9 Azs 8/2012

Rubrum

9 Azs 8/2012 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: H. N. T., zast. Mgr. J. O., opatrovníkem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, č. j. OAM-206/LE- BE03-BE03-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, č. j. 47 Az 46/2009 - 28, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 16. 11. 2009, č. j. 47 Az 46/2009 – 28, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, č. j. OAM-206/LE-BE03-BE03-2009. Tímto rozhodnutím byla jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu z důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jako adresu pobytu stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uvedla Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná, Hraniční 1303, Břeclav – Poštorná. Krajský soud následně při odstraňování vad kasační stížnosti z evidence žalovaného zjistil, že stěžovatelka opustila toto zařízení a její místo pobytu není známo. 9 Azs 8/2012 - 36 Krajský soud proto za účelem zjištění místa stěžovatelčina pobytu na území České republiky učinil dotaz na shora uvedené Zařízení pro zajištění cizinců, žalovaného, Organizaci pro pomoc uprchlíkům a Službu cizinecké Policie, Ředitelství služby cizinecké policie, evidenční odbor. Přípisem naposledy uvedeného dožádaného orgánu bylo krajskému soudu sděleno, že by se stěžovatelka měla nacházet v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová pod jménem P. T. Q. Krajský soud se proto s dotazem stran pobytu stěžovatelky i pod touto identitou dotázal Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, kterým mu bylo sděleno, že stěžovatelka byla pod jménem P. T. Q. na základě readmisní dohody vyhoštěna z území České republiky. O tom učinil krajský soud úřední záznam na č. l. 43 spisu krajského soudu. S ohledem na skutečnost, že krajský soud zjistil a dostatečně ověřil, že pobyt stěžovatelky na území České republiky není znám, ustanovil jí usnesením ze dne 24. 2. 2011, č. j. 47 Az 46/2009 - 44, opatrovníkem pro toto řízení Mgr. J. O. Soudní spis byl poté postoupen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Podle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 33 písm. b) zákona o azylu, soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud následně opakovaně v evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu, kterou vede žalovaný, ověřil, že pobyt stěžovatelky není znám. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že se stěžovatelka nezdržuje v místě, které v kasační stížnosti označila jako místo svého pobytu, a současné místo pobytu se krajskému ani zdejšímu soudu nepodařilo shora uvedeným způsobem zjistit. Nadto soudy disponují informací, že se stěžovatelka na území České republiky již ani nenachází, neboť u ní bylo pod identitou P. T. Q. realizováno správní vyhoštění. Nejvyšší správní soud má s ohledem na shora uvedené za to, že byly vyčerpány všechny standardní prostředky, kterými by bylo možné zjistit místo pobytu stěžovatelky, a považuje proto za prokázané, že pobyt stěžovatelky není znám. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Dikce uvedeného ustanovení „soud řízení zastaví“ neposkytuje možnost volby procesního postupu v případě nastoupení některé z předpokládaných okolností. Soud má v takové situaci povinnost řízení zastavit (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 – 67, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Jak již Nejvyšší správní soud zdůraznil v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45, „smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit. Nezdržuje-li se takový 9 Azs 8/2012 - 37 účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem objasnění pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění rozporů mezi výpovědí účastníka před správním orgánem a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížních bodů, apod.) vznikají v řízení u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že zdejšímu soudu nezbylo, než řízení dle § 47 písm. c) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., zastavit. Nejvyšší správní soud přitom postupoval v souladu s platnou judikaturou, dle níž v případě, kdy u stěžovatele, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, nelze zjistit místo pobytu, soud řízení o kasační stížnosti zastaví bez ohledu na to, zda kasační stížnost má všechny zákonné náležitosti a zda jsou splněny všechny podmínky řízení, včetně povinného zastoupení advokátem, či nikoliv (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo- li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. května 2012 JUDr. Radan Malík předseda senátu