9 As 159/2014

Rubrum

9 As 159/2014 – 8 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12236/13/4S- JČK, o námitkách žalobce ze dne 24. 3. 2014 podaných podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci – jednorázového výdaje.

2. Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení k ničemu, a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu. O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 17. 1. 2014, č. j. Nao 11/2014 – 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu práce není vyloučena.

3. Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 – 30, uložil krajský soud stěžovateli, aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce 9 As 159/2014 JUDr. T. P., podal stěžovatel dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“).

4. Krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 36, vyzval stěžovatele, aby odstranil vady podání (námitek) ze dne 24. 3. 2014 tak, aby obsahovalo všechny zákonné náležitosti námitky podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. Na tuto výzvu stěžovatel nijak nereagoval.

5. Krajský soud proto napadeným usnesením podání ze dne 24. 3. 2014 odmítl, protože nebyly odstraněny vady tohoto podání.

6. Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu podal kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno, ani výrok není dostatečně určitý, přičemž poukazoval i na předchozí nesprávný postup soudu.

7. Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.“

8. Přestože stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 40, pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti je nutno uvést, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým stěžovatel vznášel námitky podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících proti výzvě krajského soudu ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 30. Nejvyšší správní soud přitom v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012 - 12, dospěl k právnímu závěru, že „výzva k opravě, resp. k odstranění vad podání, vydaná podle § 37 odst. 5 s. ř. s. je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.“

9. Podstatou sporu je tedy to, že stěžovatel fakticky brojí proti výzvě krajského soudu, proti níž kasační stížnost není s ohledem na výše uvedené přípustná. Přípustnost kasační stížnosti je přitom nutné posuzovat právě ve vztahu k tomuto původnímu rozhodnutí krajského soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 4 As 90/2014 – 11).

10. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu odmítnout, neboť je nepřípustná podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodech [8] a [9] tohoto usnesení, přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 – 48). pokračování 9 As 159/2014 - 9

11. Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu, které předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé, jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu nebrání rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

12. Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36.

13. Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, a to podle ustanovení § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. června 2014 JUDr. Radan Malík předseda senátu