9 Azs 118/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: T. S., zastoupený Mgr. Bc. Danielem Jandou, advokátem, se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. OAM-626/LE-LE05-LE05-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2026, č. j. 2 Az 9/2026-27, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, jako zjevně nedůvodnou. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal stěžovatel dne 19. 5. 2026 poté, co mu byl dne 18. 5. 2026 po přicestování odepřen vstup na území České republiky. Žalobce byl předán do Přijímacího střediska Praha-Ruzyně.

2. Stěžovatel požádal, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Návrh odůvodnil tím, že by měl setrvat v Přijímacím středisku Praha-Ruzyně, aby mohl komunikovat s ustanoveným zástupcem, udělovat mu pokyny a poskytovat mu součinnost. V této souvislosti odkazuje na usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, č. j. 5 Azs 296/2016-19, podle něhož pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti. Jelikož bude zřejmě prodloužena doba jeho zajištění v přijímacím středisku, je vyloučeno, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma třetím osobám. Stejně tak si stěžovatel není vědom žádného veřejného zájmu, který by mohl být přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dotčen.

3. Žalovaný navrhl odkladný účinek nepřiznat. Ve svém vyjádření konstatoval, že „komunikace s advokátem“ není bez dalšího důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přičemž stěžovatel nevysvětluje, z jakého důvodu by při nepřiznání odkladného účinku byla tato komunikace nemožná. Stěžovatel nijak neargumentuje obavou z návratu do země původu, což podporuje závěr žalovaného o nevěrohodnosti výpovědi stěžovatele.

4. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026, nemá-li podání kasační stížnosti odkladný účinek, může být kasační stížnosti odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.

6. Návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný.

7. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči kasační stížností napadenému soudnímu rozhodnutí, případně vůči správnímu rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou.

8. Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, se očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne významná újma, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší (resp. významné) újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu, k jehož unesení je nutné, aby stěžovatel svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50, bod 5).

9. Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil toliko zájmem na udržení kontaktu se svým zástupcem. Nejvyšší správní soud nicméně připomíná závěr rozšířeného senátu, že „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 s. ř. s.)“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61). Vzhledem k tomu, že stěžovatel žádné jiné konkrétní skutečnosti netvrdil, neosvědčil existenci závažné újmy, která by mu hrozila v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud již proto tvrzenou újmu nepoměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Stejně tak se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.

10. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.

11. Jelikož je stěžovatel osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], nepodléhá jeho návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poplatkové povinnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. září 2026 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu