterou již nebude možné odstranit. Tyto informace mohou být jednostranně použity k poškození dobrého jména či zájmů stěžovatelky. Přiznáním odkladného účinku naopak nemůže být porušen žádný důležitý veřejný zájem. Stejně tak nevznikne žádná újma žalobci, pokud vyčká na konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle stěžovatelky má věc navíc zásadní význam přesahující její vlastní situaci. Dopadá totiž na všechny profesní komory a řešená právní otázka zatím není judikatorně vyřešena. Stěžovatelka proto navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, aby se předešlo nevratným dopadům před konečným rozhodnutím ve věci.

6. Žalobce navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. Upozorňuje na to, že napadeným rozsudkem nebyla stěžovatelce uložena povinnost cokoli zveřejnit. Jedinou povinností stěžovatelky je pokračovat v řízení o žádosti žalobce a vyřídit ji, tedy buď informace poskytnout, nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Poskytnutí informace není nevyhnutelným následkem napadeného rozsudku. Tvrzení o nenapravitelné újmě spočívající v nuceném zveřejnění veškerého hospodaření, včetně 9 As 101/2026 - 35 pokračování mezd zaměstnanců stěžovatelky, z napadeného rozsudku neplyne. Žalobci naopak vzniká újma v dalším oddálení realizace jeho ústavně zaručeného práva na informace.

7. Stěžovatelka v reakci na vyjádření žalobce, které jí bylo zasláno na vědomí, znovu upozornila na zásadní dopad řešené právní otázky pro profesní samosprávné komory, jakož i na její povinnost rozhodnout podle napadeného rozsudku, který jí neumožňuje žádost ze zákonného důvodu odložit. Pouhou skutečnost, že stěžovatel bude muset posečkat do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nelze za takovou újmu označit.

III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

8. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Navzdory tomu, že zákon přiznává oprávnění navrhnout přiznání odkladného účinku pouze žalobci, Nejvyšší správní soud připustil jeho přiznání i na návrh stěžovatele, kterým je žalovaný správní orgán (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS).

9. Návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je důvodný.

10. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči kasační stížností napadenému soudnímu rozhodnutí, případně vůči správnímu rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou.

11. Stěžovatelka učinila dostatečně konkrétní tvrzení, že by v důsledku vykonatelnosti napadeného rozsudku (v něm vysloveného právního názoru) musela poskytnout informace týkající se svého hospodaření, čímž by mohly být poškozeny její zájmy. Takovýto zásah by již nebylo možné zpětně odčinit. Nejvyšší správní soud tak dospěl k názoru, že stěžovatelka osvědčila, že výkon napadeného rozsudku pro ni může znamenat újmu. Jiným osobám naopak srovnatelná, natožpak nepoměrně větší újma nehrozí. I kdyby žalobce měl právo na poskytnutí požadovaných informací, následkem odkladu vykonatelnosti by bylo pouze oddáleno jejich poskytnutí do doby, než skončí řízení o kasační stížnosti. Přiznání odkladného účinku zároveň není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

12. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Stejným způsobem rozhodl ve věci návrhu na přiznání odkladného účinku v obdobné věci stěžovatelky, která se týkala požadovaných údajů za rok 2024, usnesením ze dne 1. 7. 2026, č. j. 9 As 84/2026-28. Tím nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé. 9 As 101/2026

13. Nejvyšší správní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

14. Soudní poplatek lze zaplatit: - v hotovosti na pokladně soudu, - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1090410126. QR Platba P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. srpna 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu