9 Azs 118/2022

Rubrum

9 Azs 118/2022 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobce: T. H. T. L., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti sdělení žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č. j. OAM-11055-6/ZM-2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, č. j. 30 A 27/2022-32, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, č. j. 30 A 27/2022-32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný sdělením o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ze dne 7. 3. 2022, č. j. OAM-11055-6/ZM-2022, žalobci oznámil, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro jeho zaměstnávání u konkrétního zaměstnavatele stanovené v § 42g odst. 7 a 8 výše uvedeného zákona. Dále jej poučil, že proti tomuto sdělení není přípustné odvolání.

2. Žalobce proti sdělení žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji výrokem I. usnesení uvedeného v záhlaví odmítl a výrokem II. tohoto usnesení postoupil věc jako odvolání Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“). Krajský soud z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) dovodil, že sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je svou povahou rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). S ohledem na přezkumnou pravomoc správních soudů, která má nastupovat až po vyčerpání prostředků nápravy 9 Azs 118/2022 dostupných v rámci veřejné správy, dospěl krajský soud k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky projednatelnosti žaloby. Podání žalobce krajský soud posoudil jako odvolání proti sdělení žalovaného, jelikož zákonodárce výslovně nevyloučil přípustnost odvolání proti tomuto sdělení. Krajský soud proto rozhodl o postoupení věci Komisi dle § 46 odst. 5 s. ř. s.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.

4. Krajský soud nesprávně posoudil otázku nepřípustnosti žaloby. Dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ode dne 2. 8. 2021, není proti sdělení dle § 42g odst. 9 tohoto zákona přípustné odvolání. Z tohoto důvodu měl krajský soud žalobu projednat a věc neměl postupovat Komisi. Oznámení o změně zaměstnavatele bylo stěžovateli doručeno dne 7. 2. 2022, tedy již za účinnosti zákona č. 274/2021 Sb., kterým se mění zákon o pobytu cizinců a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů. Touto novelou došlo ke změně § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, kterou bylo mezi řízení či úkony, na které se nevztahuje část druhá a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zařazeno i oznámení změny zaměstnavatele dle § 42g zákona o pobytu cizinců. Nevede se o něm tedy správní řízení, jehož cílem by bylo vydání správního rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu. Úprava odvolání je též obsažena v druhé části správního řádu, jejíž použití je dle § 168 odst. 1 tohoto zákona vyloučeno.

5. Krajský soud dovozuje přípustnost odvolání proti sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců z § 170b odst. 1 tohoto zákona. Jeho smyslem však není stanovit, že je proti rozhodnutím stěžovatele přípustné odvolání, ale pouze vyloučit obecnou úpravu rozkladu jako opravného prostředku. Skutečnost, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je rozhodnutím dle § 65 s. ř. s., neznamená, že je možné ho považovat za rozhodnutí dle § 67 správního řádu. Krajský soud svůj závěr založil na usnesení NSS ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41, ve kterém však NSS pouze konstatoval, že dané sdělení je rozhodnutím dle § 65 s. ř. s.

6. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Proti rozhodnutí stěžovatele je dle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců přípustné odvolání. Toto ustanovení zajišťuje právo na odvolání bez ohledu na to, že dané řízení je v § 168 odst. 1 výše uvedeného zákona vyloučeno z působnosti části druhé a třetí správního řádu. Usnesení krajského soudu je proto správné. Sdělení stěžovatele neobsahuje poučení o opravném prostředku proti tomuto sdělení, ačkoliv je právo na opravný prostředek zaručeno v čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (dále jen „směrnice 2011/98/EU“). Dle žalobce je tímto opravným prostředkem odvolání ve smyslu § 81 a násl. správního řádu. Potřeba odvolání je odůvodněna zajištěním ochrany práv cizinců, která nabyli v dobré víře. Pokud by jediným opravným prostředkem byla žaloba ve správním soudnictví, která nemá odkladný účinek, znamenalo by to, že cizinci by po uplynutí šedesáti dnů zůstali po dobu řízení o žalobě bez platného povolení k pobytu na území ČR. 9 Azs 118/2022 - 33 pokračování III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

8. Kasační stížnost je důvodná.

9. Dle konstantní judikatury lze proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby podat kasační stížnost pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS). Žalovaný podává kasační stížnost z důvodu, že žalobcova žaloba podle něj neměla být odmítnuta a věc neměla být postoupena Komisi jako odvolání, jelikož proti sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců není odvolání ze zákona přípustné.

10. Dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ode dne 2. 8. 2021, platí: Ustanovení částí druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle § 9 (s výjimkou řízení podle § 9 odst. 4), § 10, § 19 odst. 1, § 20, 30, 31a, 32, 33, 36, § 38 odst. 1, § 40, 41, § 42g odst. 7 až 11, § 49, 50, 52, 117, § 122 odst. 1 a 2, § 123a, § 135 odst. 3, § 148, 154, § 155 odst. 1, § 180, 180b, 180d, 180e a 180h (zvýraznění provedl NSS).

11. V dané věci není sporu o tom, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., přičemž tento závěr potvrdil NSS již mnohokrát ve své judikatuře (srov. např. výše uvedené usnesení č. j. 8 Azs 56/2021-41 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2021, č. j. 10 Azs 156/2021 - 28).

12. Podstatnou otázkou řešeného případu však je, zda lze sdělení ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců považovat po novele tohoto zákona účinné ode dne 2. 8. 2021 za rozhodnutí dle § 67 správního řádu, proti kterému lze podat odvolání. Shodnou otázku posuzoval NSS po vydání nyní napadeného usnesení krajského soudu, a to v rozsudku ze dne 26. 9. 2022, č. j. 4 Azs 77/2022-25, kterým zrušil obdobné usnesení Krajského soudu v Brně o odmítnutí žaloby a postoupení věci Komisi. NSS ve výše uvedeném rozsudku uvedl: „Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení žalovaného podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vydaná k oznámením podaným od 2. 8. 2021 (oznámení žalobce bylo podáno dne 26. 10. 2021) považovat za rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu (…) O tom, že se sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vydává i podle nové úpravy v ‚řízení‘, byť v určitém ohledu se zvláštními pravidly, která stanoví nové znění § 168 odst. 1 téhož zákona, není pochyb, užívá-li samotné toto ustanovení pojmu ‚řízení‘ v souvislosti s ustanoveními § 42g odst. 7 až 11 uvedeného zákona. Nejedná se však o správní řízení dle části druhé a třetí správního řádu, nepoužijí se tedy ani příslušná ustanovení o rozhodnutí (§ 67 a násl. správního řádu), opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm (§ 81 a násl. správního řádu). Na tomto závěru nemůže nic změnit § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi. Nejvyšší správní soud podotýká, že právě citované ustanovení pouze upřesňuje označení opravného prostředku podaného podle tohoto zákona a toho, kdo o opravném prostředku rozhodne. Jedná se o výjimku z pravidla, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí ústředního správního úřadu se nazývá rozklad a rozhoduje o něm ministr (srov. § 152 odst. 1 a 2 správního řádu). Lze uzavřít, 9 Azs 118/2022 že v posuzované věci bylo poučení, které stěžovatel uvedl v závěru svého sdělení ze dne 18. 11. 2021, správné. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele skutečně nebylo přípustné podat odvolání“ (zvýraznění provedl nyní NSS).

13. Nejvyšší správní soud tedy jedinou spornou otázku tohoto případu již zcela vyřešil ve výše uvedeném rozsudku č. j. 4 Azs 77/2022-25 a v nyní projednávané věci neshledal důvod, pro který by se od tohoto závěru měl odchýlit. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal oznámení o změně zaměstnavatele dne 7. 2. 2022, tedy až po novele zákona o pobytu cizinců účinné ode dne 2. 8. 2021. V takovém případě nebylo dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců možné na toto řízení použít část druhou a třetí správního řádu, tedy ani ustanovení o odvolání. Proti sdělení stěžovatele dle § 42g odst. 9 výše uvedeného zákona proto nebylo odvolání přípustné a žalobce se správně obrátil žalobou na krajský soud, který se měl věcí meritorně zabývat.

14. Co se týče žalobcovy námitky uvedené ve vyjádření ke kasační stížnosti, že proti sdělení stěžovatele je možné dle směrnice 2011/98/EU podat odvolání, NSS uvádí, že v čl. 8 odst. 2 této směrnice je pouze obecně uvedeno, že proti rozhodnutím uvedeným v čl. 8 odst. 1 této směrnice lze podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s vnitrostátním právem. V písemném oznámení podle odstavce 1 je uveden soud nebo správní orgán, u kterého může dotčená osoba podat opravný prostředek, a lhůta pro toto podání. (zvýraznil nyní NSS) Jelikož je sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců možné považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., lze se proti němu bránit podáním žaloby ke správnímu soudu. Správní žalobu lze považovat za opravný prostředek ve smyslu směrnice 2011/98/EU.

15. K žalobcově námitce, že sdělení stěžovatele neobsahuje poučení o opravném prostředku (správní žalobě), NSS uvádí, že tato otázka není pro projednávanou věc podstatná. NSS se totiž mohl zabývat pouze otázkou, zda měl krajský soud žalobu odmítnout a postoupit věc Komisi, a nikoliv, zda samotné sdělení stěžovatele splňuje nároky směrnice 2011/98/EU.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Z výše uvedeného plyne, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud žalobu odmítl a věc postoupil Komisi k projednání odvolání. NSS proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

17. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. ledna 2023 JUDr. Pavel Molek předseda senátu 9 Azs 118/2022 - 34 pokračování