9 Azs 197/2016

Rubrum

9 Azs 197/2016 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. A., zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1471/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2016, č. j. OAM-42/LE-05-LE05-R3- 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016, č. j. 4 Az 12/2016 – 27, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany, a to podle § 25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Dle výše uvedeného ustanovení zákona o azylu se správní řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany a na základě dosud zjištěného stavu nelze rozhodnout.

2. Stěžovatel napadl prostřednictvím svého zástupce rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil, dále aby zrušil i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Jako adresu svého pobytu označil v kasační stížnosti ulici N. F. 2122/13, P. 2.

3. Nejvyšší správní soud v rámci úřední činnosti z evidenční karty stěžovatele (viz č. l. 3 spisu NSS) zjistil, že ten měl evidovaný pobyt na adrese N. F. 2122/13, P. 2, do 10. 2. 2016. Ze spisové dokumentace, konkrétně z písemnosti Police ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 9 Azs 197/2016 24. 2. 2016 o provedených pobytových kontrolách ve dnech 18. 2. 2016, 22. 2. a 23. 2. 2016, soud zjistil, že stěžovatel je na této adrese zcela neznámý, přičemž nájemníci ho ani neviděli.

4. Soud proto za účelem zjištění místa stěžovatelova pobytu na území České republiky učinil dotaz na zástupce stěžovatele Mgr. Čechovského, Ministerstvo vnitra – Odbor azylové a migrační politiky, Ředitelství služby cizinecké policie a na Ministerstvo spravedlnosti – mezinárodní odbor trestní.

5. Zástupce stěžovatele dne 31. 8. 2016 soudu sdělil, že podle jemu známých informací by se měl stěžovatel nadále zdržovat na adrese N. F. 2122/13, P.

2. Výše jmenované orgány však soudu sdělily, že v současné době místo pobytu neznají. Ministerstvo spravedlnosti se o prověření stěžovatelova aktuálního pobytu pokoušelo dne 9. 5. 2016 dotazem na Policejní prezidium České republiky. Dne 11. 5. 2016 mu bylo sděleno, že pobyt na adrese N. F. 2122/13, P. 2, se nepodařilo s jistotou potvrdit.

6. S ohledem na výše uvedené soud vyzval zástupce stěžovatele ke sdělení a prokázání, na základě jakých informací (jak aktuálních) se stěžovatel dle jeho názoru na uvedené adrese stále zdržuje. Případně, aby soudu sdělil a prokázal aktuální místo pobytu stěžovatele. Zároveň ho upozornil, že v případě, že požadovaná informace nebude soudu sdělena, bude soud postupovat dle § 33 zákona o azylu. Mgr. Čechovský v reakci na tuto výzvu soudu sdělil, že informace o místě pobytu stěžovatele na adrese N. F. 2122/13, P. 2 (v době relevantní pro vydání rozhodnutí) mu byla sdělena klientem. Dále uvedl, že advokát dle Etického kodexu není oprávněn ověřovat pravdivost nebo úplnost informací klientem poskytnutých.

7. Podle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s ve spojení s § 33 písm. b) zákona o azylu, soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

8. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Dikce uvedeného ustanovení „soud řízení zastaví“ neposkytuje možnost volby procesního postupu v případě nastoupení některé z předpokládaných okolností. Soud má v takové situaci povinnost řízení zastavit (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 – 67).

9. Jak již Nejvyšší správní soud zdůraznil v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45, „smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit. Nezdržuje-li se takový účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem objasnění pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění 9 Azs 197/2016 - 36 pokračování rozporů mezi výpovědí účastníka před správním orgánem a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížních bodů, apod.) vznikají v řízení u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.“

10. Na základě zjištěných skutečností je zřejmé, že se stěžovatel nezdržuje v místě, které v kasační stížnosti označil jako místo svého pobytu a současné místo pobytu se nepodařilo zjistit. Příslušné orgány soudu sdělily, že místo pobytu stěžovatele neznají, jeho zástupce ani po opakované výzvě místo pobytu stěžovatele soudu neprokázal. Z jeho vyjádření nelze dovodit, že se stěžovatel skutečně zdržuje na adrese N. F. 2122/13, P.

2. Tvrzení, že informace o místě pobytu mu byla sdělena klientem v době relevantní pro vydání rozhodnutí je neurčité a vágní. Není vůbec zřejmé, o jaký jde časový údaj, resp. jaké rozhodnutí (správní či soudní) má zástupce na mysli. V posuzované věci byly vyčerpány všechny standardní prostředky, kterými by bylo možné zjistit místo pobytu stěžovatele a soud proto považuje za prokázané, že jeho pobyt není znám.

11. Nezbylo, než řízení dle § 47 písm. c) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., zastavit.

12. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že postupoval v souladu s platnou judikaturou, dle níž v případě, kdy u stěžovatele, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, nelze zjistit místo pobytu, soud řízení o kasační stížnosti zastaví bez ohledu na to, zda kasační stížnost má všechny zákonné náležitosti a zda jsou splněny všechny podmínky řízení, včetně povinného zastoupení advokátem, či nikoliv (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo- li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. září 2016 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu