Aprk 16/2017

Rubrum

Aprk 16/2017 - 17 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. P., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého Kraje, se sídlem Jeremenkova 40, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2016, č. j. KUOK 69982/2016, sp. zn. KÚOK/50014/2016/ODSH-SD/7228, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 59 A 19/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem, který byl podán u Nejvyššího správního soudu dne 19. 7. 2017 se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to vydání rozhodnutí v řízení o žalobě vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 59 A 19/2016. Svůj návrh omezil na tvrzení, že rozhodující soud je v prodlení s vydáním rozhodnutí o věci samé; nesouhlasí s tím, že jeho žaloba není věcí přednostní; dále se vyjadřuje k předchozím rozhodnutím zdejšího soudu ve věci průtahů. Návrhem se rovněž domáhá ustanovení advokáta k položení předběžných otázek Soudnímu dvoru.

2. K návrhu se vyjádřila zastupující soudkyně krajského soudu; uvedla, že soud si již vyžádal potřebné spisy a podklady k rozhodnutí, ale s ohledem na požadavek § 56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) bude věc vyřízena v řádném pořadí tak, jak napadla. Současně podotkla, že usnesením ze dne 9. 8. 2016, č. j. 59 A 19/2016 – 20, rozhodl krajský soud o tom, že zastoupení žalobce spolkem Cannabis is The Cure, z. s. nepřipouští (návrh na určení lhůty byl podán současně tímto spolkem – pozn. NSS). Jelikož uvedený spolek i přes uvedené usnesení nadále zasílá soudu za žalobce řadu podání, učinil soud opatření ke zpřehlednění soudního spisu spočívající v tom, že zřídil jeho oddělenou část, kam podání spolku zařazuje; současně byl spolek uvědoměn o tom, že Aprk 16/2017 k jeho podáním soud nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že návrh na určení lhůty byl podán uvedeným spolkem, resp. Art Language Factory, z.s. má krajský soud za to, že se nejedná o subjekt aktivně legitimovaný k podání návrhu. Pokud by Nejvyšší správní soud měl za to, že je o návrhu třeba rozhodnout, odkazuje krajský soud na své vyjádření k návrhu, o němž bylo rozhodnuto pod sp. zn. Aprk 2/2017. Krajský soud si je vědom, že od podání žaloby uplynul již 1 rok; s ohledem na personální situaci v soudním oddělení (dlouhodobá pracovní neschopnost rozhodující samosoudkyně) a množství přednostních věcí, nebylo dosud možné o žalobě rozhodnout. Krajský soud podotkl, že usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. 59 A 19/2016 – 44, byl žalobě přiznán odkladný účinek.

3. Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel doručil soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 2. 8. 2016. V ní mj. požádal o přiznání odkladného účinku a uvedl, že jej bude v řízení před soudem zastupovat Cannabis is The Cure, z. s., se sídlem Tylova 2, Olomouc. Usnesením ze dne 9. 8. 2016 soud nepřipustil označeného zástupce k zastupování před soudem, usnesením z téhož dne pak vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za rozhodnutí o odkladném účinku. Přípisem ze dne 26. 8. 2016 vyzval soud žalovaného k vyjádření k odkladnému účinku, k žalobě a k zaslání správního spisu. Usnesením ze dne 2. 9. 2016 krajský soud nepřiznal žalobě odkladný účinek, a to pro nedostatečné tvrzení vzniku možné újmy působením napadeného rozhodnutí. Přípisem ze dne 14. 9. 2016 zaslal soud navrhovateli na vědomí vyjádření žalovaného k žalobě a k vyjádření k postupu podle § 51 s. ř. s. Návrhem ze dne 13. 9. 2016 navrhovatel opakovaně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě; o tomto návrhu soud rozhodl usnesením ze dne 7. 10. 2016 a odkladný účinek žalobě přiznal.

4. Dne 28. 12. 2016 podal navrhovatel soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle zákona o soudech a soudcích. O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 1. 20174, č. j. Aprk 2/2017 – 85 tak, že návrh jako nedůvodný zamítl. Nyní podaný návrh je již druhý v pořadí.

5. Nejvyšší správní soud především konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu krom D. D., jakožto zástupce spolku Cannabis is The Cure, z. s., obsahuje rovněž podpis žalobce J. P., nelze proto návrh odmítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace.

6. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.

7. V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Aprk 16/2017 - 18 pokračování

8. Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.; rozhodoval rovněž o odkladném účinku, který žalobě přiznal. Lze připustit, že sice krajský soud po dobu několika měsíců již žádné přípravné procesní úkony nečiní, avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout, nicméně v dané věci stále nerozhodl, není sám o sobě známkou průtahu v řízení. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou dobu. Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“. To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.

9. Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.

10. Nicméně ani uvedená kritéria nic nemění na tom, že soud je podle § 56 odst. 1 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly. Podle citovaného ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se o takovou věc nejedná, resp. navrhovatel ani sám netvrdí žádné závažné důvody, které by svědčily přednostnímu vyřízení věci. Ve věci navrhovatele vede krajský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o přestupku podle § 65 a násl. s. ř. s.; nejedná se tedy o věc, která by podléhala režimu přednostního vyřizování podle § 56 s. ř. s.

11. Jakkoli Nejvyšší správní soud neshledal, že by délka řízení před krajským soudem byla nepřiměřená, podotýká, že již několikráte uvedl, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit zatíženost a výkonnost soudců soudu a jeho personální či materiální vybavení. K Aprk 16/2017 uvedenému (v daném případě dlouhodobé pracovní neschopnosti soudkyně) tedy zásadně nemůže přihlížet při svých úvahách o oprávněnosti či neoprávněnosti návrhu, tedy o tom, zda délka soudního řízení v jednotlivých věcech je ještě přiměřená, resp. zda soud je či není bezdůvodně ve věci nečinný. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).

12. Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup krajského soudu a s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud rozhodnutí, nelze ještě z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.

13. Otázkou, zda se může navrhovatel úspěšně domáhat návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu určení lhůty k podání předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, se Nejvyšší správní soud podrobně opakovaně (a to právě ve věcech navrhovatele, resp. osoby za něj návrh podávající) zabýval. Učinil tak v usnesení ze dne 3. 4. 2014, č. j. Aprk 16/2014 - 64, a dále např. v usnesení ze dne 23. 3. 2017, č. j. Aprk 6/2017 - 231, resp. v usnesení ze dne 17. 5. 2017, č. j. 12/2017- 108. Tato rozhodnutí jsou navrhovateli zcela jistě známa, proto soud na jejich podrobná odůvodnění plně odkazuje. Nejvyšší správní soud zde dospěl k závěru, že soud, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, může požádat o rozhodnutí o předběžné otázce, jsou-li splněny určité podmínky. Jde tak o možnost danou takovému soudu, nikoli o jeho bezvýhradnou povinnost. Nejvyšší správní soud proto nemůže určit lhůtu k provedení procesního úkonu spočívajícího v položení předběžné otázky. Jejím určením by totiž v první řadě krajskému soudu uložil dosud neexistující povinnost takovou otázku položit a nepřípustně tak zasáhl do nezávislého rozhodování krajského soudu. To však není přípustné, jelikož v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu lze pouze nově určit lhůtu k provedení procesního úkonu, k jehož provedení je soud povinen, a nikoli nově založit povinnost soudu k provedení procesního úkonu, která dosud neexistovala. Z uvedeného důvodu rovněž nelze akceptovat požadavek navrhovatele na ustanovení advokáta k položení předběžné otázky. Od právních závěrů v dosavadní konstantní judikatuře zdejšího soudu učiněných není důvodu se v nynější věci jakkoli odchylovat.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. Aprk 16/2017 - 19 pokračování V Brně dne 8. srpna 2017 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu